Obsession 16. Oslava

No u minulého dílu jste tomu moc nedali. :/ Ale co s vámi, s lenochy. :) B.

PŘIŠLA jsem domů a znaveně se opřela o dveře bytu. Odhodila jsem tašky ke kotníkům a zula si boty, které jsem dneska měla na nohou. Ano, řekla jsem si, že si koupím boty. Chtěla jsem se podívat po pár dalších obchodech a nakonec se z toho staly nákupy století. Když jsem zvedla pohled k pohovce, protože mě upoutaly hlasy, pohlédla jsem do očí Andymu a Billovi. Už jsem se lekla, že tady bude i Tom, ale jak se zdálo, ten se zdráhal sem přijít. Usmála jsem se na ně a pozdravila.

"Čau, kluci," řekla jsem a znovu si sebrala své tašky.

"Tak ty jsi nakupovala, jo?" zasmál se Andy. "Ještě nedávno jsi říkala, že bys měla tenhle svůj koníček omezit, tak co se stalo?" zamrkal.

"Špatná nálada už je pryč, takže zase několik dní nakupovat nebudu," zasmála jsem se s ním a zamířila do pokoje.

"Dáš si s námi víno?" zeptal se mě Bill, když jsem do pokoje hodila tašky. Znovu jsem vykoukla ze dveří, abych na ně viděla, a pokrčila rameny.

"Vlastně, měla jsem se vidět s Peterem," olízla jsem si rty. Když jsem si uvědomila, že měl přijít sem, asi bych mu měla zavolat, že musíme plány pozměnit.

"My víme," usmál se Andy a poplácal na místo vedle sebe. "Proto jsme otevřeli to víno. Bude se slavit," olízl si rty. Naklonila jsem hlavu na stranu. "Jak vidím, tak potřebuješ vysvětlení," zasmál se. "Volal mi Peter, že se tady máte setkat. Sice tě chtěl zastihnout v práci, ale prý jsi mu řekla, že jsi ve městě. No, a on splašil mě a kluky, abychom oslavili jednu dobrou zprávu," pokračoval ve vysvětlování, v čemž se očividně vyžíval. Bylo mi jasné, že to bude zpráva o Benovi, ale dál jsem se tvářila, že netuším, o co jde. "Peter ti to rád vysvětlí," pokývl hlavou a znovu poplácal na místo vedle sebe. Už jsem se chystala, že začnu s vyptáváním, ale mé jakékoliv chystané věty přerušilo hlasité zaklepání na dveře.

Andy ochotně vstal a šel otevřít. Přivítal se s Peterem, který se hned vydal ke mně, aby mě objal a s úsměvem mě políbil na rty. Chtěla jsem se usmívat taky, ale jelikož jsem za jeho rameny viděla přicházet i Toma, můj úsměv musel vypadat jako křečovitý škleb.

"Zlato, s Benem to vypadá víc než dobře," položil mi dlaně na ramena. Dál jsem zůstávala strnule stát a pomalu a mělce dýchala. "Slyšelas mě?" zeptal se nejistě, když jsem nijak nereagovala na tu novinu.

"Ja-jasně," zakoktala jsem a zamrkala, abych se upřeně podívala do jeho očí. "Jen… Netušila jsem, že se léčba tak posunula," usmála jsem se. "Jsem… trochu v šoku," odkašlala jsem si. "Kde jsi teda sehnal peníze?" zvedla jsem obočí.

"O tom si promluvíme potom, jo?" ztišil hlas. Vypadalo to, jako by se snad styděl. "Ale teď si pojďme připít," pobídl mě a dal mi ruku kolem ramen.

"Taky si s tebou chci vlastně promluvit," řekla jsem ještě, než se kolem nás všichni naskládali. Bylo to mezi námi dvěma a nikdo jiný to slyšet nemusel. Když jsme si všichni stoupli kolem stolu, Andy nám všem rozdal sklenice a začal rozlévat víno. S úsměvem jsem si se všemi přiťukla, ale když ke mně natáhl ruku i Tom, na chvíli jsem se zarazila. Nepodíval se mi do očí, když naše sklenice o sebe cinkly, čímž mi dal jasně najevo, že se opravdu přestal snažit, že už pro něj nejsem hlavní objekt zájmu. Nebo je skvělý herec.

