Untouched ~ 08

Tak, těšíte se, co se bude dít? No, přemýšlela jsem, jak tam pořádně zakombinovat Billovu "starostlivou" rodinu. Snad se mi tu objeví pár komentářů, těším se :) B.

Když jsem ráno otevřela oči, měla jsem pocit, jako bych byla ve snu. Zamrkala jsem a zhluboka vydechla. Pořád jsem cítila váhu Billovy paže, která byla kolem mého pasu, cítila jsem blízkost a teplo jeho těla. I když jsme se včera jen políbili, fakt, že jsme spolu usnuli, mi trochu pomohl ho vnímat jinak. Byl to takový zvláštní pocit. Mít ho vedle sebe, vědět, že to opravdu nebyla má poblázněná mysl, nebylo to nic, co bych si sama vysnila. Opravdu se to stalo, a o to víc neuvěřitelné to bylo. Když jsem se jenom zavrtěla, Bill hned přitisknul ruku k mému boku, více se ke mně přitulil a nesouhlasně zamručel, když jsem se chtěla dostat z jeho náručí. Zhluboka se nadechl a nosem se ještě více zabořil do mých vlasů.

"Nemůžeme spát ještě chvíli?" pošeptal chraplavým hlasem. "Ani trochu se mi nechce vstávat, bolí mě hlava a točí se mi celý svět," postěžoval si a dlaní přejel přes mé břicho. I přes látku trika, které jsem měla na sobě, jsem cítila, jak hřeje. "Ale tvé sladké rty si pamatuju, to se neboj," hlesl. Jen jsem znovu zavřela oči a pomalu vydechla, snažila se aspoň trochu ovládnout červenání ve své tváři. Při jeho slovech jsem si na ty polibky vzpomněla taky, hned se mi rozbušilo srdce a měla jsem pocit, že mi snad všechna krev tepá jen ve rtech. Zahýbal prsty a znovu mě pohladil po břiše.

"Měla bych vstát," olízla jsem si rty a chtěla se na něj podívat, ale přitiskl se ke mně ještě více.

"Ještě nikam nechoď," pošeptal a zhluboka se nadechl. Byli jsme zakrytí jednou přikrývkou až po ramena, tiskli jsme se k sobě, takže nám bylo teplo. Byla pravda, že kdybychom se odkryli, byla by větší zima.

Když prsty odhrnul vlasy z krku a políbil mě na čerstvě odhalené místo. Zhluboka jsem se nadechla a už se chtěla zvednout z postele, říct mu, že tohle je na mě moc, že byla minulá noc prostě tak trochu chyba, ale zazvonil mu mobil. Vzdychl.

"A to jsem ti zrovna chtěl říct, jak jsem rád, že jsem tady zůstal," zamumlal mi u ucha, než přijal hovor. "Co je, Tome?" zeptal se a posadil se na posteli. Využila jsem toho a pomalu vstala, rovnou jsem zamířila do koupelny, abych si vyčistila zuby a rozčesala si vlasy. A navíc jsem nechtěla poslouchat jejich telefonát. Stála jsem před zrcadlem a kartáčem si jezdila ve vlasech, když se ve dveřích objevil Bill.

"Vyřešeno?" usmála jsem se na něj, pootočila jsem se k němu a odložila kartáč stranou. Založila jsem si ruce na prsou a sledovala jeho krásný obličej, ještě otlačený od polštáře.

"Budu muset jít," naklonil hlavu na stranu. Přikývla jsem. Něco takového jsem očekávala, proč jinak by Tom volal. Přišlo mi, že Billa hlídal jako malého kluka, jako by to snad byl jeho syn.

"Vyprovodím tě," řekla jsem a vydala se ke dveřím. Když jsem se kolem něj protáhla mezi dveřmi, jen se pousmál a poodstoupil, abych mohla projít. Odemkla jsem dveře a stiskla kliku. Když jsem uslyšela jeho povzdychnutí, podívala jsem se na něj. "Copak?" zvedla jsem obočí.

"Nechce se mi odtud. Je mi s tebou dobře," natáhl ke mně ruce a obejmul mě kolem pasu. Zamrkala jsem a zhluboka se nadechla, nic jsem ale neřekla. "Co?" zeptal se hned. Pustil mě, když jsem pokrčila rameny. "Jdu na tebe moc rychle? Ale je mi s tebou opravdu dobře," zamrkal.

"Ne, v pohodě, jen…" sklopila jsem pohled k jeho hrudi a zhluboka se nadechla.

"Jen?" pobídl mě Bill a pohladil mě po ramenou, sklonil ke mně hlavu, aby mi viděl do obličeje. Zvedla jsem k němu pohled a usmála se.

"Nejsem na to zvyklá," vysvětlila jsem. "Ne-neměla jsem žádné kamarády, ale taky ani přítele, který by mě obejmul, víš," zakoktala jsem a olízla jsem si rty. Bill klouby prstů přejel po mé tváři a pousmál se.

