Láskoholik 09. Překonávání lenosti

Opět bych vám chtěla moc poděkovat za předchozí komentáře. :) Za to si zasloužíte díl hned další den. :) Ať se vám kapitola líbí, těším se na vaši zpětnou vazbu. :) B.

Zbytek neděle proběhl v relativním klidu. Skoro celý den jsem strávila u televize, Tom byl každou chvíli jinde. Jednou bylo slyšet hraní kytary, potom šel ven se psy, chvíli seděl se mnou na pohovce a nakonec se začal chystat do posilovny. Znovu si vytáhl svoji sportovní tašku, kterou jsem viděla první večer, a začal se jí prohrabovat, jestli má všechno.

"Nechceš jít dneska se mnou?" zeptal se mě s úsměvem. Ležela jsem rozvalená na pohovce a ani se mi nechtělo hnout, abych si připravila večeři.

"Prosím tě," protočila jsem oči. "Dneska jsem naprosto líná," olízla jsem si rty a sledovala, jak se připravuje k odchodu.

"Pojď," přemlouval mě. "Dáme si spolu do těla," zasmál se. Jen jsem zavrtěla hlavou.

"Jestli chci přežít dnešek, tak nemůžu nic dělat. Ublížila bych si," podepřela jsem si hlavu dlaní a ještě více se zavrtala do polštáře, který byl na pohovce.

"Tak to pak můžeš být ráda, že jsou psi u Billa, co?" popíchl mě a posadil se na kraj pohovky. Musela jsem se kvůli němu posunout, abych mu nohama uhnula a on mi je nezasedl. Když do mě znovu dloubl, tentokrát ne slovně, ale doopravdy, zamračila jsem se na něj.

"Běž už, prosím tě," mávla jsem rukou, abych ho odehnala. "Nikam mě nedostaneš, žádná posilovna se nekoná," zavrtěla jsem hlavou.

"Nenechám tě tady hnít, okamžitě pojď," řekl a se smíchem mě zatahal za ruku, kterou jsem ho odháněla. Chtěl mě vytáhnout na nohy, ale schválně jsem přestala ovládat své tělo, aby to měl se mnou ještě těžší.

"Jestli si myslíš, že jsi mě tím přelstila, tak se pleteš. Můžu tě vzít na ramena a budeš mít po srandě," zasmál se a vstal. Opravdu to vypadalo, že si mě chce přehodit jako pytel plný brambor.

"Bože, nech toho," začala jsem se bránit, když jsem viděla jeho dlaně směřující k mému pasu. Byly to místa, která mě lechtala. Pokud by se jich dotkl, mohla bych tady klidně umřít smíchy. "Já tě kousnu," varovně jsem na něj ukázala prstem, když nepřestával. Začala jsem se smát, čímž jsem ho rozesmála ještě víc.

"Nebudeš přece celý den trávit u televize," napřímil se a dal si ruku v bok. Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou a znovu ho od sebe odehnala.

"Hele, ty jsi tady ten s energií, tak si ji běž vybít. A já ji budu sbírat na nastávající pracovní týden," založila jsem si ruce na prsou.

"No jo, já zapomněl, že tady někdo chodí hlídat fakany do školky," ušklíbl se.

"Měl by sis to taky jednou zkusit, abys viděl, co to je za fušku," narovnala jsem se do sedu. "Kvůli tobě jsem přišla o tu skvělou lenošskou polohu," postěžovala jsem si.

"Vidíš, znamení, že máš jít se mnou," zamrkal, jako by mě tím snad mohl přesvědčit. "Bill dneska se mnou nejde, nechce se mi tam samotnému."

"Jo tady je zakopaný pes," zasmála jsem se. "Tobě se tam nechce samotnému," pokývla jsem hlavou a vstala. Podívala jsem se mu do očí a dlaní ho zlehka poplácala po tváři. "Budu tě muset zklamat, ale já ti s tím nepomůžu. Zkus Lauru."

"Laura je ještě línější, to bych pohořel na sto procent," ušklíbl se. Sehnul se pro svou tašku a rezignovaně svěsil ramena. "Příště se mnou jdeš, bez keců," ukázal na mě prstem.

"Nic neslibuju," zavrtěla jsem hlavou. Tom si ale dál brblal svoje, jen jsem se musela zasmát. Tak ten si asi hodně věří, když si myslí, že mě přemluví na nějaké cvičení. Naivka.

Když odešel, byt najednou utichl, i když tady hrála televize. Jako by odešel život, znovu jsem propadla melancholii, kterou jsem se prodírala celý den jenom kvůli rannímu telefonátu s Tobiasem. Ten kretén mi zkazil celý den, jen co je pravda. Světlejší momenty byly v Tomově přítomnosti, ale když teď odešel, neměla jsem ani ty psy, se kterými bych se pobavila. Možná jsem měla překonat svou lenost a jít, abych nebyla sama. Byla jsem tak zoufalá z bývalého přítele, že bych i začala cvičit? Nutnost nějakého kontaktu mě dovedla na pokraj mých předsevzetí o tom, že nebudu dělat to, co nemusím. Posadila jsem se a podívala se na zavřené dveře bytu, rozhodovala se, jestli ještě mám vyběhnout a zavolat za ním, aby počkal. Povzdychla jsem. Takovou nerozhodnost jsem nesnášela.

Rychle jsem vstala a přešla ke dveřím. Neuběhlo tolik času, třeba ho na schodech ještě zastihnu. Prudce jsem dveře otevřela a málem jsem do něj vrazila. Všimla jsem si klíčů v jeho ruce, jako by jimi právě mířil do klíčové dírky.

"Co sis zapomněl?" naklonila jsem hlavu na stranu. Jen se ušklíbl a prošel kolem mě zpátky do bytu.