"Na Benovo zdraví," usmál se Bill a jako první se napil. Všichni začali souhlasně přikyvovat, tak jsem se jenom přidala a usrkla trochu bílého vína. Nebylo špatné, vlastně mělo jemnou chuť, která se lehce rozplývala na jazyku, žádné kyselé chutě, které by mi svíraly mimické svaly do křečovitých šklebů. Napila jsem se ještě jednou a pak se posadila na sedačku mezi Andyho a Petera. Když se kluci začali bavit, přestala jsem vnímat. Hleděla jsem na dno sklenice přes vrstvu vína, kterou jsem ještě nevypila, a přemýšlela. O Peterovi, o Benovi, o všem.

Peter neví, že vím o tom, jakou cestou získal peníze na Benovu léčbu. Jsem teda zvědavá, jestli se rozhodne mi lhát, nebo mi řekne celou pravdu. Jelikož jsem opravdu vážně přemýšlela o tom, že ten vztah mezi námi ukončím, můžu se rozhodnout podle toho, s čím se mi svěří on. Jestli si vymyslí nějakou výmluvu, je jasné, že o náš vztah nestojí. Pořád je to pro něj jenom příležitost si zadovádět, ale nic víc, než kamarádi na zavolání nejsme. A pokud se chci hnout z místa, tohohle kamarádění budu muset nechat. Pokud mi ale řekne celou pravdu, se vším všudy, mohla bych i uvažovat nad tím, že bych mu navrhla, abychom ten vztah zkusili. Přestat si na pár hrát, ale opravdu se jím stát. Otázka je, jestli to, co k němu cítím, je láska, nebo jenom touha po sexu s ním. Protože, ač si to nerada přiznávám, moji kluci byli vždycky v posteli bídní. Až na Petera, samozřejmě.

Zvedla jsem pohled, když mi Peter položil dlaň na stehno.

"… tady s Annou jsme se tehdy nasmáli, že?" podíval se na mě. Pousmála jsem se a zvedla obočí.

"Neposlouchala jsem," zavrtěla jsem hlavou.

"Vykládal nám, jak se Ben naučil sprostě nadávat," vysvětlil mi Bill v rychlosti. Při vzpomínce na Benův nevinný obličej a slova, která z pusy vypouštěl, jsem se krátce zasmála.

"No, hádejte, od koho to asi měl," dloubla jsem ho loktem mezi žebra. Očima jsem přejela po všech a déle zůstala civět na Toma. Když jsem se podívala do jeho očí, chvíli mi pohled oplácel, ale pak uhnul a upil vína. No fajn, ať je uražený. Myslela jsem, že se aspoň budeme dál bavit jako přátelé, i když nám to nevyšlo. Já jsem příliš dlouho odmítala, on se příliš krátce snažil. Bill si odkašlal a zvedl ke mně pohled.

"An, kde máš vůbec holky? Dneska se k nám nepřipojí?" pousmál se.

"Včera jsi je opil dostatečně, ne?" pronesl Tom, než jsem stihla cokoliv říct. Zhluboka jsem se nadechla. Takže tam zůstával.

"Dneska jsem se viděla jenom s Ginou, odcházela jsem brzo z práce," olízla jsem si rty a podívala se na Petera, protože mi nenápadně stiskl dlaň, za kterou mě před pár vteřinami chytil.

"Promluvíme si?" zeptal se mě tiše a pohledem střelil směrem k mému pokoji. Přikývla jsem a ještě upila vína, než jsem sklenici položila zpátky na konferenční stolek, a vstala, abych následovala Petera do mého pokoje. Nezkoumala jsem pohledy ostatních, ale tiché odkašlání Andyho mi stačilo, aby mi bylo jasné, co si myslí. Když se pak s Billem rozesmáli, nejradši bych se přizabila.

Vešla jsem do pokoje, zavřela dveře a opřela se o ně. Tiše jsem sledovala Petera, nervózně přecházel po straně mé postele. Nechápala jsem, co přesně ho uvádělo do rozpaků. Jestli to, že si musel půjčit peníze od relativně cizí osoby, nebo to, že mi to má říct. Pokynul mi, abych se posadila, dělal kolem toho takové ceremonie, až jsem začínala mít pocit, že v tom bude ještě něco jiného.

"Zůstanu stát," zavrtěla jsem hlavou. Peter se posadil sám a složil si ruce na klíně. Olízl si rty a zhluboka se nadechl, zřejmě uražen, že jsem nebyla ochotná se vedle něj posadit.

