#02 - Pracovní den

Myslela jsem, že splněním všech zkoušek budu mít zase trochu času, ale nezdá se. Nejenom, že teď ve čtvrtek na pár dní opouštím rodnou zem, ale i celé prázdniny budu mít víceméně roztěkané. Brigádu sice (ještě) nemám, ale praxe, plánovaná návštěva báby a dědy, no snad to přežiju... Ale konečně - každý víkend jistá pařba na hodech. Yes! :D Tenhle díl jsem chtěla dát už včera, ale nakonec jsme s kámošem zapíjeli Bc, který konečně obhájil. :) Ale je tady dneska, tak děkuji za komentáře u předchozí kapitoly a užijte si četbu téhle další :) B.

VYDECHLA jsem a unaveně si přejela přes zavřená víčka. Připadala jsem si, jako by mě přejel parní válec, zařadil zpátečku a ještě jednou mě povalil. Byla jsem tak neskutečně vyčerpaná, že jsem ani neměla síly vstát a jít se okoupat.

"Prdelko, ty bys spala, že?" pošeptal Tom kousek ode mě. Cítila jsem, jak konečky prstů zlehka přejel přes mou paži. Odlepila jsem víčka od sebe a vyhledala jeho obličej.

"Hrozně moc," odpověděla jsem mu tiše a pousmála jsem se. "Ale prvně se půjdu okoupat, než se vyvalím," řekla jsem rozhodně, přesvědčujíc i sama sebe. Tom vstal a přešel postel na moji stranu. Když se nade mě naklonil, aby podsunul paže pod mými zády, zasmála jsem se hlasitěji. "Já bych se do té koupelny dostala, neboj," podívala jsem se mu do očí, zatímco jsem položila ruku kolem jeho krku, abych se ho přidržela.

"Prosím tě," šibalsky na mě mrknul. "Teď se o tebe musím starat o to víc, když nosíš pod srdcem dalšího kytaristu Kaulitze," pobaveně pomlaskl.

"Aby ses nedivil, až to bude holka," popíchla jsem ho a postavila se na chodidla. "Nevím, že jsi pořád tak přesvědčený, že to bude kluk," opřela jsem se o kraj umyvadla. Tom pokrčil rameny.

"Mám dva strýce. Já a Bill jsme kluci. Aaron je taky kluk. V naší rodině nejsou geny na to, aby se rodily holky," prsty přejel přes můj obličej. Zamrkala jsem. "I když jsi unavená, jsi neskutečně krásná," zamumlal.

"Těhotenství mi svědčí, že?" laškovně jsem našpulila rty. Čekala jsem, že se Tom zasměje se mnou, ale on jen vážně přikývl. Povzdychla jsem a dlaněmi přejela přes jeho paže, objala jsem ho kolem krku a přitáhla blíž k sobě. Hned pochopil, čeho se dožaduju. Když se zlehka otřel o mé rty, spokojeně jsem zamručela.

"Příště Billovi dezert zakážu, slibuju," pošeptal, když se odtáhl. Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. I kdyby si ho nedával, stejně bych byla unavená. Prostě je to teď součást života, se kterou se budu muset vypořádat. Aspoň na těch pár měsíců.

Když jsem se okoupala, přetáhla jsem si přes hlavu jedno z Tomových triček a stoupla si k zrcadlu. Začala jsem si česat vlasy a sledovala svůj odraz v zrcadle. Opravdu jsem byla nějaká rozzářenější, ale nevím, jestli by se to dalo připsat zrovna tomu, že čekám dítě. Vždyť by to klidně mohlo být i tím, že láska mého života si mě chce vzít, že se mám stát jeho ženou a nadobro tak potvrdit to, že se opravdu milujeme. Odložila jsem hřeben a vzala si kartáček na zuby. Když jsem si pomalu začala čistit zuby, otevřely se dveře koupelny. Tom se na mě usmál, než se začal postupně vysvlékat, aby se okoupal sám. Vypláchla jsem si pusu a otřela si vodou ovlažený obličej do ručníku.

"Vydržíš neusnout, dokud nepřijdu?" zeptal se mě Tom. Otočila jsem se k němu. Stál s prsty zaháknutými za kraj boxerek a díval se na mě s tázavým výrazem v obličeji.

