# Narozeninový epilog

Tak za prvé - chápejte, že se tohle odehrává po pár měsících/letech od poslední kapitoly. Ani já sama nevím. :) Dále, za druhé, chápejte, že jsem to tak nějak slíbila. Tudíž doufám, že mi to okomentuješ, SHADOW, jelikož je to pro Tebe. :D Chci ti popřát krásné narozeniny, doufám, že si dnešek užiješ, ať už byl lyžák (nebo co to bylo :) ) jakýkoliv. Přeju Ti hodně štěstí, zdraví a úspěchů. A jelikož jsi takhle po blogu a fb skvělá osoba, doufám, že se někdy setkáme! :). Předem se omlouvám za jakékoliv chyby, věř, že nebyly chtěné. :D Jelikož jsem věrná pivu a Moravě,... no, snažila jsem se prostě, no. :D Krásné narozeniny! ♥ Nemysli si, že jsem na Tebe zapomněla. To ne! :) Je to slaďárna, kdo to nemá rád, tak sorry. A pokud se to nějak vymyká duchu celé Bitch, opět sorry, ale psala jsem to po dlouhé době odloučení. :D :) B.

Zhluboka jsem si oddychla a posadila se na pohovku. Malý Aaron pobíhal kolem, ale já už jsem neměla energii, abych ho honila a chytala, aby byl chvíli v klidu. Prsty jsem přejela po rostoucím břichu a zavzpomínala na ty časy, kdy jsem se vešla do všech svých šatů. Ano, bylo mi teď krásně, ale i tak - štíhlá linie dělá svoje pro sebevědomí. Už jsem chtěla volat Ester, aby si pro Aarona doběhla, ale ve dveřích se objevila dřív, než jsem stihla cokoliv říct.

"Konečně jsi tady!" zvolala jsem znaveně a sledovala, jak se s úsměvem usazuje vedle mě.

"Teď vidíš, co to těhotenství obnáší," popíchla mě a s úsměvem položila dlaň na tu moji, kterou jsem měla položenou na břiše.

"Ty jsi ale byla v klidu, mezi dospělými. Žádný zlobivý Aaron," zavrtěla jsem hlavou. Ester se hned podívala na svého syna a přivolala ho k sobě. Poslušně přiběhl, nezapomněl se tvářit nejvíc svatouškovsky. Byl celý po Billovi, jen co je pravda. Ester nezmohla nic, ani Bill. Byl to prostě mazel, na kterého neplatilo snad žádné pokárání. Jelikož skoro všechen čas trávil s Tomem, byl z něj spratek, s kterým si nikdo nevěděl rady. A proto jsem se obávala, co vyroste z našeho dítěte. Jestli ho bude vychovávat Tom, bude z něj další sukničkář. Rozmazlenec. Cukřík a mazel všech.

Zvedla jsem se z pohovky a chtěla zamířit do kuchyně, zase mě přepadaly nálady, kdy jsem myslela jenom na jídlo a plný žaludek. Když jsem ale procházela kolem chodby, uslyšela jsem otevírající se dveře. Počkala jsem ve dveřích obývacího pokoje a sledovala, jak vchází Bill a za ním hned Tom.

"Ahoj," usmál se švagr a políbil mě na tvář. Oplatila jsem mu polibek na přivítanou a s úsměvem na rtech čekala na Toma. Pomalu ke mně přišel, prvně dlaněmi přejel přes mé břicho, než mě objal kolem pasu a přitáhl k sobě.

"Ty moje krasavice," pošeptal proti mým rtům, než mě dlouze políbil. Až potom se sklonil k mému břichu. "Čau, prcku," zamumlal. "Doufám, že mamku nezlobíš," naklonil hlavu na stranu a znovu se mi podíval do očí. Napřímil se a nezapomněl se dožadovat mých rtů. Zhluboka vydechl a prsty sjel po mých pažích, až je spojil s mými. "Neskutečně moc jsi mi chyběla," zašeptal a zatahal za propletené prsty.

"Neviděli jsme se sotva pár hodin," pousmála jsem se.

