The Beast #05

Nikdy jsem si nemyslela, že budu patřit k těm pisatelkám, které dokáží k psaní nezasednout i týden a nezveřejnit i měsíc. Až mě děsí, jak se takové pozici začínám přibližovat.

Procházím teď obdobím plným změn: nejen, že se pořád nemůžu odpoutat od bolestivých prázdnin, ale taky se stěhuju z nynějšího bytu, začala škola, snad každý víkend vyrážím s nástrojem pod paží hrát na nějakou svatbu/narozeniny/... Navíc jsem se teď pustila do Zavrženého! Už kdysi jsem to četla a hltala to, teď jsem tomu opět propadla. S tím rozdílem, že už mám k dispozici i další díly... No. Snad se mi podaří s povídkou hnout víc, než jak jsem doposud předváděla. A vy si užijte počtení. :)

Luv ya, B.

Hudba: Lana Del Rey - Born To Die

Týden volna byl větším utrpením, než jsem si myslela, že bude. Těšila jsem se na volno a na to, že budu mít konečně čas sama pro sebe, ale narazila jsem na problém, že jsem času nakonec měla až příliš. Ne všechny dny jsem toužila po samotě, a než se Dean vrátil, neměla jsem ke komu se připojit. Anita chodila do práce a sotva se z ní vrátila, buď podnikala něco s novými sousedy, nebo rovnou padla do postele, protože se předešlý den vrátila pozdě v noci z nějaké toulky s Billem a Tomem. Spřátelila se s nimi během několika dní a teď se zdálo, že jsou siamská trojčata. Drásalo mi to nervy. Ne proto, že bych jí záviděla, že někoho má, ale proto, že se jednalo zrovna o tyhle dva. Možná jsem se chovala předpojatě a naivně uvěřila tomu, co se o nich vykládalo, možná jsem oprávněně zaujala takový postoj. Pohybovali se ve stejné branži jako já. A tam se na slušného člověka prostě nenarazí. Já sama jsem byla ukázkovým příkladem.

Seděla jsem ve své oblíbené kavárně a popíjela kávu, když se mi v kabelce rozezvonil mobil.

"Deane," oslovila jsem volajícího s úsměvem. "Konečně ses vrátil do města?" zeptala jsem se a pomalu zvedla pohled od složky s klientem, kterého mi Suzie dohodila. Sice se tenhle doprovod měl uskutečnit až za několik dní, ale už dopředu věděla, že nebude moct, tak předala kontakt na mě. Byla jsem jí za to vděčná. Zdálo se totiž, že se jedná o docela normálního a slušného chlapa ve středních letech.

"Vrátil jsem se už v noci a právě teď jsem se probudil z výživného spánku. Dáme někde sraz?"

"Už sedím na kapučínu a pročítám si jednu složku," sdělila jsem mu.

"Na tenhle víkend? Mám pro tebe totiž nejeden kšeftík," řekl.

"Ne, až na další víkend. Na tenhle víkend jsem si nic nesháněla, věděla jsem, že mě určitě budeš zásobovat," olízla jsem si rty.

Dean se krátce zasmál. "Máš pravdu. Mám pro tebe hned dva, na pátek i na sobotu. Nudit se nebudeš," znovu se zasmál. "Takže vydrž, během půl hodiny bych mohl být u tebe. Předpokládám dobře, že sedíš v Harts?" zeptal se.

"Správně," pousmála jsem se. "Kde jinde bych si mohla dávat nejlepší kapučíno ve městě?" naklonila jsem hlavu na stranu a prsty si prohrábla vlasy. "Pohni zadkem, nebudu na tebe čekat celou věčnost," řekla jsem nakonec, než jsem hovor ukončila. Natáhla jsem se pro hrníček se zbytkem kapučína a dopila až do dna. Sotva jsem položila hrníček zpátky, už přede mnou stála obsluha.

"Máte ještě nějaké přání?"

"Jemně perlivou minerálku, prosím," objednala jsem si, abych nemusela na Deana čekat o suchu. Naštěstí mu nečekalo moc dlouho, než se jeho postava objevila ve dveřích. Než mě pozdravil, položil přede mě dvě tučné složky s klienty, které jsem měla doprovázet tento víkend.

