20 února 2017

Close to You | 4.kapitola



Stála jsem u dveří šatny a sledovala Tomovy prsty, jak se probírají látkami visících šatů. Moc jsem nevnímala, které zrovna drží v ruce, spíš jsem tupě hleděla před sebe a snažila se ovládat. Jeho kolínská, které jsem jindy mohla snadno uniknout, mě v tomto malém prostoru obklopovala mnohem intenzivněji. S každým jeho pohybem přišla nová vlna, která mi drásala nervy a vyvolávala negativní vzpomínky na všechny chvíle, kdy jsem v tom aromatu musela dobrovolně zůstávat. Zuby jsem si přejela přes spodní ret a pevně ho sevřela, abych se aspoň nějak přiměla k tomu, abych svou pozornost věnovala jeho slovům, nikoliv jeho činům.
"Co tyhle?" zeptal se a vytáhl jedny tmavě modré šaty, které jsem na sobě ani jednou neměla. U tohoto kousku se však nejednalo o to, že by byly příliš odhalující.
Zamrkala jsem. "Jsou mi veliké. Tyhle šaty si vzít nemůžu," odpověděla jsem.
"Veliké?" zopakoval po mě. Pohledem přejel přes mé tělo, které jsem stále schovávala v krátkém županu, a s překvapeným výrazem v obličeji zvedl jedno obočí.
"Ano," přikývla jsem. I když jsem mu odpovídala, dál jsem mezi zuby svírala svůj ret, jak jsem se snažila vydržet s ním v jedné místnosti. Pomalu jsem se nadechla, ignorujíc jeho kolínskou.
Tom dál hleděl do mého obličeje. "Děje se něco?" zeptal se. Jako obvykle - neptal se proto, že by se opravdu zajímal o můj stav, ptal se, protože neměl rád situace, o kterých skoro nic nevěděl. A co se právě teď se mnou dělo opravdu netušil. "Je ti zase špatně?"
"Ne, jsem v pořádku," zavrtěla jsem hlavou s drobnou lží, kterou jsem propustila mezi zuby. Kdybych mu měla říct, co přesně se teď se mnou děje, asi bych rovnou dostala jednu mezi oči. Je sice pravda, že mě nikdy neuhodil, ale jeho zlostné pohledy jsou mi jasným znamením, že o tom aspoň fantazíruje. Jsem si jistá tím, že nejednou snil o tom, jak mě umlčí pořádnou fackou, která by mi sebrala slova od úst.
Tom ještě chvíli hleděl do mých očí a já mu pohled oplácela, abych dokázala, že mu říkám pravdu. Jako by si chtěl potvrdit, že má stále nade mnou moc. Po pár vteřinách, které mi přišly jako věčnost, se otočil a pověsil ramínko s šaty zpátky. Vzal hned další, které se mu zamlouvaly. "Tyhle?"
Pohledem jsem sjela šaty, které byly totožné barvy jako ty první, akorát jiného střihu. "Zkusím si je," přikývla jsem. Zřejmě mu dnes záleželo na tom, abych na sobě měla tmavě modrou barvu. Nevím, jestli si plánoval vzít tmavě modré oblečení a chtěl prostě ladit, nebo za tím byl jiný důvod. Bylo mi to jedno. Teď jsem chtěla jediné - mít tohle ponižující vybírání oblečení za sebou.

