Sweet memories - 8.kapitola

Těšíte se, jak to celé bude? :D Chcete ještě trochu napínání? :D Hm? :D Budu ZM! Zlá mrchá! :D Ale ne, užijte si počtení. :) B.

Btw, ke včerejší otázce Ms.Mee - ano, měla být včera Obsession, ale jelikož mám teď plnou hlavu zkoušek, daří se mi psát jenom tuhle povídku. A protože se mi píše dobře, stíhám díly denně (prozatím). Možná se tady někdy neobjeví nic, možná nebude díl každý den. Obsession bude až v únoru, zřejmě. :) Prozatím se budete muset spokojit s touhle. :)

Přetočila jsem se na posteli na druhý bok a natáhla se pro mobil, abych zjistila, kolik je vlastně hodin. Už byl čas na vstávání, ale mně se z teplé peřiny nechtělo ani omylem. Dneska bylo venku deštivo, kapky vody začaly padat, když jsem šla spát. To jsem si ale nemyslela, že se to strhne v takový hustý déšť. S povzdechnutím jsem se posadila a prsty si prohrábla vlasy. Vyhrabala jsem se z peřiny a hned na sebe natáhla huňatý župan. Po včerejších pár locích skotské mi nic nebylo, naštěstí. Nebyla jsem zvyklá pít, je dobře, že jsem neměla příležitost se toho napít víc. Hned jsem si vzpomněla na to, jak Tom bez odpovědi odešel. Může i v tomhle případě znamenat mlčení souhlas? Je pravda, že od té doby jim začaly termíny koncertů padat do klína, nějak jsme se odcizili a já pak přestoupila na jinou školu. Kdyby se ale neproslavili, znamenalo by to i tak konec našeho přátelství? Jak mě mohlo napadnout, že chce pozvat do kina právě mě? Mluvil o té dívce, jako by byla nejkrásnější na světě. A to já rozhodně nejsem. Třeba si to jenom namlouvám a opravdu chtěl pozvat někoho jiného. A včera odešel jenom proto, že se se mnou prostě nechtěl bavit. Tak, jak tomu bylo i předchozí dny.

Vytáhla jsem ze skříně hrníček, do kterého bych si mohla uvařit čaj. Když jsem za sebou uslyšela těžký povzdech, otočila jsem se.

"Dobré ráno," usmála jsem se na Billa. "Myslela jsem, že po včerejšku budeš ještě vyspávat," naklonila jsem hlavu na stranu a prohlédla si jeho nevyspaný obličej.

"Jdu si jenom pro prášek na bolest hlavy, abych vůbec mohl usnout," zašeptal. Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou.

"To jsi to včera tolik rozjel?" zamrkala jsem.

"Hele, musel jsem pít i za Toma. Ten se na poslední chvíli rozhodl, že zůstane doma, tak jsem s kluky šel sám," pokrčil rameny. "Užili jsme si spoustu srandy, mělas jít taky."

"A vypadat jako teď ty? Díky, ale ne," odmítavě jsem mávla rukou.

"Jo, a proto sis dávala skotskou doma, co?" dal si ruku v bok a podezřívavě se na mě podíval. "Mluvila jsi s Tomem?" zeptal se a začal se prohrabovat krabičkami s léky, které měli v šuplíku.

"Jo, chvíli jsme se spolu dívali na horor," řekla jsem hned. Proč něco zatajovat, u Billa to nemělo cenu, vytáhne z každého přesně to, co chce.

"Takže ses tulila a on tě utěšoval?" zasmál se a našpulil pusu, jak se zavrtěl v bocích. Protočila jsem oči a zalila si pytlík čaje vařící vodou.

"Utěšovat by spíš potřeboval on," olízla jsem si rty. "Ale ne. Sotva jsme spolu prohodili pár slov," podívala jsem se na něj, jak do sebe láduje pilulky, které hned zapíjel vlažnou vodou. "Vážně by mě zajímalo, co se s ním stalo," povzdychla jsem. "Jestli s Tomem něco je, ty jediný to můžeš vědět. Tobě přece říká všechno," ukázala jsem na něj prstem. Bill se nadechoval k odpovědi, když dveřmi prošel Tom.

Prošel až ke kuchyňské lince a sebral krabičku cigaret, která byla položena na poličce nad sporákem. Vytáhl si dvě, jednu si strčil mezi rty a druhou za ucho.

"Klidně se o mně můžete bavit dál, nebudu rušit," pronesl jízlivě a znovu odešel. Bylo slyšet otevírání dveří na dvůr. Kam jinam by si taky šel zapálit v teplácích a tílku, které dokonale obepínalo jeho tělo a umožňovalo mi prohlédnout si jeho vypracovanou hruď? Jedině na dvorek za psy. Zvedla jsem pohled k Billovi a ten jen mávl rukou.

"Chtěl jsem ti odpovědět, že já vím asi tolik, co ty. Spíš si povídá se Scotty, než se mnou. Vážně, konverzace mezi námi nějak vázne, už mě to sere nějakou dobu, ale když mu řeknu, abychom si promluvili, tak mi jen řekne: Tak mluv. No sakra, je to s ním fakt děs. Když už nepomáhají ani kurvy, jsem ztracený," zamumlal konec věty. "Když jsem tě sem pozval, tajně jsem doufal, že ho to přivede zpátky do dob, kdy jsme si všichni tři užívali kopec srandy."

"Jak vidíš, já jsem nebyla zrovna dobrá volba," pošeptala jsem a otočila se zpátky ke kuchyňské lince.

"Ještě se nevzdávej. Nejsi tady ani týden," objal mě Bill kolem ramen a zlehka mě políbil na tvář. "Jo, dnešní nákupy ruším, snad to chápeš," usmál se na mě. Jen jsem přikývla. Do toho deště by se mi opravdu nechtělo. "Já se jdu dospat, s obědem nemusíš spěchat," zasmál se. Hned jsem se k němu přidala.

