Láskoholik 19. V restauraci

Tak jsem si dala den volna, měla jsem co dělat, aby mi těch pár hodin spánku stačilo. Spokojená, že vypadla Nora, jsem si jela do Brna, opět jsem zašla na Štěpána, velice se nasmála, jelikož to každou chvíli kazili, ale o to větší sranda to byla. :D No, a vy si užijte díl, děkuji za předchozí komentáře a doufám, že se vám tenhle díl bude líbit. :) Budu se snažit psát delší díly, ale nevím, jak se mi to tento týden bude dařiti. :) Snad jo. :) Pěkné počtení, kočenky. :) B.

Posadila jsem se a zahákla kabelku za opěrku židle. Hned nám přinesli jídelní lístek, za což jsem byla jedině ráda, protože už jsem měla hlad jako spisovatel. Hned jsem sklopila pohled k výběru jídel, lehce jsem se ale zarazila, když jsem viděla, jak jsou cenově ohodnocené. Zvedla jsem pohled k ostatním, ale jak se zdálo, je to nerozhodilo. Olízla jsem si rty a přemýšlela, jestli mám dost peněz aspoň na kartě, abych tady nesomrovala s drobnými, které v peněžence možná mám. Jednou za čas ale nebude vadit, když hrábnu do kapsy trochu hlouběji. Trhaně jsem se nadechla a znovu se začala zaobírat výběrem jídla. Když jsem si prohlížela nabídky, ani jsem vlastně netušila, na co bych mohla mít chuť, prostě jsem měla hlad. Žaludek se mi svíral, vydával trapné zvuky, které mě jenom ztrapňovaly, až jsem chtěla mít opravdu nějaké sousto na jazyku.

"Hm, asi si dám smažený hermelín," zamumlal Bill, když se vedle nás objevil číšník. Zvedla jsem k němu pohled a usmála se na něj.

"Rovnou si zapište dva, taky jsem na to dostala chuť," objednala jsem si své jídlo. Bill mi oplatil úsměv, asi pro něj znamenalo něco víc, že jsem si objednala stejné jídlo. Když si Laura řekla o masové lasagne, kluci se jenom ušklíbli. Tom nezklamal, špagety se sýrovou omáčkou by zřejmě mohl jíst každý den.

"Vyzkoušíme, jaké tady mají," okomentoval hned svůj výběr. "Je mi ale jasné, že na tvoje to nemá," podíval se na mě. Zasmála jsem se a potěšeně si olízla rty. Ano, po mých špagetách by se nejeden oblizoval.

"Je to tak primitivní recept, že se ho naučíš během pěti vteřin," mávla jsem rukou a natáhla se pro vodu, abych trochu svlažila své hrdlo.

"Jenže lepší to vždycky chutná, když to připravuje někdo druhý," oponoval. Podezřívavě jsem se na něj podívala, snažila jsem se zjistit, co se za tím skrývá.

"Rovnou řekni, že jsi líný," zasmál se Bill a podíval se na mě. "Nenech se zlákat do nějakého otročení," ukázal na mě prstem. Jen jsem zavrtěla hlavou, abych dala jasně najevo, že se nic takového neplánuje. Od doby, kdy po mě Tom chtěl, abych mu dělala holku, kdy se mu to hodí, je on mým dlužníkem. I když bych měla být já jeho, protože mi poskytl azyl, postel a přátelské objetí, když jsem to doopravdy potřebovala.

Když nám přinesli jídlo, mlčky jsem se do něj pustila a sem tam věnovala trochu pozornosti rozhovoru těch tří. Bavili se o klubu, do kterého by mohli jít, o klubu, ve kterém byli posledně a nelíbilo se jim tam, o klubu, o kterém slyšeli od známých. Prostě pořád o tom samém. Neměla jsem čím přispět do konverzace, já jsem si dvakrát nepamatovala místa, kde jsem byla. Když už jsem někdy vylezla ven, protože bavit se s Tobiasem na taneční zábavě bylo někdy opravdu náročné, že mě to odrazovalo od nějakého dalšího snažení vytáhnout ho ven. Pořád by byl jenom s kamarády, se svými známými, se kterými hrával poker nebo videohry. Bylo to hodně dávno, co jsem byla na diskotéce. Teď si tam budu akorát připadat jako nějaká stará bába, protože ani nebudu vědět, co se pořádně tančí, co je právě v kurzu. Ale řekla bych, že Bill s Tomem nejsou nějak tanečně založení, že spíš jen sedí a pijí, kecají s přáteli. Takže se nemusím bát, že bych se snad ztrapnila. Pokud ano, stáhla bych Toma dolů s sebou.