Stála jsem v koupelně před zrcadlem a sledovala své tělo oblečené do šatů, které mi Tom vybral. Musela jsem uznat, že měl větší vkus, než jsem předpokládala. Nevypadaly vůbec špatně, nebyly tak svůdné, jak jsem očekávala, ale přesto vypadaly opravdu dobře. Prsty jsem přejela přes látku šatů na stehnech a hlasitě si povzdychla. Dnešní večer bude stát za prd, tím jsem si jistá. Znovu jsem se podívala na svůj odraz v zrcadle a ohlédla se přes rameno v momentě, kdy se ozvalo se zaklepání na dveře koupelny, ve které jsem se převlékala. Tom nečekal na svolení, hned dveře otevřel. Pohledem přejel přes mé tělo.
"No, nevypadá to líp než ten děs, co sis vybrala včera?" zvedl jedno obočí.
Neodpověděla jsem. Nedíval se do mého obličeje, díval se na mé tělo, což mi neskutečně zvedalo mandle, ale od toho jsem tady zřejmě byla - abych byla hezkým doplňkem Toma.
Krátce se podíval na ciferník hodinek. "Odjíždíme za hodinu. Do té doby buď připravená."
"Proč jsem tedy měla být doma už v pět, když je ještě tolik času?" zeptala jsem se. Aniž bych si uvědomila svou hloupost, připomněla jsem Tomovi fakt, že jsem se zpozdila.
"Protože jsem věděl, že přijedeš pozdě," zamračil se na mě. "To si s tebou ještě vyřídím," ukázal na mě prstem.
"Jsem v tom nevinně," zvedla jsem dlaně na znamení, že to myslím opravdu vážně. Vždyť já přece nemohla za to, že se to všechno semlelo zrovna takhle.
"Ty nejsi nikdy nevinná," ušklíbl se, než se otočil na patě. "Nezapomeň - za hodinu ať jsi nachystaná a čekáš před domem," zopakoval pokyny, zatímco odcházel mojí ložnicí pryč. Když se po několika vteřinách ozvalo bouchnutí dveří, bylo mi jasné, že odešel a já tu zůstala sama. S povzdychnutím jsem si zajela prsty do vlasů a ohrnula je na stranu. Zahleděla jsem se do svého obličeje v zrcadle a pomalu si olízla rty.
"Tohle ti byl čert dlužen, holka. Fakt že jo," promluvila jsem na sebe.

