Forbidden [03]

Tak, doufám, že jste na tuhle povídku nezapomněli. :) Těším se na všechny komentáře, které mi tady nadělíte, užijte si postupného sbližování hlavních postav. :) Příjemné počtení, vaše B.

WARNING: 18+

OTEVŘELA jsem oči do slunného dopoledne. Protáhla jsem se a automaticky stáhla ruku k Fouskovi, který byl smotaný do klubíčka vedle mého boku. Podrbala jsem ho mezi ušima a zahleděla se na bílý strop nad sebou. Ze včerejšího večera jsem měla dobrý pocit. Možná, že nakonec budu doopravdy schopná sociálního kontaktu s druhým pohlavím, i když musím sledovat opilé chlapy, kteří nevědí, kde je jejich hranice, a pořád mám blok kvůli máminému příteli, který mě osahával. Jak se ale zdálo, Bill byl pravý opak všech těch, se kterými jsem se kdy setkala. Možná budu ještě muset Tomovi poděkovat za to, že mě přinutil vyzkoušet úsměv a milý postoj při seznamování. Posadila jsem se na posteli a vzdychla. Dneska zase do práce. Měla bych pokračovat v povalování, akorát se přestěhuju před televizi. Najím se až k prasknutí, abych večer měla hodně energie, a pak mohla být pyšná na peníze, které si vydělám. Včera jsem měla o pár stovek víc, a to se vždycky hodí.

Zamířila jsem do koupelny. S kartáčkem v puse jsem zaběhla do kuchyně, abych si postavila vodu na čaj, a připravila si něco málo k snědku. Když jsem otevřela ledničku a uviděla prázdné police, vzdychla jsem. Měla bych si něco koupit, ale kdyby se mi tak chtělo. Vrátila jsem se k umyvadlu, abych si vypláchla pusu vodou, osvěžila jsem si obličej a vlasy spletla do dlouhého copu, aby se mi nepletly všude možně. Vrátila jsem se do pokoje a stoupla si ke skříni, abych si oblékla něco neutrálního, v čem bych mohla vyběhnout ven do sámošky. Přetáhla jsem si přes hlavu volné triko, mikinu zapnula až ke krku a nasoukala se to tmavých džínů. Z botníku jsem sebrala kabelku, kterou jsem tady včera nechala, vzala si jenom peněženku s klíči, a nazula si tenisky. Vyšla jsem z bytu a rychle seběhla schody. Nechtělo se mi zdržovat se někde jinde, prostě jsem už chtěla jenom pojíst. A moje prázdná spižírna mi v tom bránila.

Přeběhla jsem ulici a hned se opřela do dveří malého obchůdku, kde jsem vždycky nakupovala. Popadla jsem nakupovací košík a mávla na majitele, se kterým jsem se už znala.

"Zdravím, Martine," pozdravila jsem ho a zamířila mezi pečiva. Začala jsem si do košíku skládat sáček s rohlíky a vybrala i jeden menší chleba, ze kterého bych si pak mohla udělat topinky. Jelikož jsem včera hodně vydělala, nemusela jsem hledět na to, co si beru. U veliké lednice jsem si vybrala nějaké sýry, vajíčka a pár jogurtů, které se budou hodit na noční mlsání, až se vrátím z práce. Ještě jsem si vzala nějaké brambůrky a pár balení popcornu na pojídání u televize, a stoupla si k pokladně.

"Bude to všechno?" zeptal se. Zvedla jsem k němu pohled a očima přejela za lahvemi alkoholu za jeho zády.

"Dej mi ještě nějakou dobrotu z těch za tebou," usmála jsem se na něj. Otočil se a vzal jednu z lahví vína.

"Tohle jsme měli s mojí před týdnem. Dobrota," pokývl hlavou a hned mi víno namarkoval.

"Díky," řekla jsem, když mi podal sáček s mým nákupem. Podala jsem mu bankovku a počkala, dokud mi nevrátí. Rozloučila jsem se s ním a vyšla zpátky na ulici. Prošla jsem domovními dveřmi a málem vrazila do Billa. Usmála jsem se na něj a on mi hned úsměv vrátil. Když uviděl mé plné ruce, hned se nabídl, že by mi s tím pomohl. S díky jsem zavrtěla hlavou.

"Řekni mi, máš něco o víkendu?" zvedl obočí. Olízla jsem si rty a čekala, jestli bude pokračovat. Přes víkendy někdy míváme dvojité směny v klubu, protože o víkendech je vždycky narváno. "V sobotu večer jdeme s Tomem do klubu, můžeš se přidat k nám, jestli chceš," zamrkal. Hleděla jsem do jeho krásných tmavých očí a přemýšlela, jestli by mi Tom udělal takovou podpásovku, že by Billa vzal do klubu, kde pracuju.

"A kam?" zeptala jsem se. Bill pokrčil rameny.