"Mám začít, nebo mi řekneš první, o čem jsi chtěla mluvit?" zeptal se. Pokrčila jsem rameny. Lepší by bylo, kdyby začal on. Podle toho, co mi řekne, se dá zjistit, co si myslí o našem vztahu. Bude postaven na lžích, nebo na pravdě? Když jsem mlčela, zhluboka se nadechl, rozhodnutý, že začne mluvit. "Fajn," podíval se na mě a pak sklopil pohled ke svým prstům, které měl položené na klíně. "Víš, přemýšlel jsem, jak získat potřebné peníze," začal. Tvářil se, jako bych snad byla nějaká přísná učitelka, která ho zkouší. "Nechtěl jsem ždímat tebe, protože vím, že na tom taky nejsi líp," podíval se na mě. Usmála jsem se. Aspoň, že takhle na mě myslel. "Ptal jsem se našich, od nich jsem taky nedostal moc," odkašlal si.

"Zkoušel jsi tu banku?" dělala jsem hloupou. Chvíli na mě hleděl a pak přikývl.

"Jo," odkašlal si. "A taky mi vyšla," pokrčil rameny. "Jenže jsem nevěděl, jestli to budu zvládat splácet, tak jsem… tak jsem řekl jednomu kolegovi," přikývl.

"A ten ti půjčil?" zeptala jsem se. Opět přikývl. Aha, takže kolega. "Tak to je hodný. Řekl ti, co za to chce?" odkašlala jsem si a přešla k němu, abych se posadila vedle něj. "Víš, přece jenom, vždycky jsi říkal, že s kolegy dvakrát nevycházíš," vzpomněla jsem si. "Takže se nad tebou některý slitoval?" vyzvídala jsem dál. A on jediné, co udělal, bylo souhlasné pokývnutí hlavy.

Měla bych mu říkat, že znám pravdu? Když mu řeknu, že vím, kdo je sponzorem, svěří se mi, proč mi lhal? Ale očividně o náš vztah zase tolik nestál, když byl ochoten tohle říct. Nebo věděl, že se do mé přízně cpal i Tom a nechtěl, aby z toho nakonec on vyšel líp, než samotný Peter. Nějak nepočítal s tím, že já asi můžu znát pravdu. Když si odkašlal, zahnala jsem myšlenky a podívala se na něj.

"O čem jsi chtěla mluvit ty?" pousmál se, jako by se tím chtěl vysvobodit ze lži, kterou na něj vím.

"O nás dvou," řekla jsem a prsty zahýbala mezi námi, abych jasně naznačila, o jaké dvě osoby se doopravdy jedná, i když jsme to oba dva věděli. "Víš," začala jsem a pak hledala slova, nebyla jsem si jistá, jak pokračovat. "Nevím, jestli někam směřujeme," pokrčila jsem beznadějně rameny a podívala se mu do očí. "Chtěla bych se nějak posunout z místa, ale náš fingovaný vztah mi v tom moc nepomáhá," řekla jsem mu popravdě, jak jsem to cítila.

"Kam přesně tímhle míříš?" zvedl obočí.

"No, musíme se rozhodnout," řekla jsem a poposedla si na posteli víc do středu. Skopla jsem si papuče z chodidel a dlaněmi se opřela o matraci. "Víš, buď to zkusíme, a prostě budeme pár, nebo se na to vysereme," pokrčila jsem rameny. Takhle narovinu to snad pochopí.

"A jak to cítíš ty? A teď nemysli na Bena, na nic, co jsme si kdy řekli. Byla bys moje přítelkyně?" zvedl jedno obočí. Zeptal se, jako by snad nechtěl, aby tomu tak bylo.

"To mi spíš řekni ty," naklonila jsem hlavu na stranu. Znovu sklopil pohled ke svým prstům na klíně a pomalu si olízl rty.

"To byla vlastně další věc, o které jsem s tebou chtěl mluvit," pošeptal. "Asi jsem si někoho našel. A vím, že Ben bez tebe nemůže být a zase ty bez něj, ale Denisa je opravdu skvělá holka," podíval se na mě. Pousmála jsem se. Vlastně mi tím skvěle nahrál. Nebudu mu muset říkat, že vím o pravdu. Nebudu muset dávat důvod našemu rozchodu, jestli se to tak vůbec dá nazvat.