"Pokusím se," odpověděla jsem mu, míříc do pokoje k posteli. Zavřela jsem za sebou dveře a s povzdychnutím si přejela přes bříško. Posadila jsem se na svou stranu postele a hned si začala upravovat polštáře, aby se mi dobře spalo. Byla jsem opravdu unavená, takže jsem měla co dělat, abych neusnula, sotva jsem si lehla. Slyšela jsem Tomovo hvízdání, dělal to snad pokaždé, ale dneska to jenom zapříčinilo mou další vlnu únavy. Lehla jsem si na bok a zasunula dlaně pod polštář, jak jsem mívala ve zvyku. Zavřela jsem oči. Ani jsem netušila, kolik času uběhlo, jen jsem cítila, jak se matrace lehce prohnula, když si Tom lehal za mnou. Ucítila jsem jeho vůni kolem sebe, když se nade mě naklonil, aby mě políbil na tvář na dobrou noc. Dál už jsem nevnímala, usnula jsem jako nemluvně.

Když jsem se probudila, Tom ještě klidně spal. To nebylo nezvyklé. Spíš mě překvapilo, že po celém domě bylo ticho. Nebylo slyšet ani Aarona, Ester nebo Billa, který dokázal vstát dřív, když chtěl. Jediné, co se domem ozývalo, bylo tiché chrápání a zvuk ťapajících psů. Posadila jsem se a protáhla se, jak jsem to dělávala každé ráno. Když jsem kolem pasu ucítila Tomovu paži, pootočila jsem se na něj a usmála se.

"Ještě nevstávej, prdelko," pošeptal a zavrtal se hlavou do polštáře ještě víc, aby jasně naznačil, že by ještě spal. "Ještě na chvilku se ke mně přitul," zamumlal do povlečení, na kterém ležel.

"Ráda bych se k tobě přitulila, ale mám hlad jako blázen," odpověděla jsem mu. I přesto jsem se opřela o bok a klouby prstů přejela po jeho neoholené tváři.

"Já ti tu snídani udělám," slíbil se zavřenýma očima, líný vynaložit tolik úsilí a otevřít je. "Dej mi pět minut."

"Nemusíš vstávat, protože vstávám já," hlesla jsem a zlehka přitiskla rty na jeho tvář. "Ty se ještě klidně válej, uvařím ti zatím kafé," usmála jsem se na něj.

"Děkuju, opičko," usmál se a dlaní sjel přes můj pas na prdelku, aby mě po ní mohl poplácat.

"Já ti dám opičku," zasmála jsem se a prsty přejela po jeho tváři, než jsem ho krátce políbila. "Dneska půjdeš pracovat, nebo si tě ještě užiju doma?"

"Dneska mám pracovní den," odpověděl mi se znechuceným výrazem ve tváři. "Jindy bych se tam těšil, hudba mě naplňuje, ale ty jsi teď moje droga," olízl si rty. Usmála jsem se na něj. "Hele, co kdybys šla se mnou? Třeba bych se pak mohl víc soustředit a nemusel na tebe myslet, když bych tě měl vedle sebe."

"Víš, co jsme si řekli," naklonila jsem hlavu na stranu. "A navíc, kdysi dávno jsi mi řekl, že nemáš rád, když ti někdo cizí trajdá po studiu," píchla jsem ho prstem do břicha.

"Teď už nejsi cizí, jsi přece moje," opřel se o loket. Zasmála jsem se.

"Jdu se najíst, nebo umřu hlady," povzdychla jsem. "Ty jsi pěkně užívej to svoje válení, dokud ještě můžeš," poslala jsem mu vzdušný polibek, než jsem odešla z pokoje.

Namazala jsem si chleba marmeládou a hned si kousek ukousla, i když jsem ještě neseděla u stolu. Odložila jsem chleba na talířek a nalila si džus do sklenice. Zatímco jsem vařila Tomovi kávu, posadila jsem se na židli a nalistovala poslední stránku časopisu, kterou jsem četla naposledy. Pomalu jsem snídala a přemýšlela, co budu celý den dělat, když bude Tom ve studiu. Je mi jasné, že nepůjde hned, ještě chvíli určitě bude se mnou, ale i tak - zůstanu tady sama. Olízla jsem si rty a zvedla pohled ke dveřím, které se zrovna otevřely.