"První je na pátek, druhá na sobotu," sdělil mi, než se nade mnou sklonil, aby mě lehce políbil na přivítanou. "A hned dnes tě můžu vzít do nějakého klubu. Co ty na to?" zeptal se, když si sedal naproti mně.

"Nemůžu se dočkat," pousmála jsem se. "Doma je to nuda násobená tím, že se Anita celou dobu uvrtává v protějším bytě," protočila jsem oči.

Dean jen zvedl obočí, ale neřekl k tomu nic. Bylo mi však nad slunce jasné, co se honilo jeho hlavou. Ano, nejednou mi říkal, abych se s nimi taky snažila prohodit pár slov, ale prostě nemůžu překonat ten nepříjemný pocit, který se mi usadí v hrudi, kdykoliv je vidím nebo o nich slyším.

"Tak," přerušila jsem tok jeho myšlenek. "Jaká byla dovolená?"

Když jsem se vrátila domů, bylo už pozdě večer. Setkání s Deanem se prodloužilo na pozdní večeři a krátké posezení v klubu, což bylo právě to pravé ořechové, co jsem po dlouhé době potřebovala. Co jsem ovšem nevyhledávala a nepotřebovala, byla přítomnost těch dvou v našem bytě. Když jsem za sebou zavřela dveře bytu, uslyšela jsem tichý chechot, který mohl znamenat to jediné. Anita má opět návštěvu. Nahlédla jsem do obývacího pokoje.

"Já myslela, že jste se stěhovali vedle, ne ke mně," řekla jsem místo pozdravu.

"Ahoj," usmál se na mě Bill. Jako by vůbec neslyšel tu jízlivost v mém hlasu. Jako by vůbec nechápal, že my dva kamarádi prostě nebudeme, ať se bude chovat sebesladčeji. Tom ke mně sotva zvedl pohled, než si do pusy nacpal plnou hrst popcornu. Na stole bylo nachystaných hned několik pochutin. Nechápavě jsem zvedla obočí.

"Co se tu děje?"

"Anita nás pozvala, abychom poznali vaši mámu," vysvětlil mi Bill.

Přitiskla jsem si složky, které jsem držela v rukou, k tělu, a bolestně vydechla. "Ona už přijela?" hlesla jsem.

"Dcera za všechny prachy, sleduju," ušklíbl se Tom.

Nevěnovala jsem mu jediný pohled, když jsem odcházela, abych vyhledala Anitu. A očividně taky svou matku. Prošla jsem dveřmi do kuchyně a obě dvě našla stát u linky. O něčem se bavily, chystaly další tác s pochutinami a vypadaly jako ideální matka s ideální dcerou.

"Nicole! Už jsi konečně doma?" usmála se na mě Anita a odložila nůž, kterým krájela kousky mozzarelly na plátky. "Máma přijela. Nemohla jsem se ti dovolat, tak jsem myslela, že jsi někde s Deanem," vysvětlila.

Beze slova jsem přesunula pohled z jejího obličeje do obličeje matky.

"Žádné překvapení, že mě na letišti přivítala jenom jedna dcera," zvedla obočí.

"Jenom ta, které ses ozvala," pokrčila jsem rameny. Přehodila jsem si složky pod jednu paži a přešla k ledničce, abych si dala něco malého na zahnání hladu.

"Dean? Přítel, o kterém nevím?" uslyšela jsem matčinu otázku, ovšem se zdálo, že se ptá Anity, ne mě.

"Je to její kolega a kamarád," odpověděla za mě. Bylo to přesně tak, jak jsem si pamatovala - Anita je největší sluníčko naší rodiny, já jsem černá ovce. Nic a nikdo na světě to nedokáže změnit.

Zavřela jsem dveře lednice a zadívala se do matčina obličeje. "Proč jsi přijela?"

"Protože bude mít Anita narozeniny," odpověděla s lehkým pokrčením ramen. Věděla jsem důvod její návštěvy, ale slyšet to z jejích úst mě ujišťovalo v tom, že jsem pro ni opravdu velikým zklamáním.

"A proto jsi tady tři dny dopředu před plánovanou oslavou?"

"Ano. Vadí ti to snad?" zeptala se a dala si ruku v bok.

