Obsession 06. Pozvání na večeři

Děkuji za předchozí komentáře. Moc si jich vážím. :) A já se jdu učit, šrotit, hustit do sebe to pitomé učení. :D Myslete na mě. B.

POPADLA jsem svoji kabelku a pohledem vyhledala Andyho. Musela jsem mu oznámit, že si volám taxík a odcházím. Když se přede mnou objevila holka, která se předtím bavila s Tomem, zaraženě jsem se podívala na její ubrečený pohled.

"Nevíš, kde je Tom?" zeptala se mě se slzami v očích. Olízla jsem si rty. Jestli viděla, že jsme se skoro políbili, potom bych chápala, proč brečí. To by se ale potom neptala, kde je.

"Na balkoně," odpověděla jsem jí a radši se nepídila po důvodu jejího smutku. Chtěla jsem se vyvarovat tomu, že bych musela poslouchat dlouhou historku o tom, proč vlastně brečí a co všechno tomu předčilo. Když jsem zahlédla Andyho stát mezi několika dívkami, zamířila jsem k němu. Kašlala jsem na to, o čem se tady předtím bavili, prostě jsem si vynutila jeho pozornost.

"Už chceš jít?" zeptal se překvapeně. Přikývla jsem a přehodila si kabelku do druhé ruky. "Zůstaň tady ještě chvilku, přece to není taková katastrofa," naklonil hlavu na stranu. Pohlédla jsem směrem k balkonu a viděla, jak Tom vychází ven. Ta dívka se ho držela kolem pasu a dál brečela, jako by jí snad vymřela celá rodina.

"Ne, už jdu," řekla jsem rozhodně a podívala se na Andyho. "Aspoň se vyspím a navíc - několik následujících dní u nás bude Ben," oznámila jsem mu. "Takže čau," poplácala jsem ho po rameni a vydala se ke dveřím. Sotva jsem se ocitla na chodbě, hned jsem vytáhla mobil a zkontrolovala, kolik je hodin. Hned jsem napsala zprávu Peterovi, jestli by mě mohl vyzvednout, abych si nemusela volat taxi. Věděla jsem, že by mě nenechal na holičkách.

Když jsem vysedla před naší bytovkou, rozloučila jsem se s Peterem a vystoupila. Celou cestu jsme mlčeli, sotva kdy jsem přerušila to ticho. Nejen, že se mi nechtělo mluvit, ale byla jsem unavená. Když mě políbil na rozloučenou, měla jsem pocit, jako by to byl slabý odvar toho, když jsem se políbila s Tomem. I když to bylo jen otření rtů, pořád jsem na to musela myslet. Když jsem si lehala do postele a přikrývala se, pořád jsem musela myslet na to, jak se na mě díval. Možná to bylo tím, že jsem nebyla střízlivá a moje emoce byly ještě znásobené, ale i tak jsem byla vedle z toho, že někdo dokázal porazit Petera. Že něčí polibky byly chutnější. Vždyť se mi srdce rozbušilo, jako nikdy. Tohle Peterovi polibky nedokázaly a to se mě Tom vlastně ani pořádně nedotknul. Měla bych na něj přestat myslet. Je to pako a myslí jenom na sukně. Radši zůstanu u Petera. S jistotou, že si můžu užít, kdy chci. Myslet na Toma je odteď zakázané. Je to svině. Nic víc vědět nepotřebuju. Nechci dopadnout jako ta holka, která ho dneska hledala. Kdo ví, co jí udělal.

Protáhla jsem se a podívala se na mobil, abych zkontrolovala čas. Hned jsem se převalila na druhý bok a znovu zavřela oči. Jen jsem zakňučela, když jsem z vedlejšího pokoje uslyšela hrát televizi. Andy byl zřejmě vzhůru a už se díval na svůj oblíbený dětský pořad. Schovala jsem hlavu pod polštář a snažila se znovu usnout, ale dvakrát se mi to nedařilo, když jsem věděla, že se vedle žije. Posadila jsem se na posteli a protáhla se, prsty jsem si prohrábla vlasy, které jsem si od včerejška ani nerozčesala. Přišla jsem domů opravdu brzo, cítila jsem se i celkově docela odpočatá. Vstala jsem a v noční košilce jsem vyšla ven. Překvapeně jsem zamrkala, když na pohovce seděl Ben s Andym.

