Sweet memories - 1.kapitola

Užijte si první, rozjíždějící díl. :) B.

Tupě jsem hleděla na stěnu před sebou, nevnímala jsem své okolí. Bylo mi jedno, že mi zvonil mobil, že mi volala máma a já jí to poněkolikáté nezvedla. Nezajímalo mě, že na mě klepal soused, jestli vůbec žiju, a já mu neodpověděla, protože jsem neměla síly. Momentálně jsem byla jako v transu, pořád jsem jen vzpomínala na Patricka a jeho úsměvy, jeho doteky a sladká slovíčka, která mi šeptal před spaním do ucha. Jako bych měla vryté v paměti, jak se vzduch kolem mě mísil jeho vůní, když mě objal. Nebyl snad nikdo, koho bych teď chtěla vidět. Od pohřbu už uplynulo několik dní, ale já i tak byla dál zavřená v bytě a naprosto nevnímala realitu.

Když se mi znovu rozezvonil mobil, jen jsem sklopila ubrečený pohled k displeji, abych viděla, kdo se snaží tentokrát. Překvapeně jsem zamrkala, když jsem si přečetla jméno kamaráda, který se mi neozval celou věčnost. Určitě ho do toho zatáhla máma, věděla, že pro Billa mám slabost. Vzdychla jsem a vymanila ruku ze sevření vlastních paží, abych mohla hovor přijmout.

"Ahoj," zamumlala jsem na pozdrav. Když jsem uslyšela Billův veselý hlas, měla jsem pocit, že je na světě hned trochu radosti.

"Ahoj, zlato," odpověděl mi. "Určitě je ti jasné, že volám na žádost tvojí mámy. Má o tebe strach," řekl mi věc, která mi byla nad slunce jasné. "Co kdybys mi otevřela, abych jí mohl poreferovat o tom, jak skvěle se máš?" navrhl. Povzdychla jsem a pootočila hlavu, abych z pohovky viděla na dveře od bytu.

"Je odemčeno," hlesla jsem. Dívala jsem se, jak se dveře pomalu otevírají. Prvně se rozhlédl po ztemnělém bytě, než si všiml, kde sedím. Zul se a mlčky přešel až ke mně, posadil se vedle mě a objal mě kolem ramen. Schovala jsem se do jeho náruče, znovu jsem se rozbrečela jako malá holka, i když jsem myslela, že už slzy nemám, že jsem všechny vybrečela.

"Už neplač, Carol," pohladil mě po vlasech. "Sbal si to nejnutnější, už máš připravenou postel v našem pokoji pro hosty. Už nebudeš sama v tomhle bytě, který by ti Patricka jenom připomínal," stiskl mi rameno.

"Nechci odejít," zaprotestovala jsem hned a vzdorovitě se mu podívala do očí. Olízl si rty a naklonil hlavu na stranu.

"Víš, že nemá cenu něco zkoušet. Prostě jdeš," píchl mě prstem do hrudi. "Chceš pomoct s balením?" pousmál se.

Sledovala jsem, jak se Bill vydal do mého pokoje. S dalším těžkým povzdychnutím jsem vstala a následovala ho. Rozhodně ho nenechám, aby se mi hrabal ve věcech, a to vím, že je toho schopný.

"Nechce se mi věřit, že slavný Bill Kaulitz má čas na to, aby se staral o starou kamarádku," olízla jsem si rty a opřela se o futra dveří.

"Máme teď pár dní volna, jsme tady v Německu," pokrčil rameny. "Jsme v porotě německé superstar," pochlubil se mi.

"Vždycky jsem věděla, že to dotáhneš daleko," usmála jsem se. Otočil se ke mně od skříně, dal si ruku v bok a s úsměvem mi pokynul, abych přišla k němu. Přešla jsem pokoj a objala ho kolem pasu.

