Autor: Crazy.DE.Bill
Vrátila jsem se do místnosti s tácem plným sušenek a dvěma plechovkami coly. Za těch pár dní, co tu děláme rozhovor, snad vypijeme a vyjíme celou kuchyňku. Všechno jsem položila na stůl a posadila se zpátky na svoje místo.
"Děkuji ti, dobrá vílo." poděkoval Tom, rozdělal si colu, napil se a začal se cpát sušenkama.
Nic jsem na to raději neříkala, jen jsem se napila ze své plechovky. "Co dělá Bill, když ty chodíš sem?"
"Bill?" zeptal se hloupě. "Nejspíš je ve studiu. Snažíme se dodělat album, takže máme spoustu práce."
"Aha. Neleze ti někdy na nervy? Trávíte spolu skoro všechen čas."
Pokrčil rameny. "Někdy mi na nervy leze, ale já jemu asi víc." zasmál se. "Ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Nedovedl bych si ani představit, že by mi nebyl pořád nablízku."
"To je hezký. Musí to být namáhavý, když jsi pořád na cestách. Takhle máš u sebe aspoň nějakou rodinu." snažila jsem si to představit.
"Jo." přikývl. "S Billem můžu všechno probrat, když si něčím nejsem jistej, můžu se zeptat na jeho názor a vím, že mi odpoví popravdě. A stejně tak to platí obráceně. Někdy ani mluvit nemusíme, stačí se na sebe podívat a víme, co si ten druhý myslí. Je to zvláštní pouto, co mezi sebou máme, ale jsem za to rád." usmál se. To se zase jednou rozpovídal. Zdá se, že rodina a psi jsou pro něj asi vážně důležití, když je to jediný téma, o kterým vypráví opravdu s láskou, a netváří se u toho jak idiot.
"Možná bys ho příště měl vzít sebou, abych se ho taky na pár věcí zeptala." usmála jsem se. Kdoví, co bych se na něj dozvěděla.
"To raději ne. On by si zase navymýšlel." culil se. Vsadím se, že by mi řekl pravdu, i když by ji možná trošku přibarvil, aby Toma lehce zesměšnil. Ne že by to nezvládal Tom sám.
"Dobře, tak ne. A co tvoji rodiče? Vídáš se s nimi často, když jsi teď tady v Los Angeles a nejezdíš po koncertech?"
"Mamka s Gordonem jsou tu na nějáký čas s námi, takže teď je vídám každý den." podrbal se na hlavě. Proč mám tendenci ho pořád přirovnávat k opici? "Je to docela pohoda, protože náš dům věčně neobklopují fanynky, jako to bylo v Německu. Člověk může v klidu vyjít na zahradu a třeba si udělat garden party, aniž by ho přes plot fotilo několik lidí."
"Jo, to musí být změna. Tady vás zase tolik lidí nezná, nebo se o vás spíš nezajímají. Bez urážky." Dodala jsem s úsměvem, když jsem viděla, jak se na mě podíval. "Za chvíli budete kvůli chvilce klidu cestovat asi na Antarktidu." snažila jsem se vtipkovat, ale kdyby se tu proslavili víc, možná by to byla i pravda. A nebo do Afriky, tam je asi taky moc lidí nezná, tam mají úplně jiný starosti, než se zabývat tím, kdo jsou nějací Tokio Hotel.
"Dovolená s ledníma medvědama, super." smál se. "To Billovi příště navrhnu."
"Můžu mít ještě jeden dotaz ohledně tvé rodiny? Ale jestli nechceš, nemusíš odpovídat, to snad víš..." zeptala jsem se nejistě.
"Jasně, ptej se." pokrčil rameny.
"Mě by jen zajímalo, jak je to s vaším biologickým otcem? Snad nikdy jsem neslyšela, že byste o něm mluvili." skousla jsem si ret. Nebyla jsem si jistá, jestli se v tomhle tématu můžu šťourat, ale za optání přece nic nedám.