"Jsi rozkošná," pošeptal. Objal mě kolem ramen a přitiskl k sobě, než se mi znovu podíval do obličeje. "Ale teď už opravdu musím jít," vzdychl a prsty mi odhrnul vlasy z ramene. Zlehka mě políbil na tvář a ještě mi stiskl paži, než otevřel dveře. "Napíšu ti. Nebo zavolám," slíbil a ještě se naklonil, aby mě políbil na rty.

Opřela jsem se o dveře a zhluboka vydechla, zaklonila hlavu a zavřela oči. Tohle byl snad opravdu sen, jinak to nevidím. Tohle se mi nemůže dít doopravdy. Vždyť takové štěstí mě nemohlo potkat. Musela jsem se usmívat, prostě to jinak nešlo. Stoupla jsem si ke kuchyňské lince a zapnula konvici, abych si uvařila vodu na čaj. Pustila jsem se do umývání dvou hrnků, které tady zůstaly z večera. A znovu jsem se musela začít usmívat, vzpomínky na včerejší večer byly až moc živé. Ještě teď mi tepaly rty, měla jsem je oteklé od těch polibků, které mi hladově věnoval. Zalila jsem pytlík čaje a dál zůstávala stát u kuchyňské linky, opírala se o ni a hleděla do stoupající páry. Bylo mi skvěle. Jak už nikdy. A to mi stačilo, abychom vedle sebe leželi a tiskli se k sobě. Povzdychla jsem a otevřela ledničku. Jogurt na snídani bude ideální.

Sice nemám ráda opilce, ale Bill byl dokonale roztomilý opilec. S mými starostlivými sklony, které jsem zdědila po matce, jsem si včerejší večer užívala na nejvyšší míru. S myšlenkami zaseknutými v minulém večeru jsem seděla na pohovce a relaxovala s knihou, četbě jsem se vlastně ani nevěnovala. Celý den jsem strávila v klidu, nechtělo se mi nic dělat, ale taky jsem vlastně nic dělat nemusela. Do mojí směny zbývalo ještě několik hodin, které jsem netušila, jak strávím. Když se mi ale rozezvonil mobil, nadšeně jsem se podívala na jméno volajícího. Nadšení trochu opadlo, když jsem zjistila, že to není Bill, ale jen moje matka. Stiskla jsem tlačítko k přijetí hovoru a přiložila si mobil k uchu.

"Ahoj, mami," pozdravila jsem ji zvesela a znovu se uvelebila na pohovce. Zhluboka jsem se nadechla a čekala, až spustí s každoroční přednáškou na téma, že se jí vůbec neozývám, že neví, jestli jsem v pořádku, a podobně.

"Ahoj, holčičko," odpověděla mi stejně veselým hlasem. "Zníš nějak jinak, copak se stalo?" začala hned vyzvídat. Zavřela jsem oči a povzdychla si.

"Jen mám dobrou náladu," usmála jsem se sama pro sebe. Důvod máma znát nemusí, stejně je otázka času, kdy se to dozví, jestli se dostaneme na titulní stránky novin, ale do té doby - sama vlastně nevím, jak to mezi námi je. Nebudu ji do toho zasvěcovat, dokud to nebude jisté. "Proč voláš?" zeptala jsem se.

"Chtěla jsem tě slyšet. A když se tady na Vánoce neukážeš, chtěla jsem vědět, jak se ti daří," pronesla. Odkašlala si, když se někde vzadu ozval táta. I když jsem ho neslyšela, určitě měl zase nějakou narážku na to, že k nim domů vůbec nejezdím.

"Je mi fajn," pokývla jsem hlavou a podívala se na strop. "V práci mám novou kolegyni, tak toho nemám tolik, mám více času sama na sebe," začala jsem vykládat o Ali.

"To je skvělé," souhlasila se mnou máma. "Konečně máš někoho, kdo tě vytáhne ven? Nesedíš pořád doma, doufám," zeptala se s varovným tónem v hlase.

"Mami, prosím tě," povzdychla jsem si. "Ale chodím ven. Byla jsem bruslit, představ si," usmála jsem se při vzpomínce, kdy jsem stála na ledě a čekala, až mě Bill zase přitáhne k sobě. Povzdychla jsem si.

"Bruslit? Co se stalo, že ses do toho dala? Byl tam nějaký hezký kluk, na kterého jsi chtěla zapůsobit?" tipovala.

"Mami, prosím tě," olízla jsem si rty. "Jsem snad takový typ holky, který se nakrucuje a vnucuje do společnosti?" protočila jsem oči. Sama věděla, jaký jsem měla problém se s někým bavit, už jenom když jsem začínala pracovat za barem. Tam byla naštěstí výhoda, že jsem nemusela začínat konverzaci.

