The Beast #06

Děkuji za vaše ohlasy. Přeji krásné počtení. :) B.

Hudba: Katy Perry - Rise

Následující dny proběhly, aniž bych s kýmkoliv kromě Deana musela prohodit jediné slovo. Anita kolem mě chodila po špičkách, matku jsem potkala jedinkrát v jídelně, a co se týče sousedů, ani jsem o jejich existenci nezavadila. Podle mého měřítka to byly dny plné ideálu a krásy samoty, kterou jsem tolikrát vyhledávala. Stihla jsem si zajít do salonu krásy, stihla jsem pár hodin strávit v obchodech s oblečením, ale taky s luxusními šperky, a pomalu jsem se připravovala na víkend, který se přede mnou tyčil s velikým otazníkem na dveřích. Už několikrát jsem měla hned dva doprovody za sebou, ale málokdy jsem se toho musela naučit tolik. Ve strachu, že si popletu informace z obou složek a udělám nějaké faux pas, jsem každou chvíli listovala papíry a opakovala si, co jsem nutně musela vědět.

Prsty jsem si prohrábla vlasy a zkontrolovala čas. Byl páteční podvečer. Už nějaký čas jsem seděla ve spodním prádle a županu, připravená se jen nalíčit a obléct do dalších svůdných šatů, které mi pomůžou projít večerem. Zahleděla jsem se na stěnu před sebou a snažila si vybavit základní informace o Gregovi, kterého jsem měla dneska doprovázet, když se mi na stole rozezvonil mobil.

"Uhm?" zamumlala jsem místo pozdravu a vstala. Podržela jsem si mobil mezi uchem a ramenem a otevřela dveře skříně, abych si vytáhla šaty, které jsem si už dopředu vybrala.

"Stíháš?" zeptal se Dean.

"Právě se oblékám. Pak mi stačí patnáct minut na nalíčení," odpověděla jsem. "Proč?"

"Nečekaná změna plánu. Musíme tam být už za půl hodiny. Právě jsem se to dozvěděl," povzdychl si.

Napodobila jsem ho. Oba dva jsme nesnášeli, když se plány na poslední chvíli měnily, zvláště potom, když se mi zkrátil čas, který jsem si vyhradila na přípravu. "Pořád stíháme," pronesla jsem klidně. "Čekám tě tu za dvacet minut."

"Fajn," souhlasně hlesl, než hovor ukončil. Odhodila jsem mobil na ustlanou postel a zatáhla za pásek županu, abych si ho mohla sundat z ramen. Ve spěchu jsem si přes hlavu přetáhla světle růžové šaty, které v kontrastu s mým opálením vypadaly prostě dokonale, a zamířila ke svému toaletnímu stolku. Pokud se dneska zmůžu jen na rychlé nalíčení, budu se muset o to víc usmívat a snažit, aby večer dopadl i tak dobře. Co se dá dělat. Prostě ze sebe vydám to nejlepší.

Zbývala mi minuta do plánovaného odjezdu, když jsem vyšla z pokoje a procházela bytem s lodičkami v rukou. U botníku jsem si je nazula a otevřela dveře bytu. K uším mi dolehl zvuk výtahu, jehož kabina se právě s tichým cinknutím zavírala. Přidala jsem do kroku, a že to v těch botách byla fuška, a rychle protáhla své tělo škvírou ve dveřích výtahu. Vydechla jsem a pohodila si vlasy přes rameno, než jsem si všimla, že v kabině nestojím sama. Přeměřila jsem si jeho ošacení - naprosto obyčejné černé triko a ještě obyčejnější černé kalhoty, než jsem pohled zvedla do jeho obličeje. Díky tmavému outfitu byly jeho oči černé jako dva uhly.

S nechutí, která vyzařovala z každého jeho póru, našpulil rty. "Pracovat?" zeptal se. Obyčejné slovo, které díky jeho tónu hlasu znělo jako nejhorší urážka na světě.

"Ne, že by ti do toho něco bylo, ale ano," řekla jsem a otevřela psaníčko, abych si zkontrolovala, jestli mám opravdu všechno. Hlavní byly klíče od bytu, mobil, pár bankovek a pudřenka, abych se měla na co vymlouvat, když mi to bude trvat na toaletách. S povzdychnutím jsem psaníčko zacvakla. Zapomněla jsem jednu podstatnou věc - parfém.

"Copak, zapomněla sis přibalit ochranu?" ušklíbl se. Přehodil si černou motorkářskou bundu a zlatavou helmu z ruky do ruky a volnou dlaň zastrčil hluboko do kapsy.