"No jo, náš biologický otec." ušklíbl se, ale z jeho tváře se nedalo snad nic vyčíst. "To je docela složitý téma. Raději bych to moc nerozmazával, prostě se s ním nestýkáme."
Jenom jsem přikývla, to jsem samozřejmě chápala a nechtěla jsem ho nutit o tom mluvit, když to sám nechtěl. "Jasně, jen jsem se zeptala. Jak vaše máma snášela, když jste se najednou proslavili?" odbočila jsem trochu jinam, snad k veselejšímu tématu.
"No tak asi to těžce nesla, když jsme najednou nebyli doma a jezdili po světě. Ale podporovala nás, to nám hrozně pomáhalo." vzpomínal na své začátky.
"A jak reagovala na tvou pověst sukničkáře?"
Tom se na mě podíval s pobaveným úsměvem. "Vyhrožovala mi, že když se nezačnu chovat slušně a nepřestanu dělat ostudu, tak mě vlastnoručně odtáhne domů a už se v životě nehnu ani na krok."
"Chytrá žena." smála jsem se. "Škoda, že to tak neudělala."
"Myslím, že k tomu moc nechybělo, ale naštěstí jí to přešlo a nechala to být. Taky jsem jí musel vysvětlit, jak to všechno je." usmíval se.
"Jo, chápu. Ale já být na jejím místě, tak asi dělám, že tě neznám." musela jsem si do něj zas rýpnout.
"No jo, neměla to se mnou jednoduchý, ale naštěstí to přežila a já taky."
Zakroutila jsem hlavou a napila se coly. "Je to tvoje máma. Má geneticky naprogramovaný, aby tě měla ráda, i když se nechováš podle jejich představ. To by byla celkem sranda, kdyby tě třeba přizabila." bavila jsem se nad tou představou. Možná by mu pevná ruka pomohla, aby si uvědomil dřív, že holky na jednu noc nestojí za nic.
"Jen tak mimo rozhovor - ona věděla, že si do hotelovýho pokoje nevodím zástupy holek, protože jsem v té době ještě pořádně nevěděl jak na to. Takže to tak moc nehrotila." řekl skoro šeptem.
Držela jsem se, abych nevyprskla smíchy. "Aha, tak to jo." cukaly mi koutky.
"Hele nesměj se. Každej musel nějak začít." vypláznul na mě jazyk, jakoby mu bylo pět. To už mě vážně rozesmálo.
"Dobře promiň. Důležitý je, že jste měli podporu od své rodiny. A je to tak i teď, po těch letech."
"Jo, přesně tak."
"Super." přikývla jsem.
"Ještě něco, nebo už mě pro dnešek propustíš?" s úsměvem se napil coly.
Chvíli jsem přemýšlela, ale prozatím mě nic nenapadalo. "Asi už můžeš jít, kdy máš zase čas?"
"V pondělí? Nebo klidně o víkendu, ale to bysme museli pokračovat někde v soukromí." svůdně se na mě usmál a zvedl obočí.
Schválně jsem jeho snahu o flirtování ignorovala. "Fajn v pondělí zase v deset tady. Už tě asi moc dlouho nezdržím, jen to celý nějak zakončíme."
"Náš novinářský orgasmus." pronesl s vážným obličejem, než se rozesmál. Komediant.
"Už se nemůžu dočkat." protočila jsem očima. "Tak ahoj v pondělí."
"Jasně, užij si víkend, ahoj." Mávnul na mě ode dveří a zmizel za nimi. Mám celý víkend na to to nějak zpracovat, pak už jen přidat tam ten zbyteček, co uděláme v pondělí a bude to. Možná krok k postupu v mé kariéře. Jestli to vyjde, možná bych s Tomem na ten drink přece jen měla jít. Lépe řečeno bych ho za odměnu na něj měla sama pozvat.
Žádné komentáře:
Okomentovat