Láskoholik 17. Pozvání na oběd

Chci poděkovat věrným komentujícím. :) Ještě pár kapitol a můžete se těšit na opravdové vzrůšo! Tento víkend budu mít lehce hektický, takže neslibuju kapitolu zítra. Budu se ale snažit, znáte mě. :) B.

Otočila jsem hlavu zpět, podívala se na skleničku s vínem a snažila se nerudnout. Přesně jsem nevěděla, jak se teď zachovat, netušila jsem, jestli prostě dělat, že se tahle situace nestala. Měla jsem pocit, jako by trvala půl století, ale je mi jasné, že v reálném čase to bylo pouze pár vteřin. Odkašlala jsem si a rychle upila vína, které mi zbývalo na dně sklenice. Chtěla jsem vstát, ale Tom měl pořád položené dlaně na mých ramenou.

"Umyju talíře," pošeptala jsem, abych ho nějak přiměla mě pustit.

"Máme myčku," oponoval a dál mě držel. Pomalu jsem vydechla. Jeho dotek mě až začínal pálit, pořád se dlaněmi opíral o má ramena. A i když to byl lehký dotek, měla jsem pocit, že mám na ramenou celou váhu světa.

"Tome, pusť mě," zamumlala jsem svou prosbu po pár dlouhých vteřinách, kdy jsem se přemáhala k tomu, abych ho o to vůbec požádala. Otvírat víno asi nebyl dvakrát dobrý nápad, nebo spíš - neměla jsem ho pít. Ne v jeho přítomnosti.

Cítila jsem, jak jeho dlaně pomalu sklouzávají z mých ramen, nezapomněl mi je ale ještě jemně stisknout. Jako by mi snad chtěl dát najevo, že za mnou pořád stojí. Jako by bylo těžké na to zapomenout. Jeho tělesné teplo se opíralo o má záda, připadala jsem si, jako bych stála u rozpálených kamen. Pustila jsem se stolu, jehož okraj jsem doposud svírala, a otočila se na něj.

"Díky za masáž," zamumlala jsem, když jsem si odkašlala, abych měla trochu jasnější hlas. "Pomohla mi i ta chvilka," pousmála jsem se a zakroutila hlavou, abych mu to názorně předvedla. Pořád stál za židlí, na které jsem před pár vteřinami ještě seděla, a mlčky na mě hleděl. Když jsem chtěla odejít, zhluboka se nadechl a oslovil mě. Jeho hlas spíš zachraptěl mé jméno, ale i tak mi to zase zrychlilo srdeční tep.

"Bel," oslovil mě podruhé. "Nemysli si, že teď ze mě mluví alkohol nebo touha tě dostat do postele, ale ten tvůj krk se bude muset opravdu namasírovat," pousmál se.

"Proč by z tebe měla mluvit touha po tom mě dostat do postele?" nechápala jsem. Tom se zatvářil, jako že je to nejpitomější otázka, jakou jsem mu mohla položit, že je odpověď naprosto zřejmá.

"Vidím, jak reaguješ na jakýkoliv můj pohyb a dotek," naklonil hlavu na stranu. Polkla jsem a založila si ruce na prsou. "Nejsem tak slepý, jak si asi myslíš, jenom to nedávám znát," pokrčil rameny. Olízla jsem si rty a jen zavrtěla hlavou. Chtěla jsem si i posměšně odfrknout, ale nějak mi nešlo vydat jakoukoliv hlásku.

Otočila jsem se na patě a chtěla odejít do svého pokoje, ale Tom na mě ještě zavolal. Krátce jsem se na něj podívala a čekala, co mi zase bude chtít.

"Zítra jdeme do klubu, přidáš se?" zeptal se mě.

"Já jsem tady pracující, takže asi ne," odsekla jsem. Ještě pořád jsem byla podrážděná z jeho předchozích slov. "Mám čekat zprávu o tom, abych rychle přišla domů a vysvobodila tě ze spárů nějaké holky?" zvedla jsem obočí.

"Nevím. Když půjdeš s námi, uchráníš mě už v klubu," pousmál se a pustil opěrku židle, kterou doposud svíral. Přešel ke mně a ze srandy do mě šťouchl. "Tak co, jdeš, parťáku?"

"Jdu se okoupat a spát. Zítra uvidím, ale rovnou ti říkám, nehodlám být nevyspaná ve třídě s vřeštícími parchanty," procedila jsem mezi zuby.

"Když půjdeš, o ty parchanty se ti klidně postarám," našpulil rty. Hned jsem zavrtěla hlavou.

"To by nešlo," dodala jsem. "Kdyby tě tam viděly ostatní učitelky, mohla bych se rozloučit se svým platem, možná i prací," pokrčila jsem rameny.

"Ale víš, že by mi to šlo. Se mnou by byli jako andílci," uculil se.

"Jo, to si možná myslíš ty, ale já to vidím tak, že bys zlobil s nimi," ušklíbla jsem se a otočila se k odchodu. Rychle jsem za sebou zavřela dveře, než by stihl říct cokoliv dalšího. Opřela jsem se o ně a vzdychla. Ani jsem netušila, že mám takovou pevnou vůli. Jsem si ale jistá, že by stačila ještě jedna sklenička vína, a už bych opravdu nemusela zůstat stát. Vrhla bych se mu kolem krku.