"Vidíš, jak ti ten úsměv sluší," pošeptal mi do vlasů. "Dotáhl jsem to daleko díky tobě, v začátcích jsi byla jediná, kdo nám věřil," dodal. Tím mi připomněl, že má vlastně ještě kapelu. Vždycky jsem myslela na Billa jako na zpěváka, nějak jsem opomněla fakt, že jsou dohromady čtyři kluci.

"Děkuju," podívala jsem se mu do očí. "Děkuju, že jsi přišel. I když to bylo kvůli mámě, stejně ti děkuju."

"Jsem tady kvůli tobě," pousmál se. "A navíc, budeš mi muset pomáhat s výběrem oblečení," zamrkal. "Budu v televizi, musí mi to slušet," zvedl jedno obočí.

"Co kdyby ses oholil?" navrhla jsem s úsměvem. Potetovanými prsty si přejel po bradě a zavrtěl hlavou.

"Nelíbí se ti moje nová image?" zasmál se a pohladil se po tváři, až strniště vydalo škrabavý zvuk. "Jsem teď stylový a dospělý. Konečně mi rostou vousy, jen tak se mi neokoukají."

"Ach jo," protočila jsem oči a se smíchem se od něj nechala znovu obejmout. Položila jsem hlavu na jeho rameno a ještě jednou pošeptala poděkování. Místo odpovědi dlaní sjel mezi mými lopatkami a pohladil mě přes bedra. V objetí jsme zůstali několik minut, určitě věděl, že přesně tohle jsem potřebovala - hřejivou náruč, aniž by se mě někdo vyptával, jak se cítím a jak to zvládám. Prostě ticho a klid.

Sbalila jsem si jenom nejpotřebnější věci, pár kousků oblečení a kosmetiku, abych u nich mohla na pár dní zůstat, aniž bych se musela vracet sem. Bill mi ochotně kufr vzal, objal mě kolem ramen a šel se mnou z bytu ven, kde měl zaparkované auto. Jen jsem překvapeně zahvízdala.

"Teda, ty si musíš žít," podívala jsem se na něj. Jen se usmál a pokrčil rameny. Dálkovým ovládáním otevřel kufr auta a dal tam moje zavazadla.

"Posaď se dopředu," pobídl mě a zavřel kufr. Sám si sedl na místo řidiče a rychle za sebou zavřel dveře. "Jestli si tě vyfotí novináři, tak promiň. Poslední dobou je kolem nás až moc veliký rozruch."

"V pohodě," pokrčila jsem rameny. "Myslím, že zrovna mě s ubrečenýma očima si zase tak ochotně fotit nebudou," pokrčila jsem rameny.

"To by ses divila," zasmál se. "Ti jsou rádi za cokoliv. I kdybych šel s odpadky, tak mě budou blýskat jako na červeném koberci," podíval se na mě, než vyjel na silnici. Povzdychla jsem.

"Teď budu patřit do tvého slavného světa?" zeptala jsem se opatrně.

"Ty jsi do mého světa patřila vždycky, ať byl slavný nebo ne," odpověděl mi, soustředíc se na silnici před námi. Povzdychla jsem a opřela si hlavu o opěrku sedačky spolujezdce. Spojila jsem prsty a položila dlaně na klín. Už jsem se těšila, až zase ulehnu do postele, až budu sama a budu se moct oddávat vzpomínkám na Patricka.

*flashback*

Se smíchem jsem se rozběhla k posteli a skočila do ní, rozvalila jsem se na polštáře a čekala, až se ke mně Patrick připojí.

"Zlato, zasloužíš dostat pěkně na zadek," káravě se na mě podíval a pak zakroutil hlavou. "Jako malá holka," pro sebe si šeptajíc, ale i tak jsem to slyšela.

"Prosím tě, holky se nebijí. A i tohle plácání na zadek i tomu patří," ukázala jsem na něj prstem. Zasmál se a dolehl vedle mě. Hned položil paži na můj bok a přitáhl mě k sobě.

