Friend Tom - 1.díl

Autor: W.

---

"Chápeš to? On mě normálně podved!" brečela jsem na Tomovém rameni.

"To bude dobrý. Jen se vybreč. Prý to pomáhá" řekl a dál mě hladil po zádech.

"A to jsi vzal kde?" utřela jsem si kapesníkem slzu.

"Bill to říkal" zazubil se na mě, ale pak jeho rošťácký úsměv pohasl" a ve filmech" řekl monotónním hlasem.

"jo" řekla jsem nešťastně a začala na nové kolo bulet.

"Ale notak" zaklel Tom do bytu. Já se od něj, co nejvíce odtáhla, zvedla se a šla ke dveřím.

"Co blbneš?" vyjekl, když viděl, že si oblíkám bundu.

"Že bych se balila?" řekla jsem ironicky.

"Proč?" udivil se a založil si ruce na prsou. Poprvé jsem viděla, jak je mužný.

"Myslela jsem, že jsi kamarád, který mě podrží" sklopila jsem pohled. Přišel ke mně a vzal mě za bradu.

"Já jsem tvůj kamarád, ale nemiň se dívat, jak kvůli tomu volovi pláčeš!" Rozzlobil se, až stáhnul obočí, jak se mračil.

"Jo, ale kamarád, tě psychicky podrží, když mu není dvakrát do zpěvu!" zamračila jsem se na něj, jako on na mě.

"Bože" povzdechl a opřel se o rám dveří a založil ruce na prsou, čímž mu to dělalo větší svaly.

Zvedla jsem udiveně obočí a čekala, že spustí nějakou přednášku, ale nic. Obula jsem si boty, v kterých jsem přišla.

"Nechoď" šeptl.

"Proč? Dej mi aspoň jeden důvod!" on je na mě hodný, ale já se po něm rozkřiknu.

"Protože mi na tobě záleží a nechci, aby ses vrátila do bytu a brečela znovu. Chci tě mít u sebe a povídat si s tebou o jakékoliv blbosti, když tu Bill není a já se nudím" ohrnul spodní ret a udělal smutný štěněcí pohled.

"Takže, já mám být mluvicí hračka za Billa?" udivila jsem se a na ten jeho štěněcí pohled se můžu vybodnout.

"Ne!" skoro vykřikl. "Jen je tu nuda a ty stejně nemáš co dělat" zaculil se znovu a tentokrát vítězně. Věděl, že nic nemám na práci. Do práce jsem nemusela a většinou jsem jen zůstávala na bytě s Kennym nebo jsem byla s Tomem a jeho bráchou. Sezula jsem si boty.

"Já to věděl" šeptl vítězně a odešel z místnosti. Zase měl pravdu. Nejdříve mi tvrdil, že Kenny je podrazák a já mu nevěřila, ale teď? Znova. Šla jsem do kuchyně, tam nebyl. Šla jsem do obývaku, tam taky ne. Šla jsem do koupelny na záchod a podívala jsem se na chodbu, ještě nejsem, vstoupila a otevřela dveře. "Ježíši, promiň!" Vyhrkla jsem hned, jak jsem viděla Toma v celé své kráse stát před zrcadlem. Rychle jsem zabouchla dveře a vyšla z toho bytu, jak nejrychleji mohla. Taková ostuda! Domů se mi nechtělo, protože u mě bydlel Kenny a já zrovna nechtěla ho vidět. Brouzdala jsem po městě asi deset minut a pak mi začal zvonit mobil. Vytáhla jsem ho z kapsy a tam bylo Tom. Zvonění jsem si vypnula a příjem taky. Sedla jsem si na nedalekou lavičku v parku a přemýšlela. Jak o Tomovi, tak o Kennym. Od té doby, co znám Toma jde to s Kennym z kopce. Dokonce jednou po mě vyjel, protože si myslel, že s ním něco mám. Když jsem s Kennym myslím, co dělá Tom. Jestli někde si nahání holku nebo je s Billem či jeho mamkou, která je fajnová. No, a když jsem ještě chodila s Kennym, tak myslela na něj, když jsem měla poblíž Toma. Začalo se pomalu stmívat a já pohlédla na mobil, kolik je hodin, ale zaujalo mě číslo zmeškaných hovoru od Toma. Bylo tam celkem 15 hovoru a 2 sms- ky typu" El, kde jsi? Mám o tebe strach, doufám, že nikde neloudáš v té zimě. Vrať se prosím. Tom" tomu jsem se udivila asi má vážně strach. Místo cesty, která vedla k mému bytu, jsem zamířila k Tomovému.

Několikrát jsem zaklepala na dveře, ale nic. Jen se ozval štěkot psa, který s Tomem a dvojčetem bydlí. Nechápu to! On mi napíše, že mám přijít a ani není doma. Šla jsem zpátky po schodech a do někoho narazila.