Untouched ~ 19

I když to není jeden z nejveselejších dílů (sorry za spoiler), chci ho věnovat drahé Dee, páč mi pomohla s pár detaily, které to celé dramatično ještě podtrhly. Tak, užijte si čtení, doufám, že se mi tady objeví spooouusta komentářů. :) Udělala jsem z Toma svini, tak mi to promiňte. :D B.

Tiskla jsem Billovu ruku silněji, než bylo třeba, když jsem s ním kráčela k jejich domovním dveřím. Několikrát mě políbil na tvář, pořád mě utěšoval, abych nebyla nervózní, ale jemu se to řeklo. Šel domů.

"Vypadáš naprosto skvěle, broučku," pošeptal, když už se natahoval po klice, aby mi otevřel a pustil mě k sobě domů.

"Jsou to taky šaty od tebe, co by mi neslušely," usmála jsem se na něj. Prsty přejel po mé tváři a uculil se.

"Vidíš, jak ti ten úsměv sluší," naklonil hlavu na stranu a dal mi ruku kolem pasu. Prošli jsme přes práh a já hned pocítila, jak se mi potí dlaně. Povzdychla jsem a hned litovala toho, že jsem na tohle přistoupila. Když jsem uviděla Tomův výraz, polkla jsem. Byla jsem překvapená, to opravdu. Smál se, vypadal opravdu sympaticky, ale možná to bylo tím, že se bavil s někým jiným. Když mi Bill gentlemansky stáhnul kabát z ramen a pověsil ho na věšák, odkašlala jsem si. Tom přetočil pohled ke mně a jeho úsměv hned zmizel. Jen se zhluboka nadechl a olízl si rty.

"Omluv mě," položil dlaň na paži dívky, se kterou se bavil, a otočil se ke mně zády, odešel, sotva mě uviděl. Zamrkala jsem. Tohle byl opravdu špatný nápad.

Bill mě vzal za ruku a lehce mi ji stiskl, sklánějíc ke mně pohled, povzbuzující a plný radosti, že tady jsem.

"Pojď, představím tě mámě," pobídl mě, abych ho následovala. Procházela jsem za ním mezi skupinkami lidí a snažila se uklidnit svoje divoce bijící srdce. Každou chvíli jsem si olizovala rty, ale jako by to bylo zbytečné, měla jsem je pořád suché. Když Bill přišel k ženě s delšími vlasy, tišeji ji oslovil, aby získal její pozornost. Otočila se na nás s úsměvem a podívala se mi do obličeje.

"Ahoj," usmála se ještě více a zvedla pohled k Billovi.

"Mami, tohle je Amélie, o které jsem ti povídal," mávl ke mně volnou rukou. Zhluboka jsem se nadechla a usmála se. Jestli o mě už matce říkal, jsem v pěkné kaši.

"Těší mě," zamrkala jsem a stiskla dlaň, kterou ke mně natáhla.

"Ahoj," zopakovala pozdrav znovu. "Jsem Simone," představila se mi a poodstoupila stranou. "Doufám, že se ti tady bude líbit," naklonila hlavu na stranu. Gesto, které skoro pořád dělal i Bill.

"Já věřím, že ano," usmála jsem se. Tak to vypadalo, že z Billovy rodiny je pitomec jenom Tom. Bill mě zatahal za ruku a stoupl si ke mně blíž.

"Dáš si víno? Přinesu ti pití," nabídl se mi.

"Jsi hodný, děkuju," přikývla jsem a pustila jeho dlaň. Propletla jsem prsty a podívala se zpátky na jeho matku.

"Jak se ti líbilo ve Francii? Bill o tom neskutečně básnil," zeptala se s úsměvem. Prsty jsem si promnula dlaň a přikývla. Cítila jsem, jak nervozita opadá, když jsem jí začala vyprávět, jak se mi výlet líbil. Chovala se ke mně hezky, byla jsem za to opravdu ráda. Čeho jsem se obávala, se nevyplnilo - že by byl Tom po rodičích.

Celý večer probíhal v pohodě, seznámila jsem se s pár Billovými přáteli, pobavila jsem se snad se všemi. Když jsme s Billem nakonec zůstali stát v koutě sami, byli jsme blízko u sebe a jenom si povídali. Držela jsem v ruce už třetí sklenici s vínem a poslouchala, jak mi popisoval jejich štědrovečerní večeři a rozbalování dárků.

"A tobě vaši nic neposlali?" zeptal se najednou. Jen jsem pokrčila rameny. "Nebo ty jim?"

"Spíš si posíláme jenom pohlednice," zamrkala jsem a hned si uvědomila, že jsem tu svoji letos nějak zapomněla poslat. Co všechno může Bill způsobit, že jsem zapomněla na rodiče?

"Nepřemýšlelas, že bys za nimi třeba na Silvestra nezajela?" zvedl obočí.

"Snad bys nechtěl poznat moje rodiče," zasmála jsem se a podívala se na něj zpod řas. "Oni nejsou tak skvělí jako ti tví," olízla jsem si rty a přiložila k nim skleničku, abych dopila zbytek vína ze sklenice.