"Já vím, holčičko. Já vím," souhlasila hned se mnou s poraženým tónem v hlase. "Ale kdyby sis konečně někoho našla, vůbec bychom se s tátou nezlobili, to víš," skoro zamumlala. Je pravda, že jsem se od své generace podstatně lišila. Ostatní už doma představili minimálně dva partnery, ne-li více.

"Mami, až se budu cítit na to, abych si někoho pustila k tělu, určitě se o tom dozvíš," slíbila jsem jí, ale hned bych si nafackovala, protože jsem jí vlastně lhala. Billa jsem si k tělu pustila více, než kohokoliv jiného. Měla bych jí o něm říct, ale zase ten pocit nejistoty začal hloubat v mých myšlenkách. Nic není jisté, i když mi řekl, že je mu se mnou dobře.

Když jsem konečně dotelefonovala s mámou, už byl akorát čas, abych se začala chystat do práce. Vstala jsem z pohovky a zamířila ke skříni v pokoji, abych se převlékla do něčeho teplejšího, v čem bych mohla přejít tu zimu venku. Zapnula jsem si mikinu až ke krku a podívala se, kolik je vlastně hodin. Sbalila jsem si nejdůležitější věci a rychle si zapnula bundu až ke krku. Nasadila jsem si čepici a vyšla z bytu, zamkla za sebou a vydala se na cestu. S rukavicemi na prstech jsem přejela přes zábradlí, které bylo čerstvě zasněžené, a uplácala malou kouli z nasbíraného sněhu. Odhodila jsem ji do nejbližšího křoví a vzpomínala na to, jaké jsem měla dětství. Bylo nás více, děti ze sousedství, co jsme si hrávaly spolu. A teď se mi ani jeden z nich neozýval, ani jeden z nich neměl potřebu se jít znovu koulovat. A když jsem si tak pohazovala tou koulí ze sněhu, zastesklo se mi po tom.

Když jsem zahnula kolem rohu k baru, kde jsem pracovala, překvapeně jsem zamrkala. Už jsem měla v ruce nachystané klíče. Mlčky jsem k němu přešla a odemkla, pustila jsem ho dovnitř a přešla za bar, abych se převlékla. Posadil se a mlčel, ani jsem nečekala, že by něco řekl. Vrátila jsem se k němu a pomalu si olízla rty. Zhluboka jsem se nadechla a statečně mu oplácela pohled, zajímalo mě, proč vůbec přišel.

"Ehm," odkašlala jsem si a sklopila pohled ke svým rukám, aspoň na chvíli, než jsem se na něj znovu podívala. "Dáš si něco?" zvedla jsem obočí.

"Nalij mi… něco," mávl rukou. "Neřídím," vysvětlil. Takže bych mu mohla nalít nějaký alkohol. Třeba by se pak choval lépe, že? Třeba by byl příjemnější.

"Co chceš, Tome?" založila jsem si ruce na prsou. Bylo podezřelé, že se tady objevil sám, bez své drahé polovičky. Bylo ještě více podezřelé, že mě hned ze začátku nezačal sekýrovat za to, že jsem udělala to a to špatně. Zvedl ke mně pohled a špičkou jazyka si přejel přes spodní ret.

"Vím, že byl Bill u tebe," podíval se mi do očí, měl stejně spalující pohled jako Bill. Snad ještě horší, když jsem k tomu připočetla, v jaké situaci se nacházím. "Že u tebe přespal," dodal, aby ujasnil, co všechno ví.

"A proč mi to říkáš? Co vím, tak vy mezi sebou tajemství nemáte," polkla jsem. "Tudíž víš, že se nic nestalo," podívala jsem se na něj zpod řas, zatímco jsem mu nalévala džus. Snad mu bude stačit stejné pití jako Billovi. Ani nevím, proč jsem na něj byla taková. Možná to byla obrana, věděla jsem, jak se chová on. A tak jsem se chovala stejně, abych nepřišla k úhoně.

"Líbali jste se. Víš, co to pro bráchu znamená?" naklonil se přes bar ještě více a zamračil se na mě. "Nevím, jestli si uvědomuješ tu situaci, ale…" odkašlal si. "Brácha je prostě…" povzdychl a pořád se nemohl vymáčknout.

"Jsme tady," ozvalo se vesele zvolání od dveří. Dneska se asi nudit nebudu. Podívala jsem se na přicházející Riu, na její červené vlasy, které měla zase rozpuštěné, na to, jak na přivítanou políbila Toma a hned si stoupla vedle něj. "Jsou tady prázdné stoly, proč sedí u baru, zlato?" zeptala se ho. Podíval se na mě, než jí odpověděl.

"Jsem hned za tebou, puso," odrazil se od baru a zamračil se na mě. "My jsme ještě neskončili," ukázal na mě prstem. Jen jsem pokrčila rameny a otočila se k dalším přicházejícím zákazníkům. Chce si vyhrožovat? Momentálně jsem v takové ráži, že mě jen tak nezastraší. Ať si to klidně zkouší, pitomec.

B.