Autor: Black Angel
"No tak fajn! Jdu do toho, ale až ti jednou nějakou natáhnu" podívala jsem se na Toma "tak mi ji nevracej, ok?" řekla jsem a čekala co, se bude dít. Všichni se na mě dívali vděčně, ale pořád mlčelo a to bylo dost nepříjemný. "Haló! Právě jsem vám oznámila, že přistupuju na tu vaší stupidní hru. Alespoň děkuji, by jste mi mohli říct. "Děkuju" ozvalo se od všech a já si jen povzdychla. Tohle bude hódně dlouhý den. "Fajn. Takže jaký je plán?. Myslím ohledně toho jak, chceš zařídit, aby si nás všimla Tomova milá, média..." nechala jsem zbytek vyznít, protože každý věděl co mam na mysli.
"No, takže 1. fáze je taková, že si vás musí všimnout lidi. Když se to povede, přikročíme k fázi 2 a ta je taková, že dle mého odhadu se o to začnou zajímat média. Začnou se Toma a ostatních vyptávat, kde jste se potkali, jaký je váš vztah apod. To by byla fáze číslo 2. 3. fáze by byla taková, že to necháme vyšumět. Lidi se přestanou zajímat, až to utichne a vy si budete moci užívat jako dřív" pověděl mi David. "Hmmm, tak fajn, ale má to háček" a zamračila jsem se na kluky. "Jak si nás všimnou lidi? Co asi tak budu všude povídat? A navíc... co s ním mam jako všechno dělat?" zeptala jsem se zvědavě Davida, i když nejvíc mě zajímala ta poslední otázka, protože když si představím jenom jak se držíme za ruce, nebo že se dokonce líbáme. No asi by to nepřežil. Příčí se mi líbat kluka, který líbá každou, kterou potká. Na to mam fakt slabý žaludek. "No musíme vymyslet nějakou pohádku. Něco základního. Sice všichni budou vědět, že si s námi byla už ve spojení dřív, ale neví proč. Přece jenom s námi máš hodně fotek. "Jo z toho jsou úplně na větvi" ušklíbla jsem se. "Tak třeba bychom mhli říct, že jsi Andreasova sestra, a proto se znáte. Byli jste na jedné párty, kde přiskočila jiskra a bylo to. Takovou tu kašičku okolo nechám na vás, jak se dohodnete. Myslím, že už dneska by jste mohli jít ven. Třeba vyvenčit Scotty. Drželi by jste se za ručičky, nějaká ta malá pusa by mohla být a to je pro začátek všechno. Lidi si všechno domyslí. Hlavně se prosím vás nemlaťte. Potom by vám asi někdo těžko uvěřil, že jste zamilovaný páreček." křenil se David. Jen jsem se na Davida zamračila. "Co ty na to?" zeptala jsem se Toma, který celou tu dobu mlčel. Jaj, ten byl ještě roztomilejší, když mlčel, napadlo mě, ale hned jsem tu myšlenku zapudila. Ještě hrát nemusíš, připomněla jsem si v duchu. "Jo myslím, že to by zabrat mohlo, tak jdeme" a s tím se zvednul. "Cože? Kam?" vykulila jsem oči, protože momentálně jsem nestíhala. Tom jen protočil oči "No pro Scotty, ne? Nebo se chceš procházet bez ní?" zakřenil se na mě. Blbeček jeden, nadávala jsem v duchu. "No to radši ne," namítla jsem, ale když jsem viděla ten jeho vítězoslavný úsměv rychle jsem dodala: "protože by tě neměl kdo chránit, ty moje chobotničko" zavrněla jsem něžně. Tom jen zakoulel očima, ale radši už nic neříkal. Mávla jsem na kluky a vyrazila k Tomovu autu. Alespoň, že to auto je pěkný, když už nic. Tom odemkl a nastoupil. Já jsem stála venku a nehodlala jen tak nastoupit. Přece si to musím užít, ne? Tom vylezl z auta a nechápavě na mě koukal. "No přece mi otevřeš dveře, ne?" zeptala jsem se a snažila se potlačit úsměv, ale nejspíš z toho vyšel jen úšklebek, protože Tomův výraz stál za to. "Ale ty se otevírají jen dámám, ne?" zeptal se mě se sladkým úsměvem. "Jo, a taky je otevírají gentlemani, co? Poznamenala jsem a mile se usmála. Tom se najednou nedíval na mě, ale za mě, a tak jsem se ohlídla na to, co ho tak zaujalo, když jsem to nebyla já. V tu chvíli jsem se začala smát, až jsem se musela opřít o auto, protože to se nedalo. U okna ze zkušebny byli nalepený kluci s transparentem, který hlásal "Ta ti dává kapky" a při tom se u toho mohli umlátit smíchy. Já jsem na tom nebyla o nic líp a nejlepší na tom bylo, že Tom byl pěkně naštvaný. No to bych nebyla já, kdybych ho ještě nepopíchla "A to je jenom začátek,
miláčku" poslala jsem mu k tomu vzdušný polibek a radši dobrovolně zalezla do auta. Cesta ke Kaulitzům nebyla dlouhá, ale mě se to zdálo jako věčnost. Děkovala jsem Bohu, že když jsme zastavili před domem. Rychle jsem vyběhla z auta a šla k domu. Tom mě následoval a stejně rychle jako já jsem vyběhla z auta, on se ztratil v domě. Jen jsem nad tím pokrčila rameny a pomuchlala se, se Scotty, která ke mně přiběhla. Milovala jsem toho psa. Scotty byla přímo úžasná. "No věřila by si tomu? S tvým páníčkem si budu hrát na zamilovaný pár. Taky tomu nemůžeš uvěřit?" ale dál jsem se nedostala, protože se dostavil Tom a zapnul Scotty vodítko. "Můžeme?" zeptal se mě teď už klidně. Koukal na mě zkoumavým pohledem, který mi dost vadil. Připadala jsem si jak pokusný králík, kterému nevěří, že zvládne první překážku. "Ovšem" odpověděla jsem a nasadila sebevědomí úsměv. Prohrábla jsem si vlasy a vyšla ven před dům. Tom ještě zamkl a došel ke mně. Bylo na něm vidět, že sám neví, jak tohle skončí, ale nehodlal to hned tak vzdát, ale nebyla jsem si pořád jistá, že věří mně a já to musela vědět. "Hele já vím, že je ti to taky proti srsti, ale jiné východisko nebylo. Myslím, že kdyby bylo, David by na něj přišel. Teď v tom jedeme společně a já potřebuju vědět, že mi věříš. Že věříš, že to hned nezpackám, že věříš, že z toho nevycouvám, že věříš, že bychom to mohli spolu zvládnout." znělo to zoufale, ale ono to bylo zoufalý. Potřebovala jsem to vědět, stejně jako jsem potřebovala dýchat. Když nic neříkal, srdce se mi sevřelo úzkostí a oči zalily slzami. Musela jsem sklopit pohled k zemi, aby si toho nevšiml. Po chvíli mi prstem zvedl hlavu a donutil mě se mu podívat do očí. "Věřím" řekl. "Věřím ti, že to spolu zvládneme a nepozabíjíme se u toho" no jo celý Tom. Ze všeho musí udělat legraci, ale kupodivu mi to zvedlo náladu. Vděčně jsem se na něho usmála. "Můžeme?" zeptal se mě a při tom zvedl ruku, abych mu mohla dát tu svojí. "Jdeme na to" řekla jsem nadšeně a podala mu svojí ruku, se kterou ihned propletl prsty.
Pěkný dílek
OdpovědětVymazat