Obsession 17. U Bena

Jelikož blog.cz nějak blbne, zveřejněné články se ukazují až po několika hodinách, komentáře jednou jo, potom zase ne, doufám, že si tenhle díl budete moct přečíst bez jakýchkoliv problémů. :) Těším se na komentáře, pokud se mi tedy ukážou a pokud vám vůbec půjdou vložit. :D Ach jo. Všechno se prostě sere. No, užijte si tenhle díl, snad to všechno bude bez problémů. :) B.

NÁSLEDUJÍCÍ dny čas až neuvěřitelně utíkal. Jelikož jsem skoro všechen čas proseděla v práci, nějak jsem nevnímala, jak ty dny letí. Překvapeně jsem sledovala, jak se mi u dveří rojí zástupy lidí, které jsem neznala, ale oni tvrdili, jak o mně slyšeli samé pochvaly. Po dnech, kdy jsem neměla co dělat, a jenom jsem házela papírové koule do koše a počítala si body, mi pak nastaly dny, kdy jsem skoro ani neměla čas na svačinu. Když jsem znaveně zavřela dveře své pracovny, abych si zašla pro kafé, Cassie s Ginou už seděly na pohovce a zřejmě na mě čekaly.

"No konečně ses taky uráčila vyjít ze své kukaně," zasmála se Cassie a pokynula mi, abych se posadila vedle nich. "Kde jsi nabrala tolik zákazníků? Některé dokonce posílají ke mně, protože ty máš ještě plno," řekla. Stála jsem u automatu a házela do něj mince, abych si pak mohla vybrat své oblíbené kafé. Když se mi kelímek konečně napustil, posadila jsem se k nim na pohovku a natáhla nohy před sebe.

"Naprosto nemám tušení," pokrčila jsem rameny. "Jedna mi říkala, že se zná s Billem, tak to bych chápala, ale ostatní nevím," olízla jsem si rty.

"Takže Bill o tobě rozhlašuje, jak jsi skvělá, jo?" podívala se na mě Gina. "Co za masáž jsi mu dělala?" zasmála se. "Tantrickou?"

"Ne, nechtěla bych, abys žárlila," popíchla jsem ji a pak se podívala na Cassie. "Nebo snad ty?" zvedla jsem obočí. "Před pár dny jsme u nás popíjeli a Bill se ptal, proč tam nejste taky," podezřívavě jsem si je změřila pohledem. "Co vy tři spolu máte?"

"Co bychom měli, prosím tě?" zasmála se Gina. "Cos odešla za Peterem a užívala si, my jsme si užívali po svém," pokrčila rameny. "Je s ním sranda."

"Aha," olízla jsem si rty a pak upila kávy z kelímku. "Sranda," zopakovala jsem po ní a hleděla před sebe.

"No, ty nám máš co říkat," podívala se na mě Cassie. "Spíš mi řekni, proč jsi poslední dobou pořád jen zavřená u sebe a ani za námi nepřijdeš, nejdeš s námi do kina, ani na ten drink, když jsme tě zvaly," šťouchla do mě ramenem.

"Nějak nemám náladu," vymluvila jsem se. Holky si jen povzdychly.

"Víš, že nám se se vším můžeš svěřit, že jo?" objala mě Cassie kolem ramen a podívala se mi do očí. Sklopila jsem pohled ke kelímku, který jsem svírala mezi prsty, a uvažovala, jestli má cenu jim to říkat. Ty dvě by si mě jenom dobíraly a na to opravdu nemám nervy. Potřebovala bych další nákupy, lázně a psychologa. Nebo rovnou psychiatra.

"Fajn," olízla jsem si rty. "Já a Peter je minulost. A nějak ho postrádám víc, než bych si kdy myslela," zamumlala jsem.

"To ti chybí ten zvířecí sex? Konečně klofni Toma, ne?" poradila mi Gina. Zvedla jsem k ní pohled a odkašlala si.

"S tím je taky menší problém. Nějak… nevím, jestli to byla zrovna hádka, ale řekl mi, že na mě sere. Prý se nehodlá snažit, když já očividně nemám zájem," olízla jsem si rty. Obě dvě vykulily oči. Ano, neuvěřitelné, že by tohle mohl někdo říct. Ale je to tak.

"Anno, chceš mi říct, že někdo nemá zájem o tebe," ukázala na mě. Hned jsem ji praštila.

"Nech toho," povzdychla jsem. "Jednu věc nechápu, víš," odkašlala jsem si. "Peter mi lhal. A to jsem si myslela, že mi nemáme ten povrchní vztah."