Zvedla jsem k němu pohled a zamračila se na něj. "Ne, zapomněla jsem prášky, abych se z těch tvých blbých keců neosypala."

"Ochrana je důležitá. Zvlášť při tvém povolání," pokračoval, jako by moji poznámku vůbec nezaslechl.

Nevěřícně jsem zamrkala. Opravdu se dál drží tohoto tématu? Je ubožejší, než jsem si myslela. A že má potřebu do mě pořád rýpat, tím dělá snazší moje rozhodnutí, že mu ze života udělám peklo.

Zachechtal se. "Jo tak dneska za netykavku. Hm, dobrá taktika," pomlaskl si. Moje mlčení si samozřejmě přebral po svém.

"Sklapni."

"Nejsme v tvém bytě, abys mi mohla rozkazovat."

"Bože můj," protočila jsem oči.

"Nebojíš se, že se vzplaneš pekelným plamenem, když se budeš takhle rouhat?"

Mlčela jsem a zvedla pohled k malému displeji, na kterém se odpočítávala čísla pater. Dneska se to nějak podezřele táhlo. Neodpovídala jsem mu, nechtěla jsem si kazit náladu ještě před začátkem mé pracovní doby. I tak mi už klesala k dobu mrazu, a to jsem ho musela snášet teprve několik desítek vteřin. Když přešlápl z nohy na nohu a tím se ke mně přiblížil, ovanula mě silná zemitá vůně.

"Myslíš si, že mě můžeš jenom tak ignorovat?" zamumlal kousek od mého ramene.

"Můžeš mi říct, co máš za problém, sakra?" procedila jsem mezi zuby.

"Prostě tě nemůžu vystát," trhl rameny.

"V tom případě ti to usnadním - taky tě nemůžu vystát," zamířila jsem na něj prstem, ale ruku jsem zastavila kousek před jeho hrudí, abych se vyvarovala jakémukoliv doteku. "Tak se se mnou prostě nebav a hned budeme mít oba dva krásnější život," ušklíbla jsem se a svěsila paži zpátky podél svého těla.

"Nemůžu tě vystát. To ovšem neznamená, že mě nebaví ti dělat naschvály."

"Jsi ubohý."

"Ne víc, než tvoje uboze levné vystupování," odfrkl si.

Znovu jsem se k němu pootočila čelem a pomalu si olízla spodní ret, pokoušejíc jeho mužskou přirozenost. Jestli byl chlap, za kterého se vydával, muselo to s ním aspoň něco málo udělat. "Nepovídej," zamumlala jsem a zvědavě zvedla jedno obočí, zuby si přejíždějíc přes čerstvě navlhčený ret. Naklonila jsem hlavu na stranu a pramen vlasů mi sjel přes holé rameno. Jeho pohled sklouzl k tomu prameni a putoval až do mého výstřihu, na který jsem dnes vsázela. I s mými podpatky byl o mnoho centimetrů vyšší než já. Měl dokonalý výhled. Táhle a zhluboka jsem se nadechla, čímž jsem udělala výstřih ještě přitažlivější.

Ztěžka polkl.

Pousmála jsem se. Měla jsem vyhráno.

Zvedl pohled k mému obličeji a přivřel oči do tenkých škvírek, sval na čelisti se mu napnul. Věděl, že právě teď selhal a že mi to neuniklo.

"A pak mi povídej o tom, kdo je ubohý," zamumlala jsem tak, aby bylo každé mé slovo zřetelné. Dveře výtahu se otevřely a já se vztyčenou hlavou vyšla ven, vzhůru vstříc dnešní noci. Nakonec se zdálo, že setkání s tím pitomcem mi náladu kupodivu pozvedlo. Vyhrávat nad ním každý den, to by se mi velice líbilo.

Nasedla jsem za Deanem a pozdravila ho jako obvykle - políbením na tvář. Posadila jsem se a pohodlně si natáhla nohy před sebe, abych si ještě chvíli odpočinula, než budu muset celý večer vytrpět výšku podpatků, kterou jsem si zvolila. Zatímco Dean vyřizoval poslední telefonát, zahleděla jsem z okýnka ven. Tom vyšel z hotelu hned po mně a teď překračoval silnici na protější stranu. Sledovala jsem jeho siluetu, jak protahuje paže rukávy motorkářské bundy a sedá si na dokonale vyleštěnou motorku. Z helmy vytáhl kožené rukavice, natáhl si je a pak si nasadil helmu. Rozhlédl se po silnici, než se rozjel opačným směrem, než jakým jsme měli jet my. Olízla jsem si rty. Motorkář, určitě rebel. Na takový typ kluků se holky prostě musí lepit. Tělem mi projela vlna adrenalinu, nepochopitelná a naprosto proti mé vůli.

