Láskoholik 07. Sama

Lážo plážo povídka to opravdu nebude, jen jsme ještě nepřišli k tomu bodu. A k otázce, jakou druhou povídku budu psát - to se ještě neví. Asi se budu zabývat touhle, pokud se pustím do nějaké další, musela bych mít opravdu hafo času... Sama nevím, takže se zatím můžete těšit 'jen' Láskoholikem. Opět bych chtěla moc poděkovat za komentáře, jste zlatí. ^^ ♥ Užijte si dnešní díl. :) B.

[Robbie Williams - Strong]

Odešla jsem od televize a uvelebila se na posteli v pokoji. Vybrala jsem si jednu z knížek, které jsem dopoledne srovnala na okenní parapet, a nalistovala první kapitolu. Milovala jsem příběh Jany Eyrové, proto jsem to četla už několikrát. I když se někomu mohl zdát začátek nudný, já jsem se přes něj dokázala překousat, protože jsem věděla, co ji čeká. Otáčela jsem stránky jako na běžícím páse, pročítala jsem řádky rychlostí blesku. Nejen, že jsem příběh už vlastně znala zpaměti, ale taky jsem se těšila, až se dostanu k mé oblíbené části. Neměla jsem zavřené dveře, takže jsem se lehce lekla, když se vedle mě objevila Princess. Vyskočila na matraci postele a přišla až ke mně, než se uvelebila na polštářích.
"No ty sis mě nějak oblíbila," usmála jsem se na ni a pohladila ji po hřbetu. Chtěla jsem se znovu začíst do knížky, ale slabé zaklepání na pootevřené dveře mě donutilo znovu vzhlédnout.

"Už je skoro osm, ty se nebudeš chystat?" zeptal se Tom. Zatímco on měl na sobě pořád jen trenýrky, já jsem se už měla chystat?

"Asi dneska zůstanu doma," zavrtěla jsem hlavou. Tom sjel pohledem ke knize, kterou jsem měla položenou na stehnech.

"Večer strávený nad knížkou?" pousmál se. "No fajn," naklonil hlavu na stranu. "Nebudu tě nutit, ale kdyby ses rozmyslela, nechám na stole moje číslo. Sám nevím, kde skončíme," zasmál se.

"Užijte si to," řekla jsem.

"Ještě se přijdu rozloučit, neboj," mrkl na mě a znovu zmizel ve dveřích. Jen jsem se uchechtla a sklonila se k Princess, abych se s ní trochu pomazlila.

"Ten tvůj páníček je pěkné číslo, co?" zamumlala jsem do jejího kožichu a pak se napřímila. "Dneska si ale budu číst, budeš se mnou?" zeptala jsem se jí. Když jen tiše zakňučela a zavrtěla ocasem, bylo mi jasné, že chce, abych ji dál drbala za ušima. A zatímco jsem jí vyhovovala, pustila jsem se znovu do příběhu.

Dokázala jsem nad knížkou zkysnout opravdu dlouho. Když se dveře mého pokoje pootevřely podruhé, musel na mě Tom promluvit, abych si všimla jeho přítomnosti.

"Nasypal jsem psům granule, ale kdyby přišli žebrat, ještě jim klidně přisyp," řekl, zatímco si ohrnoval rukáv rudé kostkované košile. Měl ji rozepnutou, volně splývala s jeho štíhlým tělem. Pod ní měl bílé triko, které na něm viselo stejně, jako všechno ostatní. Jen pár dívek mohlo vědět, jaké boží tělo se pod tou látkou schovává. Černé džíny dokonale dolaďovaly jeho celkovou vizáž.

"Tady se někdo snažil," naklonila jsem hlavu na stranu a obdivně hvízdla. Zasmál se a přešel k mojí posteli, pomalu se otočil a zvedl ruce dlaněmi nahoru.

"Tak co na to říkáš?" našpulil rty. Hned jsem na něj ukázala zvednutý palec.

"Můžeš jít a lovit, každá ti padne k nohám," řekla jsem a na potvrzení svých slov jsem ještě přikývla. Naklonil se ke mně, aby podrbal Princess, a pak se otočil k odchodu.

"Vrátím se nevím kdy," ještě se na mě podíval. Ve vzduchu se zavířila jeho vůně, lehká, ale natolik smyslná, abych mu k nohám padla já sama.

"Dobré vědět," zavolala jsem za ním. Odpovědí mi bylo jen jeho zasmání. Když světla v obývacím pokoji zhasla a uslyšela jsem cvaknutí dveří, bylo mi jasné, že jsem osaměla. Znovu jsem sklopila pohled ke knížce a prsty přejela po srsti malé Princess. Bylo to návykové.

Když už mě začaly pálit oči z neustálého čtení, na chvíli jsem knížku odložila a promnula si zavřené oči. Povzdychla jsem a zaposlouchala se do ticha bytu. Takhle to tady bylo ráno, když jsem se probudila. Jenom psi a já. Docela ideální kombinace, než kdybych měla být úplně sama, ale lidská společnost taky není na škodu. Věčná samota je ubíjející. Ale musím uznat, psi jsou skvělí společníci, i když je znám teprve chvíli, hned mě vzali mezi sebe a ani na mě nevrčí. Jsou to opravdoví miláčci, Bill s Tomem si je hezky vychovali. Jako malá jsem vždycky chtěla psa. A tajně jsem chodila k sousedům, kteří měli velikého labradora, chodila jsem ho krmit a stara se jim o něj, dokud neumřel stářím, chudák. A dalšího si nepořídili, což mě nejvíc naštvalo. A stejně si myslím, že v tom měl prsty táta, který psa věčně nechtěl.