"Vždyť jste spolu jenom spali," zasmály se obě dvě.

"Jo, ale když jsme si vykládali, tak jsme si vždycky říkali pravdu," vysvětlila jsem. "A teď vím, že mi lhal, protože znám pravdu. Ale on neví, že vím, jak to doopravdy bylo," začachrovala jsem rukama ve vzduchu. "Chápete mě?" ujišťovala jsem se.

"A v čem ti lhal?" stiskla mi Gina rameno. Podívala jsem se na ni a znovu přemýšlela, co všechno jim můžu říct. Pravda, že jsme byly kamarádky, ale ne, že bychom si svěřovaly takové podstatné věci.

"Vím, kde sehnal peníze na Benovu léčbu. A on mi řekl, že to má od kolegy, což vím, že není pravda," vysvětlila jsem.

"A proto jsi to s ním ukončila?" zeptala se Cassie.

"Chtěla jsem, ale on to ukončil dřív, protože si našel nějakou holku, které chce být věrný," protočila jsem oči. Obě dvě se zasmály. Musela jsem se k nim přidat. Ale pravda, že jsem přesně tohle potřebovala. Zasmát se v téhle zoufalé chvíli.

"Promiň, ale věrný Peter je trochu vtipná představa," poplácala mě Cassie po stehně a pak vstala, když se podívala na hodinky. "Omlouvám se, ale už musím zase pracovat," pokrčila rameny.

"Jo, taky bych měla jít, protože mi volala zase spousta lidí, kteří se na dnešní odpoledne chtěli masáž," protočila jsem oči. "Roztrhl se s nimi pytel."

"Můžeš být jedině ráda, ne?" trhla Gina rameny. "Potom chodí ke mně a tak mám taky co dělat," pousmála se. Jen jsem povzdychla.

"Jo, jsem ráda," řekla jsem nakonec. "Aspoň nemusím myslet na to, jaký ubohý život teď vedu," postěžovala jsem si a vstala.

"Hele, nechtěla bys dneska někam zajít?" navrhla Cassie. Omluvně jsem se na ni podívala.

"Chtěla jsem zajít za Benem," olízla jsem si rty. "Sice jsem čekala, že půjde Peter se mnou, ale zřejmě má na starosti jiné věci," jen jsem zamrkala, při vzpomínce na to, že vlastně už nemám ani toho kámoše na užívání si. "Tak jindy," usmála jsem se na ni a otočila se k odchodu. Už se těším, až půjdu k nemocnici, uvidím Bena a budu mít po dnešním náročném dni.

Posbírala jsem si věci a vyšla ze své pracovny. Už jsem se těšila, jak Bena uvidím. Naposledy jsem v nemocnici byla, když jsem tam potkala Petera s Tomem, takže jsem Bena neviděla, už mi chyběl jeho sladký obličejík. S ním jsem si vždycky mohla povykládat o normálních věcech a neřešit svoje problémy. A to jsem právě teď potřebovala. Zajímat se o něco jiného, než můj život, který právě teď směřoval do hajzlu. Vyšla jsem ven a vydala se cestou k nemocnici, doufala jsem, že tam dneska nikoho nepotkám, abych mohla Bena konečně vidět, abych se nemusela schovávat na záchodě, a tajně poslouchat cizí rozhovory. Zamířila jsem k hlavnímu vchodu a prošla kolem recepce, ani jsem se neohlašovala, myslím, že jim může být jedno, kam jdu, když jsou návštěvní hodiny. Ben má stejně přes pusu roušku, takže ji já potřebovat nebudu. Začala jsem stoupat po schodech do patra, kde Ben ležel, a bezmyšlenkovitě šlapala ze schodu na schod. Nečekala jsem, že se na rohu s někým setkám, natož s Tomem.

Rychle jsem si odkašlala a prsty si prohrábla vlasy. Zvedl ke mně pohled, zkoumavě se mi podíval do očí a taky si odkašlal. Tohle setkání nemohlo být trapnější.

"Za Benem chodíš častěji, než bych čekala," zamumlala jsem a pomalu se pousmála. Jen si olízl rty a pokrčil rameny. "Tome, chtěla jsem s tebou mluvit," začala jsem, ale když se rychle podíval na hodinky, zarazila jsem se. "Spěcháš?"

