imagine #035

Užijte si tuhle imagine, snad mě nebudete kašlat na komentáře jako u dříve zveřejněných dílů povídek. Teda, takové ignorace se mi od vás dlouho nedostalo. :/...B.

--

Když přijdeš domů, unaveně si promneš kořen nosu, zatímco si zuješ boty. Už se těšíš, až se sesuneš na pohovku a necháš se Tomem obskakovat. Už na něj málem zavoláš, abys zjistila, kde je, ale když uslyšíš jeho hlas, tiše nakračuješ k obývacímu pokoji, odkud se hlas ozývá. Najdeš Toma klečet na zemi, vlastně na ní spíš sedí, a mezi nohama se mu válí pes. Usměješ se. Když Tom znovu promluví, jen se ramenem opřeš o rám dveří a tiše ho sleduješ.

"No jo, ňufíku," zašišle na něj, zatímco prsty probírá jeho hebkou srst. "Taky bych se rád podíval ven, ale není tam hezky," nakloní hlavu na stranu. Pobaví tě, jak Tom se psem mluví, jako by to snad bylo malé dítě. Když pes zakňučí, Tom se k němu skloní a nechá se jím olíznout. "No jo, no jo," protáhne a spokojeně se zasměje. "Ještě vydrž pár minut. Potom přijde ____," řekne tvé jméno, "a já tě přestanu otravovat. Slibuju."

"Protože budeš otravovat mě?" zeptáš se. Tom se lekne a rychle se napřímí. Sotva tě uvidí stát u dveří, hned se na tebe usměje.

"No konečně jsi tady," povzdychne si. "Celý den jsem se nudil jako blázen," protočí oči. "Tomu psovi už ze mě musí úplně hrabat," zachechtá se přes celý pokoj. "Pojď ke mně," tiše tě pobídne. Hned poslechneš. Pohladí tě po vlasech a přitiskne ke své hrudi, než tě políbí na spánek.

"I přes tvou nudu bych řekla, že ses měl líp než já," postěžuješ si.

"Ohřeju ti večeři. A ty mi to povyprávíš, co ty na to?" navrhne s úsměvem. Je tak hodný, až tě to skoro dojímá.

"Děkuju," pošeptáš. Stoupneš si na špičky, abys dosáhla na jeho rty, a hned ho odměníš za jeho péči. Usměje se do polibku.

"Tohle mi chybělo," zavrní.

B.