Close to You | 12.kapitola

Přeji vám krásné počtení. Děkuji za ohlasy, doufám, že se vám bude povídka líbit i nadále. :) B.

Hudba: Zayn, Taylor Swift - I Don't Wanna Live Forever

Sprcha mi běžně nezabrala moc času, proto jsem se o to víc snažila protáhnout čas. Dlouho jsem se odličovala, ještě delší dobu jsem si mydlila celé tělo, a snad nejvíce ze všech těch minut jsem strávila pod tekoucí vodou, kdy jsem jen sledovala své prsty na nohou a přemýšlela, co všechno by se mohlo v následujících dnech stát. Buď se Tomovo chování zlepší, protože si sám uvědomuje, že teď hodně překročil hranici všeho, co si může dovolit, nebo se to všechno ještě více zhorší, protože zjistil, že když přitvrdí, nechám si líbit skoro všechno, jen abych o tuhle práci nepřišla. Všechno mi to nakonec trvalo takovou dobu, že jsem pociťovala neuvěřitelnou únavu, když jsem si oblékala svůj spací úbor. Nevím, jestli to bylo tím, že už bylo dávno po půlnoci, nebo tím, že jsem byla vyčerpaná po těch vysokých dávkách adrenalinu, které udržovaly mé tělo v pozoru. Teď už byl zdroj ohrožení mimo můj dosah a hladina postupně klesala, s tím zřejmě přicházela i ta má únava.

Posadila jsem se na kraj postele a natáhla se pro svůj mobilní telefon. Nechtělo se mi za Tomem, ani náhodou jsem netoužila po dalších minutách strávených v jeho společnosti. Poposedla jsem si více do středu postele a pohodlně se uvelebila na polštářích, zatímco jsem projížděla nejnovější příspěvky na všemožných sociálních sítích. Na většině z nich jsem byla přihlášená pod nějakým vymyšleným jménem, jen jsem sledovala, co ostatní přidávali, a sama se se svými fotkami nechlubila. Vlastně jsem ani nemohla, kvůli té pitomé smlouvě. Nebyl dobrý nápad lehat si do měkkých polštářů. Ani jsem si neuvědomila ten moment, ve kterém mi mobil vypadl z ruky. Usnula jsem, aniž bych měla ponětí o tom, jak se mi to podařilo.

Probudil mě odér cigaretového kouře. Zamžourala jsem do slabého světla, kterým místnost osvětlovala vysoká lampa stojící v koutě ložnice, a zvedla se na loket. Spala jsem na boku, čelem otočená k širokému oknu, které vedlo do zahrady domu. Znovu jsem zavětřila a ohlédla se přes rameno. Tom seděl na samém kraji mé postele. Zády se opíral o čelo postele a dlouhé nohy měl natažené před sebou, překřížené v kotnících, jako to míval ve zvyku. Postel byla tak široká, že jsem ani necítila, že by seděl na stejné matraci, na které jsem sama ležela. Pohledem jsem nejistě přelétla přes pokoj, než jsem se otočila na druhý bok, abych byla k Tomovi čelem. Nic jsem neříkala, radši jsem mlčela. Změnila jsem polohu a posunula se do sedu vedle Toma, s podobně překříženýma nohama. Podívala jsem se na něj. Dlouze potáhl z cigarety, než odklepl popel do popelníku, který ani nevím, kde se tady vzal. Sáhl vedle postele a vytáhl otevřenou láhev šampaňského. Už v ní toho moc nezbývalo.

"Napij se," zamumlal ztěžklým jazykem, ale jeho hlas zněl pořád stejně rozkazovačně.

"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se. Tak moc se snažil, abych byla v jeho přítomnosti, až mě nenapadlo nic jiného, co se zeptat. Jestli mu chyběl Bill, chápala bych to, ale aby si ho nahrazoval mnou? Byl opravdu takhle zoufalý?

"Řekl jsem, aby ses napila," řekl rázněji. "Ne aby ses mě ptala na takové pitomosti," zamračil se, ale ani jednou se na mě nepodíval. Pořád hleděl před sebe a potahoval z cigarety.

"Fajn," hlesla jsem a vzala si láhev do ruky. Když jsem pohledem zavadila o jeho potetovanou ruku, v mysli mi vyvstala vzpomínka, kdy mě ta ruka svírala pod krkem. Zamrazilo mě. Rychle jsem popadla láhev a prsty stáhla dřív, než by se mohly naše kůže setkat.

"Taky jsem ti řekl, abys přišla do obývacího pokoje. Ne abych se musel já táhnout sem za tebou," procedil mezi zuby.

