Forbidden [04]

Děkuji za předchozí ohlasy, snad se vám bude dnešní díl líbit. :) Pomalu se dostáváme k podstatnému zlomu, který bude zřejmě v příštím díle. :) B.

WARNING: 18+

POSADILA jsem se naproti Billovi ke stolu a uvelebila se na pohodlně polstrované židli. Hned nám přinesli sklenici s vodou a jídelní lístek. Usmála jsem se. I když to bylo blízko našich bytů, nějak jsem o existenci téhle restaurace nevěděla. Bill si položil jídelní lístek na stůl před sebe a lokty se opřela o kraje. Oba dva jsme mlčeli, ani jsem nechtěla být ta, která by to ticho přerušila. Bill se zhluboka nadechl a tím upoutal mou pozornost.

"Slyšel jsem, že ty houbové ravioli jsou neskutečná dobrota," podíval se na mě s prstem zapíchnutým do jídelního lístku.

"Nejím houby," zavrtěla jsem hlavou s úsměvem. Bill chápavě přikývl hlavou. "Spíš si dám nějaké maso," olízla jsem si rty.

"Aspoň zbyde víc hub pro mě," zasmál se. "Já ti zase přenechám maso, nejsem z něj dvakrát nadšený," mávl rukou. Usmála jsem se. Takže vegetarián. Jeho jediné plus, že mě do toho nenutil taky. Olízla jsem si rty a natáhla se pro skleničku, abych upila vlažné vody. Když jsem sledovala Billa, jeho nevědomé pohyby, ladné otáčení stránek jídelního lístku, měla jsem pocit, jako by naproti mně seděl dokonalý člověk.

"Fajn, dám si tofu na paprice, to vypadá skvěle," rozhodl se nakonec. Když ke mně zvedl pohled, usmála jsem se. "Ty už máš vybráno?" zeptal se mě. Přikývla jsem a pomalu si olízla rty.

"Já zůstanu u svých oblíbených masových koulí s těstovinami," prozradila jsem mu svůj výběr. Poposedl si a zvedl prsty, ladně pokývl číšníkovi, aby za námi přišel.

"Tak už máte vybráno?" zeptal se a s propiskou v ruce. Hned jsem mu nadiktovala svoji objednávku a počkala, až tak učiní a Bill, a pak jsem mu podala svůj jídelní lístek.

"Děkuju," řekla jsem zdvořile a svůj pohled znovu přesunula na Billa. Naklonil se přes stůl a uculil se na mě.

"Povykládáš mi o sobě konečně něco?" pobídl mě, abych o sobě něco prozradila. "Já jsem o sobě prozradil už snad všechno, teď je řada na tebe," opřel se loktem o kraj stolu a špičkou jazyka si přejel přes rty. Odkašlala jsem si. Ovlažené rty byly růžové, vypadaly naprosto k nakousnutí.

"Co bych ti vykládala," pokrčila jsem rameny. "Můj život je nudný," podívala jsem se mu do očí. Měla jsem pocit, jak si mě postupně omotává kolem prstu, najednou jsem byla jako v jeho moci. Nikdy se mi nestalo, že bych se zakoukala do kluka tak rychle, ale Bill byl opravdu okouzlující. Byl gentleman a možná to mě na něm tak přitahovalo.

"Obyčejnost je pro mě docela atypická, to mi věř," zasmál se. "I obyčejné povídání o obyčejné práci je někdy nejlepší lék na slávu," povzdychl si.

"S tím ti asi nepomůžu," zavrtěla jsem hlavou. Prohrábla jsem si vlasy a zastrčila si neposedné pramínky zpátky za ucho. "Moje práce není moc obyčejná," řekla jsem.

"Konečně mi prozradíš, co děláš?" zeptal se. Usmála jsem se a propletla si prsty, které jsem si položila na klín.

"Jsem překvapena, že ti to Tom ještě neřekl," naklonila jsem hlavu na stranu a zamrkala, pohledem na chvíli uhnula a podívala se z okna. Chtěla jsem pokračovat, ale přišel číšník s naší objednávkou. Usmála jsem se a s dalším poděkováním jsem sklopila oči k talíři, který přede mě postavil. Vypadalo to opravdu chutně.

Napíchla jsem na vidličku první těstovinu a podívala se na Billa.

"Dobrou chuť," popřála jsem mu. Přikývl a odpověděl mi, abych si pochutnala. Namočila jsem těstovinu v omáčce, kterou byly masové koule polity, a vložila si ji do pusy. Bylo to skvělé. Okořeněné přesně podle mého gusta, neskutečná dobrota. Během jídla jsme moc nemluvili, Bill jenom stihl utrousit poznámku o tom, jak se jim tofu povedlo, a dál spokojeně přežvykoval. Taky jsem se věnovala jídlu, sem tam jsem odložila příbor, abych mohla upít ze skleničky. Když mi začal zvonit mobil, měla jsem skoro všechno jídlo v sobě. Omluvně jsem se podívala na Billa a přijala hovor od šéfa. Není vůbec dobré znamení, že mi volá. Přiložila jsem si mobil k uchu a zabručela s plnou pusou místo pozdravu.

