Untouched ~ 07

Opět bych chtěla poděkovat za komentáře, od tohohle dílu se budu snažit zveřejňovat denně, snad se mi podaří nadepsat několik dílů dopředu, abyste přes svátky měli co číst, protože od 27.12. nebudu doma. Takže jdu makat... :) Tak, těším se na ohlasy :) B.

Když Ali přešla dozadu, aby se převlékla, Bill si odkašlal.

"Můžu odejít, jestli se ti nehodí, abych tady byl," naklonil hlavu na stranu. Protočila jsem oči.

"Prosím tě, co bych vyhazovala zákazníky?" usmála jsem se a podívala se na prázdnou sklenici, která před ním stála. "Ještě jeden džus?"

"Díky, to budeš hodná," přikývl a podal mi sklenici. Olízla jsem si rty a natáhla se do lednice pro další chlazený džus. "Víš co, dej mi do toho panáka vodky," podíval se na mě. Zvedla jsem obočí.

"Jsi tady autem, pamatuješ na to?" usmála jsem se. Přikývl a stejně mě pobídl, abych mu tam přilila vodku. Objednávka je objednávka, nemůžu odpírat zákazníkovi, i když vím, že je tady autem. Postavila jsem před něj sklenici, a když si poručil brčko, poslušně jsem mu ho podala. Ale s obavami.

"Když si dám jednu vodku, ještě naředěnou džusem, tak mě to nezabije," usmál se na mě, ale jako by se pořád nemohl vrátit k té skvělé náladě, kterou měl přes den. Nebo jsem já konečně viděla jeho pravou tvář a nemohla si zvyknout na jeho přetvařování, že je všechno v pořádku.

Už s prvními zákazníky, kteří přišli, se obsadily dva stoly. Začínala jsem mít víc a víc práce a skoro si nestíhala vykládat s Billem, hlavně když si Ali šla zakouřit a nechala mě tady samotnou na skoro celý podnik. Byla jsem na to zvyklá, ale to jsem tady neměla kamaráda na baru, který potřeboval pozornost. Nechtěla jsem ho nechávat samotného, ale taky jsem se musela věnovat lidem, vyhovět jejich objednávkám co nejdříve. Bill pořád dokola drmolil, že to chápe, což od něj bylo hezké, ale viděla jsem mu na očích, že to, co mi řekl, nebylo všechno. Pořád ho něco trápilo a zřejmě neměl komu to říct. Nevěnovala jsem pozornost jeho účtu a tak jsem netušila, že mu Ali nalévala všechno, co si poručil. A nezůstalo jenom u vodky s džusem. Když jsem zase měla trochu času, protože už čas postoupil a začalo se to vylidňovat, všimla jsem si, že jeho pohled není nejstřízlivější.

"Co všechno jsi měl?" zeptala jsem se překvapeně a podívala se na jeho objednávky. Povzdychla jsem, když jsem viděla hojný počet čárek u ceny vodky. Naklonila jsem se přes pult k baru a zblízka se na něj podívala. "Doufám, že v takovém stavu nechceš sednout za volant," podezřívavě jsem se na něj podívala a snažila se odhalit veškeré sebevražedné sklony. "Nechceš třeba někomu zavolat?" zvedla jsem obočí.

"To ti nebudu lhát, ale nechci," zamrkal a pomalu si olízl rty. Sledovala jsem jeho pohled, těkal po baru a prsty přejížděl po jeho okraji, jako by se snad styděl. "Tom je určitě s Riou. A máti by sem nešla," pokrčil rameny.

"Mám tě domů odvést já?" navrhla jsem mu. "Když počkáš ještě pár minut, jenom tady pouklízím a můžeme vyjít. Čerstvý vzduch ti udělá dobře," pousmála jsem se a prsty přejela po jeho předloktí. Měl na sobě sice mikinu, ale i tak to byl další dotek, další krůček blíž k sobě. Vzdychl a s mlasknutím si olízl rty, než přikývl.

"Am, klidně už běž, já to tady pouklízím," nabídla se mi Ali. "Zvládnu to," slíbila. Vděčně jsem se na ni podívala a rychle zašla do šatny, abych se oblékla. Mezitím jsem slyšela cinknutí kasy a Billovo drobné si nech. Povzdychla jsem a rychle si kolem krku omotala šálu, aby Bill už nemusel čekat.

"Ještě čepici," hlesla jsem, když už chtěl odejít. Poslušně se postavil zpátky přede mě, musela jsem mu jako malému klukovi zapínat bundu, protože jeho ruce ho nějak neposlouchaly. Nemohl se trefit jezdcem zipu do žlabiny, tak jsem se toho musela chopit sama. Upravila jsem mu šálu, aby mu nefoukalo za krk, a nakonec i nasadila čepici, kterou by tady klidně nechal. Musela jsem si stoupnout na špičky, abych na něj dosáhla, ani ho nenapadlo se ke mně sklonit, aby mi to usnadnil.