"Někam do města, říkal, že tam mají super jukebox," olízl si rty. Pokývla jsem hlavou. To nebude náš zapadákov, my máme DJ s mixážním pultem, žádné moderní jukeboxy, kde by si zákazníci mohli pouštět dle vlastního přání.

"No, ještě nevím, ale přes víkendy máme v práci vždycky narváno," olízla jsem si rty. "Myslím, že i teď mě budou potřebovat, některé holky jsou nemocné," odkašlala jsem si.

"Nevadí," usmál se. Byla jsem ráda, že se nevyptával, které holky mám na mysli. Nechtělo se mi vysvětlovat tu, co moje zaměstnání obnáší. "Kdybys volno měla, dej mi vědět," usmál se a prošel kolem mě, až mě obklopila jeho vůně. "A měj se," ještě mi popřál, než se za ním domovní dveře zacvakly. Zavrtěla jsem hlavou, abych se vzpamatovala z transu, který mi způsobila Billova vůně. Byla tak podmanivá a kouzelná, až jsem z toho málem zapomněla, jak se dýchá.

Musela jsem se pousmát, když jsem si uvědomila, že měl zase kabelku. Jak to vypadalo, nakupoval radši v dámském oddělení. Dneska jsem ale neměla možnost si ho za to dobírat, překvapil mě tou otázkou ohledně volného večera. Byla jsem trochu vedle z toho, že mě někam pozval, i když to asi nemělo být rande. Ještě nikdy jsem nedostala takhle přímou nabídku, jen samé nechutné dvojsmyslné věty od chlapů v našem baru. Když jsem pomalu kráčela po schodech ke dveřím mého bytu, vytáhla jsem klíče z kapsy, abych si odemkla, pořád jsem byla jako omámená. Jestli mi tohle bude dělat jeho vůně, asi budu často vypadat jako nějaká trubka, co je celá vykolejená z přítomnosti chlapa. Opak je ale pravdou. Bill mi někdy připadá jako metrosexuál, až příliš, tudíž jsem vedle z jeho dvojakosti.

Vytáhla jsem věci z tašky a naskládala je do skříněk a do lednice strčila víno. Určitě si ho dneska po práci otevřu, nebo zítra. Někdy jsem si připadala jako alkoholik, ale prostě jsem milovala chuť vína. Byla jsem na něm závislejší, než na kávě. A to bylo co říct, protože někdy opravdu potřebuju pořádnou vzpruhu. Hned jsem si vzala jeden jogurt, nechtělo se mi připravovat si nějaké jídlo. Fouskovi jsem nasypala trochu granulí do misky, aby mi hlady neumřel, a zamířila jsem k televizi. Rozvalila jsem se na pohovku, nohy přehodila přes opěrku na ruce a hlavu podložila polštářem. Vlastně jsem ani neměla nic jiného na práci. Až si uvařím oběd, bude jenom pár hodin do toho, než budu muset jít do práce. Když k tomu připočtu ještě své pravidelné cvičení a protahování, snad den rychle uteče.

Když se ozvalo zaklepání na dveře, zvědavě jsem zvedla obočí. Že by Bill přišel s něčím novým? Vstala jsem a i s kelímkem s ještě nedojedeným jogurtem jsem přešla ke dveřím, abych je otevřela. Usmála jsem se, když jsem viděla, že jsem se nespletla, a za dveřmi stojí opravdu on.

"Promiň, že zase otravuju, ale tohle bylo v mojí schránce," podal mi obálku s mým jménem. Strčila jsem si lžíci s jogurtem do pusy a pokývla hlavou, když jsem si obálku převzala. Když si odkašlal, zvedla jsem k němu pohled.

"Máš ještě něco na srdci?" naklonila jsem hlavu na stranu, až mi pletený cop sjel přes rameno na prsa. Bill si strčil ruce do kapes a pousmál se.

"Co kdybychom pokračovali v tom seznamování?" zvedl jedno obočí. "Poblíž jsem viděl docela slušnou restauraci, mohli bychom zajít na oběd," usmál se. "Nechce se mi nic vařit," olízl si rty.

"Popravdě, docela by se mi to hodilo," pokývla jsem hlavou a usmála se na něj. "Taky se mi nechce vařit," dodala jsem s úsměvem.

"Takže, v jednu?" navrhl, když se podíval na hodinky na svém zápěstí. Když ke mně znovu zvedl pohled, jen jsem přitakala. Sledovala jsem jeho úsměv a snažila se nemyslet na to, jak asi musí vypadat po ránu. Rozespalý s rozčepýřenými vlasy. Prostě sexy. Když si odkašlal, zhluboka jsem se nadechla. Trapná situace, kdy na něj jen tak hledím.

"Tak v jednu," zopakovala jsem ještě. Bill se otočil a zamířil ke svým dveřím.

"Jo, zvu tě," řekl ještě a ukázal na mě prstem. Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou.

"Hele, ty jsi vařil kafé, teď jsem na řadě já," zasmála jsem se. Našpulil rty.

