Láskoholik 12. Sladká pusa na dobrou noc

Přemýšlela jsem, že bych u téhle povídky začala psát trochu delší kapitoly, ale zase nevím, jak bych to stíhala s denním přidáváním... A vůbec, kolik z vás by ty dlouhé kapitoly četlo, že. No, ještě se uvidí. :) Každopádně, na nohou od sedmi, no proč ne. :D Sobota jakou mi může každý závidět. :/ :D Užijte si díl, těším se na vaše komentáře. :) B.

Pobaveně jsem zvedla obočí a naklonila hlavu na stranu, abych se od něj odtáhla a tak dospěla k aspoň trochu racionálnímu myšlení. V jeho přítomnosti to bylo vždycky náročné.

"Takže já jsem bestie," pokývla jsem hlavou. "Ale ty jsi tady ten, kdo mě přemlouvá, abych ti hrála holku, protože si chceš zašukat, aniž bys potom měl nějaké povinnosti," ukázala jsem na něj prstem.

"To není… fajn, je to pravda. Ale já jsem tady domácí a ty bys mi měla dát ovladač bez reptání," bránil se hned.

"Naprosto zcestný argument," zavrtěla jsem hlavou. "A jelikož si zvykám na roli tvojí holky, budeš si ty muset zvyknout na to, že ne všechno ti teď spadne do klína," píchla jsem ho prstem do hrudi.

"Takže říkáš, že si to mám vzít," vydedukoval a hned se začal natahovat po ovladači, který jsem pořád držela. "Ještě jsi slabá, měla bys jít znovu posilovat," zasmál se, když mi ovladač vyškubl. Praštila jsem ho pěstí do ramene a vstala.

"Chceš mít po dohodě, fajn," pokrčila jsem rameny. Hned se snažil vyjednávat, že mi velice ovladač vrátí, ale já nereagovala. Prostě jsem zamířila do pokoje, abych se konečně dostala do postele. On ten týden teprve začal, měla bych se podle toho chovat.

"Bel, no tak, já ti to nepřepnu," sliboval. Ale to už jsem měla zavřené dveře a svlékala jsem se, abych pak mohla zapadnout do koupelny. Se mnou si jenom tak zahrávat nebude.

Když jsem za sebou zavřela dveře koupelny, slyšela jsem, že si můj romantický film přepnul na nějaký sportovní kanál. Jen jsem protočila oči a stáhla si z těla i poslední kousek oblečení, zatímco jsem si začala napouštět vanu. Dneska jsem měla náladu se pořádně vycachtat, tak jsem si pěkně počkala, až bude aspoň půl vany plné teplé až vřící vody, a posadila se do ní. Hned jsem se natáhla po sprchovém gelu a vymáčkla si trochu do dlaně. Začala jsem se mydlit, když se ozvalo zaklepání na dveře. Protočila jsem oči a povzdychla si.

"Co je?" zeptala jsem se. Nemohl to být nikdo jiný, než Tom. Rychle jsem hledala něco, čím bych se mohla přikrýt, kdyby náhodou chtěl vejít.

"Zvoní ti v pokoji mobil, mám ti ho přinést?" zeptal se přes zavřené dveře. Polkla jsem. Kdo by mi teď mohl volat? Že by zase Tobias otravoval?

"A nevíš, kdo to je? Jestli je to Tobias, tak to rovnou típni," řekla jsem mu a začala dělat pěnu na hladině vody. Slyšela jsem, jak se zvuk mého vyzvánění přibližuje, jak Tom přicházel s mobilem ke koupelně. Když utichlo, bylo jasné, kdo se dožadoval mojí společnosti.

"Volá znovu," řekl, když se moje trapné vyzvánění ozvalo znovu. Vzdychla jsem. Chtěla jsem se válet ve vaně aspoň půl hodiny, ale Tobias mi to musel zase pokazit.

"Už jdu," pronesla jsem podrážděným hlasem a zatáhla za špunt, aby začala voda odtékat. Zatímco jsem kolem sebe omotávala osušku, sledovala jsem, jak hladina ve vaně klesá. Tobias zase dokázal něco pokazit.