Měla jsem ještě několik minut čas, ale i tak jsem se rozhodla obout si lodičky a vyjít ze svých dveří na chodbu. Možná si přilepším, když Toma překvapím tím, že dokážu být nachystaná přesně na čas. Třeba mi odpustí ten trest, který pro mě určitě vymyslel, třeba nebudu mít žádný postih za to, že jsem se dneska dostala do dopravní zácpy. Prošla jsem chodbou a rovnou vyšla ze dveří domu. Auto už stálo před domem, Tom s Billem postávali opodál a kouřili, zatímco motor tiše běžel. Tom stál zády ke dveřím domu, takže si nemohl všimnout toho, že jsem vyšla, ale Bill mě uviděl. Nijak nezareagoval na mé pokývnutí hlavou. Dnešní den jsem ho viděla poprvé, tak jsem pozdravila, ale on mi pozdrav neopětoval - nebylo se čemu divit. Nedokázala jsem odezírat ze rtů, ale bylo jasné, že se o mně nějak zmínil, protože se Tom krátce ohlédl přes rameno. Hned na to sklopil pohled k hodinkám na svém levém zápěstí, a bylo vidět, jak jeho obočí překvapením vystřelilo nahoru. A zatímco si přikládal rozkouřenou cigaretu ke rtům, já si otevřela dveře auta a nasedla dovnitř.
"Zdravím, pánové," řekla jsem a podívala se na zbývající členy kapely, kteří se dnešní večer připojili k oslavám. "Je dneska nějaká speciální událost, nebo se prostě jenom jede do klubu?" zeptala jsem se.
"Prostě se jede do klubu," odpověděl mi Georg, aniž by zvedl pohled od mobilu, na kterém znovu projížděl různé sociální sítě. Chápu, že je jejich život závislý na tom, jak se budou propagovat nejen v médiích, ale taky na internetu, ale přece není nutné, aby byli připojeni nonstop, ne?
"Super," hlesla jsem a posunula se na volné místo k oknu. Složila jsem dlaně do klína a opatrně si olízla rty, abych neponičila nanesenou rudou rtěnku. K tmavě modrým šatům jsem zvolila kouřové líčení, které jsem doplnila výraznými rty, což jsem věděla, že se Tomovi líbí. I tak určitě najde něco, k čemu bude mít připomínky, takže jsem se už psychicky připravovala na smršť kritických poznámek, které z jeho strany bez pochyb přijdou.
"Dneska vypadáš dobře," ozval se Georg, sotva zhasnul displej mobilu a podíval se na mě.
"Díky. Šaty vybíral Tom," řekla jsem.
Pohledem přejel přes mé tělo. "Měl jsem na mysli líčení, ale šaty taky ujdou," pousmál se. Zlehka naklonil hlavu na stranu a přesunul pohled ke dveřím auta, které se znovu otevřely. Dovnitř zavanul odér cigaret, kterým byla dvojčata cítit. Oba dva se posadili a auto se dalo do chodu.
"Říkal jsem Tomovi, že se mi ozval redaktor z místního rádia. Chce s námi rozhovor, takže bychom si měli příští týden naplánovat, jak to uděláme, protože toho už máme povícero," začal Bill, sotva se usadil. "S propagací budeme mít práce nad hlavu."
"A co tvoje cesta do Berlína?" zeptal se Georg. "S Gustavem se vracíme za dva týdny. Shodou okolností tam bude módní show, na kterou jsi určitě zvaný," řekl.
"Jsem zvaný, to ano. Jen ještě nevím, jestli poletím," pokrčil rameny. "Tome?"
"Já rozhodně zůstávám tady. Někdo to album musí dodělat," trhl rameny. Podíval se po všech členech kapely. "A je mi jasné, že to budu zase já, protože ani jeden z vás není schopný ve studiu sedět až do svítání," našpulil samolibě rty. Polkla jsem posměšnou poznámku a pevně sevřela rty. Měla jsem chuť k tomu něco dodat, ale věděla jsem, že bych všechno jenom zhoršila.
"To tady zůstaneš sám?" zeptal se Bill a zvedl obočí. "Vždyť bude celý dům prázdný."
"Budu mít společnost," ušklíbl se Tom a dlaní poplácal po mé nahé kůži stehna. "Nemám pravdu, Zaro?" přesunul svůj pohled ke mně. Vzhlédla jsem do jeho obličeje a překvapeně zamrkala. Nikdy po mně nechtěl, abych mu dělala společnost i doma, kde jsme naši lásku nemuseli ukazovat světu, ale když si něco takového umanul, nebylo v mojí moci odporovat.
"No jasně," odpověděla jsem bez jakýchkoliv emocí. "Od toho tady jsem," dodala jsem s lehkým pokývnutím hlavy.
"Někdo ji bude muset hlídat, jestli všichni hodláte odjet," dodal Tom a pevně sevřel prsty kolem mé nohy. Nemusel se mě už nijak dotýkat, vždyť tu seděli jenom členové kapely, kteří pravdu znali, ale jeho ruka dál spočívala na mém těle. Zhluboka jsem se nadechla a čekala, až jeho sevření povolí. Bolelo to, ale nechtěla jsem nic dávat najevo. Rozhodně ne svou slabost a zranitelnost. Chtěla jsem zůstat klidná, jak nejvíc to jen šlo. Když jsem si však představila, že po několik dní mají zbývající členové kapely odjet a já mám zůstat s Tomem naprosto sama, mým tělem projela pořádná vlna zděšení.
Ztěžka jsem polkla. "Jak dlouho budete pryč?" zeptala jsem se a pohledem mířila k Billovi, ale on se se mnou dneska zřejmě nehodlal bavit.
"To kdybychom věděli," zasmál se Georg, čímž mi odpověděl místo mladšího dvojčete. Nejistě jsem přejela přes obličeje všech, než jsem skončila u toho Tomova. Významně zvedl obočí. A já věděla, že se mám psychicky připravovat na nepříjemný rozhovor, který započne, sotva zůstaneme sami.

