Láskoholik 10. Tomův nápad

Tak, konečně se dostáváme k tomu, co jsem plánovala při psaní prologu. :) Opět moc děkuji za ohlasy, těšíte mě. ^^ :) Hezké počtení. :) B.

Posadila jsem se na pohovku a unaveně si promnula spánky. Byla to příjemná únava, jen co je pravda. Snad poprvé od střední školy jsem opět cvičila, a že to teda bylo něco. Ale Tom je horší, než jsem si myslela, horší, než jaký byl náš tělocvikář. Takové peskování mi za to nestálo, abych pak byla takhle zřízená. Ani bych nevěřila, že je takový, pokud by mi to vyprávěl někdo jiný, a já to nezažila na vlastní kůži.

"Ani se nedivím Billovi, že s tebou nechce chodit cvičit," ušklíbla jsem se, když se Tom posadil vedle mě s úsměvem na tváři.

"Prosím tě, naděláš," pokrčil rameny a zasmál se, jako by se nic nedělo. "Přece bych tě nenechal dělat ty cviky úplně špatně," naklonil hlavu na stranu.

"Jo, ale mohl jsi mi to říct klidně, ne na mě zvyšovat hlas," ukázala jsem na něj prstem, který se mi vysílením až klepal.

"Kdybych na tebe nezvýšil hlas, teď bych tě vezl na pohotovost se zlomeným zápěstím," oplatil mi stejným tónem.

"Už s tebou nikdy do posilovny nepůjdu," řekla jsem mu rovnou. Ať nepočítá s tím, že se to někdy bude opakovat. Nehrozí, v žádném případě.

"Ale zlato, vždyť to nebyla taková hrůza," objal mě kolem ramen a hned mi je stiskl v konejšivém gestu. "Neříkala jsi, že chceš Tobiasovi nakopat koule?" připomněl mi.

"To bych je prvně musela nakopat tobě," zamračila jsem se na něj. Zasmál se a pak vstal, prsty ještě projel mými vlasy, aby je rozčepýřil, jako bych snad byla malé dítě, než odešel.

"Ještě za to budeš ráda, uvidíš," řekl, popadl svou tašku z posilovny a zamířil do svého pokoje. "Přeju ti dobrou noc," otočil se ke mně, aby mi mohl poslat vzdušný polibek.

"Jdi se bodnout," zavrčela jsem na něj. Jestli se zítra pohnu, budu dobrá. Tohle cvičení bylo teda dokonalým zakončením pitomého víkendu.

Když jsem lehla do postele, sotva jsem si stihla nastavit budík na ráno, než jsem usnula. Byla jsem tak unavená, že jsem o sobě nevěděla během několika následujících minut. Spala jsem jako nemluvně. Moje tělo to potřebovalo, moje mysl zřejmě taky. Relativně klidný spánek byl přerušen ranním budíkem, který bych nejradši hodila někam. Nikdy jsem nebyla dvakrát ranní ptáče, ale zrovna dneska se mi nechtělo vstávat tuplem. Krátce jsem se protáhla, propnula špičky na nohou a očekávala, kdy mě svaly začnou bolet, ale nic jsem necítila. Po cvičení jsme se s Tomem protáhli, teda, spíš by se dalo říct, že on protáhl mě, ale čekala jsem, že se ozvou aspoň nějaké části mého těla. Třeba břicho. Nebo stehna a paže. Ale nic. Posadila jsem se na posteli a pousmála se. Cítila jsem se silnější, i to jedno cvičení mi trochu zvedlo sebevědomí. Možná byla moje včerejší reakce přehnaná, ale opravdu jsem byla v šoku z toho, co za osobu se z Toma vyklubalo.

Rychle jsem provedla ranní hygienu. Neustále kontrolujíc hodinky, abych nepřišla pozdě do práce, jsem posnídala, převlékla se ze spacího trika do tmavých džínů a trika, připravila si lehkou svačinu v podobě toastu s pomazánkovým máslem a s kabelkou přes rameno vyšla z bytu. Seběhla jsem schody a zamířila do práce. Měla jsem ještě půl hodiny, ale někdy se stalo, že rodiče přivedli děti prostě dřív, tudíž tam někdo musel být. A jelikož jsem nejmladší ze všech učitelek, je jasné, že takhle povinnost padla na má bedra. A jelikož mi cesta nezabrala zase tolik času, měla jsem pár minut k dobru. Mohla jsem se v klidu přezout, připravit si pro děti nějaké hry, papíry a tužky. Naštěstí jsem měla tu starší skupinu, takže jsem se nemusela starat o děti, které ještě ani neuměli kreslit. A za to jsem byla nesmírně ráda. V podstatě jsem tam jenom seděla, hlídala, aby se kluci neprali nebo na sebe nepokřikovali, holky se nehádaly kvůli panenkám, ale jinak se děti zabavili sami. Ještě to nebyla taková hrůza. Při představě, že bych měla ty nejmladší, mi lehce vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.

Celý den probíhal v klidu, tentokrát nebylo žádné počůrané prostěradlo, žádné vylité kakao, všechno bylo fajn. Žádné dítě se neztratilo při procházce, žádné tady maminka nebo tatínek nezapomněli. Když jsem odcházela, školka zela prázdnotou, jako tomu bylo i ráno. Na to, jak se mi do pracovního týdne nechtělo, začal celkem v pohodě. Vracela jsem se domů stejnou cestou, jakou jsem šla ráno, a přemýšlela, jestli bych se ještě měla stavit v obchodě. Jídla bylo v ledničce ještě dost, těstovin taky moc přes víkend neubylo, takže určitě bude stačit, když se nakoupí až zítra nebo pozítří. Pokud ovšem Tom během dopoledne nevyjedl celou spižírnu. Což by asi nezvládl, protože tam byla opravdu zásoba, jako by snad mělo být zemětřesení. Ale to tady snad nehrozí.