"Docela jo," přikývl. "Jestli to může počkat," pronesl klidným hlasem, sám ale moc klidně nevypadal. Spíš mi přišlo, že je nervózní, což přidávalo na nervozitě i mě. Když jsem dala sbohem Peterovi a konečně si uvědomila, že bych chtěla zkusit vztah s Tomem, neměla jsem tušení, jak se chovat. Mít s ním vztah plný lásky a ne jen o sexu by se mi líbilo.

"Fajn, ozvu se ti," pousmála jsem se na něj a podívala se přes jeho rameno. "Ben je vzhůru?" zeptala jsem se.

"Jo, právě se probudil. Určitě tě rád uvidí," oplatil mi úsměv. "Několikrát se na tebe ptal, takže věřím, že bude opravdu šťastný," pokývl hlavou.

"Tak já jdu za ním," mávla jsem rukou, abych ho už nezdržovala. Nic neřekl, jen znovu pokývl hlavou. Už mi připomínal psa na palubce auta. Ještě si odkašlal, než kolem mě prošel. Ještě chvíli jsem zůstávala stát a přemýšlela, do jakého trapného stádia konverzace jsme se to dostali. To je opravdu konec.

Přešla jsem zbývající kus chodby k Benovu pokoji a prvně se na něj podívala přes sklo okna, než jsem zaklepala na dveře. Sotva jsem otevřela dveře, zvedl ke mně pohled a hned jsem v jeho očích uviděla jiskry štěstí a radosti.

"Konečně máš v práci volno?" zeptal se. Jeho hlas byl tichý, osláblý a ztlumený rouškou, kterou na puse měl. No jo, kdo ví, co mu Peter navykládal, když mě sem nechtěl zavést.

"Kvůli tobě jsem si ho konečně musela vzít," přešla jsem až k jeho posteli a krátce se na něj usmála. Vlásky mu nevypadaly, za což jsem byla jedině ráda, byla by škoda, kdyby o ně přišel. Roztomile zamrkal a natáhl ke mně ruku. Hned jsem mu ji stiskla, dotkla jsem se jenom rukávu. Pořád jsem nevěděla, co všechno si k němu můžu dovolit, a nechtěla bych mu způsobit zhoršení stavu.

"Můžeš mě i obejmout, když mám roušku," uculil se. Naklonila jsem se k němu a přitiskla ho k sobě, jako bych ho viděla naposledy. Chtěla jsem mu vynahradit všechny ty hodiny, kdy jsem tady nebyla.

"Tolik jsi mi chyběl, zlatíčko," podívala jsem se mu do očí. Ben si povzdychl a stiskl mi ruku.

"Táta mi povídal o tom, že se nebudeme vídat tak často, je to pravda?" zvedl obočí. Olízla jsem si rty a zlehka se posadila na kraj postele, na které ležel. Byl ale tak malý, že jeho nohy sotva sahaly do půlky postele.

"No, nevím, co přesně ti řekl, ale táta si našel jinou holku, víš," pohladila jsem ho po zakrytých lýtkách a sklopila pohled ke svým dlaním.

"Takže jsi teď sama?" zeptal se opatrně. Usmála jsem se na něj a znovu se překvapeně pozastavila nad tím, jak je chytrý, jak rychle vyspěl, i když je to pořád malé dítě. Pro mě bude malý pořád.

Znovu jsem si poposedla a rozhlédla se po pokoji. Nechtěla jsem se o tom s ním bavit, ale možná by mi to pomohlo, kdybych to řekla jemu. Ne zaujaté Cassie nebo Gině.

"Jo, jsem sama," pousmála jsem se. Mluvila jsem šeptem, měla jsem pocit, že kdybych mluvila nahlas, mohla bych mu ublížit. Tak křehký mi připadal. "Nějak jsem si uvědomila, že to s tvým tátou není ono. A když jsem mu to chtěla říct, tak on začal s tím, že má jinou přítelkyni," zamumlala jsem.

"Ale jste pořád kamarádi," ujišťoval se. "Budeš mě navštěvovat," zamrkal.

"To bych nepřestala, ani kdybychom s tátou kamarádi nebyly," naklonila jsem se k němu. "To se nemusíš bát," pohladila jsem ho po dlani.

"Chybí mi tvoje pohádky," podíval se zpod svých řas. "Tom mi sice nějaké vyprávěl, ale tvoje jsou lepší," zasmál se.

"Tom ti vyprávěl pohádky?" zamrkala jsem překvapeně. Ben pokývl hlavou a na tvářích jsem mohla vidět, že se usmívá. Rty měl však pořád schované za rouškou.