"Promiň," zamumlal. Překvapeně jsem se na něj podívala a nabídla mu rámě, aby se mě přidržoval místo baru. "Neměl jsem se takhle opít," pokračoval, očima sledujíc podlahu.

"Prosím tě, to se stane každému. Aspoň jsi vydělal Alici na další vánoční dárek," usmála jsem se na něj a objala ho kolem pasu, aby mi sjel na kolena. Zavrávoral se a zvedl ke mně pohled.

"Doprovodím tě domů. A pak si zavolám taxi," zamrkal. "Aby nemusela jít sama domů přes celé město. Je mi jasné, že bys u nás nezůstala," uculil se.

"Tak to jsi uhádl naprosto správně," ušklíbla jsem se a zabořila bradu více do šály. Pořád jsem ho držela kolem pasu a snažila se s ním jít aspoň trochu rovně, abychom nevypadali jako dva opilci. Pomohl mi, když mi dal ruku kolem ramen a sám se snažil vypadat trochu střízlivěji aspoň na veřejnosti. Více se o mě opřel, takže jsem měla co dělat, abych to ustála, ale jelikož jsme pořád šli a nezastavovali se, dalo se to vydržet. U mého domu se zastavil, opřel se o kamenné zábradlí a zhluboka se nadechl nočního vzduchu.

"Sakra, to je zima," pronesl a strčil si ruce do kapes. Vytáhl si mobil a začal projíždět kontakty. Odkašlala jsem si a čekala, až ke mně zvedne pohled. Stála jsem o schod nad ním, takže jsem byla o trochu výš.

"Nechceš se jít dovnitř zahřát?" nabídla jsem mu. "Klepeš zuby," řekla jsem tišeji a natáhla ruku k jeho obličeji. Pletenou rukavicí jsem přejela po jeho tváři a ruku zase rychle stáhla, když jsem si uvědomila, co jsem vlastně udělala. Bill se usmál.

"Moc rád," přikývl. Oplatila jsem mu úsměv, ráda, že to gesto nebral nějak osobně, a otočila se, abych vystoupala po schodech. Odemkla jsem dveře a počkala, až Bill vejde do předsíně, abych za ním mohla zavřít. Zamířila jsem ke dveřím svého bytu a strčila klíč do zámku.

"Pojď dál," pustila jsem ho do bytu a pobídla ho, aby se u dveří vyzul, a šel dál. V ponožkách jsem přešla ke kuchyňské lince a hned dala vařit vodu do konvice. "Dáš si čaj? Nebo chceš kafé?"

"Čaj bude stačit, děkuju," usmál se na mě. Přešel k pohovce a posadil se na kraj, dlaně složil na klín a sledoval, jak vytahuju dva hrníčky ze skříňky. Postavila jsem je na kuchyňskou linku a opřela se o ni, tiše si odkašlávajíce.

Celou dobu jsme mlčeli, dokud jsme neměli uvařený čaj, který jsem přenesla od kuchyňské linky na drobný konferenční stolek, který jsem tady měla. Bylo tady takové ticho, že bylo slyšet cinknutí keramického dna hrníčku o desku stolu. Zhluboka jsem se nadechla, než jsem se na něj podívala.

"Pomohla procházka k lepšímu stavu?" zeptala jsem se opatrně. Zvedl ke mně pohled a pousmál se, posunul se na pohovce víc dozadu a pohodlněji se usadil.

"Je mi fajn. Ale díky za optání," pomalu si olízl rty. Jelikož jsem byla střízlivá, viděla jsem na něm, jak se snažil působit neopile. Každý pohyb až nadmíru kontroloval, což mi připadalo až komické.

"Chceš něco k snědku?" zvedla jsem obočí a vstala, abych kolem něj prošla. Když mě ale chytil za zápěstí a stáhl zpátky na sedačku vedle něj, jen jsem k sobě přitiskla rty a mlčela.

"Nemusíš," pošeptal a nepouštěl mi ruku. Pořád měl prsty omotané kolem mého zápěstí, hřály mě na kůži. Zvedla jsem k němu pohled a podívala se do jeho obličeje. Zhluboka se nadechl a zamrkal, než vyslovil další poděkování.

"Jsem rád, že dneska nemusím být sám," pošeptal tak tiše, že jsem opravdu musela napínat uši, abych slyšela, co říká. "A to ze mě nemluví opilost, když to říkám."

"Jak může být někdo jako ty osamělý?" pousmála jsem se. Pustil mé zápěstí a znovu si složil ruku do klína, pohrávajíc si se šňůrkou od mikiny.

"Docela snadno," odpověděl po chvíli. Položila jsem ruku na jeho stehno a zlehka ho pohladila, ani jsem netušila, kde se to ve mně bere. Možná to bylo tím, že jsem nějak doufala, že si to po probuzení nebude pamatovat.

"Jestli si o tom chceš povykládat, klidně můžeš," nabídla jsem mu. "Stejně jsem dneska dřív doma, neusnu dřív, než za hodinu," usmála jsem se.

