#05 - Na ultrazvuku

Abyste věděli, já už pohlaví měla vybrané. :D Jen jsem chtěla vědět, jak si to asi představujete. :)... No, i tak, užijte si díl. :) B.

CESTOU k doktorce mě Tom držel za ruku, měli jsme propletené prsty, jako bychom snad byli první týden spolu. Pořád zamilovaní, pořád šťastní. Už jsem se těšila, až mi doktorka řekne, jestli vlastně čekáme holčičku nebo chlapečka. Ani nevím, co bych sama chtěla, ale vím, že Tom by chtěl určitě kluka. Dokážu si ale představit, jak se mazlí s holčičkou, oslovuje ji princezno, a chrání ji jako správný taťka. Jenom při té představě jsem se musela usmívat jako blázen.

"Co když to bude holčička?" zeptala jsem se Toma. Když se na mě podíval, stiskl mi ruku a usmál se.

"Tak by to byla holčička," pokrčil rameny. "Pořád to bude dítě mě a tebe, takže se nebudu cítit zklamaný, když to nebude syn," naklonil ke mně hlavu.

"Miluju tě," pošeptala jsem mu. Stoupla jsem si na špičky, abych dosáhla na jeho rty, než jsme vešli dveřmi do budovy, kde moje doktorka měla ordinaci.

"Nebude to trapné, že tam budu s tebou?" zeptal se, jako by se obával, že si tam trhne neskutečnou ostudu.

"Ne, bude to neuvěřitelně romantické," pohladila jsem ho po paži. "Málokterý chlap na to má kuráž, aby šel na ultrazvuk," usmála jsem se na něj.

"Když to říkáš," pokrčil rameny. Zasmála jsem se a znovu mu stiskla paži. Asi mám opravdu štěstí, že mám takového hodného chlapa, protože ne každý by byl ochotný tohle podstoupit.

Přivolala jsem výtah, abychom nemuseli jít po schodech. Tom mě objal kolem pasu a zlehka políbil do vlasů. Usmála jsem se a nastoupila do kabiny výtahu. Tom mě hned následoval, automaticky jsem stiskla tlačítko patra, kde byla ordinace, a zády se opřela o stěnu. Podívala jsem se na Toma a vztáhla ruku, abych ho mohla pohladit.

"Zajdeme si potom někam na oběd?" navrhla jsem.

"Podle toho, jak moc špatně mi po téhle prohlídce bude," ušklíbl se.

"Prosím tě, jenom se mi budeš dívat na břicho, neuvidíš úplně všechno," šťouchla jsem do něj a zasmála se. "A jestli se na to necítíš, můžeš zůstat v čekárně. Do ordinace půjdu klidně sama," usmála jsem se na něj. Hned ale zavrtěl hlavou.

"Nejen, že bych musel trpět výsměch od bratra, že jsem to nevydržel, když on ano, ale taky jsem zvědavý," pokrčil rameny. Usmála jsem se.

"Zvědavý?" naklonila jsem hlavu na stranu. "Vždyť je to v každém druhém filmu, není to nic nového," olízla jsem si rty. Tom si odfrkl.

"Vypadám jako někdo, kdo se dívá na romantické holčičí slaďáky? Nejsem Bill," píchl si prstem do hrudi. Zasmála jsem se. "Já se dívám na akční filmy, kde se neřeší těhotenství," popíchl mě. Našpulila jsem rty. Tentokrát se zasmál on a dlaněmi se opřel vedle mého těla, aby mě mohl políbit. "Neboj, nemám pocit, že čekám dítě s mým bratrem," zamumlal.

"To mě ani trochu nenapadlo, abych řekla pravdu," podívala jsem se na něj. "Nejsi zastáncem nějakého druhu incestu?" zvedla jsem obočí. Není to zrovna dávno, co jsme se bavili o jejich fanynkách, které zastávají názor, že Bill s Tomem mezi sebou mají vztah sexuální, ne jen sourozenecký. Neskutečně jsme se všichni čtyři nasmáli, ale v tuhle chvíli to byla zajímavě zvolená poznámka.