"Můžeme jet?" zeptal se Dean. Vyrušil mě z myšlenek, které jsem si sama nedokázala vysvětlit.

"Můžeme," přitakala jsem.

"Připravená na večer?"

"Snad," odpověděla jsem mu. "Po dlouhé době jsou dvě akce za dva dny a já z toho mám hlavu jako pátrací balon," pousmála jsem se.

Dean mi oplatil úsměv. "Všechno se zvládne, neboj."

Jen jsem přikývla. Uhladila jsem si pramen vlasů za ucho a hlavou se opřela o opěrku sedačky, ve které jsem spočívala. Dean slabě zesílil rádio, zřejmě vycítil, že nemám zrovna náladu na povídání. Dneska jsem byla nervóznější než obvykle, takže jsem mu byla vděčná za to, že mě nenutil k tlachání. Byli jsme na sebe dokonale vyladění, možná taky proto se nám spolu tak skvěle pracovalo.

Dean přibrzdil u patníku chodníku a nechal běžet motor, když obcházel auto, aby otevřel dveře dnešnímu zákazníkovi. Když se vedle mě posadil, ujistila jsem se o tom, že fotka v jeho složce je opravdu aktuální.

"Jsem Nicole, těší mě," pousmála jsem se a natáhla k němu dlaň.

"Greg. Můžeme si tykat?"

"Samozřejmě, že můžeme," znovu jsem se pousmála. "Jsem správně vyrozuměna, že se dnes jedná o získávání sponzorů?" zeptala jsem se. "Nechtěla bych udělat nějaké faux pas a způsobit tím potíže."

"Ano, dostaly se k tobě správné informace," přikývl. "Většinu sponzorů už mám na své straně, teď jen záleží na posledním, který by mohl dodat závěrečnou sumu. Díky tomu bychom mohli začít s naší stavbou."

"Rozumím," přikývla jsem. Všechny tyhle informace jsem si přečetla, ale ujistit se o tom i z jeho úst jsem prostě musela.

"Chtěl jsem ho pozvat na večeři, ale neformální setkání v jednom z lepších klubů mi přišlo lidštější," trhl rameny.

"Já tvou volbu nezpochybňuji, Gregu," řekla jsem a lehce položila dlaň na jeho rameno. Byly to gesta, se kterými jsem si získávala pozornost a sympatie u opačného pohlaví. S touhle taktikou jsem mohla dosáhnout téměř všeho.

"Na dnešní večer opravdu spoléhám, proto jsem si zavolal tebe," podíval se mi do očí. "Slyšel jsem, že umíš opravdu zapůsobit."

Uculila jsem se. "To mi lichotí, že se o mně šíří takové zvěsti," naklonila jsem hlavu na stranu. "Tak si hned po příchodu připijeme na dnešní večer, aby se nám vydařil," navrhla jsem.

"Tak to každopádně," vydechl. Dlaněmi si přejel přes stehna a vypadal opravdu nervózně. No jo, jde o velikou věc. Teď bylo na mě, abych mu byla oporou a pomohla mu získat, po čem toužil.

Greg vystoupil z auta jako první a hned mi nabídl dlaň, abych se ho mohla přidržet. Sotva jsem se postavila na vlastní chodidla, lehce položil paži kolem mého pasu. S úsměvem jsem kývla na Deana, který měl na starosti parkování. Většinou se v klubu objevil během následujících několika minut, aby zpovzdálí dohlížel na to, že jsem v pořádku. Bok po boku jsme vstoupili do klubu, ve kterém jsem už několikrát podobnou situaci zažila - tahání peněz z těch bohatších. Hned ve dveřích se nás ujala ochranka klubu a zavedla nás do klidnějších prostor, kde se takové schůzky děly na denním pořádku.

"Nezapomeň v klidu dýchat. Sponzor je taky jenom člověk, a pokud podáš pádné důvody, proč by mě vrazit peníze právě do tebe, všechno půjde jako po másle," zašeptala jsem kousek od Gregova ucha. Tělem jsem byla nakloněná k tomu jeho, takže jsem nesledovala, kdo kolem nás prochází.

"Děkuju," zamumlal mi odpověď.

"Na chvíli mě omluv, musím si zajít na toalety. Jsem zpátky během vteřinky," hlesla jsem a známou cestou zamířila k dámským záchodům. Už kolikrát jsem dělala spíše podporu, než doprovod jako takový. Nevadilo mi to, ale většinou se jednalo o seriózní muže, kteří věděli, co chtějí a za čím jdou. Jak se zdálo, Greg takové schůzky zažité neměl. Třepal se, byl nervózní a k mému klidu moc nepřidával. Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle a vytáhla pudřenku. Přejela jsem si nos a čelo a znovu ji schovala. Prsty jsem si prohrábla vlasy a zkontrolovala čas. Sponzor by už tu mohl být. Nastal můj čas, abych zapůsobila.