Mlčky jsem našpulila rty a přemáhala se, abych jí do tváře nevmetla opravdu nehezkou odpověď. Matka si založila ruce na prsou a oplácela mi pohled, který rozhodně nebyl plný lásky.

"Ehm," odkašlala si Anita ve snaze zachránit situaci. "Nicole, přidáš se k nám?" zeptala se. "Jídla je připraveného dost, ten jogurt si můžeš nechat na ráno," pousmála se.

"Myslím, že moji odpověď už dávno znáš."

"Ale no tak!" povzdychla si. "Nemůžeš aspoň na moje narozeniny zahodit svůj věčný škleb a sednout si s námi?" zvedla obočí. "Složky se můžeš naučit i zítra, kdy už po tobě nebudu nic chtít. Slibuju. Jenom jeden večer s námi. Co ty na to?" přemlouvala mě. "A nemusíš s námi v sobotu do klubu."

"V sobotu jsem stejně v práci."

"Chci po tobě jeden večer. Nic víc," naklonila hlavu na stranu. "Jeden."

"To tě musí tvá sestra tak uprošovat?" ozvala se matka zpoza jejích zad. Protočila jsem oči a nereagovala na osobu, která mě zavrhla už dávno. Dál jsem hleděla na Anitu a litovala svých slov dřív, než jsem je vypustila z pusy.

"Fajn," sykla jsem. "Ale chci víno," ukázala jsem na ni prstem. Hned na to jsem schovala jogurt, který jsem si plánovala vzít. Možná mě obměkčila její žádost, možná jsem byla lehce opilá z klubu, ve kterém jsme s Deanem byli. Ať už za to mohlo jedno nebo druhé, to hlavní bylo, že jsem dobrovolně svolila k tomu, abych měla ve své blízkosti tři neoblíbené a nesympatické osoby. A sestru.

Seděla jsem v křesle, odkud jsem měla výborný výhled na všechny, kteří v mém obývacím pokoji seděli, a v rukou držela mobil, na kterém jsem projížděla nejčerstvější příspěvky na všech možných sociálních sítích. Nudila jsem se jako prase, ale když už jsem to Anitě slíbila, odhodlala jsem se tu vydržet, ač jsem se do jejich konverzace nezapojovala. Čas od času jsem vzhlédla, abych se ujistila, že tu jsou stále všichni čtyři, ale nevnímala jsem ani jednoho. Když padlo mé jméno - a to moc často opravdu nebylo - jen jsem něco zabručela. Většinou to stačilo. Teď se ovšem ozvala moje matka.

"Nicole?" zopakovala poněkud podrážděnějším hlasem.

Zaměřila jsem na ni svou pozornost a s dostatečně podrážděným výrazem v obličeji jsem zvedla obočí.

"Ptala jsem se tě, jestli se k nám zítra přidáš na oběd."

Pomalu jsem si olízla rty a nechápavě zamrkala. Jí nešlo o to, abych s nimi strávila nějaký čas. Chtěla se před cizími ukázat jako dobrá matka. Kdybychom tady byly samy s Anitou, přede mnou by se domlouvala na obědě se sestrou a mě by určitě nepozvala. Byla jsem si stoprocentně jistá.

"No?" pobídla mě, už ne tak klidným a líbezným hlasem. Mlčela jsem už delší dobu a ji to zřejmě znervózňovalo víc, než by si byla ochotná připustit.

"Zítra už něco mám," trhla jsem rameny. Moje typická slova, která jen málokdy byla výmluvou. Většinou jsem opravdu už měla domluvenou schůzku u kadeřnice, manikérky nebo jsem měla v plánu fitness centrum. Můj čas byl prostě cenný. Dnes to jenom výmluva byla. Oni to ovšem vědět nemusejí.

"No samozřejmě. Však to nevadí, zabavíme se i tak."

"Jsem si tím jistá. Nikdy dřív s tím problém nebyl," odpověděla jsem se stejně jízlivým podtónem, s kým matka řekla svou poslední větu. Natáhla jsem se pro svou skleničku s vínem a obrátila do sebe její zbytek. Položila jsem ji prázdnou na stůl.

"Nemusíš do sebe klopit alkohol po litrech," pustila se do dalšího kritizování, zatímco mi Anita dolila zbývající víno z lahve.

"Nejsem táta, abys mě musela pořád cepovat," odsekla jsem.