"Ty už jsi tady, prcku?" usmála jsem se na něj a ještě se do pokoje natáhla pro mobil, abych zkontrolovala, jestli mi třeba Peter neposlal ještě nějakou zprávu ohledně toho, kdy by se mohl vrátit. V autě jsem ho moc neposlouchala, nevím potom, jestli řekl něco navíc.

"Čau," zamával na mě Ben a dál se věnoval televizi. Už bylo jasné, proč Andy vstával tak brzo. Vytočila jsem Peterovo číslo a zamířila do koupelny. Když mi hovor zvedl, zrovna jsem si čistila zuby. Zamumlala jsem pozdrav a vyplivla pěnu z pusy.

"Hele, neříkal jsi, že mi Bena pošleš v týdnu?" zeptala jsem se. "Mohl jsi mi napsat, že už tady bude ode dneška," řekla jsem a vypláchla si pusu vodou. Položila jsem mobil na okraj umyvadla, zapnula hlasitý odposlech a začala si pročesávat vlasy.

"Chtěl za tebou jít, říkal, že se mu u tebe líbí. A z města budu odjíždět až pozítří," řekl. "Dneska večer bych si pro něj mohl zajít," navrhl. Odkašlala jsem si a podívala se na sebe do zrcadla. Vzala jsem mobil zpátky k uchu a povzdychla si.

"Víš co, když mi přivezeš jeho věci, tak ho do té doby klidně pohlídám," nabídla jsem se mu.

"Hm, ty jsi tak hodná. Budeš za to řádně odměněna," pošeptal laškovně. Zasmála jsem se.

"To je mi naprosto jasné," olízla jsem si rty. "Tak se měj a ozvi se mi, až povezeš jeho věci," řekla jsem mu a pak ukončila hovor. Tak budu muset Benovi vymyslet delší program. Nevadí. Aspoň si užiju trochu srandy.

Převlékla jsem se do pohodlných tepláků a zamířila k televizi za těma dvěma. Posadila jsem se vedle Bena a objala ho kolem ramen.

"Jak se máš, sluníčko?" zeptala jsem se ho a pohladila ho po tváři. Omotal paže kolem mého pasu a usmál se na mě. Neodpověděl mi, ale jeho gesta mi stačila. Pohladila jsem ho po vlasech a opřela se o pohovku pohodlněji. Natáhla jsem nohy na konferenční stolek před sebe a zhluboka se nadechla.

"Už jsme posnídali," podíval se na mě Andy. "Stačí, když mu pak jenom uděláš oběd," oznámil mi. "Já dneska budu muset odejít, jsem s Billem domluvený na schůzku," podíval se na hodinky.

"Jasně, teplý bratr," pošeptala jsem si pro sebe a olízla si rty. "Ale díky," usmála jsem se na něj. "Užij si schůzku s Billem," poplácala jsem ho po stehně. Vstal a nechal mě tady s Benem samotnou. Ten se ke mně přitulil ještě více a hlavou se opřel o mé břicho. Prsty jsem prohrábla jeho vlasy a usmála se na něj. Byla jsem ráda, když tady byl se mnou. Zábava s ním byla nenáročná. Nemusela jsem vymýšlet nějaké složitosti, Bena potěšila každá maličkost.

"Budeme dneska hrát nějakou hru?" zeptal se mě. Podívala jsem se na něj a naklonila hlavu na stranu.

"A co bys chtěl hrát?" zvedla jsem obočí a prohrábla mu prsty. "Na schovávanou? Nebo něco jiného? Nebo můžeme zajít ven a podívat se třeba do cukrárny, co ty na to?" podívala jsem se do jeho dětského obličeje.

"Já bych zůstal tady. V cukrárně jsem byl s tátou," usmál se. Pokývla jsem hlavou. Tohle mi jedině vyhovuje, protože se mi dneska taky nikam nechce. Kdybych ho ještě musela tahat po městě, asi bych večer padla unavená jako kůň.

"Tak se zatím dodíváme na ty pohádky, co ty na to?" zeptala jsem se ho. Přikývl a hlavou se znovu opřel o mé břicho. Spokojeně jsem se uvelebila a sledovala s ním televizi. Takový den kdybych měla každý, tak by se mi to líbilo.

"Dneska nejdeš do práce?" podíval se na mě. Pokrčila jsem rameny.

"To bych se musela podívat do diáře," usmála jsem se na něj. "Ale myslím, že o víkendu nic mít nebudu," zamrkala jsem. "Pročpak se ptáš?"

"Doufám, že mě tady nenecháš samotného," řekl a znovu se hlavou opřel o mé břicho.

