Děkuji, že na mě myslíte. I já myslím na vás. Neustále. Kolikrát jsem si otevřela word s dílem povídky, který tu už dávno měl být, ale prostě jsem nebyla schopná tvořit slova, se kterými bych byla spokojená. Poslední dny trávím buď v práci nebo na nějakém hraní s cimbálkou, s učením na poslední zářijovou zkoušku jsem ještě ani nezačala (to jsem zvědavá, kdy to tak asi všechno stihnu), a přitom bych tak moc chtěla psát. Mám pocit, jako bych jen čekala na to pořádné popostrčení, než se spustí lavina slov, která nás všechny zaplaví. Jenže kdo nebo co má tu moc mě pořádně nakopnout?
Jak se mi stýská po bezstarostných časech. Kéž bych se probudila, zjistila, že je mi sladkých patnáct a všechny ty prožité roky byl jenom zlý sen. Nebyly to zlé časy, to ne, ale ve světle posledních událostí mám prostě pocit, že můj život jde momentálně do trapu. Kdy už se konečně odrazím od dna a budu zase stoupat, sakra?
P.S. Sledovali jste perseidy? Já měla krásný pátek. :)
Je mi opravdu moc líto, čím si teď procházíš, a zcela chápu tvé pocity. Zkrátka teď nemáš šťastné období a to, že ti chybí to "něco" k psaní, jednoduše skousneme. Ty hlavně hleď na to, abys našla zase něco krásného, růžového, zářivého, co ti alespoň trochu projasní tvůj prozatím potemnělý život. Víš, co prohlásil John Lennon: "Až ti v životě bude nejhůř, otoč se ke Slunci a všechny stíny padnou za tebe!" Snad ti tento krátký citát dodá trochu naděje :)
OdpovědětVymazatViem sa vcítiť do teba, to mi môžeš veriť... ale raz bude dobré.. či to bude zajtra, za týždeň, za mesiac, na tom nezáleží, ale raz to príde... dovtedy treba mať hlavu hore... a s poviedkou si nerob starosti.. na dobré sa dlho čaká a som ochotná to podstúpiť...
OdpovědětVymazat:)
OdpovědětVymazatTma má moc tě nakopnout
OdpovědětVymazatŽivot jde ve vlnách - jednou je člověk dole, jednou nahoře. Až tě na konečcích prstů u nohou zašimrá dno, připrav se, a pak se pevně odraž.
OdpovědětVymazatChce to jen hodně síly, odhodlání, a trpělivosti. Přijde to.Budu držet palce.