Autor: Crazy.DE.Bill
Tentokrát jsem nezůstala sedět jen tak na gauči a čekat, až se Tom vrátí z kouřové. Vypnula jsem diktafon a vydala se za ním na malý balkon.
"Nemáš jednu navíc?" zeptala jsem se ho.
Bez řečí otevřel krabičku cigaret, a když jsem si jednu vzala, ještě mi připálil.
"Díky."
"Já myslel, že nekouříš." sledoval mě.
"To jsem neřekla. Jen se nesmí kouřit uvnitř." potáhla jsem z cigarety. "Nebo jak bys řekl ty: Může se tam kouřit, ale jen zdravě."
Tom se mému vtipu zasmál. "Učíš se rychle."
"Jo, já vím." chvíli jsem mlčela a vychutnávala cigaretu. "Už nám toho moc do toho rozhovoru nezbývá. Ještě tak na tři lekce a bude to." uvažovala jsem nahlas.
"Škoda. Rád jsem tě vídával hned po ránu. Tvoje rýpání do mě mi bude chybět." řekl s úsměvem. Dělala jsem, že ten sarkasmus v jeho slovech neslyším.
"Mě tvoje blbý kecy taky budou chybět." snažila jsem se znít přesvědčivě, ale cukaly mi koutky.
"Nechceš si třeba někdy vyrazit na drink?" zeptal se naprosto vážně.
Zato já se musela zasmát. "Ty mě zveš snad na rande?" Bylo to docela legrační, když jsem byla jedna z mála lidí, co vědí, že on sám vlastně pořádně neví, co chce. Nikdo nemůže zaručit, že za pár dní nebude zase toužit po tom být svůdníkem a lovit jednu holku za druhou.
Tom ležérně pohodil rameny. "Zvu tě na drink. Neříkám, že to někam musí směřovat. Přece teď víš, jak to se mnou je." nevinně zamrkal a zasmál se.
"Já to asi nebudu moc pokoušet, ale díky." jemně jsem ho odmítla. Nebyla jsem si jistá, že zrovna s ním bych chtěla být někde viděna popíjet, když spolu děláme na tom článku. "Měli bysme se vrátit dovnitř a pokračovat v našem rozhovoru." upozornila jsem ho. Napůl taky proto, abych odvedla jeho pozornost jinam.
"Tak jak chceš." přikývl. Poté típl zbytek cigarety a hodil ho do popelníku. Napodobila jsem ho a společně jsme se vrátili dovnitř.
Usadila jsem se zpátky na svoje místo a Tom taky. Napila jsem se kávy, která už byla studená. Když jsem se podívala na Toma, musela jsem se usmát, když zase upíjel z plechovky.
"Nic neříkej." varoval mě laškovně.
"Ani jsem nic říkat nechtěla." usmívala jsem se. "Raději se vraťme k našemu tématu."
"Dobře, jaké je teď téma?"
Znovu jsem zapla diktafon. "Třeba co ti říká slovo romantika?" culila jsem se. Vážně jsem si nedokázala představit, že by mi zrovna on k tomuhle tématu mohl něco říct.
Nejdřív se zatvářil, jako bych mu řekla, ať mi řekne ludolfovo číslo s dvaceti desetinnými místy, ale pak se usmál tím jeho svůdnickým úsměvem. To musí být nějáký tik, jinak to nevidím. "No, tak jasně že mi to říká hodně. Jen si člověk romantiky při těch holkách na jednu noc moc neužije."
"Třeba někdy nastane situace, že bys pro nějakou holku chtěl udělat romantický večer. Myslíš, že bys to zvládnul sám, nebo bys požádal o pomoc svého bratra?"
"Jasně, že sám. To bych zvládl levou zadní." bouchl se do hrudníku, jako by byl nějáký King Kong. "Náhodou už jsem pár romantických večerů taky zažil."
"Vážně?" zedla jsem obočí. Tak tohle si vychutnám. "A tos je připravoval ty a nebo tvoje oběť?"
Přo slově 'oběť' se napřímil. "Jakápak oběť. Dali jsme si rande u mě doma, já to nachystal a bylo to."
"Cos přesně nachystal?" vrtala jsem se v tom dál.
"Večeři, potom jsme šli ke mě do pokoje, kde svítily jen svíčky, koukali jsme se na film, mazlili. No znáš to."
Obočí mi vylítlo ještě výš. "Ty umíš vařit?"
"Já nevím, čemu se pořád divíš." kroutil pobaveně hlavou. "Jasně, že umím. Špagety. Nebo těstoviny. Umím několik druhů omáček, to by ses divila."
"No to bych se vážně divila." smála jsem se. Chtěla bych ho vidět v roli kuchařky, co se motá kolem sporáku.
"Hele, nesměj se mýmu kuchařskýmu umění. Někteří kluci neuvaří ani čaj. A já zvládám těstoviny levou zadní." hrál uraženýho.
"Ale prosímtě." zašišlala jsem na něj. "Dobře, tak zpátky k tématu. Skončila ta tvoje romantika vždycky v posteli?"
Bylo mi jasný, jaká je odpověď na otázku, ještě před tím, než jsem viděla jeho vše říkající výraz v obličeji. Ani mi nemusel odpovídat.
"Takže to vážně skončilo vždycky v posteli." usmívala jsem se. "Že se vůbec ptám." mluvila jsem si spíš pro sebe a dělala si poznámky.
"No co, kde jinde by to skončilo. Možná ještě ve sprše."
To už jsem se vážně musela smát. Vůbec jsem si nedokázala představit, že bych měla žít tak, jako on. "A tomu říkáš romantika."
"Byla to romantika!" bránil se. "Stejně to skončí skoro vždycky u sexu." ušklíbl se.
"To není pravda. Záleží to spíš na tom, s kým jsi a jak moc je nadrženej. U tebe by to jinde ani skončit nemohlo." zase jsem si do něj rejpla.
"To doufám do toho článku psát nebudeš." podíval se na mě.
"No nevím, to se teprve uvidí." pokrčila jsem rameny. "Prosímtě, neboj se pořád. Nejsem amatér."
"Fajn. A doneseš mi ještě colu, prosím?" prosebně se na mě podíval.
"Když tak hezky prosíš." usmála jsem se a zvedla se.
"A taky by bodly nějáký sušenky nebo něco." křiknul na mě, když už jsem byla ve dveřích.
"Jasně!" křikla jsem zpátky, i když jsem mu chtěla spíš nabídnout, že bych mu místo toho dala jednu po hubě. Jen tak pro legraci.
Žádné komentáře:
Okomentovat