Untouched ~ epilog

Byla bych ráda, kdyby mi tady všichni čtenáři napsali aspoň malinký komentář, aby mi napsali, jak se vám povídka vlastně líbila. :) Krátký epilog, na ukončení povídky. :) Přeji hezké počtení. :) B.

S povzdychnutím jsem se posadila na posteli. Sakra, kdo by mohl teď večer otravovat? Bill říkal, že půjde spát, tak nechápu, kdo by zrovna teď chtěl moji přítomnost. Vstala jsem a uvázala si pásek od županu kolem těla, aby mi župan více zahříval tělo. Přešla jsem byt až ke dveřím, unaveně jsem si promnula oči, než jsem otevřela dveře na chodbu. Překvapeně jsem přešlápla z nohy na nohu.

"Máš další šek v kapse?" olízla jsem si rty a automaticky si založila ruce na prsou. Tom ke mně zvedl pohled a zhluboka se nadechl. "Je nad ránem, jsem unavená," opřela jsem se o rám dveří.

"Taky jsem unavený, ale musel jsem přijet," pomalu si olízl rty. Až teď jsem si všimla, že má na načervenalé jedno obočí. Zamrkala jsem a přistoupila blíž, abych na něj viděla.

"Tobě se něco stalo?" zvedla jsem obočí a pomalu k němu vztáhla ruku, ale rychle ji připažila, když jsem si uvědomila, že on ke mně byl vždycky hnusný. Nemusím se namáhat péči o jeho svatouškovský obličej, za kterým skrývá svůj charakter bastarda.

"Dostal jsem od Billa dosti bolestivé vysvětlení toho, jaká doopravdy jsi. Přišel jsem se omluvit a slíbit, že se budu snažit tě poznat bez předsudků od jiných dívek, které se po světě potulují," řekl monotónním hlasem. Přikývla jsem a přitiskla rty k sobě.

"To… mě těší," naklonila jsem hlavu na stranu. Tom se pousmál a strčil si ruce do kapes. Překvapeně jsem zamrkala a prsty si prohrábla vlasy. "Není možné, ty ses na mě usmál," popíchla jsem ho. Vytáhl ruku z kapsy.

"Zřejmě bychom měli začít od začátku. Jsem Tom," představil se mi.

"Amélie, ahoj," stiskla jsem mu dlaň. Když se mi podíval do očí, měla jsem pocit, že se chce opravdu snažit. "Bill ti musel promluvit do duše, co?"

"Lehce," pokrčil rameny. Odkašlal si a podíval se stranou, botou šoupajíc po rohožce, na které stál. Když jsem viděla, jak tady postává, slova ze mě vypadla sama. "Chceš snad pustit dovnitř? Omluvil ses, tak na co ještě čekáš?"

"Potřeboval bych si odskočit," nejistě se usmál. Rozchechtala jsem se na celé kolo a ustoupila stranou.

"Pojď, prosím tě. Rovnou to naše kamarádství můžeš pokřtít," smála jsem se dál. Přidal se ke mně a vešel dovnitř.

"Asi s tebou nakonec bude sranda," uculil se. Zamrkala jsem a poplácala ho po paži.

"Dělej, vytírat to tady po tobě nebudu."

Bill se asi musel hodně činit. Tak to vypadalo, že sotva přišel domů, už do něj hustil. A že Bill to dokáže, nejednou jsem poznala, jak dokáže mluvit, když chce. Tom to musel taky vědět. A opravdu mě těšilo, že sem přišel, že se mi omluvil. Pokud tohle vyjde, mohli bychom být všichni opravdu spokojení. Jenom prostě musím Tomovi dokázat, že se pletl, že Bill pro mě opravdu hodně znamená. Nechápu, jak ho ty holky mohly využívat, vždyť on je rozkošné zlatíčko. Jsem ráda, že jsem ho vůbec poznala. Je teď můj život. Možná ho nakonec za mámou a tátou vezmu. Zaslouží si ho poznat.

B.