Auto zastavilo. Přes tmavá skla bylo vidět skupinky novinářů, jejich foťáky, divoce blikající blesky. Zhluboka jsem se nadechla a připravovala se na oslepující smršť, kterou budu muset projít po Tomově boku. Bill otevřel dveře a vystoupil jako první, hned na to vyšli Georg s Gustavem.
"Teď na to nemáme čas, ale sotva budeme mít chvilku, máme rozhovor na vyřízení," ukázal na mě prstem. "A teď se mě drž, nebo tě smetou," dodal a vystoupil z auta. Jindy se nestalo, že by na mě čekal, ale tentokrát zůstal stát u otevřených dveří. Sotva jsem položila chodidla na zem, už mi nabízel svou dlaň, které jsem se mohla chytnout, abych snáze vystoupila z auta.
Vzhlédla jsem do jeho obličeje. "Díky," zamumlala jsem. Musel si všimnout mého překvapení, které se míchalo s rozčarováním z jeho neobvyklého chování.
"Nezdržuj a pojď," hlesl, sotva se nade mě naklonil. "Všichni jsou už vevnitř, tak pohni kostrou," podíval se mi do obličeje. Prsty mi pokynul, abych zrychlila pohyb. Skláněl se nade mnou a já hleděla do jeho očí z větší blízky, než by se mi teď líbilo.
Vložila jsem dlaň do té jeho a ucítila pevné sevření. Uhnula jsem pohledem a podívala se před sebe, zatímco jsem stoupala plnou vahou na své nohy, za Tomovy pomoci. Zavřel za mnou dveře auta a hned jednu paži omotal kolem mého pasu. Sotva to udělal, kolem nás se ozvalo zběsilé cvakání fotoaparátů. Nechala jsem vlasy sjet přes mé rameno a částečně si tak zakryla obličej, pohled fixovaný k zemi, abych o nic nezakopla. Připadala jsem si jako nějaká celebrita a Tom můj bodyguard, jehož úkolem bylo starat se o mé bezpečí. Na všech těch právě pořízených fotkách to tak muselo i vypadat. Jenže pravda byla míle daleko.
"Místa máme rezervovaná nahoře," řekl mi, když jsme se dostali přes ochranku klubu. Čekala jsem, že mě pustí, ale dál držel paži kolem mého pasu. Když jsme se dostali k částem klubu, kde byla hlava na hlavě, jeho paže se přesunula. Chytil mě za ruku, jako bych byla malá holčička, která potřebuje dospělého, který by ji převedl přes silnici na druhou stranu. Následovala jsem ho mezi všemi návštěvníky a ani se nedívala po okolních obličejích. Sotva jsme se dostali ke schodišti, které vedlo k balkonům, Tom pustil mou dlaň a popostrčil mě, abych se po nich vydala jako první. Už tu nebylo tolik lidí, takže nebyl problém najít známé obličeje a místa, kde už seděl zbytek kapely."No kde jste se zdrželi?" zeptal se Bill, ale svůj pohled mířil jenom na Toma. "Už jsme vám objednali, za chvilku by to měli přinést," řekl.
"Super," hlesl Tom a posadil se. Prsty poklepal na poslední volné místo vedle sebe. Nezbývalo mi nic jiného, než poslechnout a posadit se vedle něj. Dostala jsem se tak na místo na kraji boxu, ve kterém jsme všichni seděli. Znovu jsem byla v situaci, kdy jediným člověkem, se kterým bych se mohla bavit, byl jedině Tom. Jenže když jsem se na něj otočila, nevěnoval mi žádnou pozornost. S povzdychnutím jsem se opřela o polštáře sedačky, na které jsem seděla, a zahleděla se do davu lidí, které se pod námi pohybovali. Hlasitá hudba otřásala celým klubem a já věděla, že mě dneska večer bude bolet hlava. Co mi však zbývalo, než to všechno vydržet?