"Je tady skoro každý den, chodí za mnou častěji, než táta," řekl. Zhluboka jsem se nadechla. Myslela jsem, že Peter bude lepší otec. Ben musel Tomovi opravdu přirůst k srdci. "Říkal, že jste tady jednou byli spolu, ale já zrovna spal. Byl jsem smutný, že jsem tě neviděl tak dlouho," stiskl mi ruku.

"Taky jsem z toho byla smutná," pousmála jsem se na něj, pořád trochu šokovaná z Tomova chování. Věci, které poslední dobou na něj dozvídám, mi naprosto mění obraz, který jsem si o něm vytvořila. Nakonec z toho ještě vyjde jako svatoušek, ne?

Ben mi povídal o jeho včerejším snu, kdy se otevřely dveře. Otočila jsem se a pohlédla do očí postaršímu doktorovi, kterého jsem předtím viděla s Tomem a Peterem.

"Dobrý den," usmál se a přešel k Benovi. "Nechci vás rušit, ale zřejmě budete muset odejít, Ben půjde na drobná vyšetření," podíval se mi do obličeje.

"Dobře," chápavě jsem hned přikývla a vstala z postele. "Stavím se tady třeba zase zítra, co ty na to?" usmála jsem se na Bena. Přikývl.

"Budeš tady teď každý den jako Tom?" zeptal se s nadšením v očích. Bože, tolik mi chyběl, ale jak to vypadalo, já mu chyběla ještě víc. Co by taky ne, tady se musel nudit, chudák.

"Budu se snažit, srdíčko," pohladila jsem ho a pak mezi prsty uchopila svou kabelku. "Tak to zatím vydrž, než se tady zase ukážu," usmála jsem se na něj. Zvedl svou ručku, aby mi ještě zamával. Zavřela jsem za sebou dveře, zhluboka vydechla a snažila se zadržet slzy, abych se tady nerozbrečela. Prostě není spravedlivé, že takový osud musel potkat zrovna jeho. Je to hodný kluk, proč by měl trpět?

Vyšla jsem z nemocnice a vytáhla mobil z kapsy. Najela jsem na kontakty a vyhledala Toma, otevřela jsem psaní nové zprávy, ale naprosto netušila, jak svou textovku zformulovat. Měla bych mu vůbec psát teď večer, nebo bych měla počkat, abych nevypadala až tak chtivě? I když je mi teď vlastně jedno, jak před ním budu vypadat. Prostě mu musím poděkovat za to, co udělal pro Bena. A to osobně.

"Ahoj," vyťukala jsem a rozhlédla jsem se kolem, abych načerpala trochu inspirace, co bych mu vlastně mohla napsat. "Dej mi vědět, až budeš mít čas, opravdu s tebou chci mluvit," napsala jsem. Hned jsem ale polovinu umazala a formulovala ji jinak, ne tak nuceně. I když, celá ta zpráva bude nucená, až hanba. Než jsem byla s obsahem spokojená a než jsem ji odeslala, už jsem byla skoro doma. Psát textovku celou cestu od nemocnice domů můžu opravdu jenom já. Ale když je to zpráva pro Toma, musela jsem se nějak snažit, ne?

Odemkla jsem si domovní dveře a začala pomalu stoupat nahoru, zatímco jsem prsty poslepu přejížděla po klíčích v kapse, abych našla ten správný od bytu. Byl nejdelší, nedělalo mi problém ho nahmatat. Strčila jsem klíč do klíčové dírky a vešla do ztmavlého bytu. Docela mě překvapilo, že tady není ani Andy, ale třeba je pro změnu u kluků, když oni tady byli posledních pár večerů. Teda, Bill tady byl, Tom se opět nějak zdráhal. Jak řekl Bill, musel se prostě dívat na seriál, který nechtěl zmeškat. Když jsem rozsvítila světlo nad kuchyňskou linkou, všimla jsem si malého papírku, na který mi Andy načmáral vzkaz.

"Jsem u kluků, nečekej mě. A pokud chceš, přijď, plánujeme pyžamovou party, která bude tento víkend. A.," přečetla jsem si, když jsem rozluštila jeho škrabopis. Takže pyžamová party. Proto Tom spěchal? Musel si ještě pořídit pyžamo, ve kterém by se předvedl? Určitě to všechno je Billův nápad, ten je takový potřeštěný, aby dělal party, jejíž téma se hodí spíš pro holky. Ale co, pokud budu mít šanci si promluvit s Tomem, budu jedině ráda. Pokud se mi neozve dřív, v což dvakrát nedoufám. Neřekl totiž, že se mi ozve nazpátek. Sakra, proč to teď musí být takové složité?

B.