Vyšla jsem z toalet a s vlněním boků jsem prošla kolem baru, abych našla Grega stát u volného stolu. Třásl si rukou s majitelem klubu, ve kterém jsme se právě nacházeli. Na mých rtech se usadil úsměv. Přišla jsem k nim a dlaní jemně přejela po Markusově paži.

"Zdravím tě," naklonila jsem hlavu na stranu a kouzelně se na něj usmála.

"Nicole!" oslovil mě a oplatil mi úsměv, který jsem na něj vrhla. Už kolikrát jsme spolu pracovali - já měla dotáhnout a opít nějakého boháče, Markus nám poskytl soukromí horních pater, která většinou patřila k VIP sekcím. Markus tak dostal spoustu peněz z jeho kapsy a boháč si užil přítomnosti hezké ženy.

"Netušila jsem, že jsi ve městě. Myslela jsem, že jsi byl na dovolené na Floridě," olízla jsem si rty.

"Vrátil jsem se před několika hodinami. Nemohl jsem si nechat ujít tuhle důležitou akci," usmál se a lehce trhl rameny. "Už vás ale nebudu rušit," pokývl si pro sebe hlavou. Přesunula jsem svoji pozornost na Grega. Pobídl mě, abych se posadila na pohovku, u které jsme doposud postávali. Uvelebila jsem se a hned přede mnou přistál můj oblíbený drink - barmanku určitě poslal Markus. Věděl, čím jsem si ráda zvedala náladu. Greg se posadil vedle mě a já zlehka položila dlaň na Gregovo koleno.

"V pořádku?" zeptala jsem se, když se najednou otřepal.

"Už je tady," vydechl a jako zhypnotizovaný hleděl před sebe. Následovala jsem jeho pohled a mé tělo strnulo.

Ve dveřích se objevila povědomá silueta oděná celá v černém. Zlatavá motorkářská helma se pohupovala podél jeho boku, zatímco houpavou chůzí přešel až k našemu stolu. Zamrkala jsem a ztěžka polkla, když jsem si uvědomila, co mi tady osud přichystal. Měla jsem pomoct tahat peníze ze svého pitomého souseda?

"Moc mě těší, pane Kaulitzi, rád vás poznávám osobně," vyhrl Greg a rychle vstal, aby k panu Kaulitzovi natáhl dlaň. Chyba. Netušil, že vždy ten bohatší a váženější nabízí dlaň tomu podřadnějšímu? K naší smůle jsme teď těmi podřadnými byli my, zatímco se Tom měl řadit k těm váženějším.

"Dobrý večer," pronesl hlubokým hlasem a sklopil pohled k nabízené dlani. Krátce si s ním potřásl rukou. "Přejdeme rovnou k věci?" zvedl své husté obočí.

"Ano, můžeme. Rozumím tomu, že váš čas je cenný," přitakal Greg a se vší úlisností nabídl Tomovi místo u stolu. Posadil se na sedačku naproti nás a odložil helmu vedle sebe. Stál si bundu z ramen a přehodil ji přes helmu. Teprve pak zvedl pohled, aby se podíval i do mého obličeje. Jako by mě neznal, v jeho obličeji nebylo znát jakékoliv emoce.

"Omlouvám svého bratra, ale na poslední chvíli se mu změnil časový rozvrh. Vaši nabídku si vyslechnu jenom já," řekl, když svou pozornost znovu přesunul na Grega, aniž by jakkoliv okomentoval, že tu s nimi sedím i já.

Greg nervózně polkl a znovu přikývl. Zlehka jsem se k němu naklonila a položila dlaň na jeho předloktí, abych ho uklidnila. Sklopil ke mně pohled, a když jsem se usmála, úsměv mi opětoval. Zamrkal a znovu se podíval na Toma. Když začal mluvit, hlas se mu už netřásl a zněl mnohem sebevědoměji, než jak vypadal. Během několika prvních minut, kdy Tom mlčel a soustředil se na přednášenou řeč, Greg nabíral na síle. Jeho na první pohled sklíčené tělo se uvolnilo. Po chvíli byl ve svém živlu a věrohodnými argumenty obhajoval svůj projekt, do kterého potřeboval dostat Tomovy peníze. Natáhla jsem se pro pití a brčkem nasála tmavou tekutinu. Příjemně chladila, což bylo právě to, co jsem teď potřebovala. Odložila jsem sklenici zpátky na stůl a krátce se podívala do Tomova obličeje. Nevěnoval mi jediný pohled, jako bych byla vosk a on byl na obchodní schůzce jenom s Gregem. Najednou si pomlaskl.

