Obsession 05. Narozeninová gratulace

Děkuji vám za předchozí komentáře. Moc mě těší jakýkoliv ohlas od vás, aspoň vím, jak se vám povídka líbí. :) Mezi zkouškami se budu snažit ji postupně psát, snad se mi bude dařit. Myslete na mě, budu to potřebovat. :D :) Užijte si tenhle díl :) B.

KDYŽ Tom otevřel dveře a nechal mě vejít první, trochu jsem se zarazila. Bylo tady opravdu hodně lidí, nespletla jsem se. Luxusní večírek, aby k tomu mohlo být přízvisko Kaulitzovský oprávněně. Otočila jsem se zpátky na něj a čekala, jestli se mě ujme a začne mi představovat ostatní, aby se předvedl jako správný hostitel, ale prostě kolem mě prošel a zamířil k první skupince dívek.

"Ahoj, holky," uslyšela jsem jeho veselý pozdrav. Hned se se všemi začal vítat, líbali se na tváře jako staří přátelé, zatímco ony se stupidně hihňaly a pohazovaly vlasy. Upravila jsem si sukni a rozhlédla se kolem. Jako první jsem zamířila k baru, abych si nalila něco dobrého. Tenhle večírek asi bude stát za hovno, nebudu si ho muset pamatovat. Se sklenicí jsem prošla místností, kde postávaly skupinky lidí, a zamířila až k oknu. Opřela jsem se o parapet a podívala se ven. Pohled na ulici z takové výšky byl kouzelný. Povzdychla jsem a na pár vteřin zalitovala toho, že jsem se třeba lépe neučila a neudělala si nějakou pořádnou školu. Ano, neměla jsem o peníze nouzi, protože jsem živila a šatila jenom sebe, ale i tak - tenhle výhled bych brala.

Upila jsem ze sklenice a otočila se za známým hlasem. Když jsem se podívala ke dveřím, všimla jsem si, že právě přišel Andy. Toho jsem tady potřebovala. Aspoň někoho, kdo mě představí tady té smetánce a neuteče za prvními sukněmi. Dál jsem stála u okna a čekala, jestli za mnou přijde sám. Sledovala jsem ho, jak se zdraví s Tomem a jeho bratrem, zřejmě jim hned popřál, což jsem možná taky měla udělat, když tak na to vzpomínám. Když se s nimi chlapácky poplácal po ramenou, zamířil pak k baru, jako jsem to předtím udělala i já. Pomalu jsem si olízla rty a čekala, až přijde.

"Čau, kotě," pozdravil se se mnou a zlehka mě políbil na tvář, dlaní přejíždějíc po mém boku. "Teda, hezky ses vymódila. Dneska nemá Peter čas, tak si tady budeš hledat jinou oběť?" zasmál se.

"Asi to budeš ty, když jsi mě nechal v takové situaci, abych musela jet s tím bláznem," zamračila jsem se na něj. "Vždyť řídí jako utečenec," vykulila jsem na něj oči.

"Prosím tě," protočil oči a opřel se o parapet vedle mě. "Tom je skvělý řidič, stokrát lepší, než tvůj Peter," šťouchl do mě ramenem. Zamračila jsem se ještě více a založila si ruce na prsou. Musel mi pořád kazit mé představy o Peterovi. Nemůžu za to, že on mu očividně nevěří.

"Proč jsi mi neřekl, že slaví narozeniny?" naklonila jsem hlavu na stranu a upila ze svého pití. Andy jen pokrčil rameny, jako by to bylo vlastně jedno. "Kdybych to věděla, ani bych se sem nechystala," olízla jsem si rty.

"Říkali mi, že je to jedno a dárky nečekají," podíval se mi do očí. "Ty jsi jim snad něco koupila?" zeptal se překvapeně, jako bych snad nikomu nikdy nekoupila dárek na narozeniny.

"Co bych jim asi kupovala? Jenom jim dám poukazy na masáže a hotovo," pokrčila jsem rameny. "Gina bude ráda," naklonila jsem hlavu na stranu a prsty si prohrábla vlasy. Andy se jenom zasmál a nabídl mi rámě.

"Pojď, představím tě pár kolouškům," pošeptal mi a zlehka mi stiskl ruku. "Vypadáš opravdu fantasticky," pochválil ještě jednou můj vzhled. Jen jsem se usmála a znovu upila pití. To byl můj účel - vypadat fantasticky.