"Miluju tě, ty moje rošťando," procedil mezi zuby, než mě políbil. Vpil se do mých rtů a přidržel mě u sebe dost dlouho na to, abych pomalu ztrácela kyslík a potřebovala novou dávku čerstvého vzduchu. Zhluboka jsem se nadechla a s úsměvem se na něj podívala.

"Tenhle byt je skvělý," povzdychla jsem a přetočila se nad něj. Obkročmo jsem na něm seděla a dlaněmi se opírala vedle jeho hlavy, šťastná z celé situace - dostali jsme skvělý byt, mohli jsme si to tady zařídit, mohli jsme konečně začít doopravdy plánovat společnou budoucnost. Sklonila jsem se k jeho rtům, abych ho mohla políbit, a zlehka se o ně otřela.

"Taky se mi tady líbí," pošeptal a dlaněmi přejel z matrace na mé boky. "Co kdybychom to tady hned vyzkoušeli?" zvedl laškovně obočí. Zasmála jsem se a zase se odtáhla, napřímila se a naklonila hlavu na stranu.

"Pak mi neříkej, že já jsem rošťanda. To ty jsi ten zlobivý v našem vztahu," píchla jsem ho prstem do hrudi. Jen zafuněl a zvedl se na lokty.

"Kdo by s tebou nebyl zlobivý?" zamrkal. "Jsi neskutečně sexy," pošeptal. "Mám na tebe čím dál větší chuť," olízl si rty a hned je našpulil. "Pojď sem za mnou, koťátko," požádal mě a dlaní poplácal vedle sebe na matraci. Poslechla jsem. Sklonila jsem se k němu níž a dlouze ho políbila.

"Taky tě miluju, ty můj zlobílku," zamumlala jsem do polibku a pohladila ho po tvářích. Byl moje životní štěstí.

*konec flashbacku*

"Carol," šťouchl do mě podruhé, abych se probudila z transu. Jen jsem zavrtěla hlavou a podívala se na Billa. Ano, byla jsem zpátky v kruté realitě, kde pravá láska umírá a zůstává po ní jenom prázdnota.

"Ano?" zvedla jsem obočí. Usmál se a prsty ukázal před nás. Už jsme dávno stáli, dávno Bill zaparkoval u jejich honosného domu. Olízla jsem si rty a povzdychla.

"Jsme doma. Vystupuj," pousmál se a odepnul si pás. "Tady je od novinářů klid, neboj se," dodal ještě, než vystoupil z auta. Zase mi gentlemansky vzal tašku s věcmi, kterou jsem si narychlo zabalila. Zamířila jsem k domovním dveřím, ale i tak jsem na něj čekala, dokud se ke mně nepřipojí. Otevřel mi a pustil mě první dovnitř. Užasle jsem se rozhlédla halou a měla chuť zase zapískat, jako když jsem uviděla jeho auto. Mít tak jejich život. To musí být pohádka.

"Máte to tady krásné," pochválila jsem hned výběr nábytku i všech doplňků, když jsem se podívala do obývacího pokoje, který byl s halou spojen velikými skleněnými dveřmi. Vzápětí jsem uslyšela další povědomý hlas. Otočila jsem se na druhou stranu, kde byly další skleněné dveře, tentokrát vedoucí do kuchyně a jídelny.

"Kurva, Bille, mohls napsat, že-" Tom se zarazil v polovině věty.

"Ahoj," opatrně jsem se na něj usmála. Sotva jsem ho uviděla, hned jsem si vzpomněla na všechny rošťárny, které jsme na Billa vymysleli. Ale on si mě jen prohlédl od paty až k hlavě a znovu se podíval na svého bratra.

"Mohls napsat, že jsi pryč. Psi se mohli zbláznit," dokončil svou větu. "Vyvenči je. Já byl včera," rozkázal autoritativním hlasem a pak zmizel ve dveřích. Šokovaně jsem polkla. Co se to s Tomem stalo?

B.