Otevřela jsem dveře koupelny a chtěla vzít mobil Tomovi z ruky, ale on už ho měl přiložený u ucha. Zděšeně jsem k němu natáhla ruku. Ustoupil ode mě a zavrtěl hlavou, abych ho nepřerušovala.

"Prosím?" pronesl svým hlubokým hlasem. Hned jsem na něj vykulila oči a jasně mu naznačila, že je synem smrti. Teď to u Tobiase bude ještě těžší.

"Dej mi ten mobil," procedila jsem mezi zuby, ale Tom opět jen zavrtěl hlavou. Zvedl do vzruchu prst, abych byla potichu, a otočil se ke mně bokem.

"No promiň, ale nevím, kdo ti dal právo mi tykat. A za druhé, laskavě přestaň Bel otravovat," řekl a podíval se na mě. "To je opravdu takový kokot?" zašeptal směrem ke mně. Pousmála jsem se nad jeho slovy a prsty si přidržela osušku u těla.

"Dej mi ho," natáhla jsem k němu volnou ruku. Tom se ale mobilu nehodlal vzdát, jak to vypadalo, měl v plánu Tobiasovi řádně vyčinit, i když vlastně netušil, kdo doopravdy je. Jediné, co věděl, bylo vše z mého vyprávění.

"Co vím, tak jste se rozešli. Bel má právo být u kohokoliv, s kýmkoliv. A co je mezi námi ti může být ukradené," stáhl obočí k sobě. Vypadal, jako by se zlobil. Udělala jsem k němu krok a plácla ho přes ruku, aby mi mobil konečně dal, ale odstrčil mě od sebe. Jemně, ale i tak, odstrčil mě. Dlaní se mi opřel o rameno, takže jsem nedosáhla na jeho druhou ruku. Zato ale prsty, kterými se mě dotýkal, mi způsobovaly lehkou tachykardii. Ten kontakt mezi našimi nahými pokožkami byl pro mě skoro jako smrt.

"Je to debil, máš pravdu," zkonstatoval Tom, když ke mně natáhl mobil. Jeho displej byl ztmavlý, hovor byl ukončený.

"Neměl jsi to zvedat," povzdychla jsem a čekala, jestli mi náhodou nezačne znovu volat. Tom mě objal kolem ramen a podíval se mi zblízka do očí.

"Hele, jsme na něj dva, nemůže ti nic udělat," pousmál se. "Aspoň mu teď třeba docvakne, že se prostě musí posunout dál," pokrčil rameny.

"Myslíš?" zvedla jsem obočí a hned zavrtěla hlavou. "Já spíš myslím, že jsi to teď celé posral," povzdychla jsem. Objal mě ještě pevněji. Je docela zajímavé, že jsem v takové situaci vždycky spoře oděná. Jeho dotek mi dělal tak dobře, že se mi v tuhle chvíli ani nechtělo myslet na nějakého ex přítele, který dělá jenom problémy. Chtěla jsem, aby mě objímal celou věčnost a nikdy s tím nepřestal.

"A hele," zamumlal Tom, když se po pár vteřinách mobil opět rozezvonil. "On si opravdu nedá pokoj, co?" naklonil hlavu na stranu. "Mám to vyřídit?" zeptal se mě, když jsem k němu zvedla pohled od blikajícího displeje s Tobiasovým jménem.

"Pomůže to něčemu?" zamrkala jsem. Cítila jsem, že se mi do očí derou slzy, ale já to na sobě nechtěla dát znát. Proč mě musí pořád otravovat? Bez něj mám lepší život, bez něj se dokážu i zasmát. Ale teď bych si nejradši hodila mašli, jenom při vzpomínce na měsíce promarněné v jeho společnosti.

Tom mi vzal mobil z ruky a ustoupil, ale i tak jsem mohla slyšet Tobiasův hlas ve sluchátku.