"Díky za svolení," ušklíbla jsem se a sledovala, jak odchází. Prsty jsem si rychle prohrábla vlasy a vytáhla cukřenku, abych si trochu osladila čaj. Aspoň čaj, když už můj život sladký být nemůže.

Vrátila jsem se do pokoje a znovu se zahrabala do peřin. Hrnek s čajem jsem si odložila na noční stolek a zakryla se až k bradě. Při takovém deštivém počasí se nedá dělat nic jiného, než jenom vylehávat a sledovat filmy. A protože na televizi nemám náladu, zbývá mi jenom to vylehávání. Dneska si ani nebudu moct zaběhat, to je docela na nic. Už hned ze začátku mi počasí kazí mé předsevzetí. I příroda se proti mně spikla, no paráda. Přetočila jsem se na bok, čelem k oknu, a podívala se na stékající pramínky vody po skle. Nesnášela jsem takové počasí. Nedalo se vůbec nic dělat. Na deštivé odpoledne je jediný lék - pořádný sex. Jenže jsem o Patricka přišla kvůli debilní dopravní nehodě, takže jsem teď mohla ležet v posteli sama. Olízla jsem si rty a dlaněmi si podložila obličej. Zamrkala jsem, abych zahnala slzy. Už jsem nechtěla brečet, nechtěla jsem být pořád tak slabá. Musím prostě začít od začátku. Udělat tlustou čáru za nepřízní osudu, který mi sebral jediné štěstí z mého života. Najít si jinou cestu a učinit se šťastnou. Jsou přece různé druhy štěstí. Různé druhy radosti, různé druhy lásky.

*flashback*

Když Tom otevřel dveře, hned jsem mu skočila kolem krku. Už to bylo několik měsíců, co jsme se neviděli. Se smíchem mi opětoval objetí a po pár vteřinách se odtáhl, aby se mi podíval do obličeje.

"Ostříhala ses," řekl a prsty prohrábl mé vlasy.

"Ty ses zase vytáhl," píchla jsem ho mezi žebra. "Vždyť už musíš mít dva metry," zasmála jsem se.

"To jsi ještě neviděla Billa," pokývl hlavou. "Pojď," pobídl mě, abych vešla a nestála jenom na prahu. Olízla jsem si rty a strčila ruce do kapes, když jsem se zula.

"Tak povídej, jak bylo ve Francii? A Itálii a Španělsku a… kde všude jste vlastně byli?" zeptala jsem se se smíchem.

"Byli jsme všude," odpověděl mi. "A ať se zeptáš na cokoliv, Bill ti to bude vyprávět klidně týden," mávl rukou.

"Dovedu si to představit, neboj se," zamumlala jsem a nakoukla do obývacího pokoje. Bill hned vstal z pohovky a s veselým úsměvem ke mně přešel, aby mě objal na uvítanou.

"Tolik se mi po tobě stýskalo!" přitiskl mě k sobě. "Něco jsem ti přivezl!" usmál se. "Mám to v pokoji, tak vydrž," uculil se a hned se vydal po schodech, aby mi mohl přinést dar. Posadila jsem se do křesla a podívala se na Toma, který se natáhl pro mikinu a začal do rukávů soukat své hubené paže.

"Ty tady nezůstaneš?" zvedla jsem obočí, když se otočil k odchodu. Ještě se na mě podíval a omluvně pokrčil rameny.

"Jdu se projít," olízl si rty a přešlápl z nohy na nohu. Vypadalo to, jako by mu byla snad moje přítomnost nepříjemná. "Obhlédnout, co se za tu dobu, co jsme tu nebyli, změnilo," usmál se.

"Aha," přikývla jsem. "Tak… hezkou procházku," popřála jsem mu a oplatila mu úsměv. Myslela jsem, že se na mě těšil stejně, jako já na něj. Bill mi psal, že mě oba dva chtějí vidět co nejdřív, tak jsem doufala, že se o historky podělí oba dva. Ne jen Bill. S Tomem se asi něco stalo. Že by se na cestách po Evropě zamiloval?

*konec flashbacku*

Usmála jsem se při vzpomínce, kdy jsem od Billa dostala kabelku ze samotného středu Paříže, z toho nejdražšího obchodu, o jakém jsem si mohla nechat jenom zdát. Byl to vlastně první a jediný dárek, který mi přivezli. Hned po pár týdnech začali pracovat na dalším albu, znovu další turné a pak stěhování do Ameriky, že jsem ani neměla moc času se s nimi rozloučit. V té době jsem už byla s Patrickem, měla vlastní starosti a nějak pozapomněla na naše skvělé přátelství. Když se teď zpětně ohlížím za tím, jak jsme všichni tři zahodili vztah, jsem ráda, že na můj žal máma zavolala právě Billa. Byl nejlepší volba, určitě.

Natáhla jsem se pro mobil a vytočila mámino číslo. Nějakou dobu jsem se jí neozvala, měla bych napravit svou chybu. Nemusela jsem čekat moc dlouho, po několika pípnutích mi to zvedla.

"Ahoj, broučku, děje se něco?" zeptala se starostlivě.

"Neděje," odpověděla jsem hned. "Jen volám… můžeme si povykládat?" navrhla jsem. Uslyšela jsem její oddechnutí. Byla to známka toho, že se mám u Billa dobře. Když už mluvím i s vlastní matkou, tak jsem na tom líp než dobře.

"Tak povídej. Co tě tíží?" pobídla mě. A já spustila. To, co jsem nemohla říct Billovi, ani nikomu jinému, jenom mámě. Jediné ženské, která teď pochopí, jak se cítím.

B.