Autor: Crazy.DE.Bill
Bylo přesně deset hodin. Seděla jsem na pohovce v konferenční místnosti, před sebou na stole jsem měla dvě plechovky coly a nějaké sušenky. Počítala jsem s tím, že pan Kaulitz starší si dá zase načas, ale překvapil mě, když se objevil jen pár minut po desáté.
Přišel zase s dobrou náladou, takže jsem se v duchu připravovala na blbý poznámky a jeho svůdný úsměv, kterým dokazoval, že má všechno na háku.
"Dobré ráno, Alison." pozdravil mě vesele.
"Dobré." usmála jsem se na něj. "Připraven na další záplavu mých otázek a poznámek?"
"Myslím, že snad jo. Nešetři mě." obdařil mě jedním ze svých svůdných úsměvů.
V duchu jsem si řekla, že to teda rozhodně nebudu. Někdo jako on si ani nezaslouží, aby ho ostatní šetřili. No dobře, možná to přeháním, ale on mi zatím nedal důvod myslet si opak. Sledovala jsem ho, jak si rozdělává plechovku coly a napil se.
"Zas to do sebe budeš klopit po každým druhým slovu?" culila jsem se a z kabelky vytáhla diktafon.
"Co?" podíval se na mě se zvednutým obočím.
"Tu colu. Všimla jsem si, že každou chvíli upíjíš, jako bys měl sušák."
Tom se zasmál. "Vážně? No jo, asi je to nějákej můj zlozvyk."
Nechala jsem to být a zapnula diktafon. "Víš, zajímalo by mě, jak to děláš, že na všechno na tobě fanynky tak zbožňují. I to, co by na ostatních lidech třeba odsoudily."
"Protože jsem celej neodolatelnej." nevinně na mě zamrkal.
"Aha." řekla jsem suše. "Máš vážně hroznou angličtinu."
"Nemám!" ohradil se.
"Máš." trvala jsem si na svém. "'You don't are', kdo by takovou hovadinu vypustil z pusy? Ty mluvíš jak ti zobák narostl a normální lidi potom mají třeba problémy s tím porozumět ti."
"Ještě si nikdo na mou Tomglish nestěžoval. Fans to zbožňují." zachechtal se. "Já umím mluvit, copak s tebou prově nemluvím anglicky? Jen prostě mě nezajímá nějáká gramatika." mávl rukou a napil se coly. Už to zase začíná?
"Jo mluvíš, ale včera, když jsem přepisovala rozhovor a snažila se z toho něco udělat, tak jsem muslea dost přemýšlet nad některýmu věcmi, který jsi vypustil z pusy."
"Tím se jen snažíš zamaskovat, že se ti můj hlas líbí a ráda ho posloucháš." oznámil mi sebejistě.
"To bych radši strčila hlavu do zadku slonovi." ujelo mi dřív, než jsem to stačila zastavit. Až pozdě jsem si uvědomila, že by se Tom klidně mohl zvednout a odejít, a bylo by po rozhovoru.
Místo toho se ale jen zasmál a znovu se napil ze své plechovky. "Tomu sama nevěříš."
Povzdechla jsem si a raději to nekomentovala. "Na kolik hudebních nástrojů vlastně umíš hrát?" odbočila jsem k další otázce.
"Na hodně." odpověděl s úsměvem. Dej mi sem cokoliv a já na to zahraju." chvástal se.
Měla jsem chuť mu říct, ať teda zahrajena tu svou dutou hlavu, ale raději jsem nepokoušela svoje štěstí. "Takže umíš na kytaru, klavír, bicí,... a dál?"
"Když po mě někdo bude chtít, abych se naučil na housle, stačí mi pár dní tréninku. Prostě mám talent na všechno." zkrátil to.
"Je vůbec něco, a teď nemyslím jen v hudbě, v čem podle tebe nejsi dokonalý?" zeptala jsem se uštěpačně. Vážně mě s tou jeho sebejistotou štval.
"Ne." odpověděl s úsměvem. Nic jiného jsem ani nečekala.
"Protože...?" chtěla jsem, aby aspoň řekl, z čeho tak usuzuje.
"Protože jsem se tak narodil. Dokonalý od hlavy k patě." naznačil mi to rukou, abych to pochopila. "Na některých místech ale ještě dokonalejší než jinde." zaculil se a jeho ruka ukazovala k rozkroku.
"Máš vysoký čelo a ještě tak divně vyboulený." Málem jsem už dodala: 'Kdybys tam měl mozek, řekla bych, že to je tím, ale teď vážně netuším, proč to tak je.' Jeho blbou poznámku jsem schválně ignorovala.
"Mě to nevadí. I tak jsem nejžádanější člen naší kapely." nedal se.
"A trochu odstátý a divný uši." pokračovala jsem.
Jen pokrčil rameny a napil se. "Nemyslím si."
"Spousta kluků o tobě říká spoustu ošklivých věcí. Nejde jen o holky, ale i kluci tě urážejí, to ti taky nevadí?" Zkoušela jsem to dál.
Ušklíbl se. "Popravdě řečeno ne. Protože holky těchto kluků si v posteli s nimi představují mě."
To na mě bylo vážně silný kafe. Měla jsem pocit, že mě jeho ego za chvíli vytlačí ven z místnosti. Chtěla jsem se mu nějak dostat pod tu silnou slupku blíž k jeho citlivému středu, ale zatím se mi to nedařilo. Spíš mi čím dál víc tvrdil, jak je úžasnej a dokonalej. O tom můj článek rozhodně být neměl. Chtěla jsem přijít s něčím, co už nepsalo padesát časopisů přede mnou.
"Tak se na mě podívej. Stačí, když to vidíš očima všech těch holek." vypadalo to, že se dobře baví. A to ještě neskončil. "Kolik holek si udělalo rasty nebo dredy jen proto, že jsem je měl já? Kolik jich najendou miluje hnědý oči? Všechny by chtěly líbat moje rty." kmitnul jazykem po svém pircingu. "A můj dokonalý úsměv. Všechny šílí při mých grimasách na koncertech. A co teprve když se objeví fotka, kde nemám tričko?" nadzvedl spodní lem svého trička a názorně mi předvedl své pevné břišní svaly a poplácal se po nich. "Kdybych si sundal kalhoty, zešílely by." zakončil svůj monolog tím, že se napil coly.
Zírala jsem na něj jako naprostý dement. Tohle přece nemohl myslet vážně. Jasně že je to kus, a že si to uvědomuje, ale podle mě by potřeboval dostat před tu jeho dokonalou tvářičku, aby se trošku uklidnil.
"Fajn, máš pravdu, docela to přeháním." zasmál se. Moc jsem to nepobírala. "Ale takhle to vidí ty holky. Všechno na mě je podle nich perfektní. A já jim to rozhodně nebudu vyvracet. Mám svý chyby, ale právě ty jsou na mě nejlepší, no ne?"
Nezmohla jsem se ani na slovo. Moc jsem mu nerozuměla. Nevím, jestli to bylo tou jeho hroznou angličtinou, nebo tím, že jsem mu ani rozumět nechtěla. "Fajn myslím že tohle téma opustíme. rozhodla jsem nakonec.
"Ty jsi tu šéf." s úsměvem pokrčil rameny. "Můžu si tu zapálit?"
"Támhle je balkon." ukázala jsem k proskleným dveřím.
"Díky." Tom se zvedl z křesla a vyšel ven na balkon. Alespoň jsem měla prostor k tomu, abych se konečně nadechla. Tohlemě vážně zabije...
Žádné komentáře:
Okomentovat