00. Prolog

Tak, jelikož se mi pár lidí ozvalo pod otázkou, zda by byla čtena i nonTH povídka (za což děkuji :)), rozhodla jsem se, že sem dám kratší prolog. Prvně jsem ji plánovala jako další Tomovskou, ale pak jsem si řekla, že by se na tuhle postavu zase tolik nehodil. Takže tu máte Ryana. :) Snad se vám bude story líbit. :) Předem upozorňuju, že nevím, kdy se do ní pustím. :) B.

Posadila jsem se vedle Ryana a zhluboka se nadechla. Když jsem pohlédla do jeho očí, srdce se mi zase rozbušilo jako malé holce. Netušil, jak zblázněná do něj jsem. Nevěděl, že se v noci budívám ze sna, kdy je on můj přítel, a já lituju, že jsem otevřela oči do reality. Je můj nejlepší kamarád a já o něj nechci přijít. Ale bolí to. Strašně moc.

"Hope, musíme ti prostě někoho najít," pronesl svým hlubokým hlasem, který můj tep ještě zrychloval, a pokrčil rameny. "Nerad tě vidím takhle... osamocenou," pousmál se.

"Nejsem sama," namítla jsem hned. "Mám přece Erin. A taky Grace a Miri," podívala jsem se na něj. Jestli je tohle ta věc, o které chtěl mluvit, tak se hned sbalím a odejdu. "A mám taky tebe."

"Zlato," uculil se ještě více a natáhl ruku přes stůl, aby mě za ni chytil a jemně mi ji stiskl. "Myslel jsem to ze srandy, nemusíš hned vystrkovat drápky," olízl si rty, na které jsem měla čím dál větší chuť. "Ale v práci mám kolegu, se kterým bych tě rád seznámil," pokývl hlavou. "Jmenuje se Matt a vypráví ty nejlepší vtipy."

"Paráda," protočila jsem očima. Ryan se jen zasmál a napřímil se. Dopil své kafé a podíval se na hodinky. "Končí mi obědová pauza. Takže, zítra v tuhle dobu, zase tady?" ujistil se. Přikývla jsem. Hodil bankovku na stůl a ještě se ke mně nahnul, aby mě políbil na tvář na rozloučenou. Dívala jsem se, jak odchází, a zničeně povzdychla. Kéž by byl můj.

B.