"To je pravda. Ale i tak mám pocit, jako by to byla věčnost," pokrčil rameny. "Jdeš se mnou do kuchyně, nebo se setkáme nahoře?" zvedl obočí.

"Měla jsem namířeno k ledničce," zasmála jsem se. Když jsem uviděla jeho výraz, hned jsem ho praštila do ramene. "Hele, nemůžu za to. Teď jím prostě za dva," pokrčila jsem rameny.

"Já nic neříkám, lásko," políbil mě na tvář. "Ale až začneš jíst víc, než já, tak se začnu obávat o svůj plat," popíchl mě. Zamračila jsem se na něj. "Mh," zabručel a zhluboka vydechl, než mě políbil. Zuby zatahal za můj spodní ret a dlaněmi vyjel po mých bocích, aby dosáhl na prsa. Ano, porostla mi, a Tom byl z toho jedině šťastný. Sice to neříkal, ale jeho činy a pohledy mi stačily.

Po vydatném jídle jsem se uvelebila na postel v našem pokoji a sledovala Toma, jak se pomalu vysvléká z džínů, ve kterých byl ve studiu.

"Zlato," oslovila jsem ho. "Víš, že mi ještě dlužíš striptýz?" připomněla jsem mu.

"Není možné," zavrtěl hlavou a usmál se na mě. Určitě si na to vzpomněl, teď jenom zastíral, aby se vyhnul svému dluhu. Založila jsem si ruce na prsou, a že mi to teď s tím břichem dělalo problémy, a dívala se, jak si přes hlavu přetahuje triko. Hned si lehl vedle mě a nezapomněl mě dlouze políbit. Nadechl se a sklopil pohled k mému břichu. Vycítila jsem, že určitě chce něco říct, ale jako by se ostýchal. Odkašlala jsem si a čekala, až se mi zase podívá do očí.

"Co se děje?" zvedla jsem obočí. Pousmál se a klouby prstů přejel po mé tváři.

"Nikdy jsem nevěřil tomu, že žena zkrásní během těhotenství. A teď jsem toho svědkem. Nejradši bych se na tebe vrhnul," skousl si spodní ret, zuby si po něm přejíždějíc. Jen jsem se pousmála. Tahle jeho upřímnost mi neskutečně lichotila. "Miluju tě den ode dne víc a víc," řekl, aniž by mrknul. Můj úsměv se jenom rozšířil. Co bych na to měla říct? Ví, jak ho miluju, neměla jsem, co jiného bych mu mohla odpovědět. Když se zhluboka nadechl, znovu jsem zvedla pohled k jeho obličeji.

"Co je to tentokrát?" zeptala jsem se opatrně, když nic neříkal a odevzdaně na mě hleděl. Špičkou jazyka si pomalu přejel přes horní ret a trhaně se nadechl.

"Chci se s tebou oženit. Je mi jedno, jestli teď hned, nebo za pár měsíců, až nebudeš mít tohle bříško," řekl, hladíc mě přes něj, "ale prostě tě chci. S mým příjmením," pokývl rozhodně hlavou. Překvapeně jsem zamrkala. Tušila jsem, že mě někdy požádá o ruku, ale i tak jsem byla trochu vyvedená z míry. Posadil se na posteli a začal se hrabat v šuplíku nočního stolku.

"Už mám ten prstýnek dlouho," řekl. "Vlastně... No, to je jedno. Ale..." odmlčel se a sesunul se z postele, aby mohl pokleknout na jedno koleno. Posadila jsem se a s úsměvem sledovala jeho stoupající nervozitu, ač zbytečnou a neoprávněnou. Já jsem přece byla jeho už dávno. "Ellen, uděláš mě nejšťastnějším mužem na zemi? Budeš moje?" zeptal se a mezi prsty ke mně natáhl krásný prstýnek.

"Moc ráda," odpověděla jsem a nastavila mu ruku, aby mi mohl ten krásný šperk navléct na prst. "Miluju tě," objala jsem ho kolem ramen.

"A já miluju vás," pošeptal, dlaněmi sjíždějíc na mé břicho. Momentálně jsem byla nejšťastnější na světě. A nikdo mi to nemohl překazit. Nikdo.

B.