Sweet memories - 4.kapitola

Tak, další díl je na světě, snad se vám bude díl líbit. Těším se na ohlasy a děkuji za předchozí. Snad se mi i tady objeví pár komentářů. :) B.

Když jsem se probudila, do pokoje už svítilo slunce. Pořád ale určitě bylo dost času, než vstanou kluci. Posadila jsem se na posteli a promnula si svaly na ramenou. Natáhla jsem se pro mobil, abych zkontrolovala, kolik je vlastně hodin. Bylo skoro poledne. To abych se pustila do přípravy oběda, aby byl hotový, než kluci vstanou. Nevadilo by mi jim vařit, aspoň bych nemusela myslet na to, co mohlo být, ale věnovala se něčemu manuálnímu, což by mi pomohlo přestat myslet. Vstala jsem a přešla k oknu. Roztáhla jsem závěs a podívala se na dvorek. Psi už nedočkavě pobíhali, ale určitě se ještě načekají, než jejich páníčkové vstanou. Převlékla jsem se do pohodlných tepláků a tílka, které bylo sice upnutější, ale bylo i tak pohodlné jako volné tepláky. Vyšla jsem z pokoje a zamířila do koupelny. Už abych stála u plotny. Jako pravá ženská jsem to potřebovala.

Když jsem otevřela spižírnu, abych se podívala, co tady vlastně mají za jídlo, hned mě napadlo, co jim můžu udělat na oběd. Bude to dostatečně vegetariánské, takže nebudou moct nic namítat. Bude to i sladké, aby se po tom mohli dost dlouho olizovat. Snad ani jeden z nich nedrží dietu, jinak to budu dělat zbytečně. Vytáhla jsem mísu, do které jsem začala namíchávat ingredience na palačinky. S tím javorovým sirupem, který jsem našla mezi marmeládami, to bude největší mňamka. Zatímco jsem rozpalovala pánvičku, abych začala smažit první kousky. Hotové jsem odkládala na talíř. Když jsem je už měla skoro hotové, uslyšela jsem někoho scházet po schodech dolů.

"Ah, tady to voní," usmál se Bill a políbil mě na tvář. "Dobré ráno, koťátko," dal mi ruku kolem ramen a podíval se mi pod ruce. "Palačinky? Ty jsem neměl, ani nepamatuju," uculil se ještě víc. "Až se o tom dozví Tom, určitě se přiřítí jako veliká voda."

"Tak to pochybuju," pošeptala jsem si pro sebe a ztuhla, když jsem za námi uslyšela Tomovo odkašlání.

"Zase mě pomlouváte?" zeptal se jízlivě a stoupl si vedle mě z druhé strany. Podíval se na pánvičku úplně stejně, jako to před chvílí udělal Bill, a ušklíbl se. "Obyčejné palačinky, z toho se mám podělat?"

"Tome, nechovej se tak hnusně," praštil ho Bill do ramene. "Pokud je nechceš, klidně ty tvoje sním, s tím nemám problém," mávl Bill rukou a podíval se na mě. "Určitě budou výborné."

"Děkuju, Bille," usmála jsem se na něj. "Jsou dělané s láskou, věřím, že ti budou chutnat," zamrkala jsem. Tom jen protočil oči a znovu se ušklíbl, nezapomněl nespokojeně pomlasknout. Otočil se na patě a odešel z kuchyně dřív, než jsem stihla cokoliv říct.

"Je to pitomec, vůbec si ho nevšímej," stiskl mi Bill rameno.

"Jo, rozhodla jsem se, že se na něj vykašlu. Ty jsi hodný a to mi stačí," usmála jsem se na něj. Bill mi oplatil úsměv a ještě jednou mě políbil na tvář, než se natáhl pro talíř, aby si hned nandal první porci.

"Bože, to je neskutečná dobrota," usmál se Bill s plnou pusou a poplácal se po břiše. "Sakra, vždyť já jsem úplně narvaný," olízl si rty a dál spokojeně přežvykoval.

"Jsem ráda, že ti chutnalo," pokývla jsem hlavou. Já už jsem měla dávno dojedeno, jen jsem čekala, až dojí i Bill, abych mohla umýt talíře.

"Pokud nám budeš pořád vařit takové dobroty, tak si tě tady budu klidně vydržovat jako hospodyňku," vstal a objal mě kolem ramen. Políbil mě na tvář a zvedl pohled, když uslyšel další znechucené zamlaskání.

"Můžete se muckat někde jinde?" ušklíbl se. "Někteří by se rádi najedli, aniž by se pozvraceli," řekl a přešel k ledničce.

"Tome, v troubě máš pár palačinek. Myslela jsem i na tebe," pousmála jsem se na něj. Jen zvedl obočí, zatvářil se nejvíc znechuceně a zavrtěl hlavou.

"Nechal jsem ti venku javorový sirup," řekl Bill a složil si ruce na nafouklém břiše. Tom se na něj podíval se zaujatým výrazem ve tváři.

"My máme javorový sirup?" zeptal se a pomalu si olízl rty. Sehnul se k troubě a vytáhl talíř s palačinkami. Zuby si přejel přes spodní ret. "Tyhle jsou teda moje?" naklonil hlavu na stranu. S Billem jsme sborově přikývli. "Určitě jsou otrávené," pošeptal si pro sebe a vzal si sirup, který ho vlastně přemluvil, aby si ty palačinky vzal. Odešel, aniž by řekl něco dalšího.

"Určitě si na nich pochutná jako já," ukázal na mě Bill prstem a vzal mi talíř, aby ho i se svým strčil do myčky.