Postavila jsem sklenici na stůl a popadla psaníčko, které leželo vedle mě na sedačce. Hned jsem cítila Tomův pohled. Spolkla jsem řádku nepěkných slov o tom, že by si měl zajít na terapii, aby vyřešil tu svou neskutečnou potřebu mě pořád kontrolovat, a pomalu naklonila hlavu na stranu.
"Jen si potřebuju odskočit. Jsem hned zpátky," řekla jsem.
"Fajn," odpověděl. Jako bych snad potřebovala jeho potvrzení, že si můžu zajít na toalety. To už by byl opravdu extrémní způsob kontroly mého života. Vstala jsem a pomalu procházela kolem lidí, snažíc se vypadat elegantně a neudělat Tomovi ostudu. Vyslechla bych si pořádnou kritiku, kdybych na těch vysokých podpatcích neuměla chodit s pořádnou grácií. Zamířila jsem k toaletám a zavřela za sebou dveře první kabinky, ve které bylo volno. Většinou jsem na dámy chodila jen proto, abych se na chvíli Toma zbavila. Teď se situace nelišila. Nikdo se mi tam nevěnoval, i číšnice mi věnovala více pozornosti než parta, se kterou jsem dneska přišla. Nechápala jsem, jaký mělo smysl, abych tady seděla po Tomově boku a chytala lelky, ale když mi hodlá zaplatit za to, že se tady budu nudit, nehodlala jsem si stěžovat.
Opláchla jsem si ruce a vyšla z toalet. Loudala jsem se, abych nemusela na své místo přijít během krátké doby, ale sotva jsem se dostala do dohledu, nejistě jsem zastavila krok. Na mém místě seděla jiná dívka, bavila se s Tomem a ten jí věnoval mnohem více pozornosti, než kolik by kdy směřoval mé osobě. Oněměla jsem úžasem, a právě teď nevěděla, co dělat. Přešlápla jsem z nohy na nohu a dál stála na místě, hleděla na ty dva a přemýšlela, jestli se teď mám vypařit nebo mám jít dělat žárlivou přítelkyni. V takové situaci jsem za poslední měsíce, co jsem tuhle práci měla, ještě nebyla. A jelikož Tom neviděl, že tu stojím jako hlupák, nevěděla jsem, co dělat.
Někdo do mě lehce vrazil, když procházel kolem, a to mě probudilo z myšlenek ohledně toho, co bych měla udělat. V mé smlouvě stálo, že se mám na veřejnosti vyskytovat po Tomově boku. Bylo tedy mým úkolem vrátit se na to místo, vyhnat tu blonďatou krasavici a posadit se vedle mého přítele. Vydala jsem se ke stolu, rozhodnutá tím, co udělám, ale ještě jsem se nestihla dostat do takové blízkosti, aby si mě kdokoliv všiml. Kromě Toma. Krátce se na mě podíval, než znovu sklopil pohled ke své nové společnici. Když jí položil paži kolem ramen, překvapeně jsem zvedla obočí. Rychlým pohybem prstů mi naznačil, abych se vyklidila pole. Pevně jsem sevřela čelist. Teď jsem měla ještě větší chuť mu udělat scénu. Když jsem si ale uvědomila, že jsem teď mohla udělat cokoliv - třeba i jet domů, a nechat Toma napospas té hlupačce, s radostí jsem se otočila na patě. Teď mám příležitost bavit se po svém. Teď mám příležitost nechat jinou dívku, aby se lapila do jeho sítí. Třeba mě tak vyváže ze smlouvy a já si budu moct najít jinou - plnohodnotnější práci. Teď jsem měla možnost chňapnout po tom lepším a vydat se vstříc růžovější budoucnosti.

Sešla jsem z balkonu do přízemí a zamířila k baru. K mému neskutečnému štěstí se hned u kraje uvolnilo místo, takže jsem se vyškrábala na barovou stoličku a nehty poklepala po desce baru. Patřila jsem k těm pohlednějším dívkám, co se tady pohybovaly, takže mi barman hned věnoval pozornost. Příjemná změna.
"Co to bude, krásko?" usmál se na mě.
"Něco silného," odpověděla jsem a dlaní si laškovně podepřela bradu. "Mám chuť zapomenout na hodně nepěkných věcí," řekla jsem a špičkou jazyka si přejela přes horní ret.
"Máš to tedy mít, kotě," znovu se uculil a vzal do ruky vysokou sklenici. S neskutečnou zručností mezi prsty sevřel láhev alkoholu, několikrát s ní pohodil a udělal tak skvělou show pro všechny stojící okolo, než mi nalil drink, do kterého hodil několik kostek ledu. "Prosím," pokynul mi a postavil sklenici na barevný ubrousek. "Na jaké jméno?"
"Kaulitz," vypadlo ze mě, aniž bych nad tím přemýšlela. "Děkuji," dodala jsem a hned mezi rty vložila tenké brčko. Krátce jsem se napila. Síla alkoholu mě překvapila, ale nijak jsem to na sobě nedala znát. Tenhle večer možná nakonec dopadne lépe, než bych si původně myslela.

B.

6 komentářů:

  1. No to mi řekni, nejdřív se k ní chová relativně mile a pak si najde nějakou cuchtu? ještě v klubu, tak proč mu tam teda musí předvádět přítelkyni, když pak mávne rukou, ať se klidí.
    Chápu, že ji to momentálně nevadilo, ale myslím si, že až Tom zjistí, že si našla zábavu jinde tak ji bude prudit ještě mnohem víc.

