Sweet memories - 17.kapitola

Užijte si dnešní díl. Chci poděkovat věrným komentujícím, jsem vám vděčná. Opět se těším na ohlasy, podělte se o názor na povídku/díl. :) B.

Když jsem ucítila jeho rty na svých, kabelka mi z ruky sama vypadla. Automaticky mi prsty vjely na jeho zátylek, abych ho přidržela u sebe. Vpila jsem se do jeho rtů a opětovala jeho polibky, které mi věnoval. Srdce mi splašeně bušilo, slyšela jsem jeho ozvěny až v uších. Odmítla jsem opustit jeho rty, stoupla jsem si na špičky, abych na něj dosáhla, a dál se domáhala nároku na ně. Když mi zatlačil do ramen, abych se odtáhla, nesouhlasně jsem zamručela.

"Hele, potřebuju se taky nadechnout," zasmál se a prsty přejel kolem výstřihu šatů do mého dekoltu. "Hrozně ti to sluší. Doufám, že tě v klubu nikdo neobtěžoval," olízl si rty. Pohledem jsem sjela od jeho očí ke špičce jazyku, která na chvíli vykoukla, a zuby si skousla spodní ret.

"Pojď sem," pošeptala jsem a znovu ho přitáhla k sobě. V tenhle moment jsem si nepřipadala trapně z toho, jak hladová po jeho rtech jsem, nebylo mi ani trochu blbé, že se tady líbám s bývalým nejlepším přítelem. Možná jsem přestala truchlit příliš brzo, možná je právě na čase, každopádně za to můžu vinit alkohol.

Prsty jsem sjela přes jeho svalnatou a vypracovanou hruď dolů a po tílku pokračovala pod košili na záda. Zaťala jsem mu nehty do svalů na bedrech a prohnula se v zádech, abych mu byla co nejblíž. Neovládala jsem své tělo, vypité drinky se mnou činily své, ale věděla jsem jedno. Chci ho. Hned teď. Klidně i tady na chodbě.

"Ah," vydechl do polibku a dlaněmi přejel přes mé boky, sjíždějíc níž na má stehna, aby mi vyhrnul sukni šatů. Jazykem vplul do mé pusy a přitiskl mě ke stěně vášnivěji. Když jsem zabořila nehty podruhé, na chvíli se odtáhl, aby mezi zuby zasyčel tichou nadávku, která mě vzrušila ještě více. Políbil mě na hranu čelisti a rty putoval níž, na krk. Prsty odhrnul vlasy na stranu a mezi zuby sevřel jemnou kůži na mém krku.

"Mmh," vzdychla jsem a zhluboka se nadechla, až jsem prsy narazila na jeho hruď. Vydechl horký dech na můj krk a jemně kůži nasál mezi své rty. Nehty jsem přejela přes tílko na jeho žebrech a přitáhla ho k sobě. Znovu se vpil do mých rtů, pánví se tisknouc k mé. Dlaněmi jsem vyjela až k jeho neoholeným tvářím, abych ho po nich pohladila. Měla jsem pocit, jako by se najednou vyřešily všechny nesváry mezi námi. Všechny jeho naštvané pohledy byly tytam, jízlivé připomínky zapomenuty. Teď jsem žila jen touhle chvílí.

Když se v patře ozvalo šramocení, odtáhli jsme se od sebe, jako bychom snad byli přistiženi při něčem špatném. Při nevěře, či něčem podlém. Dál jsem se zády opírala o stěnu, abych se vydýchala, zatímco jsem sledovala Tomovu zběsile se zvedající hruď. Sám se snažil popadnout dech. Až bylo komické, jak jsme oba dva museli vypadat. Jelikož nebyl Bill střízlivý, nevšiml si provinilých emocí v našich obličejích. Rychle sešel schody a zamířil do koupelny. Určitě mu bylo špatně. Měl na to právo. Olízla jsem si rty a prsty si prohrábla vlasy. Tom zvedl pohled ze země a podíval se mi do očí. Viděla jsem v nich tu touhu, kterou musel schovávat po ty roky, co jsme se neviděli. Poznala jsem na něm, jak by nejradši kašlal na zvracejícího Billa a jednoduše se mě zmocnil tady v předsíňce. Popravdě, nebránila bych se mu. V tenhle moment opravdu ne.

Odkašlala jsem si a mezi prsty znovu sevřela svou kabelku.

"Měla bych se postarat o Billa," mávla jsem rukou ke koupelně. "Přece jenom, je to moje vina," připomněla jsem mu jeho vlastní slova. Zavrtěl hlavou.

"Běž se vyspat. Pohlídám ho," pousmál se. "Nebude to poprvé," dodal s pokrčením ramen. Usmála jsem se na něj a odrazila se od stěny. Chvíli jsem musela počkat, než jsem vybalancovala rovnováhu, ale nespadla jsem, což jsem považovala za úspěch. Stoupla jsem si na špičky a zlehka ho políbila na rty.

"Dobrou," podívala jsem se mu do očí. Zamrkal a pohledem přejel přes můj obličej.

"Pořád jsi stejně krásná," pošeptal zasněně a vztáhl ruku, aby klouby prstů přejel po mé tváři. Pokračoval na hranu čelisti a zvedl můj obličej zpátky ke svému, abychom se mohli ještě jednou políbit. Došlápla jsem na celá chodidla, skláněl se ke mně, aby polibek prodloužil. Když se z koupelny ozvalo dávivé zakašlání, zoufale povzdychl. Pohladil mě po tváři a usmál se na mě.

"Konečně tě vidím s úsměvem," popíchla jsem ho. Jen přivřel oči a naklonil hlavu na stranu.

"Sladké sny," popřál mi.