"Ha, ha, ha," ušklíbl se a krátce mě políbil, než vystoupil z kabinky. "Na kterou stranu?" zeptal se a prvně ukázal doleva a potom doprava. Hlavou jsem kývla směrem doleva, kde byly dveře mojí paní doktorky. Natáhl ke mně ruku a jemně mi stiskl dlaň. "Tak jdeme," pošeptal, jako by sám potřeboval dodat trochu odvahy.

"To zvládneš," povzbudila jsem ho a lehce ho políbila na tvář. A pak jsme vešli do čekárny.

Jelikož jsem byla objednaná na určitý čas, nemuseli jsme čekat na to, až se na nás dostane řada. Posadila jsem se a Tom se sesunul vedle mě. Seděly tady s námi další dvě těhotné holky, takže si asi musel připadat trochu divně. Položila jsem dlaň na jeho stehno a jemně mu ho stiskla, abych mu ukázala, že ho podporuju a děkuju mu za to, že je tady se mnou. Nervózně si poklepával nohou a poposedl pokaždé, když se otevřely dveře ordinace. Když se po pár minutách ozvalo moje jméno, zhluboka se nadechl. Prožíval to ještě více, než já sama. Vstala jsem a podívala se na něj, jestli teda jde se mnou. Stoupl si taky a hned mě chytil za ruku, jako bych snad byla jeho maminka a on šel k zubaři na křeslo.

"Dobrý den," usmála jsem se na paní doktorku, když jsem vešla.

"Dobrý den, Ellen," odpověděla mi hned, "dneska i s tatínkem?" usmála se na Toma a podala mu ruku, aby se mu představila.

"S Tomem jsme se bavili o tom, jestli budeme chtít vědět pohlaví," začala jsem hned. Doktorka přikývla.

"Jelikož jste tady oba dva, předpokládám, že ho budete chtít vědět," usmála se. Souhlasně jsem se usmála.

"Přesně tak," řekla jsem a podívala se na Toma. Bylo nezvyklé, že tak mlčel. Když byl nervózní, žvanil blbosti, ale teď musel být asi super nervózní, protože neřekl ani ň.

"Objevily se nějaké potíže od doby, co jste tady byla posledně?" zeptala se paní doktorka, když zasedla za stůl s mojí kartou. Poposedla jsem si na židli a zamyslela se.

"Jenom mě trochu trápil nízký tlak, ale na to jste mě upozorňovala," usmála jsem se na ni. "Trochu se mi zamotala hlava, když jsem rychle vstala z postele," vysvětlila jsem. "Nic víc."

"To jsi mi neřekla," pošeptal Tom. Překvapeně jsem se na něj podívala. Netušila jsem, proč bych mu něco takového měla říkat, ale potěšilo mě, že to chce vědět. Pohladila jsem ho po dlani a znovu věnovala svou pozornost mojí doktorce.

"Fajn. Tak, vyskočte si nahoru a vyhrňte si triko, ať zkontrolujeme miminko," usmála se a vstala. "Jste právě v polovině těhotenství, takže budeme zjišťovat docela důležité věci," začala mi paní doktorka vysvětlovat, co mě vlastně čeká. "Množství plodové vody, počet plodů a uložení placenty. Ale věřím, že všechno bude v pořádku," mrkla na mě.

"Množství?" zopakoval po ní Tom překvapeně. "Myslel jsem, že už je jasné, že bude dítě jedno," strčil si ruce do kapes.

"Podle srdečních odezev se to neurčuje tak snadno, ale teď budeme mít opravdu jistotu," vysvětlila, zatímco na porch sondy vymáčkla trochu vodivého gelu. Věděla jsem, že to trochu zastudí, ale i tak jsem zatajila dech.

