Láskoholik 16. Špagetový dýchánek

Tak, tenhle díl je pro tebe, Ms.Mee, doufám, že se ti zápočet náležitě povedl! :) Vy ostatní si taky užijte počtení, děkuji za předchozí ohlasy. Süß. :) To já se dneska opět vykašlala na tělocvik, ale kdo by do té zimy chodil, že jo? No sakra, už ta lenost zase začíná. Sakráá, já chci teplo!

B.

Brečela jsem jako malá holka. Tom tvrdil, že je to přesně to, co jsem potřebovala celou dobu, co jsem zadržovala už od prvního večera. Momentálně jsem byla tak na dně, že mi ani nevadilo, že mám publikum při svém brečícím výstupu. Vzlykla jsem a objala ho ještě pevněji. Vždycky bylo lepší brečet do něčeho, aby nebyly steny tolik slyšet. Je jenom Tomovou smůlou, že to právě teď bylo jeho triko.

"Promiň," zafňukala jsem. "Nejradši bych s tím přestala, ale prostě to nejde," odtáhla jsem se od něj. Jen se na mě usmál a dál držel paži kolem mých ramen. "Je to takový kretén. Pořád mi všechno kazí, jako bych snad ani neměla právo se trochu pobavit. On tam byl s tou krávou a ještě mi vyčítá, že jsem od něj odešla?" zvedla jsem naštvaně obočí. "Bože, nejradši bych ho nakopala do prdele," naposledy jsem vzlykla a konečky prstů si utřela další stékající slzu. Sklopila jsem pohled ke svému klínu a povzdychla. "Chtěla jsem se držet, ale když jsem ho dneska viděla, prostě jsem nedokázala…" odmlčela jsem se a zvedla k němu obličej. "Zachránil jsi mě," pousmála jsem se a pohladila ho po předloktí. Znovu mě objal kolem ramen a sklonil ke mně pohled.

"Co bys řekla na to, že bych špagety udělal já, ty můžeš zůstat v posteli, a já ti je pak přinesu," navrhl se zvednutým obočím.

"Ne, udělám je. Aspoň nebudu na chvíli muset přemýšlet nad tím… kokotem," procedila jsem mezi zuby.

"Tak se mi to líbí," zasmál se a spontánně mě k sobě přitiskl. "Hlavně nedopusť, aby se ti dostal do hlavy. Je to jednom další pitomý kluk."

"Zní to docela divně, od tebe, dalšího pitomého kluka," naklonila jsem hlavu na stranu, když se ode mě odtáhl. Zasmál se a pokrčil rameny.

"Já to o sobě vím, to je ta polehčující okolnost," uculil se. Se smíchem jsem pokývla hlavou.

"Tak to potom jo," zamumlala jsem si spíš pro sebe. Tom se na mě podíval a vztáhl ruku, aby polštářkem palce utřel slzu, která mi ještě stekla po tváři.

"Jdeme na ty špagety? Už se mi sbíhají sliny," zasmál se. Přikývla jsem a vstala. Když jsem si uvědomila, že jsme tady seděli skoro dvacet minut, než jsem se jenom vybrečela, bylo mi trapně. Ale aspoň to má jedno pozitivum - už jsem to ze sebe dostala. Snad.

Postavila jsem se ke kuchyňské lince a do jednoho hrnce nalila vodu, aby se ohřála, než do ní nastrkám špagety. Z ledničky jsem vytáhla tavené sýry a hodlala z nich udělat dobrou omáčku, aby se Tom olizoval ještě týden, když mi dneska tolik pomohl. A tolikrát. Tom si stoupl vedle mě a překvapeně se na mě podíval.

"Co přesně s tím budeš dělat?" zeptal se a ukázal na krabičky se sýry. Zasmála jsem se a začala je rozbalovat.

"Sýrovou omáčku, cos myslel?" pokrčila jsem rameny. Tom si pomalu olízl rty a očividně se jeho hlad a chuť ještě znásobily.

"Ehm, otevřu víno, dáš si taky?" zvedl obočí a už se natahoval po madlu od ledničky, aby ze dveří vytáhl láhev vína, která se tam pár dní chladila.

"Klidně," pokrčila jsem rameny a dál se soustředila na vaření. A že mi to zase tolik práce nedalo, špagety jsem vlastně vařívala docela často, už jsem to dělala mechanicky. Nepotřebovala jsem nad tím hodně přemýšlet, jak to třeba musel dělat Tobias i u pouhého hlídání rýže. Zavrtěla jsem hlavou, abych na něj nemyslela. Je to už několik dní uzavřená kapitola mého života, nemá cenu se k tomu vracet. Když jsem ale zakroutila hlavou, vystřelila mi pichlavá bolest od krku až do paže. Pustila jsem rychle nůž, kterým jsem krájela rajčata, a promnula si dlaň, která se mi sevřela v krátké, ale bolestivé křeči.

"Co se děje?" zeptal se Tom, který vedle mě otvíral láhev červeného vína. Promnula jsem si sval na krku a nesouhlasně mlaskla.

"Měla bych si zajít na masáž," odpověděla jsem a znovu vzala nůž. Tom se usmál a naklonil hlavu na stranu.

"Chceš využít mé léčivé dlaně?" našpulil rty. Zasmála jsem se a nechápavě zamrkala. Kde by se on naučil masírovat, to teda nemám ponětí. Zřejmě mu docvaklo, na co právě myslím. "Chvíli jsem si užíval s jednou holkou z masážního salonu," pokrčil rameny. "Pár fíglů jsem od ní pochytil. A vůbec, masírování není tak těžké," usmál se.