    OdpovědětVymazat
  2.   
    Tak Tom jej robí už aj módneho stylystu?! Kriste ten sa jej pchá do súkromia...vraj aby mu neurobila hanbu. Neskutočný maniak to je. Ten nech  sa ide liečiť. Och.
    To ako ju len tak vymenil...prv som si myslela, že celkom aj bude "normálny" keď jej helfol z toho auta...ale hneď som si uvedomila, však tam bolo kopu foťákov, musel byť za "dokonalého partnera". Ale to s tou cuchtou na konci, tak toto ma dostalo. Načo si tam Zaru bral, keď ju aj tak vymenil za nejakú blonďavú plastikovú pipku.    Ach, neskutočne ma tu serú tie opice arogantné. Všetci. Téda, som zvedavá ako to bude ďalej...čo sa bude diať...snáď sa nespije pod obraz Boží...ešte by ju zrejme Tom na mieste vypitval.   
    A to, že budu sami spolu najbližšie dni...och, snáď si to nejak veľmi neposerie aby ju nezožral ten egoista masochistický posadnutý kontrolou.

    OdpovědětVymazat
  3. A na závěr večera ji bude vyčítat, ze pije alkohol v průběhu pracovní doby nutné potřebuji pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jako je mým zvykem, musela jsem si ke čtení pustit vybranou hudbu, a upřímně mne hned polila ta vlna představ, jak se Tom svými dlouhými prsty prohrabuje tím šatníkem, a.... celkově mám ráda jeho ruce, takže představa to byla veselá A ačkoliv mne to samotnou překvapilo, zjistila jsem díky tomu, že pro mne musí být tahle povídka jiná, protože mám konečně taky jinou představu prostředí. Abych to vysvětlila, většinou si u povídek s klukama představuju cca dva typy domů, ve kterých v mých představách bydlí. A i když autor dům popíše, já mám stejně svou představu A najednou vidím úplně jiný dům, s úplně jiným prostředím.... No prostě něco nového. Ale asi je to jen představa domu mafiána Toma No nicméně překvapuje mne dnešní večer. Na obyčejnou vysedávačku v baru si přece nemusel tak dávat pozor, co bude mít Zara na sobě. Ten toho taky nadělá. Obzvláště když jí krátce po příchodu dokáže nahradit jinou holkou... To jsem zvědavá jak si tohle vysvětlí. Teda Tom vysvětlovat nemusí, ale... NÁM TEDA JO! A ješt větší obavy mám z toho, že ten nepříjemný rozhovor za pozdní příchod proběhne až v alkoholovém hávu, až se ti dva zase potkají v baru.Ale zda někoho lapí do svých sítí a tím osvobodí Zaru...? To si nemyslím. Jen se drž holka!A já vesele pluji k pokráčku.

    OdpovědětVymazat
  5. No to uz by byl vrchol, kdyby ji snad mel zacit fackovat.. snit o tom muze, ale maximalne v nejakych erotickych predstavach
    Achjo,ja uz jsem asi fakt poznamenana.. vzdycky, kdyz zacne mluvit o tom, ze ji ceka trest nebo podobne, uz si predstavuju same prasarny. a beztak za to muzes ty, milenko.
    Oh, oni dva sami kdovi na jak dlouho.. ty mi proste davas vylozene prostor k takovym myslenkam, co by se tam mohlo vsechno odehravat..
    No jak si to jako Tom predtavuje,ze si nasel nejakou bloncku? To teda ne, at tahne odkud prisla. A doufam, ze si Zaru pujde k tomu baru najit, jiank at si me nepreje.

    OdpovědětVymazat
  6. Tyhle situace, kdy se ocitnou v úzkém, malém prostoru ve mě vyvolávají úplně jiné představy, než vybírání šatů, teda. 😀 A že zrovna Tom vybírá šaty, to je skoro stejná představa, jako kdyby měl Bill vybírat třeba správný motorový olej do auta. 😀
    Ty Tomovy lichotky mě opravdu baví, ti povím. 😀 Bych byla úplně odvařená, být Zara, divím se, že po něm ještě neskočila z toho přívalu sympatií, co jí neustále projevuje. 😀
    No tak sami dva v celém domě, to bude úplně jiná liga. Doufám. 😀 Spousta šancí, aby si k sobě našli cestu a Tom se změnil ze zvířete na prince. 😀
    Tak Tom si rozhazuje sítě jinde, však ono ho to zas přejde, protože tu nejlepší holku už má doma, jen o tom ještě neví, že. 😀 Myslím, že to nakonec vymyslela jak nejlíp mohla, trochu víc alkoholu v téhle situaci určitě neuškodí. 😀
    Chápu, žes tu povídku přelouskala za pár dní, taky se mi od ní blbě odtrhuje! 😀 ❤️

    OdpovědětVymazat