Už jsme s Andym stáli snad u třetího chlapa, který se tady vyskytoval, ale vypadalo to, že se Bill s Tomem neumí bavit s normálními lidmi. Všichni mluvili jenom o hudbě, o dělání hudby a skládání hudby, o psaní textů a nahrávání melodií. Měla jsem z toho hlavu jako balón a připadala jsem si opravdu trapně. Nenašla jsem snad žádné společné téma, jediný, s kým jsem si tady mohla povídat, byl Andy. A ten zase ochotně cupital za sukněmi, které se tady vyskytovaly, když se zrovna s nimi nebavil Tom. Připadala jsem si tady snad nejtrapněji na všech akcích, na jakých jsem kdy byla. Singl holka, která si neměla s kým co povídat. Opravdu jsem mohla dopadnout tak špatně? Znovu jsem upila ze skleničky a posadila se vedle nějakého kluka, se kterým asi už mluvila, ale bylo mi to jedno.

"Ahoj," podíval se na mě a automaticky mi dal ruku kolem ramen. Otočila jsem k němu hlavu a pohledem ho změřila od hlavy až k patám, uvažujíc, jestli mi vůbec za to stojí, abych se s ním dávala do řeči.

"Ehm, už se známe?" zeptala jsem se ho. Zamrkal a tak nějak trapně se usmál, asi si myslel, že mě na to sbalí. Zavrtěl hlavou a já v ten moment chtěla vstát, ale přidržel mě u sebe.

"Ale kotě, kam chceš utíkat?" stiskl mi paži a stáhl na svůj klín, až jsem dopadla na jeho stehna. Opřela jsem se o jeho ramena a zatlačila do nich, aby mě pustil.

"Ok, vypadá to, že je tady někdo opilejší než já sama," zamračila jsem se na něj. "Okamžitě mě pusť, než ti ublížím. A věř mi, že to umím opravdu bolestivě," ukázala jsem na něj prstem. Jenom se zasmál a dlaněmi sjel na můj zadeček. Pleskla jsem ho a znovu se zavrtěla na jeho klínu, abych se od něj dostala. "Tak mě kurva pusť!" zasyčela jsem na něj.

"Ah, zlato, vypadá to, že tě tady někdo obtěžuje," uslyšela jsem za sebou. Otočila jsem se od toho dotěrného chlápka, a podívala se do očí Tomovi. Začal se ke mně přibližovat, až nebezpečně, než se mi díval do očí z takové blízky, že jsem mohla spočítat ty jeho husté řasy, které zdokonalovaly jeho už tak krásný pohled.

"Tome!" vykulila jsem oči a hned pochopila jeho hru - záchranou hru - kdy mi měl pomoct se dostat od tohohle hnusného chlapa. Hned jsem k němu natáhla paže a čekala, kdy mě chytne. Hned mě vytáhl k sobě, jen jsem se otočila na toho kluka, abych se na něj ušklíbla, a objala Toma kolem pasu.

"Fajn, vypadá to, že tady někdo přebral, že?" podíval se mi do očí. Zavrtěla jsem hlavou a dál se ho přidržovala, abych měla aspoň nějakou rovnováhu.

"Hele, možná jsem opilá, ale nepřebrala jsem," píchla jsem ho prstem do hrudi. "Ale budu ti muset poděkovat za záchranu, možná, že ten dárek k narozeninám nakonec dostaneš ode mě, ne od mých kamarádek," zasmála jsem se a prsty sevřela jeho triko, abych neupadla na hubu. Tom si se smíchem odkašlal a zastavil se, aby mi pomohl zpátky na nohy. "Pořád ale za to spíš můžeš ty. Proč si sem zveš takové úchyláky?" nechápavě jsem naklonila hlavu na stranu.

"V pohodě, An?" podíval se na mě. Vzdychla jsem a rozhlédla se kolem.

"Jen mi řekni, kde je Andy, abych toho bastarda zmlátila, a pak v pohodě budu," ukázala jsem na něj prstem. "On je totiž neskutečná svině. Nechá mě jet s tebou v autě a pak abych si napsala závěť už ve dvaceti letech," šťouchla jsem do něj ramenem.

"Hele, An," odkašlal si, "co kdybych tě teď prostě odvezl domů?" zvedl obočí. "Vypadá to, že budeš potřebovat hodně spánku. I když ti to dneska opravdu sluší, je škoda, abys odcházela," přejel dlaněmi přes mé boky. "Myslím, že jsem ty šaty vybral dobře."

"Zase si tak moc nefandi. Vypadají dobře, protože jsou na mě," řekla jsem a upravila si sukni. "Hele, támhle je Andy," mávla jsem rukou ke skupince lidí. Tom jen nesouhlasně zavrtěl hlavou a přidržel mě u sebe. Nechápavě jsem se na něj podívala. "Nejsem tak opilá."

"To neříkám," olízl si rty a prsty odhrnul vlasy z mého ramene. Jindy bych asi ucukla, ale dneska mi to gesto nějak nevadilo. Nebo jsem to spíš nevnímala. "Jen mu nech trochu volnosti, už si potřebuje najít nějakou holku."