"Proto se mi poslední dny vyhýbáš?" ujišťovala jsem se.

"Potkal jsem ji v nemocnici," usmál se na mě. V očích mu zajiskřilo, když se o ní rozvyprávěl. Jen jsem poslouchala a snažila se nemyslet na to, že tam vedle sedí tři kluci, kteří nevědí, co my tady děláme. A že už tady sedíme nějakou dobu.

Peter vstal a objal mě kolem ramen.

"Až bude Ben doma, dám ti vědět, aby ses na něj mohla přijít podívat. Kdykoliv," ukázal na mě prstem a zlehka mě políbil na tvář. "Děkuju ti za podporu. Kdybys cokoliv potřebovala, budu tady pro tebe," zamrkal. Jen jsem se usmála, vlastně jsem nevěděla, co na to odpovědět. Opravdu to vypadalo, že se rozcházíme. Najednou jsem měla pocit, že ho doopravdy ztrácím. Dívala jsem se, jak odchází, a měla naprostý pocit déjà vu. Jak jsem vždycky sledovala odcházejícího Toma, teď mi to Peter naprosto připomněl. Žuchla jsem zády do matrace postele a dlaněmi si zakryla obličej. Teď bych tady někoho potřebovala. Přesně teď.

Zůstala jsem ležet na posteli, nereagovala jsem na to, jak se vesele kluci bavili dál. Slyšela jsem je pootevřenými dveřmi. Peter za sebou nezavřel, zřejmě čekal, že ho budu po několika vteřinách následovat. Ano, ráda bych oslavila tu dobrou zprávu, že sehnal peníze na léčbu a že bude Ben relativně v pořádku. Ale to je všechno. Seděla bych tam a nebavila se, jen bych mlčela a poslouchala jejich živé tlachání. A to jsem mohla dělat i odsud, z pohodlné postele, na které bych se po dnešním nakupování nejradši rozvalila. Převalila jsem se na bok a natáhla se pro polštář, abych měla něco pod hlavou. Nechtělo se mi jít do sprchy, nechtělo se mi ani vysvlékat z oblečení, které jsem dneska na sobě měla celý den. Myslela jsem si, že ukončit náš vztah s Peterem bude snadný, ale jak se zdálo, přece jenom to moje srdce aspoň nějak zasáhlo. Zavřela jsem oči a snažila jsem se nemyslet na to, jakou samotou budu následující dny procházet.

Když jsem na rameni ucítila něčí dotek, leknutím jsem se převalila zpátky na záda. Když se Andy posadil vedle mě, s úsměvem jsem se opřela o lokty.

"Co se děje? Postrádáte mě?" zamrkala jsem a podívala se mu do očí.

"Jen jsem se chtěl zeptat, jestli jsi v pořádku," naklonil hlavu na stranu. "Peter se sbalil a beze slova odešel, tak jsem se na tebe šel podívat," pokrčil rameny. "Bál jsem se, co jste si udělali."

"Děkuju, jsi hodný," olízla jsem si rty. "Ale jenom jsem unavená," sjela jsem z loktů na lopatky a ztěžka povzdychla. "Unavená a konečně svobodná," dodala jsem.

"Takže končí váš vztah, založený na hodinách strávených v posteli?" popíchl mě. Prsty jsem si vjela do vlasů a souhlasně zamručela. Pohladil mě přes paži a vstal. "Tak tě tady nechám. Kdybys chtěla, budeme s kluky otvírat ještě jednu láhev vína," nabídl mi.

"Spíš se půjdu okoupat a tím končí můj dnešní den," pronesla jsem. Ano, nejradši bych tam šla, nejradši bych se před Andym i Billem vrhla na Toma a servala z něj oblečení, rozdala si to s ním na té pohovce, ale bohužel. Zřejmě jsem ztratila svou šanci, až příliš dlouho jsem váhala. A musím uznat, on by byl hloupý, pokud pořád stál s otevřenou náručí a čekal, kdy se konečně rozhoupu a dám sbohem Peterovi. Ano, moje chyba. A s tou budu muset žít. Jenom jsem si odfrkla, když jsem si vzpomněla, jak jsem Toma nemohla vystát a dělala si z něj srandu. Kde jsou ty časy, kdy jsem ho ještě neměla pod kůží?

B.