"Chtěla jsem je umýt," vstala jsem, ale on jen zavrtěl hlavou. "Teď se se mnou pojď dívat na jeden seriál," natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl na nohy.

"Jaký seriál? Jestli to bude zase nějaká Esmeralda, tak na tebe kašlu," zasmála jsem se při vzpomínce, kdy jsme si s Tomem dělali z Billa srandu. Kéž by se tyhle časy vrátily. Bylo mi tak skvěle. Teď se mi z toho Tomova chování chtělo brečet.

"Na co pořád myslíš?" zeptal se mě Bill, když jsem za ním mátožně šla do obývacího pokoje. Bill se posadil do křesla, jako by to snad udělal naschvál, když se Tom rozvaloval přes skoro celou pohovku.

"Vzpomínala jsem na naše společně strávená odpoledne," odpověděla jsem mu a podívala se na Toma. Poplácala jsem ho přes stehno, aby nohy stáhl, a já tak mohla kolem něj projít na volné místo. On se ale na mě ušklíbl, dál měl nohy natažené na konferenční stolek a na břiše položený talíř s palačinkami. Musela jsem ho překročit, abych se na místo dostala. Posadila jsem se vedle něj a pokrčila si nohy v kolenou, abych se na ně mohla posadit.

Tom si olízl prsty a odložil talíř na pohovku vedle sebe. Byl tak rozvalený, že ani na ten konferenční stolek nedosáhl. Podívala jsem se na něj a čekala, jestli mi k jídlu něco řekne, ale mlčel. Když si Bill odkašlal, zvedl obočí.

"Jo, aby se neřeklo, nebylo to tak hrozné," naklonil hlavu na stranu. Založila jsem si ruce na prsou.

"Řekni, že sis pochutnal," usmála jsem se na něj a naklonila se k němu. Pootočil ke mně hlavu, podíval se mi do očí a tvářil se, jako bych snad byla naprosto cizí osoba.

"Ušlo to," procedil mezi zuby. "Příště by ses mohla víc snažit. Nejím sladké každý den, musím si hlídat figuru," zamrkal. Zasmála jsem se a zhluboka se nadechla.

"Na příště zapomeň, budu vařit jen pro mě a Billa, když to byla taková hrůza," pokrčila jsem rameny a vstala. "Zapomeň," zopakovala jsem. Podívala jsem se na Billa a jen pokrčila rameny. "Večer se domluvíme, co budeš chtít zítra," usmála jsem se na něj a odešla. Zavřela jsem se v pokoji a povzdychla. Nedokázala jsem být ve společnosti, aniž bych nemyslela na Patricka. Prostě budu muset být sama. Ještě nezvládám víc lidí. Ne.

Lehla jsem na postel a schovala si hlavu do polštáře. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se zahnat slzy, které se mi draly do očí. Patami dlaní jsem si promnula oči a přemáhala vzlyky. Nechtěla jsem, aby mě kluci slyšeli, abych dala Tomovi příležitost k dalšímu stěžování si. Prsty jsem si setřela slzy a zavřela oči. Začala jsem pravidelně dýchat a chtěla myslet na něco pozitivního. Jenže jak jsem mohla, když se mi hlavou honily jenom vzpomínky na Patricka.

*flashback*

"Beruško, pojď ke mně," poplácal Patrick na pohovku, abych se posadila vedle něj. Poslechla jsem ho. Odložila jsem talíř, který jsem utírala, a odložila ho i s utěrkou. Přešla jsem do obývacího pokoje a uvelebila se vedle něj.

"Copak?" olízla jsem si rty a usmála se na něj. Objal mě kolem ramen a poplácal mě po stehně. Sklonil ke mně obličej a rychle mě políbil. Jen jsem spokojeně zamručela.

"Tohle mi chybělo," pošeptal a ještě jednou spojil naše rty. "Chci se tě něco zeptat, sluníčko," laškovně zamrkal a našpulil rty.

"Tak povídej," pobídla jsem ho a poposedla si, abych na něj viděla. Sedla jsem si na paty a sledovala jeho obličej s napětím.

"Caroline," oslovil mě celým jménem. Hned jsem se rozesmála.

"Takhle mi říká jenom Tom, nech toho," plácla jsem ho přes rameno. "Ty mi přece říkáš beruško a sluníčko, ne?" naklonila jsem hlavu na stranu. Jen povzdychl. Přiložila jsem si prsty na rty a pochopila, že mám mlčet.

"Zlatíčko," zvolil jinou taktiku. "Chci si tě vzít," řekl a natáhl ke mně dlaň, kterou pomalu rozevřel. Když jsem uviděla stříbrný prstýnek s krásným kamínkem nahoře, ruka mi ze rtů sjela sama.

"To je krása," zamumlala jsem.

"Uděláš mě nejšťastnějším mužem na světě?" pošeptal kousek od mého ucha. Vzdychla jsem a pomalu přikývla.

"Ano. Ano, miláčku," odpověděla jsem. Když jsem sledovala, jak mi navléká prstýnek, srdce se mi rozbušilo radostí. "Ah, zlato," objala jsem ho kolem ramen.

"Miluju tě," pošeptal mi. Do očí mi vhrkly slzy.

*konec flashbacku*

Pohledem jsem sklouzla na prstýnek, který jsem na ruce pořád měla. Stáhla jsem ho z prstu a odložila na noční stolek. I teď se mi draly slzy do očí, ale z jiného důvodu. Nejradši bych na Patricka zapomněla. Kéž by to šlo. Takhle se jenom utrápím. Utrápím se k smrti. Nejradši bych vrátila čas. Teď mi zbývají jenom vzpomínky. Nic jiného.

B.