"Jak bych tě tady mohla nechat, prosím tě," pohladila jsem ho po vlasech a podepřela si hlavu polštářem. Zavíraly se mi oči, což byl docela paradox, když jsem před chvílí vstala. Zatímco jsem prsty prohrabovala Benovy vlásky, začala jsem pomalu usínat. Zhluboka jsem se nadechla a ještě jednou otevřela oči, abych se podívala na kreslenou pohádku, než jsem je znovu zavřela a usnula na pár minut. Probudilo mě, když se Ben posadil.

"An, někdo klepal," šťouchl do mě Ben. Rozespale jsem se na něj podívala a pobídla ho, aby šel otevřít dveře. Nechtělo se mi vstávat a tady z pohovky na příchozího taky uvidím. Když Ben přešel ke dveřím a otevřel, napřímila jsem se na sedačce.

"Čau, prcku, je tady Andy?" uslyšela jsem Tomův hlas. Opřela jsem se loktem o opěrku pohovky a naklonila hlavu na stranu.

"Andy odešel za Billem," odpověděla jsem za Bena. "Zlato, pojď ke mně," pobídla jsem Bena a poplácala na sedačku vedle sebe.

"To bylo na mě?" zeptal se Tom a vešel dovnitř. Zamračila jsem se a vstala. Přešla jsem k Benovi a postavila se před něj, dlaně jsem položila na jeho ramena.

"Na tebe to určitě nebylo," zamračila jsem se na něj. "A vůbec, už jsem ti řekla, že tady Andy není, tak zase můžeš hezky vycouvat," mávla jsem na něj rukou. "Pakuj se."

Tom na mě chvíli zíral jako vyoraná myš, než se podíval na Bena. Strčil si ruce do kapes a pomalu si olízl rty. Pobaveně zvedl pohled k mým očím.

"Vlastně jsem chtěl mluvit i s tebou," přejel si zuby přes spodní ret. "Můžeme být o samotě, nebo nás bude tvůj chráněnec poslouchat?" zvedl obočí.

"Můj chráněnec?" zopakovala jsem po něm překvapeně a poklepala Bena po rameni, aby odběhl zpátky k televizi. Naštěstí mě hned poslechl, nemusela jsem ho pobízet.

"Máš ho pěkně vycvičeného, jen co je pravda," olízl si rty. Založila jsem si ruce na prsou a zamračila se na něj ještě více.

"Proč jsi přišel?" zvedla jsem jedno obočí a prohlédla si jeho pohledný obličej. "Chceš snad něco důležitého?" odfrkla jsem si. "O čem přesně chceš mluvit?"

"O nás dvou," pošeptal a naklonil hlavu na stranu. "Nebo spíš o tom polibku," zamrkal.

"Nevím, o čem mluvíš. Žádný polibek nebyl," zavrtěla jsem hlavou. "A pokud byl, tak určitě ne se mnou. Možná s tou krasavicí, která celá ubrečená hledala Toma," ušklíbla jsem se.

"Jo, s něčím jsem jí pomáhal," mávl rukou a přešel blíž ke mně. Olízl si rty a očima těkal po mém obličeji. Naklonil se ke mně, až mě jeho obklopila jeho omamná vůně. "Vyjdi si se mnou," zamrkal a zhluboka se nadechl.

"Co-co prosím?" zakoktala jsem a polkla jsem, překvapená jeho slovy. Myslela jsem, že on je ten, co pletichaří a vymýšlí triky a plány, ne že přijde a postaví se před hotovou věc.

Zlehka mě vzal za ruku a polštářkem palce přejel přes klouby mých prstů.

"Pojď se mnou na večeři," stiskl mi prsty a podíval se mi zblízka do očí. "Řekni mi, kdy máš čas, a já si tě vyzvednu. Půjdeme do restaurace, užijeme si večer. Chci tě poznat blíž, aniž by nás někdo rušil."

"A na to jsi přišel kdy? Proč bys zrovna ty chtěl poznat někoho, jako jsem já?" píchla jsem si prstem do hrudi. "Nechoď za mnou s takovou blbostí, že-"

"Prostě se mnou pojď na rande. Nejsi snad zadaná, ne? Co vím, tak je Peter jenom-" začal, ale přerušila jsem ho syknutím. Otočila jsem se k Benovi a zkontrolovala, jestli náhodou neposlouchá.

"Nemluv před ním o Peterovi," zašeptala jsem a přistoupila k němu blíž. "Ani si Petera neber do pusy," varovala jsem ho.