Matka si beze slova odfrkla a vstala, zamířila někam do útrob bytu. Tipla bych, že se urazila a odešla do pokoje pro hosty. Anita se jen nervózně zasmála a taky vstala. S prázdnou lahví přešla do kuchyně, odkud se v nastalém tichu ozvalo otevírání dveří lednice.

Ano, tady bude potřeba více vína. Mnohem více.

"Rodinné vztahy," zamumlal Bill a zlehka se pousmál. "Vždycky je to v určitém směru náročné, viď?"

Zamračila jsem se na něj. "Tebe snad vlastní matka taky nenávidí?"

"No to úplně ne, ale -"

"Tak k tomu nevyjadřuj," štěkla jsem po něm, ani ho nenechala domluvit.

"Hele!" ozval se Tom a výhružně na mě ukázal prstem. "Takhle s bráchou mluvit nebudeš."

Vstala jsem a stejně zamračený pohled vrhla i na Toma, nejen na Billa. "Moc si nevyskakuj. Jsi v mém bytě," píchla jsem prstem do své hrudi. "Sedíš na mé pohovce a krmíš se mým jídlem," sykla jsem.

"Můžeš mi říct, co máš za problém?" vystřelil na nohy i on.

"Vy dva jste můj problém. Tyhle podělané návštěvy a nedostatek soukromí, to je můj problém!" procedila jsem mezi zuby.

Na jeho tváři se rozhostil pobavený úsměv, který mé nervy drásal k prasknutí. "Jak můžeš nenávidět lidi a jejich společnost, když se živíš jako drahá kurva?"

Překvapením mi vyjely oči z důlků.

"Tome," uslyšela jsem Billovo tiché zašeptání.

"Vypadni," zasyčela jsem, nejprve tiše, než jsem to zopakovala hlasitěji a mnohem nenávistněji. Kolena se mi klepala zlostí a já viděla rudě. "A ještě jednou tady ten tvůj ksicht uvidím, tak se modli, aby ses dožil příštího rána," dodala jsem, zatímco se jeho vysoká postava přesunovala směrem ke dveřím mého bytu. Čekala jsem nějakou jízlivou odpověď, cokoliv, co by odpovídalo tomu, co jsem se o něm za posledních několik dní dozvěděla a naučila. Nic ovšem nepřišlo, jen Billovo tiché povzdychnutí. Oba dva museli tušit, že tentokrát prostě přestřelil. A ve velkém stylu.

"Co se tady proboha stalo?" zeptala se Anita, sotva se přiřítila z kuchyně. Ani jsem na ni nepohlédla, když jsem popadla svou sklenici s vínem a prchla z místa činu. Však on jí Bill určitě vylíčí, co se proboha stalo. Se supěním jsem otevřela dveře balkonu a zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu, který mou vybouřenou náladu trochu umírnil. Večerní posezení, které Anita s matkou naplánovaly, bylo sotva na svém počátku, a stejně jsme se už stihli pohádat. Nepřekvapovala mě výměna názorů mezi mnou a matkou. Že se do toho zapojili i ti dva noví sousedé, to tomu dodalo nový směr.

Vydechla jsem.

Mezi rty jsem pevně stiskla filtr cigarety a zapálila si. Sklopila jsem pohled ke svým prstům, ve kterých jsem držela sklenici s vínem. Jeho hladina se lehce třepotala, jak se mi zlostí třásly dlaně. Než filtr cigarety doputoval k mým rtům podruhé, trvalo to delší dobu. Třásla jsem se celá.

Nenávistně jsem si podupla a se zaťatými zuby dosedla do křesla, které zabíralo kout balkonu. Přehodila jsem si nohu přes nohu a zahleděla se do oblohy. Kolikrát jsem musela taková slova vyslechnout, ale nikdy to nebylo v mém vlastním bytě. Moc dobře musel vědět, že mým povoláním je něco naprosto jiného, jsem si jistá, že mu Anita důrazně vysvětlila, co dělám a co ne. Určitě mu taky neopomněla říct, aby přede mnou taková slova nevyslovoval. Ať si je klidně myslí, jenom ať je neříká. A co udělal on? Pravý opak.

Drahá kurva.

Odfrkla jsem si.

Za tohle zaplatí.

B.