"I tak myslím, že radši zajdu k profesionálovi. Ale díky za nabídku," řekla jsem hned, aby se náhodou ještě neurazil.

Naposledy jsem zamíchala omáčkou a vypnula ohýnek pod hrncem. Do dvou talířů jsem rozdělila špagety, které jsem před chvílí dovařila, a hned je zalila dostatečným množstvím husté sýrové omáčky. Na kraj jsem vyskládala rajčata a všechno ještě posypala trochou strouhaného sýra. Popadla jsem talíře a otočila se ke stolu, kde Tom zatím připravil příbory a sklenice s vínem. Položila jsem před něj jeho večeři a usmála se na něj.

"Dobrou chuť," popřála jsem mu. Sama jsem si sedla naproti něj a pohodlně se usadila.

"No voní to krásně," oplatil mi úsměv. Pokrčila jsem rameny na znamení, že bych si vařením mohla vydělávat, takže je jasné, že mu ode mě bude chutnat. "Tobě ať taky chutná," zamumlal, když už začal vidličkou promíchávat těstoviny. "Tohle by ale chutnalo snad všem," dodal hned, když ochutnal první sousto. Usmála jsem se. Chuť k jídlu, které uvaříte, vždycky potěší nejvíc. Sama jsem se pustila do jídla, v žaludku mi už kručelo hlady, ale původní zlost na Tobiase a křečovitý pláč mi nějak pomohly na hlad zapomenout. Teď se ale ovšem pocity hladu vrátily, ještě umocněné. Vložila jsem si sousto do úst a spokojeně ho začala žvýkat. Tohle jsem potřebovala. Postupně se plnící žaludek a není nic příjemnějšího.

Položila jsem příbor a olízla si rty. Odsunula jsem talíř stranou a zvedla pohled k Tomovi. Už nějakou dobu seděl s rukama založenýma na břiše, které i po jídle bylo ploché, což jsem mohla vidět i přes volné triko, které na sobě měl. Usmála jsem se na něj.

"Tak jak sis pochutnal?" zvedla jsem obočí a chtěla se natáhnout pro skleničku s vínem, abych znovu upila, ale znovu se mi ozval bolavý krk.

"Bylo to výborné," pokývl hlavou a zkoumavě se na mě podíval, když jsem si začala mnout sval na rameni. "Opravdu tě namasíruju, aniž bych ti ublížil," uculil se.

"Už to vidím. Ještě mě povezeš na pohotovost," ušklíbla jsem se. Jenom při vzpomínce, jak těžká závaží v posilovně zvedal, se mi nechce věřit, že by jeho dlaně mohly být jemné.

"Věř mi," usmál se a odložil skleničku vína, kterou doposud držel. Vstal a přešel za mě, jen jsem nakrčila ramena v živočišném gestu, kdy jsem si chtěla bránit krk před nepřítelem, který za mnou stál. Když položil teplé dlaně na má ramena, sama se mi svěsila dolů. Vzdychla jsem a zaklonila hlavu, když palci jemně promnul krční svaly. Skleničku s vínem jsem radši odložila zpátky na stůl, protože hrozilo, že ji pustím, aniž bych o tom věděla.

"Vždyť to máš úplně ztuhlé," zamumlal si spíš pro sebe. Jeho hlas byl kousek od mého ucha, cítila jsem, jak mi srdce začíná bušit splašeněji. Připadala jsem si jako mladá puberťačka, která vidí svého idola v moc nebezpečné blízkosti. Chtěla jsem mu říct, aby přestal, ale když zabral trochu silněji, blaženě jsem zavřela oči.

"Ty by ses tím mohl živit," pošeptala jsem zatřeným hlasem. Stoupající horko v mých tvářích se dalo vysvětlit vším možným - buď alkoholem, jeho přítomnosti nebo tím, jak se mě dotýkal. Hlavní bylo, že mi líce rudly, jak se do nich nahnala krev.

"Říkal jsem ti, že mám trochu zkušeností," tiše se zasmál a konečky prstů přejel přes kůži na má ramena. Trochu mi odhrnul ramínka tílka, které jsem na sobě měla, a znovu začal masírovat mé ztuhlé svaly. Mít takového maséra doopravdy, tak mu na stole ležím každý den. Předklonila jsem hlavu, abych mu umožnila snazší přístup.

"Ah," nechtěně jsem ucukla, když se dotkl citlivého místa, které mě bolelo.

"Víš, co asi bude lepší?" na chvíli přestal a naklonil se přes mé rameno, aby mi viděl do obličeje. "Když si lehneš," pokývl hlavou a olízl si rty. Takhle zblízka sledovat jeho obličej bylo ještě horší, než kdyby ode mě stál aspoň na metr. Měla jsem chuť políbit ty čerstvě ovlažené rty, měla jsem chuť se ho tady a teď zmocnit.

Zvedla jsem pohled od jeho rtů a podívala se mu do očí. Dlouhé husté řasy, které lemovaly jeho čokoládové duhovky, se o sebe otřely, jak mrkl. Všude kolem mě byla jeho vůně, podmanivé a kořenité aroma kolínské, kterou jsem už několikrát viděla stát u zrcadla v koupelně. Znovu si olízl rty, jako by měl najednou sucho v puse. Přivřela jsem oči a vydechla, abych aspoň trochu přiměla svůj mozek přemýšlet. Ne, nechci ho políbit. Nesmím si s ním nic začít, je to kamarád a to je všechno. Nezáleží na tom, jak moc se mi líbí, jak moc bych ho chtěla. Je ke mně hodný, to vysvětluje všechny kladné emoce, které k němu začínám cítit. Chrání mě, stará se o mě, když jsem teď v nouzi. Nic jiného to není.

B.