"Andy?" zasmála jsem se. "A holku?" polkla jsem a znovu se na něj podívala. Když jsem začala uvažovat nad tím, kdy jsem u nás někdy ráno potkala holku, musela jsem uznat, že už dlouho u nás žádná nepřenocovala. Podívala jsem se zpátky na Toma a pousmála se. "Asi máš pravdu," pokývla jsem hlavou a rychle položila dlaň na jeho rameno, abych udržela balanc. "Jdu se posadit," hlesla jsem a pustila se ho. Nechtěla jsem, aby mě doprovázel a já pak vypadala jako největší opilec, ale on mě stejně přidržoval.

Když jsem dosedla do prázdného křesla, loktem jsem se opřela o opěrku, mezi prsty držíc pití. Rozhlédla jsem se kolem. Všichni se tady bavili, vypadali snad ještě hůř, než já, ale určitě si nepřipadali tak děsně, jako já. Teď to bylo snad poprvé v životě, co jsem se neopila s veselostí. Měla jsem pocit, jako by se snad měly dostavovat depresivní stavy. A to jsem nechtěla. Povzdychla jsem si a vstala, zamířila jsem k baru, abych si nalila nějakého nealka. Pokud mám pít, jedině s mými kamarády, kteří mi u toho budou povídat vtipy, a já budu umírat smíchy. Když budu pít, nechci poslouchat povídání o hudbě a muzice, jak je tomu tady. Tahle party je snad nejnudnější na světě. Jak to ale vypadalo u ostatních, nenudili se tak jako já. Zřejmě byla chyba ve mně.

Upila jsem koly, kterou jsem si nalila do kelímku, a zamířila znovu ke svému křeslu. Když jsem za sebou uslyšela odkašlání, pomalu jsem se otočila.

"Ahoj," uculil se na mě Bill a natáhl ke mně ruku. "Tebe ještě neznám," olízl si své plné rty, naprosto totožné s Tomovými.

"Jsem spolubydlící od Andyho," ujasnila jsem mu, odkud mě zná, a stiskla jsem mu ruku na přivítanou. "Anna."

"Bill, těší mě," pokývl hlavou. "Ty jsi ta masérka, o které Tom mluvil?" zeptal se. Jen jsem pokývla hlavou. "Abych řekl pravdu, tvůj dárek je asi nejpříhodnější. Nejvíc se mi hodí, poslední dobou jsem jenom hledal čas, abych si konečně někam zašel," usmál se.

"Jo, já umím přijít s něčím praktickým," trhla jsem rameny. Dál jsem hleděla do jeho očí a čekala, jestli řekne něco dalšího, nebo se budu moct konečně posadit do křesla.

"Jak se ti tady líbí?" začal zdvořilou konverzaci otázkou na jejich party. Přemýšlela jsem, jestli mám být slušná a říct, že jim to povedlo, nebo to naprosto zkritizovat.

"Kdo jsou všichni ti lidé kolem?" zeptala jsem se a rozhlédla se po skupinkách lidí, které se od začátku večera moc nezměnily. Pokrčil rameny.

"Lidé z hudební branže," odpověděl mi. To se dalo čekat. Potom chápu, proč jsem s nimi nemohla najít kloudného slova. "Jenom pořád žvaní o práci, že?" zasmál se a nabídl mi rámě. "Jdu si zakouřit, doprovodíš mě?" zeptal se zdvořile. Když jsem se podívala na jeho slabý úsměv na tváři, docvaklo mi, že tohle je možná jediná osoba, se kterou si tady budu moct povykládat.

"Moc ráda," přikývla jsem a provlekla ruku jeho nabídnutou paží. Zahákla jsem se za něj a následovala ho k balkonovým dveřím. Vlastně jsem tady venku ještě nebyla, aspoň budu mít příležitost si to tady hezky prohlédnout.

Vyšli jsme ven a já hned zamířila k zábradlí. Prsty jsem se o něj opřela a tiše vydechla.

"Máte tady naprosto úžasný výhled," pošeptala jsem. Bill se vedle mě opřel lokty, zapalujíc si cigaretu, kterou držel mezi rty.

"Proto jsem tenhle byt vybral. Miluju západ slunce a tady se dá sledovat i z tepla domova," usmál se. Opřela jsem se o zábradlí stejně jako on a podívala se dolů na ulici. Město žilo, to by byla ostuda, kdyby tam byl klid. "Dáš si taky?" zeptal se mě a zdvořile mi nabídl cigaretu. Jen jsem zavrtěla hlavou a dál sledovala světly prozářené město.

"Na tohle bych si zvykla hned," pošeptala jsem po chvíli ticha. Bill se usmál a pomalu vyfoukl kouř z plic. "Je to tady skvělé. Nevím, proč se Andy nechce přestěhovat. Hned bych šla," zasmála jsem se.