Olízla jsem si rty a podívala se na ostatní, kteří už svoje jídlo dojedli. Bill se bavil s Laurou, drželi se za ruce a o něčem štěbetali, zatímco se Tom věnoval svému mobilu. Spokojeně jsem si položila dlaně na břicho. Momentálně jsem byla plná k prasknutí.

"Tak, jaký dezert si dáme?" zvedl Tom pohled od displeje. Překvapeně jsem si odkašlala a zhluboka se nadechla.

"Já jsem plná až po okraj," zavrtěla jsem hlavou. "Se mnou nepočítejte," řekla jsem ještě jednou. Laura se přidala ke mně, bylo na ní vidět, že je taky najezená až až.

"Já dneska taky nechci," odpověděl mu Bill. "Měl sis dát hermelín, ten byl dostatečně sytý," ušklíbl se na něj.

"Fajn, objednám si sám," pokrčil rameny. Bylo ale vidět, že svého rozhodnutí zalitoval, když uviděl velikou porci čokoládového dortu, kterou mu přinesli. Sice si může zbytek nechat zabalit a vzít si ho domů, ale i tak, před námi nechtěl vypadat jako padavka a soukal to do sebe, jako bychom se mu snad chtěli vysmát, že to nesní celé.

"Když to nedojíš, tak si to zabal," naklonila jsem se k němu. "I když, takový dort bych udělala taky. Je to obyčejné těsto s-"

"Nechceš?" nabídl mi. "Je fakt dobrý," olízl si rty.

"Jenom je ho trochu moc, že?" zasmála jsem se a podívala se na jeho napůl snědený dort na talíři. Natáhla jsem se pro jeho vidličku a usmála se na něj. "Ukaž, já teda taky ochutnám," naklonila jsem hlavu na stranu. Posunul talíř ke mně a párkrát zamrkal, jako by mu činilo problém se už i nadechnout.

"Takový určitě neumíš, je naprosto skvělý," dělal reklamu dál. Jenom jsem povzdychla. Jak sleduju, dokáže být Tom někdy pěkně tvrdohlavý. Ukrojila jsem si trochu dortu a vložila si sousto do pusy. Pf, tuctový čokoládový dort.

"Bel, takže jdeš s námi do klubu?" zeptal se mě Bill. "Tom mi říkal, že sis nakonec vzala volno," usmál se. Přikývla jsem a olízla si rty od sladkého dortu.

"Jo, asi nakonec půjdu, když mám dovolenou," oplatila jsem mu úsměv. V opilosti se vždycky lepší přemýšlí, aspoň budu moct vymyslet, co udělám s Tobiasem. Fakt, že se mi přišel omluvit, že pořád trochu udivoval. Vím, že je to hajzl, a takoví kluci se nemění, ale přece jenom - měl pravdu, prožili jsme toho spolu hodně. Nechtělo se mi všechny ty společně strávené měsíce jenom tak zahodit, ale nic jiného si teď nezaslouží. Je to zmetek, ublížil mi. Neměla bych si ho vůbec pouštět k tělu, neměla bych nad tím tolik přemýšlet, protože potom mi to akorát přijde líto. A to nesmím. Jakmile začnu zase něco cítit, bude to jedině špatně. V jeho případě vždycky. On dokáže vycítit, že jsem jako zraněná srna, a ještě by byl schopný mě dorazit, jenom aby dosáhl svého.

"Bel," oslovil mě Tom trochu hlasitěji. "Vnímáš?" zeptal se mě a párkrát zamrkal. Až teď jsem si uvědomila, že mě drží za ruku, kterou jsem měla položenou na stole, zřejmě aby získal mou pozornost.

"C-co?" zakoktala jsem se a zvedla pohled od jeho dlouhých prstů, které svíraly mé zápěstí, k jeho očím. Naklonil hlavu na stranu a kývl hlavou směrem k Lauře, která už dávno stála a čekala, až si Bill sebere všechny své věci.

"Už jdeme," oznámil mi s lehkým pousmáním. "Čekat na tebe nebudeme, takže jestli nechceš jít pěšky domů, zvedej se," pobídl mě.

"Jen zajdu zaplatit," zamumlala jsem a začala se prohrabovat kabelkou. Tom se zasmál a hned mě zarazil.

"Už je o vše postaráno, teď prostě jenom pojď. Už se chci vyvalit u televize," znovu mě popohnal. Vstala jsem a zasunula židli zpátky, Tom na mě gentlemansky počkal. Podle mě ale nechtěl jít vedle Billa a Laury, kteří se zase něčemu smáli, zase se hihňali jako dva opravdu zamilovaní.