"Jo, jsi na řadě s kávou, ale s jídlem jsem tě předběhl," píchl si prstem do hrudi. Jen jsem se zasmála a odfrkla.

"Jsi neuvěřitelný," zavrtěla jsem hlavou, když jsem nohou strčila do dveří, aby se zavřely. Fajn. Když mě chce zvát a velkoryse si stát za svým, aspoň budu mít víc času vymyslet, čím mu to pak oplatím.

Posadila jsem se zpátky k televizi a nechala Fouska, aby mi vyskočil do klína. Automaticky jsem ho začala drbat za ušima, zatímco jsem se neubránila myšlenkám na Billa. Nechtělo se mi věřit, že bych si mohla během pár hodin oblíbit jednu osobu až tak. Sledovala jsem televizi, ale děj mi naprosto unikal. Jen jsem se dívala na měnící se obrázky, nevnímajíc, o čem to vlastně je. Nechtělo se mi přepínat kanál, ale taky jsem tady nechtěla sedět potichu. Televize mi aspoň dělala kulisu v mém přemýšlení o nově navozeném vztahu s mým sousedem. Když mi Bill řekl, že sám těžce věří lidem, nechápala jsem potom, jak si mě mohl tak lehce pustit k tělu. Nebo vypadám natolik důvěryhodně, že už se mnou chce poobědvat a dozvědět se o mě něco víc?

Když už nástěnné hodiny ukazovaly půl jedné, vstala jsem a zamířila do koupelny. Mohla bych se trochu upravit, když mám vyjít na ulici, že? Vlasy jsem si nechala spletené, to ničemu nevadilo, ale mohla bych se trochu nalíčit. Přejela jsem si řasenkou řasy, abych trochu prokoukla, a přepudrovala si tváře. Stejně se večer budu zase líčit ala štětka první třídy, tak jsem to teď nemusela přehánět. V pokoji jsem se převlékla, triko a džíny jsem nahradila bílou sukní s narůžovělým tílkem, které bylo ozdobené krajkou na spodním lemu. Měla jsem ho ráda, bylo příjemné na dotek. Potřebné věci, jako peněženku, mobil a klíče od bytu, jsem si přeskládala do světlé kabelky a z botníku jsem si vytáhla bílé baleríny. Venku bylo teplo, tak jsem si nemusela brát nic jiného, než svetřík. Byla jsem sladěná až příliš, vypadalo to, že jsem se moc snažila. Snad to nebude Billovi nápadné. Abych ho hned zastrašila, to jsem opravdu nechtěla. Ještě jsem rychle dopila čaj, který mi od rána vychladl, než jsem otevřela dveře klepajícímu Billovi. Čekal na chodbě, bokem se opíral o stěnu vedle mých dveří.

"Ahoj," pozdravil a posunul si na nose sluneční brýle, aby se na mě podíval přes obroučky skel. "Sluší ti to," pousmál se.

"Dneska jsem měla lehký výběr," pokrčila jsem rameny a oplatila mu úsměv. Když si Bill strčil ruce do kapes a zhluboka se nadechl, čekala jsem, co mi chce sdělit. Vypadalo to, jako by se pral sám se sebou, jestli to vůbec má říct. "Tak se vymáčkni," pobídla jsem ho se smíchem.

"Fajn. Jen se chci ujistit, že na tebe nějak netlačím, nebo tak," naklonil hlavu na stranu. "Víš, Tom má už nějakou dobu holku a lehce na mě kašle, tak jsem rád, že jsme se seznámili, ale pokud bych na tebe spěchal, tak to rovnou řekni," polkl.

"V pohodě," poplácala jsem ho po rameni a zabouchla za sebou dveře svého bytu. "Rovnou tě můžu ujistit, že si na hlavu srát nenechám," zasmála jsem se.

"Tak to je paráda," přikývl. Olízla jsem si rty. "Ehm, takže Tom má holku, jo?" začala jsem konverzaci. "Proč na mě teda házel očka?" zvedla jsem obočí.

"Dělá to pořád," protočil oči. "Jemu ani nepomůže, když ho některá setře, nevadí, že má přítelkyni. Je to jako nemoc," odfrkl si.

"Zřejmě nevyléčitelná," podívala jsem se na něj. Vypadalo to, že ho opravdu trápí, že na něj jeho vlastní bratr nemá čas. Oplatil mi pohled, vřelý a vděčný, a pokrčil rameny.

"Vždycky si říkám, že je to prostě Tom. A být sukničkářem je jeho součást, kterou na něm nezměním," odkašlal si.

"Z tvých slov předpokládám, že ty jsi věrný a vůbec ne, jako bratr," usmála jsem se. Bill přikývl.

"I když jsem neměl moc příležitostí, tak ano, jsem věrný," zamrkal, dlouhé řasy se o sebe otřely. Dneska měl pod víčky trochu tmavých stínů, což jeho pohled jenom umocňovalo. Vzdychla jsem. Mohl by se mi líbit takový metroušek?

B.