"Nechci tě zdržovat-"

"Bille, dneska jsem ti řekla, že se mi můžeš svěřit. Nemám, komu bych to vyslepičila, jestli se bojíš tohohle," naklonila jsem hlavu na stranu. Když už se se mnou někdo bavil, byla jsem zvyklá poslouchat. Pokud chce i on, nemám s tím problém.

Sjel na sedačce níž a zaklonil hlavu, aby si ji opřel o opěrku za krkem, a povzdychl si. Schoval si obličej do dlaní a nadechl se, až se mu hruď zvedla, pak zase klesla, než jsem od něj dostala odpověď. Stáhl ruce dolů a pootočil hlavu ke mně.

"Ty jsi tak hodná, to je neuvěřitelné. Myslel jsem, že takoví lidé už dávno vymřeli," pousmál se. Zavrtěla jsem hlavou a poposedla si, pootočila jsem se více k němu a pobídla ho.

"Tak spusť," pokývla jsem hlavou a přitáhla si k sobě polštář, objala jsem ho a přitiskla k tělu. "Napjatě poslouchám," usmála jsem se na něj. Olízl si rty a oplatil mi úsměv.

"Problém asi začal být v době, když si Tom našel holku," přiopile zamrkal a vztáhl ruku, aby uhladil pramen vlasů, který mi sjel do obličeje. "Vždycky jsme si slibovali, že mezi nás žádná nevstoupí, že jsme prostě nerozdělitelní. Ale vidím, jak se postupně vzdalujeme. Má na mě čím dál míň času, kvůli ní ruší plány se mnou… Mám ji rád, protože ji má Tom rád, ale to je všechno, co bych k ní mohl cítit."

"Přece nemáš jenom Toma," oponovala jsem. "Co ostatní přátelé? Seděli tam s vámi ještě jedni," vzpomínala jsem.

"Pracovní kolega, který se nás drží jako klíště, protože ví, že bude vyfocený," mávl rukou a podíval se do stropu. "Prostě nás využívá, vím to já, ví to on. Ale je mi to jedno."

"Tak to je mi líto," pohladila jsem ho po předloktí. Usmál se a znovu pootočil hlavu ke mně, vzal mě za ruku a polštářkem palce přejel přes mé prsty.

"Možná proto jsem se k tobě tak rychle připoutal," pošeptal. "Lehce se pro něco nadchnu. A ty jsi mi přišla jako skvělá volba, co se týče trávení volného času, kterého až nebezpečně moc přibývá."

"Nevadí mi to," zavrtěla jsem hlavou. "Jsi příjemné rozptýlení v těch letech samoty," šťouchla jsem ho do ramene.

"Děkuju," objal mě kolem ramen a políbil do vlasů. Zasmála jsem se a na krátko se od něj odtáhla, pořád měl paži kolem mých ramen, když jsem se mu dívala do očí. "Tak super holka, jak můžeš být sama?" zvedl jedno obočí. Trhla jsem rameny a sklopila pohled k jeho potetované ruce, očima jsem přejela přes obrázek, který měl kolem zápěstí, a povzdychla si.

Konečky prstů přejel po hraně mé čelisti a jemným tlakem mě přinutil, abych se na něj podívala. Pomalu jsem k němu zvedla pohled, abych mu vyhověla, čekala jsem, co dalšího řekne, ale místo slov si jen špičkou jazyka olízl rty a nadechl se. Očima sklouzl k mým rtům a několikrát zamrkal, než je znovu zvedl k mým očím.

"Jsi moc pěkná," pousmál se, prsty pořád držící na mém krku, palcem přejížděl po mé bradě. "Možná je nakonec dobře, že jsem se opil. Neměli bychom šanci si takhle povykládat," uculil se tak, až přivřel oči do tenkých škvírek, kolem očí se mu vytvořily vějířky vrásek. Mlčky jsem hleděla do jeho krásných očí, ve sporém světle, které vrhalo světlo od lampičky v rohu místnosti, měl až černé oči, jako dva uhlíky. Zamrkal a zuby si pomalu přejel přes spodní ret. Přiblížil se ještě blíž a zavřel oči, než se svými rty otřel o mé. Strnule jsem očekávala, co dalšího udělá. Jeho vůně mě obklopila, smysly se mi zintenzivnily vůči jeho dotyku, cítila jsem, jak mi začínají hořet tváře. Znovu se rty jenom otřel, než se do mých rtů vpil více, vášnivěji. Prsty zajel do mých vlasů a přitáhl si mě k sobě, vzdychl do polibku a špičkou jazyka přejel přes linii mých rtů. Byl to první opravdový polibek, jaký jsem kdy dostala, ale taky byl nejdokonalejší. Lepší snad ani neexistuje, nikdo nemůže mít chutnější rty.

"Ah," vydechla jsem, když se odtáhl. Nechávala jsem zavřené oči, ani jsem se nepohnula. A to bylo zřejmě pro Billa pobídnutí. Znovu mě políbil.

B.