"Zajdu ti pro další," nabídl se mi. S úsměvem jsem mu předala skleničku a odstoupila k oknu, o jehož parapet jsem se opřela. Dlaně jsem položila vedle boků a sledovala bavící se hosty, přátele Billa a Toma. Pohledem jsem sklouzla k dění na ulici, musela jsem zkontrolovat, jestli náhodou nezačalo zase sněžit. Tenhle rok napadlo nadílky až až. Když jsem vedle sebe uslyšela odkašlání, myslela jsem, že je to Bill. S úsměvem jsem se otočila a hned se zamračila, když jsem pohlédla do Tomova obličeje.

"Bavíš se?" zvedl jedno obočí a zatvářil se nejvíc mile. Špičkou jazyka jsem si pomalu olízla rty a zhluboka se nadechla.

"Jo, vaši přátelé jsou opravdu milí," zamrkala jsem, narážejíc na to, že on se chová jako největší pitomec. Strčil si ruce do kapes a rozhlédl se kolem, jako by se snad styděl za to, že se se mnou baví, a kontroloval, kdo všechno to může vidět.

"Nechceš jít… jinam?" naklonil hlavu na stranu. Nechápavě jsem zamrkala a založila si ruce na prsou.

"Proč bych měla jít jinam?" ušklíbla jsem se. "Čekám na Billa. Má mi přinést pití," sevřela jsem rty do tenké škvíry a dala mu jasně najevo, že ho nehodlám poslouchat.

"Sakra, přestaň si hrát na paničku a pojď se mnou," procedil mezi zuby a prsty mi sevřel paži, až jsem musela bolestivě ucuknout. Následovala jsem ho, ač nuceně, do předsíně, kde mi předtím Bill pověsil kabát. Stoupla jsem si před něj, ruce stále založené na prsou. Tvářila jsem se nejvíc nepřístupně, ale on to zvládal ještě líp.

"Co chceš tak důvěrného, že mi to nemůžeš říct přede všemi?" zvedla jsem jedno obočí. Sykl, abych nemluvila tak nahlas, a přistoupil ke mně ještě blíž. V šeru byly jeho oči temné, tolik nepřátelské, až jsem se skoro začínala bát.

"Můžeš mi říct, na co si hraješ? Jaký z toho máš požitek, že Billovi ublížíš?" pošeptal nevrle.

"Ublížím? Podle toho, jak se se mnou baví, bych neřekla, že mu to ubližuje," bránila jsem se hned. Tom si odfrkl a založil si ruce na prsou stejně jako já.

"Je mi naprosto jasné, o co ti jde," řekl po několika vteřinách ticha, které se zdály být nekonečně dlouhé. "Velice se spřáteluješ s ostatními, ale až budeš dostatečně slavná na to, abys mohla žít sama, prostě se na něj vysereš," zamračil se.

"Nemluv se mnou takhle sprostě," píchla jsem ho prstem do hrudi, naštvaná a popuzená na nejvyšší míru. "Taky se k tobě chovám slušně, nejsem na tebe hnusná, i když bych měla důvodů hned několik."

"Prostě vypadni a už se nevracej. Billovi velice rád vysvětlím, že sis prostě uvědomila, jak do tohohle světa nezapadáš," odstoupil ode mě, abych se ho přestala dotýkat. Stáhla jsem ruku, znovu jsem si je překřížila na hrudi.

"Nikam nejdu," zavrtěla jsem hlavou. "Jsme spolu, prostě jsem teď Billova holka, tak se s tím smiř," olízla jsem si rty.

"Myslíš, že vám to vydrží? Máme kapelu. Budeme cestovat. A ty s námi jezdit nebudeš, na to zapomeň. Už se několikrát spálil a nedopustím, abys byla další, kdo ho jenom využije. Odejdi, dokud ho to nebude tolik bolet," zamračil se ještě více.

"Neodejdu," odsekla jsem.

"Prosím tě," uchechtl se. "Jsi tak okatá. Nevinná a nedotčená, čekající na toho pravého? Tak ohrané!" protočil oči. "Najdi si někoho jiného, kdo bude chtít být s věčnou pannou. A pokud tolik moc potřebuješ peníze, vypíšu ti šek. Ale prostě odejdi," zopakoval poněkolikáté. Překvapeně jsem se na něj podívala, dotčená tím, že si myslí, že mě jen tak vyplatí. Jeho slova mi vhrkla slzy do očí. Nechtěla jsem, aby mě viděl ubrečenou, tak jsem prostě popadla svůj kabát a rychle otevřela dveře, otočená k němu zády jsem už mohla brečet. Rychle jsem ruce protáhla rukávy a vydala se na cestu domů. Bude mi to trvat dlouho, ale to mi vůbec nevadilo. Ať si Tom trhne nohou. Aspoň budu mít čas o tom všem popřemýšlet. Je možné, že by v něčem měl pravdu?