"Zní to zajímavě," pronesl a dál zaujímal ležérní posed na pohovce.

Greg se usmál. "To mě těší."

"Je tu ovšem jeden problém. A kvůli tomu problému se obávám, že moje peníze neuvidíte," řekl krutě a napřímil se v zádech.

"Problém? Jaký problém?" Greg nechápavě zvedl svůj hlas.

Nejistě jsem zamrkala a sledovala Tomovu tvář. Obvykle jsem byla schopná vyčíst nějakou mimiku, řeč těla byla moje jistota, ale u Toma jsem byla v koncích. Krátce se na mě podíval, než vstal ze sedačky.

"Vsadil jste na špatné karty," trhl rameny. Po těch slovech se otočil a zamířil k odchodu, jako by se nechumelilo.

"Co?" vydechl Greg a frustrovaně zahleděl na své ruce, které se znovu začaly třepat jako osiky. V přímém přenose jsem mohla sledovat, jak se někomu hroutí sen.

"Na chvíli mě omluv, Gregu," řekla jsem a rychle vstala. Svižným tempem jsem zamířila za Tomem, co mi moje vysoké podpatky dovolovaly.

Dohnala jsem ho až za dveřmi, na chodbě směrem ven z klubu. Natáhla jsem se po jeho paži a mé prsty přejely po jeho předloktí, než se ke mně otočil. Jeho pohled byl nečitelný, stejně jako jeho obličej.

"Jaký problém?" zeptala jsem se a snažila se ignorovat fakt, že se o sebe otřely naše kůže. "Má solidně postavenou reklamu na projekt, na kterém dělá už několik měsíců. Od všech sponzorů dostal přislíbeno značné množství peněz, a když je těsně před cílem, zkazíš mu to jenom proto, že se ti právě dneska nechce?" zvedla jsem jedno obočí.

Mlčel a podrážděně si založil ruce na prsou. Mohla jsem děkovat aspoň za to, že zase nezamířil k odchodu.

"Je nad slunce jasné, že špatnými kartami jsi myslel mě. Ale co kdyby ses přes to přenesl a přispěl trochou peněz na dobrou věc?" přešlápla jsem si z nohy na nohu.

"Když vidím, kam ty peníze jdou, ani trochu se mi nechce," pomlaskl si a pohledem přejel přes mou postavu. "Tebe sponzorovat nebudu."

"Z tvých peněz do mé kapsy nejde ani cent," zavrtěla jsem hlavou. "No tak, nehraj si na netykavku a vypiš mu šek."

Pobaveně se ušklíbl. "Stejně jako vypíše on tobě?"

"Čím bych tě mohla přesvědčit, abys změnil svůj názor?" zeptala jsem se a nehodlala reagovat na jeho jízlivá slova.

"Proč ti na tom chudákovi tak záleží?" nechápavě zvedl obočí.

Pomalu jsem si olízla rty. Nehodlala jsem na tu otázku odpovídat. "Co chceš?" začala jsem vyjednávat.

"Odpověď," pokrčil rameny. "Pak si to možná rozmyslím."

"Je to moje práce. Mým úkolem je dostat z tebe dostatečné množství peněz, aby byl můj klient spokojený," odpověděla jsem upřímně.

Tom přešlápl z nohy na nohu a pomalu naklonil hlavu na stranu. "To není ta odpověď, na kterou čekám."

Zafuněla jsem a prsty si frustrovaně prohrábla vlasy. "Podívej, před nedávnem se mi můj sen zhroutil jako domeček z karet. Vidět tak někoho jiného prostě nedokážu," zamrkala jsem a snažila se zahnat vzpomínky na svá vlastní selhání. "Vypiš mu ten šek, prosím," zopakovala jsem.

"Tolik pokory, já jsem v šoku," ušklíbl se.

Zamračila jsem se na něj. Když z kapsy vytáhl přeložený papírek a strčil mi ho do dlaně, nevěřícně jsem zvedla obočí.

"Měl jsem ho vypsaný už před týdnem. Ale zahrávat si s tebou byla větší sranda, než jsem čekal," pobaveně našpulil rty.

"Jsi kretén," procedila jsem mezi zuby a sklopila pohled k vypsané sumě. Šokovaně jsem vydechla. Greg se zblázní radostí.

B.