Ještě jsem se musela okoupat, proto jsem se vysvlékla a opatrně pootevřela dveře, abych zjistila, kde se asi vyskytuje Tom. Televize byla vypnutá, v kuchyni se nesvítilo, takže byl buď ve svém pokoji, nebo v koupelně. Když jsem ale pohledem přejela ke dveřím od koupelny, byly pootevřené. Tudíž v ní bylo prázdno a já se mohla jít osprchovat. Zavřela jsem se a rychle ze sebe shodila poslední kousky oblečení, než jsem se posadila do vany, abych se okoupala. Mokrými dlaněmi jsem si přejela přes obličej a vzdychla. Ráda bych s nimi šla do klubu, po dlouhé době se pořádně zabavila, ale to bych si buď musela dát další den volno ve školce, nebo bych musela odejít brzo z klubu. Třetí možnost se mi zdá docela nereálná - užít si to, ale i tak jít do práce a usmívat se na celé okolí. To bych pak spala celý zbytek dne. A pokud jsem to dobře pochopila, následující den se koná posilovna. A tam bych chtěla jít, abych mohla při příštím setkání s Tobiasem využít své nově nabyté síly a jednu pořádnou facku mu ubalit. Ale pokud bych šla do klubu, užívala si to, další den šla do práce a pak celý den prospala, pořád bych neměla dost energie na to, abych na Toma nevyjela, až by mi zase začal rozkazovat, že přesně tak se ta činka nezvedá. Ale při představě, že bych Tobiasovi fyzicky ublížila… No, možná bych to dokázala vydržet.

Když se na dveře koupelny ozvalo lehké zaklepání, moje myšlenky ohledně posilovny se hned rozplynuly jako pára nad hrncem. Automaticky jsem si dlaněmi přikryla tělo, i když to bylo naprosto zbytečné gesto. Tom stál pořád za dveřmi a já byla zavřená v koupelně.

"Ano?" zeptala jsem se, když jsem zastavila vodu, abych slyšela lépe, s čím zase přišel. Když jsem slyšela jeho odkašlání, vstala jsem a natáhla se pro osušku, abych si ji omotala kolem těla.

"Bel, říkal jsem si-" začal, ale hned se zarazil, když jsem mu dveře před nosem otevřela. Držela jsem si osušku kolem těla a hleděla do jeho lehce překvapeného obličeje. Odklonil se od futer, o které se opíral, a odkašlal si podruhé.

"Ty jsi to víno dopil?" zasmála jsem se, když jsem viděla jeho slabě skleněné oči. Je mi jasné, že když není zvyklý pít, pořád řídí a chodí do posilovny, i pár kapek alkoholu pro něj může být osudných.

"Přece jsem ho tam nemohl jen tak nechat, když ses zavřela v pokoji. Byl to dobrý ročník," ukázal na mě prstem. Zasmála jsem se podruhé a naklonila hlavu na stranu.

"Co sis říkal?" zeptala jsem se a připomněla mu tak, že vlastně něco chtěl. Zhluboka se nadechl a založil si ruce na prsou, jako bych udělala něco špatného.

"Chtěl jsem se zeptat, jestli s námi nechceš jít zítra na oběd. Mohla by sis vzít na poledne volno a přidat se k nám. Jdu s Billem a Laurou do restaurace, která je vlastně kousek od školky," usmál se.

"To mi asi nevyjde," zavrtěla jsem hlavou. "Ale díky za pozvání. Někdy příště možná," dodala jsem ještě, abych nezněla nějak nespolečenská a vulgární. "A můžeš se jít koupat, já už jdu spát."

"Fajn," přikývl a dál stál přede mnou. Neměla jsem kolem něj jak projít, tak jsem jen naklonila hlavu na stranu a čekala, jestli ho to samotného napadne. Odkašlala jsem si.

"Ehm, necháš mě projít?" zvedla jsem obočí.

"Ah, jasně. A já si říkám, proč neodcházíš," zahihňal se. Protočila jsem oči a prošla kolem něj, pořád si pevně držíc osušku u těla.

"Příště bys neměl pít," mrkla jsem na něj a pak zamířila do svého pokoje. Na druhou stranu, možná by příště mohl pít víc, abych si z něj pak mohla dělat srandu. Určitě by to byla skvělá podívaná.

V pokoji jsem se převlékla do pyžama a ulehla do postele. Ještě jsem si nastavila budík, než jsem se úplně uvelebila na matraci a polštářích. Spokojeně jsem zavřela oči a přemýšlela nad dnešním dnem. Nebylo to zase takové fiasko, jak bych čekala. Přetočila jsem se na bok do polohy, ve které jsem byla zvyklá usínat, a už chtěla zavřít oči, ale rozezvonil se mi mobil. Zvedla jsem se do sedu a podívala se, kdo mi volá.

"Sakra, proč mi musí Tobias volat právě teď?" zamumlala jsem si pro sebe. Povzdychla jsem a hovor ukončila, aniž bych ho zvedala. Během několika vteřin se mi rozezvonil podruhé, tak jsem ho típla znovu a vjela do menu, abych si nastavila tichý chod. Teď mi aspoň nebude otravovat život. Chtěla jsem zavřít oči a prostě usnout, ale blikající mobil osvítil celou místnost. Zasténala jsem a schovala si obličej pod přikrývku. Tohle bude potřebovat pořádnou várku chlastu. Asi si zítra domluvím volno na další večer. Pořádně se opiju, zavolám Tobiasovi a jasně mu vysvětlím, že mě prostě má přestat otravovat. Kretén, nevím, co si o sobě myslí. Pořád je s tou druhou, ale volá mě? Tohle si s ním budu muset vyřídit. A nebude to pěkné.

B.