Láskoholik 13. Ve školce

Omlouvám se za včerejší nečinnost, ale prostě jsem měla náročný víkend. S cimbálkou jsme hráli na plese, přijela jsem ve tři a sotva jsem se stihla vyspat, musela jsem jít na celodenní zkoušku, opět s cm. Bude u nás výročí obce a budeme tam hrát snad se všemi možnými uskupeními, které u nás můžou být - mužáci, ženušky, mladí, ještě mladší... No máme teho plné kecky. A jelikož se výročí proklatě blíží, moje prsty jsou sedřené do krve od hraní. :) Večer jsem už neměla náladu něco přidávat. A co se vůbec omlouvám, prostě tady nemusí být díl každý den. Moc jsem si vás rozmlsala, ale je pravda, že mi to hezky komentujete, tak co by nebyly díly pravidelně... :) Ale včera to opravdu nešlo. Ale za to tady máte díl dneska, takže se těším na ohlasy. :) Užijte si počteníčko. :) B.

Celé úterní dopoledne jsem si představovala různé scénáře mého nakupování s Tomem. Netušila jsem, co od něj čekat. Překvapí mě jako v posilovně, nebo to s ním bude zase sranda, jako zbytek situací, které jsme spolu prožili? Ani jsem skoro nevnímala, když se mě děti na něco ptaly, prostě jsem je poslala hrát si na pískoviště a sama seděla ve stínu na lavičce a čekala, dokud nenastane doba oběda, abych je zase nahnala zpět do budovy. Když se mi rozezvonil mobil, prvně jsem se zděsila, že by to snad mohl být zase Tobias. Tomovo blikající jméno na displeji mě trochu uklidnilo. Pak jsem si ale zase řekla, jestli náhodou nepotkal další holku, které by se potřeboval zbavit. Měla jsem chuť ten mobil zahodit.

"Ano?" zvedla jsem hovor a usmála se na malou Betty, která mi přinesla utrhnutou kytičku z trávníku. "Děkuju, beruško," pohladila jsem ji po blonďatých lokýnkách. "Jsi moc hodná. Běž si hrát za ostatními, ano?" poslala jsem ji zpátky. Když si Tom odkašlal, uvědomila jsem si, že vlastně telefonuju. "Co jsi říkal?" zeptala jsem se.

"Už mě posloucháš, beruško?" zasmál se. "Prosím tě, kdy se pro tebe mám stavit? Končíš ve tři, řekl bych," hádal.

"Správně. Pár minut po třetí tě budu čekat před školkou," pokývla jsem hlavou. Zvedla jsem pohled k dětem a povzdychla si. Poslední dobou bylo tak krásně, že jsme mohli každý den trávit venku. A hned se dětem chtělo brzo spát, protože jsme netrávili čas zavření v budově.

"Dobře, buď přesná," pokynul mi. Jenom jsem protočila oči a odfrkla si, aby jasně věděl, že je to naprosto zbytečný pokyn.

"Měj se, Tome," rozloučila jsem se s ním a ukončila hovor, zatímco ke mně běžela Betty s další kytičkou. "Teda," usmála jsem se na ni. "Ty mi neseš další?" podívala jsem se jí do očí a nastavila dlaň, do které mi položila další utrženou kytku. "Děkuju," řekla jsem jí. Jen se na mě uculila a stydlivě odběhla zpátky. Kéž by všechny děti byly jako ona. Zlatá a hodná holka, která by se pro ostatní rozdala. Ano, taky jsem taková bývala, možná proto jsem si našla takového pitomce, jako je Tobias. No, ne každému se zadaří.

Když jsem poněkolikáté zkontrolovala čas, už bylo po poledni. Vstala jsem a vzala si všechny své věci, kytičky, které mi Betty nanosila, jsem si vzala taky, a přešla k pískovišti, kde většina z nich byla.