"Han, máš čas?" zeptal se mě. "Budu tě dneska potřebovat už od odpolední směny, jedna z tanečnic si zlomila nohu. Vezmeš to za ni?"

"Sakra," pošeptala jsem a odložila příbor. "V kolik bych tam měla být?" zeptala jsem se a podívala se na nástěnné hodiny, které byly hned na protější stěně.

"Během hodiny, maximálně devadesát minut, než se stihneš připravit. Samozřejmě bys dostala dvojité prémie," řekl hned. Ano, jako bych přesně na tohle čekala. To by byla snad samozřejmost, ne? Odkašlala jsem si a podívala se na Billa.

"Fajn, za hodinu tam budu," přikývla jsem. Ukončila jsem hovor a povzdychla si.

"Jestli potřebuješ jít, tak klidně běž," řekl mi hned Bill a podíval se na můj skoro prázdný talíř. "Ale já chtěl ještě objednat moučník," usmál se.

"Ten do sebe ještě dostanu. Když dneska jedu dvě směny, budu potřebovat hodně energie," pokrčila jsem rameny. Usmál se a pokynul číšníkovi.

"Ještě dva čokoládové dorty," objednal a pak se podíval zpátky na mě. "Na tom si pochutnáš," přivřel oči a olízl si rty.

"Už teď na to mám chuť," zasmála jsem se a strčila si do pusy poslední masovou kouli. Když jsem ji začala přežvykovat, Bill se zasmál.

"Vidím, že masu libuješ," konstatoval. Jen jsem pokrčila rameny. "Co nesním, já sníš ty?" zasmál se.

"Zase takový masožravec nejsem, neboj," naklonila jsem hlavu na stranu a polkla sousto.

Zvedla jsem se od stolu a s omluvným úsměvem jsem se podívala do Billových očí. Ještě ukrajoval čokoládový dort, jedl ho pomalu, jak si vychutnával každé sousto.

"Promiň, ale už budu muset jít," řekla jsem a zahrabala v kabelce, abych našla peněženku. "Než se připravím, bude to trochu déle trvat. Musím se rozcvičit," pokrčila jsem rameny a začala se prsty probírat bankovkami.

"Prosím tě, nech to být. Řekl jsem, že tě zvu, ne?" zamrkal a nesouhlasně zavrtěl hlavou, když jsem na stůl položila bankovku. "Okamžitě si ji vezmi, nebo se s tebou nebudu dál bavit," varovně na mě ukázal prstem. Zasmála jsem se.

"Nemám ráda dluhy," olízla jsem si rty a nechala bankovku na stole. Bill se zamračil, ale protože jsem se zasmála, moc dlouho mu to nevydrželo. "Ty teda vůbec neumíš hrát," popíchla jsem ho a hodila si tašku přes rameno. "Tak si dneska užij klub, já jdu," ještě jsem na něj mávla a otočila se k odchodu.

"Měj se," popřál mi. "Ať ti směna brzo uteče," popřál mi. S úsměvem jsem se k němu otočila a ještě ho obdarovala úsměvem, než jsem úplně odešla.

Rychle jsem se vrátila do bytu, zbývala mi půlhodina, než budu muset být v práci. S Billem čas utíkal, až neuvěřitelně. Převlékla jsem se do tepláků, ve kterých bych se mohla dostatečně protáhnout, a stoupla si před pohovku, kde jsem měla potřebný prostor. Vlasy jsem si upevnila do culíku, aby mi nezavazely, upravila jsem si ho tak, aby mi držel. Zvedla jsem ruce do výšky nad hlavu a nadechla se do plných plic. S výdechem jsem se sehnula a prsty se dotkla špiček prstů u nohou. Zavřela jsem oči a užívala si ten pocit, jak se mi postupně protahují nohy, záda… přesně to, co jsem potřebovala. Znovu jsem se napřímila a protáhla si paže, naklonila hlavu na jednu stranu a pak na druhou, abych si protáhla krční svaly, a zakroužila jí se spokojeným vydechnutím, když mi za krkem křuplo. Tohle protažení byla nejlepší část celé přípravy. Teď jenom přejít do práce, namalovat se jako štětka a jít tančit.

Dneska bude náročný den. Když jsem bezmyšlenkovitě přecházela ulicí ke klubu, už jsem se těšila, až budu zase odcházet. Pozdravila jsem se se všemi známými kluky z ochranky a zamířila do šatny. Sundala jsem si kabelku i kabátek a posadila se před zrcadlo. Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle a rychle se otočila ke dveřím, které se hned otevřely. Když se mezi dveřmi objevila hlava jedné z číšnic, hned jsem si objednala alkoholický drink. Budu ho potřebovat, dneska opravdu moc. Vstala jsem a šla se převléct do dnešního oblečku. Měla bych začít chodit do solária, protože jsem měla nějakou vybledlou kůži. A jako sexy tanečnice u tyče bych mohla být aspoň trochu opálená. A jelikož jsem dneska měla černé třpytivé prádlo, byla moje světlá kůže ještě viditelnější. Ten kontrast se mi moc nelíbil, ale bude na mě svítit tolik barevných světel, že to snad nebude vidět. A ostatním to bude určitě i jedno, přece jenom - přišli se dívat na kreace, ne na barvu kůže.