"Prosím?" ozval se Tom opět stejně. Klidný hlas a klidný obličej bylo asi jediné, co bych mu teď záviděla. Já bych byla vytočená už jenom proto, že slyším toho kreténa mluvit.

"Dej mi ji. Jak se opovažuješ zvedat její hovory?" štěkl Tobias. Automaticky útočil, jak to měl ve zvyku. Natáhla jsem k Tomovi ruku, ale ten jen zavrtěl hlavou.

"Spíš mi ty vysvětli, proč jí pořád voláš?" olízl si rty. "Rozešli jste se. Odstěhovala se od tebe, ale ty se přes to nedokážeš přenést? Nemá ti kdo uklidit? Navařit?" začal postupně zvyšovat hlas. S povzdychnutím jsem se opřela o stěnu vedle dveří do koupelny a schovala si obličej do dlaní. Proč mi Tobias musí dělat takovou ostudu? Chtělo se mi umřít hanbou, v tenhle moment to bylo ještě horší, než kdy předtím. "Nehodlám se o tom s tebou bavit, prostě nás nech na pokoji," odvětil Tom po pár vteřinách, kdy zřejmě ani Tobiase nenechal domluvit, a hovor ukončil. Ucítila jsem slabý závan větru, když ke mně znovu přistoupil. Jeho vůně mě zase obklopila, takže bylo jasné, že to musí být jedině on. Stáhl mi dlaně z tváří a konejšivě se na mě pousmál.

"Ty jsi mu to típl, že?" ujišťovala jsem se. "To bude volat během pár následujících vteřin," olízla jsem si rty suché rty.

"Koupíme ti nový mobil," řekl rozhodně. "Zítra půjdeme nakupovat, tak se stavíme i pro telefon," pokývl hlavou. Nesouhlasně jsem zamručela.

"Tome, to je naprosto zbytečné, prostě jen nebudu jeho hovory zvedat. Nechci si kupovat mobil, nemám na to-"

"Proto ti ho koupím já," přerušil mě a jeho úsměv se ještě rozšířil. Zhluboka jsem se nadechla a oddaně mu hleděla do jeho tmavých očí. Momentálně jsem nevěděla, co přesně udělat. Poděkovat mu, nebo ho proklít, do jaké situace mě to dostal? Teď se bude Tobias chovat ještě žárlivěji, i když nemá důvod. Právě teď mi začnou dny, kdy budu procházet peklem. Sakra, sakra, sakra.

Tom se ke mně nahnul a zlehka se rty otřel o mou tvář. Jeho vůně mě zaplavila ještě intenzívněji, měla jsem pocit, že všechny mé smysly jsou naprosto utlumené. Kromě hmatu. Jeho dotek jsem cítila stonásobně, ne-li ještě vícekrát silněji.

"Dobrou noc," pošeptal kousek od mého ušního lalůčku, který hned pohladil jeho teplý dech. Přivřela jsem oči a snažila se tuhle chvíli co nejlépe vrýt do paměti, protože to asi bude jediný náš kontakt, který se kdy udá mezi námi dvěma.

"Dobrou," odpověděla jsem mu a sledovala, jak se krk, na který jsem upírala svůj zrak, oddaluje. Zvedla jsem pohled k jeho očím a pousmála se. Abych mu oplatila polibek, stoupla jsem si na špičky, konečky prstů jsem se zlehka opřela o jeho hruď, abych neztratila rovnováhu, a přitiskla rty na jeho neoholenou tvář. Pořád byl ke mně trochu skloněný, takže ten výškový rozdíl nebyl tak znatelný. Odtáhla jsem se od něj, znovu došlápla na celá chodidla. Pousmál se na mě a klouby prstů přejel po mé tváři, jako by chtěl sundat imaginární smítko.

"A nemysli na něj, jeho to přejde," povzbudil mě. Jen jsem přikývla. Abych řekla pravdu, v Tomově přítomnosti jsem na Tobiase zapomínala velice rychle. Až to mě samotnou děsilo. Ještě jsem se na něj usmála, než jsem zamířila do svého pokoje. Snad po tomhle dokážu usnout.

B.