"Měl bych si vzít i nějaké pití. Vždycky ho bral Bill, ale když mě teď nechal jít samotného," pokrčil rameny a mířil ke kuchyňské lince. Zavřela jsem dveře a otočila se zpátky do bytu.

"Počkáš na mě? Půjdu s tebou," zavolala jsem na něj. Dívala jsem se směrem, kde zmizela jeho záda, takže jsem jasně viděla, jak překvapeně vykoukl zpoza rohu.

"Cože?" zvedl obočí, jako by snad nechtěl věřit tomu, co jsem právě vypustila z pusy. Přešla jsem byt až ke dveřím do mého pokoje a ušklíbla se na něj.

"Nechci tady být sama, to je všechno. A nemysli si, že jsi mě snad přemluvil, jen bych chtěla nakopat Tobiase do koulí při první příležitosti, která se mi naskytne," pokrčila jsem rameny. Tom se zasmál a chápavě přikývl.

"To se mi líbí," olízl si rty. "Tak honem, ať jsme tam co nejdřív," pokynul mi, abych trochu přidala na rychlosti. Měla jsem pocit, že jeho dobrá nálada snad nikdy neopouští. V jeho přítomnosti bylo snadné se smát. Bohudíky.

Vyšla jsem za ním z bytu a přehodila si baťůžek přes rameno. Tom říkal, že už tam sprchy spravili, takže jsem si vzala ručník a sprchový gel, čisté oblečení na převlečení, až budu mít po cvičení, a svou vlastní láhev s pitím. Scházela jsem vedle něj schody, mlčky ho následovala až ven před bytovku. Když zamířil k parkovišti, kde stálo jen pár luxusních aut, na chvíli jsem se zarazila.

"Jak daleko ta posilovna je?" zeptala jsem se. Otočil se ke mně, v ruce držel klíče od auta, kterými na dálku odemknul dveře.

"Skoro na druhé straně města. Než jsem ji našel, už jsem jich pár prošel. Tahle mi přišla nejlepší," pokývl hlavou. "A navíc, nebývá tam tolik lidí," pokrčil rameny.

"Paráda," přikývla jsem. "To budu potřebovat," dodala jsem ještě. Tom se zasmál a otevřel si dveře k místu řidiče. Když jsem nasedla, najednou jsem začala litovat toho, že jsem se rozhodla jít s ním. Zhluboka jsem se nadechla a rozhlédla se po prostorném a pohodlném autě. Odkašlala jsem si a podívala se na Toma.

"Připoutej se," pobídl mě. "Nebudu tě sbírat někde na kapotě auta," přivřel oči. Překvapeně jsem zvedla obočí. Zasmál se. "Neboj se, s tebou pojedu pomalu a opatrně," popíchl mě.

"Rovnou ti říkám, že jsem v posilovně nikdy nebyla. Takže ode mě nečekej zázraky," ukázala jsem na něj prstem.

"V pohodě," pokrčil rameny. "Dneska ani nehodlám nějak extra cvičit. Ty si můžeš jenom vyšlapat Matterhorn," olízl si rty.

"Cože?" zeptala jsem se se smíchem. Hned se ujal vysvětlování. Kdybych tušila, že na nějakém heatu můžu vylézt horu, asi bych zůstala doma. Protočila jsem oči a Tom se hned začal smát. Tohle ještě bude zajímavé.

Zaparkoval na parkovišti a vypnul motor. Chtěla jsem vystoupit, ale uvědomila jsem si, že jsem si vlastně nevzala žádné peníze.

"Tome, kolik stojí jeden večer v posilovně?" olízla jsem si rty a prsty si uhladila vlasy za ucho.

"Nic, když jdeš se mnou," usmál se. "S penězi se netrap," dodal a pak otevřel své dveře, aby se dostal z auta. Povzdychla jsem. Už jsem si opravdu připadala trapně, kolik laskavostí mi poskytl. Měla bych z něj vytáhnout, kolik je za nájem. Nehodlám mu být dlužná jenom proto, že on má peněz na rozdávání. Může být sebevíce velkorysý, ale já to jenom tak nenechám. A tím, že mu budu vařit, to určitě nesplatím.

"Hned jak se vrátíme domů, vrátím ti to," ukázala jsem na něj prstem. Tom jen protočil oči, poněkolikáté za dnešní den. Objal mě kolem ramen a uculil se na mě.

"Bel, nemusíš mi nic vracet," našpulil rty. "To spíš Bill mi to měl vracet, protože jsi tady místo něj," usmál se na mě. "A když mi uděláš zase nějaké dobré jídlo, všechno bude prominuto," stiskl mi rameno a pak se zády opřel do dveří, aby je otevřel. Pokynul mi, abych prošla, tak jsem se kolem něj protáhla.

"Fajn, máš u mě zítřejší večeři. Přijdu s něčím velikým," nalákala jsem ho. Zasmál se a prsty mi pokynul směrem k šatnám.

"Tam jdou holčičky," poradil mi.

"Nebýt tebe, tu sukýnku na dveřích bych nepoznala," popíchla jsem ho. "Jsem tak ráda, že tě mám."

"Tím jsem si naprosto jistý," našpulil samolibě rty. Tentokrát jsem to byla já, kdo protočil oči. Nakonec jsme se ale oba dva zasmáli.

Zavřela jsem se v šatně, kde jsem osaměla, a posadila se na lavičku před řadu skříněk. Nechtělo se mi věřit, že mě sem Tom doopravdy dostal. Ale vidina toho, že bych teď byla úplně sama, dokonce bez psů, se mi nelíbila. Tohle bude stokrát lepší, jsem si tím jistá.

B.