"Tak, dostavte hrady, jde se na oběd," zavolala jsem na ně. "Oprašte si písek, ať paní uklízečce nepřidáváte práci, a půjdeme do šatny," usmála jsem se na ně. Malý Markus si stoupl jako první a hned přešel ke mně, aby se mě chytil za ruku. Dělával to tak vždycky, byl mazel. Při pohledu na něj jsem si hned vzpomněla na Princess. Ta by se taky pořád jen mazlila. Usmála jsem se na něj a sledovala ostatní děti, jak se oprašují. Zamířila jsem dovnitř, kontrolujíc, jestli mě děti následují, a zabočila chodbou do šatny. Počkala jsem, dokud se všechny děti nepřevlékly, nepřezuly a pak je zavedla do umýváren, aby si umyly ruce, než se půjdou naobědvat. Sama jsem je následovala a opláchla si ruce, abych jim byla příkladem. Když jsem je pak dovedla do jídelny a oni si posedali kolem stolů, sama jsem si sedla k prvnímu stolu, kde většinou sedávaly učitelky. Čekala jsem spolu s dětmi, dokud se neotevřou výdejní okýnka. Měla jsem pocit, jako by ještě před chvílí bylo ráno a najednou čekám na oběd. Neskutečně to utíká.

Zbytek dne jsme strávili vevnitř. Nechala jsem děti, aby si hrály s panenkami a kostkami, sama jsem seděla za stolem a četla si časopis. Sem tam jsem k nim vzhlédla, abych měla jistotu, že si třeba nervou vlasy a nenadávají si, ale po obědě byl relativně klid. Zřejmě je jídlo zmohlo, no jedině dobře. Sama jsem potřebovala trochu odpočinku. Jestli strávím dnešek nákupy s Tomem, tak to bude ještě vzrůšo. Postupně docházeli rodiče a odváděli si své ratolesti domů, s některými mladými maminkami jsem prohodila pár slov, znala jsem se s nimi od vidění a bylo jednoduché s nimi udržovat konverzaci. Ani jsem nehlídala čas, dočtený časopis ležel na stole a já si hrála s Betty a malým Davidem, kteří tady zůstali jako poslední. Když se opět otevřely dveře naší třídy, myslela jsem, že to bude někdo z rodičů těch dvou. Překvapeně jsem pohlédla do Tomovy tváře. Strnule jsem vstala od dětí, u kterých jsem seděla, a rychle očima loupla po nástěnných hodinách. Bylo několik minut po třetí.

"Tome, promiň," řekla jsem, sotva jsem k němu přišla blíž. Prsty jsem si nervózně prohrábla vlasy, jako by mě snad načapal při něčem, co jsem neměla dělat. "Nehlídala jsem čas, ale stejně, asi jsem tady poslední a pro Betty a Davida si ještě nepřišli rodiče, budu tady muset s nimi zůstat. Myslela jsem, že budu končit dřív. Kdybych to tušila, tak bych ti aspoň napsala textovku, abys nemusel-"

"To je v pohodě," přerušil mě a s úsměvem zavrtěl hlavou. "Nedělej si z toho starosti, chápu to," uculil se ještě víc. "A jinak, ahoj," zvedl ruku a zlehka zamával prsty. Zasmála jsem se.

"Jo, ahoj," olízla jsem si rty a pootočila se zpátky do třídy, abych se podívala na Betty a Davida. "Pohlídal bys je chvíli? Půjdu zavolat rodičům, jestli na ně nezapomněli," zamrkala jsem.

"Klidně," přikývl Tom a přešel práh dveří. Vděčně jsem se na něj usmála a povzdychla. Vyšla jsem z místnosti, ve které jsme byli, a zamířila do hlavní kanceláře, kde byly kontakty na všechny rodiče, kteří nám svěřili své ratolesti. Snad se dovolám oběma, nechtěla bych mít na krku dítě až do večera, když už mám nějaké plány.

Když jsem vyřešila oba dva telefonáty, pomalu jsem se vracela zpátky do třídy, kde jsem nechala Betty a Davida pod Tomovým dohledem. Celkem jsem se zděsila, když jsem přes přivřené dveře uslyšela křik a výskot. Natáhla jsem se po klice a překvapeně sledovala, jak Tom utíká za Davidem, zatímco mu Betty sedí za krkem. Betty se smála a popoháněla ho, aby Davida dostihla co nejdřív. Na Tomově hřbetě. Založila jsem si ruce na prsou a chvíli je sledovala. Když Tom ztuhl v polovině pohybu, protože si mě všiml, zasmála jsem se.