"Tobě taky," odpověděla jsem mu hned a polkla. Sledovala jsem jeho siluetu, jak prochází chodbou ke koupelně. Ještě pár vteřin jsem musela zůstat stát na místě, abych si vůbec urovnala své myšlenky, uvědomila si, co se teď vlastně stalo. Konečky prstů jsem si přejela přes rty a vzdychla. Takhle vášnivě mě nelíbal ani Patrick.

Zamířila jsem do svého pokoje, podpírajíc se všeho možného, abych nezakopla a nespadla. Zavřela jsem se v pokoji a posadila se na postel. Kabelku jsem odhodila stranou a začala si rozvazovat mašli na šatech. Prsty jsem si prohrábla vlasy a dlaněmi se opřela o matraci postele, abych si pomohla vstát. Vysvlékla jsem se do spodního prádla a pak žuchla do polštářů. Už se mi nechtělo převlékat se do pyžama, když se vyspím takhle, tak se taky nic nestane. Taky mám víc soukromí, než jsem kdy měla ve svém bytě. Povzdychla jsem a otočila se na bok, zavřela jsem oči, abych překonala to točení celého pokoje, ale moc mi to nevyšlo. Doufala jsem, že usnu co nejdřív, probudím se bez bolehlavu a budu moct zítra fungovat bez jakýchkoliv handicapů. Olízla jsem si rty a lehla na obě dvě lopatky. Dál jsem držela víčka přitisklá k sobě, ale musela jsem se zasmát. Doufám, že tuhle noc nezapomenu. Opravdu jsem se s Billem skvěle bavila. O Tomovi ani nemluvě. Držel to v sobě tolik let, pořád mě miluje i po té době, co jsme se neviděli. To se pak nedivím, že na mě byl hnusný. Že byl nepříjemný na všechny okolo. Byla to jeho obrana. Nebo se to aspoň dalo předpokládat. Jeho polibky mě ale přinutily popřemýšlet nad tím vším… Dokonce jsem byla schopná mu odpustit. Zhluboka jsem vydechla a otevřela oči, uvědomujíc si jednu zásadní věc. Já ho snad miluju taky.

*flashback*

Když se bytem ozvalo cinkání klíčů, s úsměvem jsem vykoukla od kuchyňské linky.

"Čau zlato," usmál se na mě Patrick. "Jak ses dneska měla?" zeptal se a sundal si bundu z ramen. Pověsil ji na věšák a přešel ke mně, aby mě políbil na přivítanou. "Co je to za dobrotu?" začichal vůni nad troubou.

"Dostala jsem chuť na filé," pokrčila jsem rameny. "Dneska jsem volala s mámou," podívala jsem se na něj. Zvedl obočí a pobídl mě, abych pokračovala dál. Olízla jsem si rty a pousmála se. "Přispějí nám na svatbu," přikývla jsem.

"To je skvělá novina!" objal mě hned kolem pasu a políbil na tvář. "S takovou už můžeme začít plánovat. Pojedeme se podívat do několika salonů, kde by se dala udělat krásná hostina," podíval se mi do očí.

"Ty chceš velikou svatbu?" zeptala jsem se s úsměvem. Pohladil mě po břiše a bradou se mi opřel o rameno, aby se podíval, jak míchám brambory v kaši. Břichem se tiskl na má záda a hřál mě svým tělem.

"Chci hlavně tebe," zamumlal mi u ucha. "Veliká svatba nemusí být, něco by nám mohlo zůstat do budoucnosti," povzdychl. Pootočila jsem se, abych mu viděla do obličeje.

"Ty jsi už plánoval naši budoucnost?" podivila jsem se. Usmál se a přikývl.

"Přestěhovali bychom se do domku, v bytě nechci vychovávat naše děti," zavrtěl hlavou. Pousmála jsem se. Když mluvil o dětech, vždycky se tak rozvášnil, až bylo srandovní ho pozorovat. "Měli bychom kluka a holku," pokývl hlavou. "To by bylo ideální," olízl si rty. "A taky kočku. Nebo psa, pokud bys chtěla."

"Radši psa," odpověděla jsem hned a vzpomněla si na své přátele z dětství. Dlouho jsem je neviděla, ani nevím, jak se mají. Dlouho o nich nebyly žádné zprávy. Co se odstěhovali do Ameriky, mé veškeré kontakty s nimi se nadobro zpřetrhaly.

"Bože, už se těším, až budeš jenom moje," pošeptal Patrick a znovu mě objal kolem pasu. Jen jsem povzdychla a opřela si hlavu o jeho hruď. Ano. Už aby to bylo. Kvůli svatbě mám jenom nervy.

*konec flashbacku*

Přetočila jsem se na posteli a zavrtěla hlavou, abych z hlavy vyhnala vidinu budoucnosti, kterou Patrick naplánoval, ale která se nikdy nestane skutečností. Nechápala jsem se. Tak skvěle jsem se bavila, proč se mi potom musely vynořit vzpomínky na chvíle, kdy mi bylo fajn? I když je pravda, že v té době jsem postrádala Billovu a Tomovu přítomnost, měla jsem jistotu v Patrickovi. Je možné, že bych ji teď měla v Tomovi? Jak se vůbec bude tvářit po tom, co se vyspí? Bude to brát jako jasnou věc, i když jsem opilá? Budu si to já vůbec pamatovat? Jen při myšlenkách na něj mě rty začaly znovu pálit, jako by si samy pamatovaly ty polibky, kterými mi je zlíbal. Vydechla jsem a prsty si vjela do vlasů. Měla jsem pocit, že se mi rozskočí hlava. Nejen z alkoholu, ale i z nových emocí, které mi proudily žílami. Zamilovaná do kamaráda z dětství. To jsem to dopracovala. Co když se to tím všechno ještě více pokazí?

B.