"Dobré ráno," usmála se na mě Simone a já jí hned odpověděla. "Vyspaná do růžova, sleduju," řekla, když kolem mě prošla.

"Jo, poslední dobou mi všichni říkají, jak mi to sluší," pousmála jsem se.

"Teď máš tu krásnější část těhotenství," pokrčil rameny. "Budeš to slýchat hodně často," pokývla hlavou a posadila se naproti mně. Nabrala na lžičku lupínky z misky a strčila si je do pusy.

"Slyšela jsem, že jste se bavili o nějaké cestě do Evropy," podívala jsem se na ni. "Je to pravda?"

"Jo, jo," pokývala hlavou. "Spíš to vypadá, že tam zůstaneme déle, naše dovolená v Americe asi končí," pousmála se.

"Aha, myslela jsem, že budete spíš tady," zamrkala jsem. "Taky bych se mohla po dlouhé době podívat domů," zamyslela jsem se.

"Po porodu nebudeš mít tolik času, jak si myslíš," zvedla ke mně pohled. "Dítě ti zabere všechen volný čas."

"S tím víceméně počítám," souhlasila jsem. "Proto právě nevím, kdy se tam podívám," zasmála jsem se. "Jenom je otázka, jestli s takovou stihnu svatbu mojí kámošky. Je už nějakou dobu zasnoubená, tak doufám, že počká," olízla jsem si rty. Při vzpomínce na Adele se mi chtělo zajet domů ještě více.

"Zásnuby můžou trvat celou věčnost," mávla rukou. Pokývla jsem hlavou. Přesně tak jsem to brala taky, ale být zasnoubená přes rok bych asi nechtěla.

"Kdy vůbec poletíte domů?" zvedla jsem obočí. Simone se na mě podívala a usmála se.

"Tom mi říkal, že teď budeš mít narozeniny. Tak asi počkáme do té doby a potom vás opustíme," odpověděla mi. Usmála jsem se. Na svoje narozeniny bych úplně zapomněla. Teď jsem pořád jen myslela na to, jak budu trávit čas jako budoucí maminka. Zvedla jsem se a odložila talíř do myčky. Ach jo, já vlastně budu mít narozeniny. Hned jsem si vzpomněla na svou poslední oslavu s Adele, kdy jsme se obě dvě opily jako hovada. Takovou dobu jsem neměla alkohol, že vlastně ani nevím, jak chutná. Doopravdy opilá jsem byla na oslavě narozenin kluků. A tehdy to stálo za to, jen co je pravda. Hlavně ten sex u zdi, no jen při vzpomínce na něj se mi rozletělo hejno motýlků v břiše. A další události bych nejradši z paměti vymazala, protože se týkají té kozy Rii. Pravda, že tady dlouho neotravovala, byla někde na dovolené, takže jsme měli klid. Aspoň na chvíli.

"Tak jak ses nasnídala, beruško?" uslyšela jsem za sebou, když jsem si nalívala druhou sklenici džusu.

"Dala bych si ještě něco," zasmála jsem se a otočila se k němu, abych ho mohla políbit. "Třeba tebe," pošeptala jsem, když jsem ho měla konečně u sebe.

"Miluju, když mluvíš o sexu," procedil mezi zuby a prsty semknul mé boky. Přitlačil se na mě a dlouze mě políbil. Jen jsem tiše zasténala, jak moc jsem na něj měla chuť. Jen bylo mým neštěstím, že jsem teď byla pořád unavená a nemohla si s ním pořádně užít. Jenom doufám, že nebude mít Tom problém s mým rostoucím břichem. Ještě ho ale nemám tak veliké, aby nám překáželo v našich oblíbených polohách.

"Co kdybys šel do studia co nejdřív, aby ses pak mohl večer ještě dřív vrátit a my si pak mohli udělat krásnou noc, co?" navrhla jsem a dlaněmi přejela přes jeho ramena. Tom sklopil pohled k mým rtům a usmál se.

"Máš chuť?" zamrkal. "Kdybych mohl, tak bych tě udělal hned," pošeptal proti mým rtům, než mě sevřel ve svém náručí.

"Já vím, doma máme dítě," zopakovala jsem věčnou Billovu připomínku, sotva s Tomem někdy uděláme nějakou narážku na sex, nebo se jen políbíme.