"Tak, tady to máme," zamumlala si sama pro sebe, zatímco mi sondou přejížděla po břiše. Tom si stoupl kousek za mě a sklonil se ke mně níž, aby viděl na obrazovku, kterou doktorka nasměrovala tak, abychom dobře viděli. "Přesně tady vidíte to vaše děťátko," usmála se, když prstem přejela po černobílé obrazovce. Byla jsem trochu zmatená, co tam vlastně mám vidět, ale když mi ukázala, co hledat, bylo to snazší.

"Určitě je krásné po tobě," pošeptal mi Tom. Podívala jsem se na něj a sama překonávala své dojetí. Sám vypadal dojatě, což mě trochu překvapovalo. Nečekala bych to od něj.

"Tady vidíte hlavičku," ukazovala nám doktorka naše dítě. "Tělo a končetiny. Teď vás poprosím, jestli byste si nelehla na bok, miminko je špatně natočené, takže se to pohlaví těžko určuje," usmála se na mě. Hned jsem ji poslechla a natočila se na bok, zatímco se Tom snažil všelijak pomoci. Uhladil mi vlasy na stranu a lehce políbil na spánek, když se doktorka nedívala. Zvedla jsem k němu pohled a sledovala, jak se na mě usmívá.

"Tak, už jste si vybírali jméno?" zeptala se nás doktorka, zatímco začala utírat konec sondy do papírového ubrousku.

"Čekali jsme až na to, jestli to bude chlapeček nebo holčička," odpověděla jsem jí a vzala si od ní ubrousky, abych si mohla utřít břicho. Hned jsem si shrnula triko a seskočila ze sedačky, na které jsem doteď ležela.

"Jelikož bylo miminko trochu přetočené, myslela jsem, že budeme muset udělat ještě jedno vyšetření, ale nakonec vám můžu s jistotou říct, že to bude kluk jako buk," uculila se. Na chvíli jsem zatajila dech. Pořád jsem nedokázala doopravdy uvěřit tomu, že jsem těhotná, že budu matkou, ale když už vím, že to bude chlapeček, jako bych byla dalším krokem blíž k tomu si to uvědomit.

"Kluk," pošeptal Tom a objal mě kolem ramen. "Už jsem se připravoval na to, že budu mít doma dvě princezny, ale nakonec budeme mít přece kytaristu," olízl si rty. Spokojeně jsem se usmála a podívala se na doktorku.

"Tak, dneska vás můžu už propustit, domluvíme se na dalším termínu," pokývla hlavou a podívala se do mé karty. "Žádné vývojové vady nebyly zjištěny, jenom bych vás teď varovala před tím, že vám možná ještě porostou prsa. Doporučovala bych podpůrné podprsenky. Určitě taky pocítíte nepříjemné pnutí svalů v podbřišku. Kdyby to bylo opravdu nesnesitelné, klidně se tady stavte, nějak to vyřešíme."

"Děkuju," řekla jsem hned a vstala.

"Tak se uvidíme za několik málo dní," potřásla si se mnou rukou. Rozloučily jsme se a já hned zamířila ke dveřím. Podívala jsem se na Toma a poplácala ho po rameni.

"Nesls to statečně, máš pochvalu," popíchla jsem ho a propletla si s ním prsty.

"A budeme mít kluka!" pustil mou ruku a hned mě objal kolem ramen. Políbil mě do vlasů a na pár vteřin mě k sobě přitiskl. "Budu mít syna," pošeptal, jako by tomu nechtěl věřit.

Vyšli jsme z budovy a Tom se zastavil. Překvapeně jsem se na něj podívala a čekala, co z něj vyleze.

"Půjdeme do města pěšky, nebo se ještě doma stavíme pro auto, abychom se nemuseli trajdat po svých?" navrhl. "Mohli bychom rovnou říct Billovi a Ester, že budeme mít kluka," naklonil hlavu na stranu. Ani jsem se nemusela moc dlouho rozmýšlet, hned jsem přikývla.