Tiché škrabání na dveře mě vyrušilo z mých myšlenek. Poposedla jsem a rozhlédla se kolem. Kdo by to mohl být, když jsem tady sama? Nebo mi snad Tom zapomněl říct, že tady straší? Vstala jsem a prošla ke dveřím mého pokoje. Zastavila jsem se na prahu a podívala se po ztmavlém obývacím pokoji. Škrábání se ozvalo znovu. Otočila jsem se do pokoje a spočítala, kolik psů tady se mnou vlastně je. Ginger, Scotty a Princess tady byli se mnou, bylo potom jasné, že se Suri někde zatoulal. Poslepu jsem nahmatala vypínač světla a rozsvítila stropní lustr.

"Suri," zavolala jsem, abych zjistila, kam se chudák poděl. Bytem se rozlehlo zakňučení. Podívala jsem se směrem, po zvuku jsem se vydala až ke dveřím od Tomova pokoje. Nechtěla jsem mu chodit do pokoje, hlavně, když si dveře zavřel a dal tím najevo, že si zřejmě nepřeje, abych tam chodila, ale Suriho jsem tam nemohla nechat. Stiskla jsem kliku a dveře pootevřela.

"No jo, ty jsi moc malý na to, aby sis otevřel, co?" sehnula jsem se k němu a vzala ho do náruče, hned jsem ho k sobě přitiskla a pohladila. Když jsem se napřímila a chtěla se znovu natáhnout po klice, abych dveře zavřela, pohledem jsem rychle přejela přes místnost. Dokonale uklizená, až puntičkářsky, barevně sladěná a naprosto chlapecká. Tmavé záclony padaly až ke koberci, jednoduchá bílá postel byla ustlaná, s jedním velikým polštářem, který jasně dával najevo, že Tom není ve vztahu a ani nehodlá být. Stála uprostřed, asi jako v pokoji, ve kterém jsem právě přespávala já. Na křesle nebylo žádné oblečení, na policích měl všechno hezky srovnáno. Až mě překvapovalo, že si tady udržoval takový pořádek. Jediný kout, který mě zarazil, byl u stolu. Stála tam na stojanu kytara, což nebylo zase tak překvapivé, ale ten nepořádek na stole. Jediné, co bych tomuhle pokoji mohla vytknout. Bílé papíry svítily do tmy, viděla jsem, jak chaoticky byly přeházené přes sebe. Že by skládal hudbu tady u tohohle stolu?

"Vylekal jsi mě," pošeptala jsem s bušícím srdcem, když se mi Suri zavrtěl na rukou. "Já vím, nemám tady co hledat," řekla jsem mu hned, jako bych tušila, co mi asi tak vytýká. Zavřela jsem dveře a pustila Suriho na zem, hned se rozběhl ke své misce, kterou měl ještě nasypanou od Toma. Dívala jsem se za ním a přemýšlela, co teď budu dělat. Číst se mi už nechtělo, nemělo smysl si dál namáhat oči, když mě už teď pálily. Televizí bych tomu taky moc nepomohla, i když, pustit si hudební stanici a naložit se do vany vypadalo jako nejlepší plány na dnešní večer. Vrátila jsem se do pokoje a vysvlékla se do spodního prádla, oblečení z dnešního dne jsem si hned složila do skříně, abych náhodou Toma nepohoršovala svým bordelem, když on je takový pořádkumilovný. Vzala jsem si čisté spodní prádlo a v obývacím pokoji si pustila televizi, nahledala stanici, kde pouštěly hudební klipy, a vydala se do koupelny. Když tady Tom není, nemusím se bát si napustit plnou vanu. A přesně to jsem teď potřebovala. Hudbu, abych neslyšela svoje myšlenky, které se skoro pořád obracely k Tobiasovi, teplou vodu, aby se mi uvolnily napjaté svaly a relaxování. Hodně, hodně relaxování.

Posadila jsem se do skoro vroucí vody a podložila si hlavu smotaným ručníkem, měkkým, až jsem měla pocit, že ležím na polštáři. Zavřela jsem oči a zaposlouchala se do písničky od Robbieho Williamse, která právě hrála. Až mi přišlo komické, jak se trefili do mojí nálady.

"You think that I'm strong, you're wrong, you're wrong…"

Ano. Na svět se snažím působit vyrovnaně, aby nešlo poznat, čím si právě procházím. Ale když jsem tady teď sama, ještě víc na mě ten rozchod dolehl. Kde jsem udělala chybu, že Tobias sáhl po jiné ženě? Že hledal útěchu v jiném klíně? Vždyť jsem mu sex neodpírala, nebyla jsem stíhačka, nic jsem mu nevyčítala. Byla jsem až ideální přítelkyně, jak aspoň tvrdili jeho kámoši a kolegové. Tak proč to udělal? Vadil mu tenhle ideál a chtěl trochu vzrušení v podobě hádek? Stačilo se ozvat, já bych mu udělala takový cirkus, až by se divil, kde se to ve mně vzalo. Všeobecně jsem byla splachovací osoba. Měla bych s tím něco udělat. Jenže, to se lehce říká a těžko dělá. Jak se mám změnit? Překopat všechno, co jsem vybudovala? To je naprostá blbost. Nikdo se mnou nikdy neměl problém, takže já nejsem ta, která by se nad sebou měla zamyslet. To je Tobias. On je ten kretén a blbec, který všechno posere. Ano. Já se nebudu trápit.

"Life's too short to be afraid, so take a pill to numb the pain, you don't have to take the blame," dozpíval Robbie. Ano, přesně tak. Na co se obviňovat. Komu vadí moje vlastnosti, až si trhne nohou. Tobias je idiot a ta holka, která mu do postele skočila, je ještě větší idiot, protože neví, komu to vlezla na matraci. Jen ať si to s ní užije, s nádherou.

B.