Kopla jsem do sebe panáka před tím, než jsem šla na pódium, i po tom, co jsem přišla. Byla jsem tak oslněna reflektory, že jsem byla ráda, že nevidím, kdo mě vlastně sleduje. Dneska jsem měla jistotu, že tady Tom není, pokud teda i s Billem nepřišli sem. Jelikož jsem ale neměla žádné vzkazy po tom, co jsem dotančila, vypadalo to, že tady ještě není osádka chlapů, kteří mi vždycky poslali aspoň růže nebo pozvání na panáka. Nebo panáka samotného. Málo kdy jsem to přijala, ale samozřejmě mi to lichotilo. Rozvalila jsem se přes pohovku, kterou jsme tady měli, a protáhla se. Teď měly tančit další tři dívky, to znamená, že mám zhruba hodinu, než půjdu na pódium zase já. Závěrečné společné číslo bude největší zápřah. Jindy jsem to dávala tak tak, teď po tolika tancích to nebude něco. Tohle číslo jsem pojala divoce, to další bych mohla vzít z romantického hlediska. Obleču si růžovou sukýnku a růžový krajkový vršek, který si samozřejmě nesundám.

Nejvíc nesnáším, když někdo začne opovrhovat mou prací. Jsem přece jenom tanečnice, ne striptérka. Ano, jsem spoře oděná, když pracuju, ale to jsou tady i holky, co pracovaly za barem. Setkala jsem se i s lidmi, kteří se se mnou přestali bavit, když se dozvěděli, co dělám. Aspoň se tak zbavím těch falešných přátelství, protože opravdový přítel to pochopí. Jenom nevím, jestli se s tím svěřit i Billovi. Nechápala jsem, proč mi najednou záleželo na tom, co si o mně myslí. Nikdy jsem na tohle nehrála, ale Bill byl tak podmanivá osoba, že to bylo neuvěřitelné. Strávila jsem s ním jeden večer a jedno odpoledne a už bych ho mohla počítat za blízkého kamaráda. Záleží mi na jeho názoru. Nějak mi stihl přirůst k srdci, až neuvěřitelně rychle. Nejradši bych teď byla s ním v tom klubu, nehledě na to, že je tam i Tom. Toho bych přežila, ale bavit se s Billem bylo tak nějak osvobozující.

"Han, máš tady toho panáka," usmála se na mě holka od baru a postavila moji objednávku na můj stolík.

"Díky, Teri," usmála jsem se na ni a posadila se na pohovce. Hned jsem se pro něj natáhla a kopla ho do sebe. "Když mi za půl hodiny přineseš dalšího, budu neskutečně šťastná," zasmála jsem se a lehla si zpátky. Budu se muset hodně opít, noc teprve začíná a já mám za sebou teprve první tanec. Promnula jsem si kořen nosu a dávala si pozor, abych si nerozmazala své líčení ala štětka. Cítila jsem, jak mě alkohol hřeje v žaludku, hřálo mě celé břicho. Oběd s Billem byl vydatný, jenom doufám, že nebudu opilá. Nechci se domů vracet zpitá pod obraz, ale někdy je tak lepší tančit. Pohyby jsou pak vláčnější a přesně to je potřeba. Měla bych zajít za šéfem, když mám ještě čas. Zeptat se, jak to vypadá další dny. Snad mi dá trochu volna, nejsem mašina. Zítra bych se potřebovala vyspat.

Vstala jsem. Přehodila jsem si krátký župan přes ramena a zamířila z šatny do kanceláře šéfa, abych se zeptala, kdy budu mít zase čas. Když jsem ale chtěla zaklepat na jeho dveře, otevřel je přede mnou. Svěsila jsem ruku sevřenou v pěst a usmála se na něj.

"Přišla jsem se zeptat, jak to bude zítra," olízla jsem si rty. Zvedl pohled od papírů, které držel v ruce, a vycouval z kanceláře.

"Han, jsi momentálně naše nejlepší tanečnice. Pokud ale zítra potřebuješ volno na zotavení, klidně ti ho dám," pokývl hlavou. Olízla jsem si rty a uvažovala. Možná bych večer jeden tanec zvládla. Ale jelikož mě dneska čekají ještě dva, radši se nebudu přemáhat.

"Fajn. Vzala bych si ho. A další den můžu zase někoho zaskočit, pokud bude třeba," přikývla jsem.

"Paráda," řekl jen a poplácal mě po lopatce. "To je aspoň přístup," zasmál se a pak se znovu podíval do papírů. Otočila jsem se na patě a zamířila zpátky do šatny. Zítřek strávím v posteli.

B.