"Nenech se rušit," zavrtěla jsem hlavou. Tom si olízl rty a chtěl něco říct, ale Betty ho hned poplácala po tváři, na kterou dosáhla.

"Jeď, koníčku," pobídla ho, ale on pořád stál. Natáhnul se pro ni a sundal si ji z ramen.

"Koníček už asi bude muset jít, víš," řekl a znovu pohledem zabloudil k mým očím. Dál jsem se usmívala a sledovala, jak pouští Betty zpátky na zem. "Běžte si zase hrát, já jdu za paní učitelkou," usmál se na ně a pak se napřímil. Tázavě jsem zvedla obočí.

"To jsem tam nebyla zase tak dlouho," naklonila jsem hlavu na stranu. Tom jen pokrčil rameny a opřel se vedle mě o stěnu. "Vidím, že by sis taky rád zahrál s panenkami," popíchla jsem.

"S panenkami si hrál Bill. Já měl vždycky závodní auta. A náklaďáky," uculil se. Chápavě jsem pokývla hlavou.

"A určitě jsi byl hlavní vedoucí na pískovišti, že?" hádala jsem dál. Souhlasně přikývl.

"Snad jsi ještě nepochybovala?" zeptal se s hraným zděšením v obličeji. "Nějak sis musela vydobýt autoritu, když se s tebou nikdo nechtěl bavit," ušklíbl se, že jsem se musela zasmát. Povzdychla jsem a podívala se na Betty s Davidem. "Maminky pro vás za chvíli přijdou, běžte se už převléct," pobídla jsem je a podržela jim otevřené dveře. David poslech bez reptání, jenom Betty se nechtěla vzdát panenky, se kterou si hrála. Už jsem se nadechovala, že by si ji klidně mohla vzít domů, ale Tom k ní přešel a dřepl si k ní.

"Když poslechneš paní učitelku, ještě tě povozím," sliboval, zatímco se nevinně usmíval. Betty okamžitě pustila panenku, jako by zapomněla, že vlastně nějakou měla, a sápala se na Tomova ramena.

Sledovala jsem, jak s ní odchází do šaten, kde už se David dávno převlékal. Pustil ji na nohy a Betty se rozběhla ke své skříňce, zatímco si tom stoupl zpátky ke mně.

"Neumíš vyjednávat s dětmi?" podíval se mi do očí. "To si říkáš paní učitelka ve školce?" šťouchl do mě loktem. Měla jsem založené ruce na prsou, tak jsem s úšklebkem pokrčila rameny.

"Nejsem tak fyzicky zdatná, abych děti nosila na ramenou jako ty," odpověděla jsem.

"A proto musíme jít do posilovny," objal mě kolem ramen a zasmál se. Povzdychla jsem. Tohle bude ještě náročné přátelství.

"Pokud vím, tak nemusím nic. Jenom přijít, až mi ty napíšeš sos textovku," přivřela jsem oči. Tom už se nadechoval k odpovědi, ale otevřely se dveře šatny a vešla Davidova máma.

"Moc se omlouvám. Naprosto jsem zapomněla na čas a na to, že je dneska řada na mě. Mám toho v práci hodně a…" odmlčela se. "Zlatíčko, pojď ke mně," zavolala Davida k sobě. Už byl vlastně oblečený, jenom seděl a čekal. Hned ji chytil za ruku a zamával mi.

"Mějte se, paní učitelko," usmál se na mě a i na Toma. Ten si s ním plácl, jako by to byli staří přátelé. Překvapeně jsem se na něj podívala.

"A ty jsi neměl ve školce kamarády, jo?" nechtělo se mi tomu věřit.

"Já se bavil jenom s holkami," našpulil rty. Ah, a už je to tady. Vychloubání.

B.