Loudala jsem se vedle Toma k autu. Překvapeně jsem k němu zvedla pohled, když mě chytil za ruku a propletl si se mnou prsty. Ani jsem se ale nemusela ptát, co se děje, pochopila jsem to hned. Proti nám šla skupina holek. Všechny jsem viděla poprvé, až na jednu. A byla to přesně ta, kterou jsem vyhnala od jídelního stolu, když chtěla s Tomem pojíst. Byla to přesně ta, která teď žila v domnění, že jsem Tomova holka. Když si nás všimla, jen otočila hlavu na druhou stranu, zřejmě ochotná předstírat, že jsme vosk.

"Řekni mi," pošeptala jsem, když se dívky pomalu oddalovaly. "Kolik holek z tohohle města jsi neojel?" zvedla jsem obočí. Tom se ušklíbl a mlčel, dál šel k autu a mě táhl za sebou. Pustil mě až u mých dveří, zatímco on obešel auto, aby se opět posadil za volant.

"A teď jsi ji zachraňoval před kým?" zeptal se Bill, sotva jsme se všichni pohodlně usadili a připoutali. Tom se zhluboka nadechl, aby mu odpověděl. Zřejmě ale nevěděl, co rychle vymyslet, a zase vydechl. Chopila jsem se slova.

"Byla to parta holek, se kterými jsme se dřív bavili," mávla jsem rukou. "Tobias je jejich kámoš a zřejmě mezi nimi si našel tu couru," odpověděla jsem za Toma. "Jen jsem jim chtěla ukázat, že se teď mám líp, kdyby se náhodou potkali, chápeš," pokrčila jsem rameny.

"A od tebe je tak milé, že to všechno tiše trpíš," popíchl Bill Toma.

"Znáš mě, pro druhé bych se obětoval," řekl jízlivě a nastartoval. Tom měl pravdu - už abychom byli u televize v našem bytě.

Tom zastavil a vypnul motor, hned jsem si sebrala všechny věci a vystoupila, tiše jsem šla za Billem a Laurou, kteří už vcházeli do bytovky. Zamířila jsem po schodech nahoru a přemýšlela, co za oblečení bych si dneska večer mohla vzít. Možná bych se pak měla jít poradit za Laurou, co si na sebe bude brát ona. Pokud si ale obleču černé upnuté džíny, s tím nic nepokazím, ne? K tomu můžu mít jakékoliv tílko, rozpustím si vlasy a hned ze mě bude kočka, které by si některý kluk mohl všimnout. Ne, že bych šla na lov, ale kdyby se přece jenom nějaký našel, třeba by mi pomohl zapomenout na pitomce Tobiase. Aspoň na chvíli.

"Tak se mějte, večer se opět uvidíme," usmála se Laura, když jsem otevřela dveře bytu. Jen jsem se na ni usmála a mávla na pozdrav, než jsem vešla dovnitř. Zula jsem se a zamířila k pohovce. Pustila jsem kabelku k nohám konferenčního stolku a vyvalila se na sedačku, Tom mě hned následoval. Ani jsem neměla síly, abych se natáhla pro dálkové ovládání od televize. Tom ho sevřel ve dlani a ještě než stiskl tlačítko, aby televizi zapnul, krátce se nadechl a podíval se na mě.

"Díky," pošeptal. Jen jsem zvedla obočí. "Měla jsi rychlejší výmluvu, čímž jsi mě zachránila. Poslouchat Billovy morální poučky je vážně vysilující a ty jsi mě toho ušetřila," vysvětlil.

"V pohodě," pokrčila jsem rameny. "Ty jsi mi taky pomohl, takže jsem ti jenom splatila dluh. A když už jsme u těch dluhů," naklonila jsem hlavu na stranu, "kdo za mě platil oběd?" zeptala jsem se.

"Pozval jsem tě, žádný dluh nemáš," zavrtěl hlavou. Usmála jsem se.

"Jsi hodný, ale nemám ráda, když-"

"Prostě na to zapomeň," přerušil mě. Povzdychla jsem a podepřela si hlavu dlaní. Teď bych se nejradši natáhla na postel a na chvíli si zdřímla. Oběd-svačina-večeře byla vážně výborná, ale byla jsem teď nacpaná k prasknutí.

"Asi si půjdu na chvíli lehnout," řekla jsem a vstala. Vzala jsem si kabelku a podívala se na Toma. "V kolik budeme vycházet?" ještě jsem se zeptala, abych věděla, kolik času mám.

"Před desátou určitě ne," pousmál se. Souhlasně jsem přikývla. Paráda. To mám ještě času až až. Budu vyspaná do růžova, budu moct řádit celou noc, po dlouhé době si doopravdy užiju večer. To je to, co potřebuju. Zábavu a alkohol.

B.