Podívala jsem se, na které ulici jsem, a konečně zabočila do té, ve které bydlím. Musela uběhnout minimálně hodina, než jsem se dostala přes celé město zpátky domů. Když jsem za sebou konečně zavřela dveře, opřela jsem se o ně a povzdychla. Tak to vypadalo, že Bill si s Tomem moc nepromluvil. Schovala jsem si obličej do dlaní a zatlačovala slzy. Nakonec moje veškeré přípravy byly zřejmě zbytečné. Uslyšela jsem zvonit mobil, ale neměla jsem náladu se dívat, kdo mi volá. Nechtělo se mi nic, než zapomenout na to, že jsem se takhle blbě rozhodla a chtěla poznat Billovu rodinu. Mě mohlo napadnout, že Tom chystá nějakou sviňárnu. Po několika minutách jsem přešla ztemnělým pokojem, ani si nerozsvěcela, a nahmatala telefon. Otevřela jsem těch pár nepřijatých hovorů od Billa a ještě si přečetla textovku, kterou mi poslal.
"Proč jsi odešla? Zvedni mi ten hovor, prosím," přečetla jsem si. Odložila jsem mobil a posadila se na postel. Byla jsem znechucená celou tou věcí, kterou mi Tom řekl. Jestli je Bill jeho bratr, nechci potom vědět, čeho by byl schopný. Lehla jsem si a na mobilu si nastavila budík. Zítra bych měla jít do práce, kašlu na nějaké vyvolávání s Billem. Než jsem mobil odložila, ještě jsem se rozhodla odepsat Billovi.

"Promluv si s Tomem. Já jdu spát, jsem unavená. Dobrou," odeslala jsem zprávu a ještě si stoupla, abych ze sebe sundala šaty. Zakryla jsem se, lehla si jenom ve spodním prádle, a zavřela oči. Chtěla jsem co nejdřív usnout, ale jak to bývalo, před spaním chodily ty nejpitomější a nejdepresivnější nálady a myšlenky. Napadaly mě takové věci a možnosti, že nakonec Tom ukecá i Billa a uvěří tomu, že jsem ho doopravdy chtěla jenom kvůli penězům. Musím prostě ty blbé myšlenky potlačit a usnout.

Když mi zazvonil budík, prostě jsem ho odložila a ještě chvíli ležela v posteli. Už jsem neměla žádný nepřijatý hovor ani zprávu. Byla jsem ráda, že mě Bill nedobíhal, nedělal nějakou stíhačku, ale prostě nechal věc být. Teď jsem to opravdu oceňovala. Vstala jsem a hned si začala dělat snídani. Potřebovala jsem kafé, potřebovala bych ještě více spánku. Večer jsem houby naspala, málem jsem se i rozbrečela, teď jsem měla akorát opuchlé oči. Když už jsem měla snídani hotovou, sedla jsem si k oknu a se špatnou náladou hleděla z okna. Až mi málem zaskočilo, když jsem tam uviděla Toma. Možná bych mohla dělat, že tady nejsem, že? Nebo bych mohla dělat, že ještě spím. Nevím, proč bych mu měla otvírat. Nechtěla jsem ho vidět, po včerejším fiasku jsem neměla náladu na nikoho. A to se ten večer tak hezky rozvíjel. Navíc, co on tady vůbec mohl chtít? Sledovala jsem, jak vychází schody a cítila, jak mi srdce začíná bušit rychleji a rychleji. Určitě se nešel omluvit, to je jasné.

Zaklepání na dveře mě přinutilo, abych odložila jídlo. Zvědavost mi nedala, přemáhala jsem se, abych neotvírala, ale když zaklepal podruhé a ještě zavolal, že ví, že tady jsem, opravdu mě zajímalo, co chtěl. Odemkla jsem a otevřela dveře, opírajíc se o kraj dveří jsem se na něj zamračila.

"Co je?" štěkla jsem na něj. Pomalu si olízl rty a vytáhl ruce z kapes. Strčila jsem si dlaň do kapsy a jen pokývla hlavou, abych ho pobídla k mluvení.

"Přišel jsem ti dát šek, abys nechala Billa na pokoji," řekl rozhodně.

"Strč si to do prdele," odsekla jsem a chtěla zavřít dveře.

"Ah?" naklonil hlavu na stranu a pobaveně se ušklíbl. "Kde je ta tvoje slušná mluva?" založil si ruce na prsou. "Tak kolik to bude?"

"Jdi někam. Sám se chováš jako hovado, nech mě být. A záleží na Billovi, jak to bude chtít," trhla jsem rameny. "Řekla bych, že by byl překvapený, kdybych mu řekla, jakého má skvělého bratra."

"Nejsi první, kterou bych musel vyplatit," procedil mezi zuby. Jen jsem překvapeně zamrkala. A potom ať Bill vykládá, jak je nešťastný, že nemůže najít pravou lásku. Za všechno může Tom.

"Jsi nechutný. Promluvili jste si s Billem?" zeptala jsem se. "Jestli to neuděláš ty, budu to já, kdo mu řekne pravdu. Proč jsem doopravdy včera odešla," ukázala jsem na něj prstem. "Trochu se nad sebou zamysli, ty slepičí mozečku," zvýšila jsem na něj hlas a pak mu dveře zavřela před nosem. Tak tohle je moc.

B.