Vycházela jsem schody k jeho bytu, kde jsem po několik dní našla útočiště. Už jsem chtěla odemykat dveře, když se ty vedlejší otevřely.

"Ahoj," usmála jsem se na Billa. Nevypadal moc vesele, jeho obličej byl ještě otlačený, takže mi bylo jasné, že právě vstal. "Bille, máš už skoro večer, ty jsi prospal celý den?" zasmála jsem se.

"Včera jsme byli v klubu. Výjimečně. Už nikdy více," zamručel. Musela jsem se znovu zasmát. Vypadal ještě komičtěji než Tom.

"Tak to doufám, že nebudeme mít pozvracený záchod," zamumlala jsem si pro sebe. Bill jen zavrtěl hlavou.

"Tom řídil," dodal ještě ke svému zakroucení hlavou. "Chtěl jsem za ním jít, ale když tě tady vidím, vzkázala bys mu něco?" zvedl tázavě obočí. Přikývla jsem. "Dneska nikam nejdu. A ať se mě nesnaží přemlouvat, prostě se chci vyspat."

"A to jste chtěli jít i dneska, když jste byli včera?" překvapeně jsem se na něj podívala. "Ty vaše těla musí mít výdrž," zasmála jsem se.

"Včera to bylo z nudy. A vidíš, jak jsem dopadl," povzdychl. "Když mu to vyřídíš ty, aspoň se nebude snažit mě ukecat," projel si prsty ofinou a uhladil ji zpátky na místo. "Tak se měj," ještě se na mě pousmál, co mu zničený obličej dovoloval, a pak se za ním dveře opět zavřely.

Otevřela jsem dveře Tomova bytu a hned je za sebou zabouchla.

"Zlato, jsem doma," zavolala jsem oslovení, které Tom začal používat, do útrob ztichlých místností. Televize nebyla puštěná, takže bych mohla předpokládat, že byl zavřený v pokoji. A jelikož byli psi pořád u Billa, ani oni mě nepřivítali. Zatímco jsem si zula boty, už jsem přemýšlela, co bych si udělala na jídlo. Kručelo mi v žaludku, přece jenom, ten dnešní oběd se kuchařkám moc nevyvedl a já toho moc nesnědla. Pustila jsem kabelku na pohovku v obývacím pokoji a zamířila do kuchyně, abych se prvně něčeho napila. Když jsem obešla roh, který mi bránil výhled k jídelnímu stolku, překvapeně jsem ztuhla. Tom seděl na jedné ze židlí s rukama založenýma na prsou a sledoval dívku před sebou, která mu něco vykládala.

"Ah, kotě," podíval se na mě a nejistě zamrkal. "Neměla jsi přijít až za hodinu?" zvedl jedno obočí a očima střelil po nástěnných hodinách. Dívka se otočila, aby si mě změřila od hlavy až k patě. Kdybych tušila, že tady zase někoho má, tak bych se určitě zdržela někde jinde.

"Tak ty jsi zadaný?" vstala dívka od stolu a naštvaně odhodila příbor, který v ruce držela. "To jsem mohla tušit, že zase narazím na nějakého pitomce," štěkla po něm a otočila se na patě. "Omlouvám se," podívala se mi do očí, zatímco ty její se začínaly plnit slzami. Sebrala si své věci, kterých zřejmě neměla mnoho, a během následujících sekund jsem slyšela prásknutí dveří, což jasně dávalo najevo, v jaké náladě odcházela.

Podívala jsem se na Toma a pomalu si olízla rty.

"Když si sem někoho přivedeš, tak mi aspoň napiš textovku. Nehodlám být příště svědkem něčeho… intimnějšího," dodala jsem a naštvaně se na něj podívala. Vstal a přešel až ke mně. Čekala jsem cokoliv, ale když obmotal paže kolem mého těla, aby mě vroucně objal, byla jsem lehce v šoku.

"Jsi moje záchrana," pošeptal. "Už jsem nevěděl, jak se jí zbavit," podíval se mi do očí. "Díky, Bel," povzdychl si.

"Neřekl jsi jí, že je to známost na jednu noc?" zamrkala jsem. Mávl rukou a přešel k lednici, aby si z ní vytáhl krabici džusu. Napil se z ní, aniž by si ho nalil do sklenice.

"Prosím tě, vysvětloval jsem jí už několikrát, že by mohla odejít. Ale taktně, chápeš," pokrčil rameny. "Jenže když jsem řekl, že budu muset nakoupit, hned se chtěla přidat. Začal jsem se vymlouvat na práci, to mě chtěla vidět pracovat," protočil oči. "Už ani venčení psů nepomáhalo, což by každou mohlo odehnat," znovu se otočil čelem ke mně. A pak si s potutelným úsměvem opět stoupl až ke mně. Dal mi ruku kolem ramen a zhluboka se nadechl. "Mám naprosto bombastický nápad," sklonil ke mně pohled.

"Už teď se bojím," pošeptala jsem popravdě. Tom se jen zachechtal a zavrtěl hlavou, jako by mě to snad mělo ujistit v tom, že to nebude žádná kulišárna. Jenomže z jeho hlavy nepochází nic dobrého.

"Kotě, budeš moje kotě," zasmál se. Prvně jsem se na něj podívala s nechápavým výrazem v obličeji. Když mi ale pohled oplácel, pořád se usmíval nad tím svým geniálním plánem, začala jsem tomu postupně přicházet na kloub.

"Zapomeň," zavrtěla jsem hned hlavou. "Nebudu ti dělat holku," odmítla jsem hned. Tohle jsme si nedomluvili.

B.