"Jo a večer bude spát," přikývl Tom. "Nebo můžeš jít se mnou do toho studia," podíval se mi do očí.

"Zase mě zveš do studia?" usmála jsem se. "Dneska podruhé, to snad něco znamená," naklonila jsem hlavu na stranu.

"To znamená, že tě děsně miluju a nechci bez tebe být ani minutu," pošeptal. Usmála jsem se a vyhoupla se na špičky, abych ho mohla pořádně políbit. Byla jsem tak neskutečně šťastná!

Když se Tom odtáhl, jen jsem se na něj usmála. Ještě jednou mě krátce políbil, než se přese mě naklonil a otevřel skříňku, aby si vytáhl hrnek na kafé. Z kávovaru si nalil trochu, kterou hned osladil a dolil mlékem.

"Tak já teda půjdu dřív, abych se i dřív vrátil," rozhodl se nakonec. Stoupla jsem si za něj a pohladila ho po zádech, nadechujíc se k odpovědi.

"Když stihneš přijít na večeři, udělám ti něco dobrého," lákala jsem ho, aby opravdu přišel včas. On taky vždycky dokázal naslibovat a potom se tady stejně do půlnoci neukázal. Přesně jako Bill. V tomhle byli naprosto stejní. Až moc snadno se nechají pohltit prací a potom ztrácejí pojem o čase.

"Tak to se budu opravdu snažit," usmál se. Olízla jsem si rty a opřela se vedle něj o kuchyňskou linku. Založila jsem si ruce na prsou a sledovala, jak si maže toastové chleby nutelou.

"Vaše máma mi říkala, že jsi jí vyslepičil, že budu mít narozeniny," začala jsem. Tom se na mě krátce podíval.

"Vadí ti to snad?" znejistěl. Zavrtěla jsem hned hlavou a usmála se. Spíš mi zalichotilo, že na to pamatuje. Už na jeho narozeninách jsme se domlouvali, že si dárky dávat nebudeme, ale tím, že na to myslí, mi už vlastně jeden dárek dal.

"Jen nechci žádnou velikou parádu," olízla jsem si rty.

"To by sis měla jít domluvit s bratrem. Ten se ochotně ujal příprav na nějakou oslavu," pokrčil rameny. Jenom jsem protočila oči. Jestli to bude taková oslava, jakou měli ti dva, tak se teda mám na co těšit. I když to bude bez alkoholu, alespoň pro mě, ti dva si určitě rádi dají do nosu. "Já tě do ničeho nutit nebudu, slibuju," usmál se na mě.

"Děkuju," přikývla jsem. Sebrala jsem sklenici s džusem a šla do obývacího pokoje. Televizní maraton začíná.

Spokojeně rozvalená přes celou pohovku jsem sledovala seriál, když se vedle mě objevil Tom. Už byl oblečený, nachystaný k odchodu. Naklonil se nade mě, aby mě políbil do vlasů.

"Už odcházím, prdelko," zamumlal. "Budu se snažit přijít včas, abych tě ještě zastihl," slíbil.

"Ať ti to jde od ruky," usmála jsem se na něj. Přikývl a pohodil si klíčky od auta v ruce.

"Až se Bill uráčí vstát, tak mu vyřiď, ať okamžitě dorazí do studia. Nebudu tam makat sám, zatímco on by si válel šunky," nespokojeně mlaskl.

"Vyženu ho, neboj," zasmála jsem se. Ještě na mě mávl prsty, než zmizel za rohem. A pak jsem už jen slyšela bouchnutí domovních dveří, startující motor a odjíždějící auto. Znovu jsem se zaměřila na televizi. Přemýšlela jsem nad tím, jakou oslavu by mi asi mohl Bill přichystat. A spíš - kdo by mohl vůbec dorazit. Přátel jsem si tady moc nenadělala. A jestli tady bude jenom ta parta, která obývá dům, nebude mi to vadit. Můžu jedině doufat, že Billa nenapadne pozvat Riu nebo Shira. Na ty dva nejsem zvědavá na vlastní oslavě narozenin, ale co není, může být, že ano. Ještě se bude Billovi zdát, že jsem s nimi kámoška, a pozve je. To bych dopadla. Otrávená z vlastní oslavy. Pche.

B.