"Andy se chtěl vždycky tak nějak… distancovat od našeho života, ale zároveň s námi zůstat v kontaktu," vysvětlil.

"Jo, už mi to několikrát říkal," pokývla jsem hlavou. "Je to skvělý kámoš. I když bych ho dneska přiškrtila," přivřela jsem oči do tenkých škvírek. "Ale každý má své mouchy, že?"

"Přesně tak," přitakal mi a znovu si potáhl z cigarety. Chvíli jsme mlčeli, než jsem si uvědomila, že jsem mu vlastně ani nepopřála k narozeninám. Otočila jsem se tělem k němu a pousmála se na něj.

"Ještě jsem zapomněla na jednu věc," olízla jsem si rty a natáhla k němu ruku. Když mi ji stiskl, v očekávání, co bude pokračovat, začala jsem mu přát. "Nevím přesně, co ti v tvém životě schází, ale přeju ti štěstí a zdraví, to je vždycky potřeba," usmála jsem se. "Další úspěchy s kapelou, ale to už je určitě zajištěné, že?" zvedla jsem obočí. "Možná nějakou tu lásku, která by z tebe jenom netahala peníze," zamrkala jsem. "Prostě všechno nejlepší," shrnula jsem to a naklonila se k němu, abych ho zlehka políbila na tvář. Hned jsem se odtáhla, když jsem za sebou uslyšela odkašlání.

Bill s Tomem asi neumí jinak upoutat pozornost, než zakašláním. Ustoupila jsem od Billa a zády se opřela o zábradlí.

"Nechtěl jsem vás tady rušit, velice se omlouvám," ušklíbl se a podíval se na mě. Bill jen protočil oči a usmál se na mě.

"Tak se těším na masáž," zamrkal, než si sebral své pití a odešel. Prošel kolem Toma dovnitř, nechávajíc mě tady s ním o samotě. Tom přešel ke mně a vytáhl si z Billovy krabičky, kterou tady nechal, cigaretu. Vložil si ji mezi rty, ale nezapaloval si ji. Pořád na mě hleděl, sledoval, jak ho sleduju já.

"Co tak koukáš?" zamumlal s cigaretou mezi rty a zvedl jedno obočí. Pokrčila jsem rameny a uhnula pohledem. Přemýšlela jsem, jestli bych mu měla taky popřát, ukázat, že jsem slušně vychovaná holka.

"Díky. Za tu záchranu, předtím," mávla jsem rukou. Naklonil hlavu na stranu a vytáhl si cigaretu, zažmoulal ji mezi prsty. "Zřejmě bych ti měla taky popřát, když už jsem to zvládla i u tvého teplého bratra," ušklíbla jsem se.

"Vypadalo to, že ti moc nevadí jeho orientace, když jste se tady muckali," popíchl mě a lokty se opřel o zábradlí, jak to před chvílí dělal Bill.

"Byla to jen pusa na tvář, blbečku," ušklíbla jsem se a napřímila se, abych se vydala zpátky do bytu, ale Tom si stoupl taky, v jedné ruce stále svírajíc nezapálenou cigaretu.

"Taky chci pusu na tvář," našpulil rty. Povzdychla jsem a založila si ruce na prsou.

"Nechováš se tak, aby sis ji zasloužil," přešlápla jsem z nohy na nohu. Zasmál se, úsměv ozdobil jeho obličej, už tak pohledný a krásný. Možná, že byl dokonce ještě víc k sežrání než Bill. Ani netuším proč.

"Přece jsem tě zachránil, zlato," připomněl mi. Rezignovaně jsem k němu natáhla dlaň a nadechovala se, abych mu popřála, ale když jsem se podívala do jeho očí, nějak jsem ztratila hlas. Připadala jsem si opravdu trapně.

"Všechno nejlepší," hlesla jsem. Stiskla jsem mu dlaň, kterou vsunul mezi mé prsty. Chtěla jsem se k němu naklonit a políbit ho stejně jako jeho bratra, ale zřejmě nestál jen o pusu na tvář. Když se naše rty o sebe otřely, mé srdce se rozbušilo jako splašené. Zhluboka jsem vydechla a prsty se zapřela do jeho hrudi, aby odstoupil. "Tohle není pusa na tvář," zvedla jsem pohled do jeho očí.

"Ale mně to ani trochu nevadí," pousmál se a prsty přejel přes hranu mé čelisti. "Ani trochu," zamrkal s úsměvem. Zavrtěla jsem hlavou a odstoupila od něj. Otočila jsem se na patě a odešla z balkonu bez jakýchkoliv dalších slov. Vlastně jsme se ani pořádně nepolíbili, tak nevím, proč jsem z toho měla takové pocity. Byla jsem vykolejená.

B.