"Aspoň si převleču nějaké pohodlnější šaty," pokrčila jsem rameny. Tak jsme se společně vydali cestou k domovu. Kdyby doktorka neměla ordinaci tak blízko, asi bych to měla těžší s přemlouváním Toma, abychom šli pěšky. Už si ráno automaticky bral klíče, když jsme se vydávali na naši společnou kontrolu. To jsem ho musela skoro ukecávat, abychom šli po svých.

"Dovedeš si představit výraz těch dvou, až jim to řekneme?" usmál se na mě Tom. Těšil se jako malé dítě, které má mít narozeniny.

"Každopádně, oba dva o tom ví, že jsme dneska šli na kontrolu, takže čekám, že nás budou zpovídat už ve dveřích," zasmála jsem se. "Budeme je napínat?"

"Myslíš, že něco takového vydržím, když vím, že budu mít kluka?" stiskl mi rameno a znovu mě políbil. "Bože, já tě miluju," otočil mě k sobě čelem a přitiskl své rty k mým. Prsty vjel do mých vlasů a lehce za ně zatahal, jako by zapomněl na to, že stojíme před domem na ulici, ne už schovaní za dveřmi.

"To jsi opravdu tolik toužil po synovi?" zeptala jsem se šeptem, když se po několika dlouhých vteřinách odtáhl.

"Je to přece sen každého chlapa, ne?" naklonil hlavu na stranu. "I když, je pravda, že Billovi by stačila i holka. Stejně je to jedno, prostě spolu čekáme dítě, to je pro mě hlavní," objal mě kolem ramen.

"Však počkej, jak na něj budeš nadávat, až ti bude běhat a tahat tvoje věci," ukázala jsem na něj prstem. Dlaněmi sjel na mé břicho a spokojeně našpulil rty.

"Miluju tě, víš to," naklonil hlavu na stranu. Zasmála jsem se a loktem ho píchla do žeber. Vykročila jsem k chodníku, který vedl k našim domovním dveřím, a táhla Toma za sebou. A sotva jsme otevřeli dveře, už se k nám z obýváku řítil Bill. Přesně, jak jsem to čekala.

"Tak co?" zeptal se hned.

"Nech je vydechnout, prosím tě," zasmála se Ester a významně se na něj podívala, aby nás přestal obskakovat a nechal nás se zout. Odložila jsem tašku stranou a vydala se po schodech.

"No kam jdeš? Musíte nám říct, co čekáte!" zatleskal Bill.

"Jde se převléct do šatů," vysvětlil Tom místo mě a opřel se o zábradlí. "Jdeme na oběd někam do města," pokrčil ledabyle rameny.

"A kdy se dozvíme, jestli budu mít synovce nebo neteř?" uslyšela jsem Billův podrážděný hlas. A hned potom následoval Tomův hlasitý hrdelní smích. Rychle jsem se převlékla, abych Toma nenechala dlouho na pospas těm dvěma, a zase utíkala dolů po schodech. Zpomalila jsem a objala Toma kolem ramen, když jsem stála za ním, a opřela se o jeho rameno.

"Vy byste to chtěli vědět?" naklonila jsem hlavu na stranu. Tom se na mě krátce podíval a hned mě políbil na tvář.

"No, dítě je v pořádku, to je hlavní, ne?" podíval se na ně.

"Přesně tak," přikývla jsem a obešla Toma, abych ho mohla obejmout kolem pasu. Položil mi ruku kolem ramen a pobaveně se podíval na Billa s Ester. Usmála jsem se na ně.

"Takže?" založil si Bill ruce na prsou. Olízla jsem si rty a zhluboka se nadechla.

"Budeme mít syna," řekla jsem. A oba dva zajásali a objali nás. Bill mě přitiskl na svou hruď a všichni čtyři jsme se hromadně objali. Já budu mít syna. Budu matka, opravdu.

B.