"Anno, buď mi řekni, kdy máš volno, nebo sem prostě přijedu a vyzvednu si tě, ať máš čas nebo ne," znovu mě vzal za ruku. Vzdychla jsem a sklopila pohled k ruce, kterou mě držel.

"Tento týden nemůžu, hlídám Bena," zamrkala jsem. "Peter je pryč, tak ho mám na starosti. Ale… po tom je ti vlastně houby," podívala jsem se mu do očí.

"Nemůže ho pohlídat Andy?" naklonil hlavu na stranu. "Týden čekání to nevydržím," vzdychl. Zavrtěla jsem hlavou. "Nebo ho vezmeme s sebou."

Překvapeně jsem zamrkala. Byla jsem nějak vedle z toho, že se chová tak zodpovědně. Olízla jsem si rty a přemýšlela, jak z tohohle vycouvat. Nevím, jestli vůbec s Tomem někam chci jít. Nechci být další holka v seznamu, kterou by si mohl odškrtnout. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se mu do očí.

"Tome, prostě si budeš muset počkat, pokud se mnou doopravdy chceš někam jít," sklopila jsem pohled k jeho prstům a ty své pomalu vyvlekla z jeho sevření. "Tento týden to nepůjde."

"Fajn," pousmál se a klouby prstů přejel přes mou tvář. "Když ti řeknu, že si tě chci rezervovat příští týden, nedáš mi košem?" zvedl obočí a podíval se mi do očí.

"Nedám," vydechla jsem. Naklonil se ke mně a zlehka přitiskl rty na mou tvář. Zase mě obklopila jeho vůně smíchaná s odérem cigaretového kouře.

"Děkuju," pošeptal. "Dám ti vědět, jo?" usmál se na mě a ještě jednou mě políbil. Zhluboka jsem se nadechla a chtěla se zeptat, jak mi vlastně dá vědět, ale přiběhl Ben.

"An, pojď se dívat, už začíná další díl," zatahal mě za ruku. Usmála jsem se na něj a sklonila se k němu, abych ho políbila na čelo.

"Už jdu, prdelko. Jen se tady rozloučím s kamarádem, jo?" prohrábla jsem mu vlasy. Přikývl a zase odběhl. Podívala jsem se na Toma a překvapeně zamrkala nad jeho pohledem. "Nedívej se na něj jako pedofil," pleskla jsem ho přes paži. Zasmál se a zvedl pohled k mým očím.

"To není tvůj syn?" zeptal se. Obešla jsem ho a opřela se o rám dveří.

"Běž, prosím tě, nebo mě Ben trefí, pokud se s ním nezačnu dívat," sklopila jsem pohled. Nechtěla jsem na to odpovídat. Nejen, že mu to mohlo být putna, ale nerada jsem vysvětlovala, že je Ben jediný důvod, proč ještě zůstávám s Peterem. Kdyby ztratil další matku, zřejmě by ho to postihlo ještě více. Peter střídal dívky, jen co je pravda. A Ben na to trpěl víc, než Peter sám. Když jsme teď v tom rádoby vztahu, je nám všem jedině líp.

Zavřela jsem dveře a opřela se o ně, podívala jsem se na Bena a musela se usmát. Byl prostě zlatíčko. Nezasloužil si osud, který mu život přichystal. Když si poposedl, aby na mě dohlédl, jen jsem se usmála a přešla k němu.

"Už jsem tady, prcku," pohladila jsem ho po vlasech a uvelebila se vedle něj na pohovku. "Tak se jdeme dívat, ano?" objala jsem ho kolem ramen a znovu si opřela hlavu o polštář, na kterém jsem předtím usnula. Mít u sebe Bena pro mě znamenalo klid a pohodu, nemusela jsem se stresovat, nemusela jsem vlastně nic. "Mám tě ráda, zlatíčko," pošeptala jsem do jeho vlasů a přitiskla ho k sobě. Podíval se na mě a zlehka mě políbil na tvář.

"Ty jsi jako moje maminka," usmál se na mě. "Já tě mám radši," zamrkal. Zasmála jsem se a oplatila mu pusu na tvář. Nechápu, jak ho může někdo jen tak nechat. Je to největší sluníčko na světě. Povzdychla jsem. Pokud bych někdy měla mít dítě, chtěla bych, aby byl jako Ben.

"Ty jsi ale mluvka," prohrábla jsem mu vlasy a opřela si nohy o konferenční stolek. "Jdeme odpočívat," pošeptala jsem.

B.