"Promiň," zašeptala jsem. Nic dalšího jsem neřekla, radši jsem ani nezmiňovala o tom, že se mi nelíbí, že mi kouří v místnosti, ve které spím, a tudíž bych tu chtěla mít čerstvý vzduch. Prostě jsem jen vstala z postele, aniž bych se šampaňského napila, a otevřela okno dokořán. Hned mě ovál teplý večerní vánek. Dneska byla příjemná noc, ale to neznamenalo, že bych chtěla být vzhůru. Cítila jsem únavu, a že mě Tom přišel probudit, tomu moc nepřidalo. Vždyť jsem mohla spát necelou hodinu. To se mi tak stýskalo po jakékoliv společnosti?

Chvíli jsem stála u okna, než jsem se otočila do místnosti. Tomův pohled směroval na mě, jako by musel kontrolovat každý pohyb, který udělám. Zhluboka se nadechl a hlavou se opřel o stěnu, u které postel stála. Dlouze si potáhl a přesunul pohled na strop místnosti, ke kterému vyfoukl bělavý oblak kouře.

"Vadí ti, že tu kouřím?" zeptal se, aniž by se na mě znovu podíval.

"Nevadí," zalhala jsem.

"Vadí ti, že tu jsem?" pokračoval s otázkami, ve kterých jsem neviděla žádný smysl. Ať bych mu odpověděla jakkoliv, stejně by to nezměnilo to, že mě probudil, aniž bych znala pravý důvod.

"Nevadí," znovu jsem vyslovila to slovo, o kterém jsme oba dva věděli, že není pravda ani z ubohé poloviny. Chtěl moji poslušnost, ale musela jsem mu lhát. Kdybych byla doopravdy poslušná, řekla bych pravdu. Za pravdu bych však byla bita. Byl to začarovaný kruh, ze kterého nebylo cesty ven.

Krátce si olízl rty a omotal prsty kolem hrdla láhve, kterou jsem nechala stát opřenou o polštář na posteli vedle jeho stehen. Upil několik loků, než ruku s lahví natáhl ke mně. Přešla jsem k posteli a naklonila se nad matraci, abych si ji vzala. Neobcházela jsem postel, abych stála blíž k Tomovi. Udržovat co největší vzdálenost od těch zlých rukou teď byl můj prvotní cíl. Nedát mu příležitost, aby mě znovu zahnal do kouta, nedovolit, abych se dostala do úzkých, jako před necelou hodinou.

"Můžu mít otázku?" zeptala jsem se polohlasně, aniž bych se napila. Láhev jsem jen držela, vlastně mě už chuť na alkohol přešla, sotva jsem ucítila závan strachu, který ve mně Tom teď vyvolával.

Přetočil ke mně unylý pohled. "A bude tak pitomá, jako 'můžu mít otázku?'," ušklíbl se, parodujíc můj hlas.

"Chtěla jsem se zeptat na tu výstavu v galerii, o které jsi předtím mluvil," začala jsem. Když nijak nereagoval, po chvíli ticha jsem pokračovala: "Jen mě zajímalo, o jak společenskou událost se jedná, abych věděla, jak se připravit. Jaké šaty zvolit, líčení, účes," vyjmenovala jsem s lehkým trhnutím ramen.

"To je ta otázka, na kterou ses chtěla zeptat?" zvedl jedno obočí.

"Ano," přikývla jsem. "Na jakou jinou myslíš, že jsem se chtěla zeptat?" naklonila jsem hlavu na stranu a zkoumavě se zadívala do jeho obličeje. Zdálo se, že je opilejší, než jsem ho kdy viděla, a hovornější, než jsem ho kdy zažila. Většinou to byl Bill, kdo chodil po době omámený alkoholem, ale nikdy ne do mých pokojů. Pokud byl kdy opilý i Tom, nikdy ne v mojí přítomnosti.

"Třeba na to, proč jsem takový kretén," udělal prsty uvozovky ve vzduchu. Hned jsem se ušklíbla. Podle mého mínění by ty uvozovky nemusel dělat, on prostě kretén doopravdy byl. "Nebo proč si myslím, že se svět točí jenom kolem mě a bráchy. Proč nejsem na lidi milejší. Proč jsem zaměstnal zrovna tebe. Proč se k tobě chovám, jak se chovám. Proč…" zarazil se a znovu se hlavou opřel o stěnu, hledíc ke stropu. "Proč je tenhle pokoj vymalovaný tak děsnou barvou?" zeptal se nakonec, zřejmě sám sebe. Hned na to se uchechtl, než naposledy potáhl z kousíčku cigarety. Udusil nedopalek v popelníku a ten posunul na nočním stolku dál od sebe. "Co já můžu vědět, co se ti honí hlavou?" zamumlal.

"Už jsem myslela, že jsi na moji přítomnost zapomněl," řekla jsem.

Tom se na mě podíval, pohledem přejel přes mé tělo, což mi nebylo zrovna příjemné, a pak si krátce povzdychl. "Buď se napij nebo to pošli dál, ale neteplej to. Už tak je to hnus," pomlaskl si.

"Teď když jsi opilý, tak se můžu zeptat, na co chci, a dostane se mi odpovědi, která by nebyla jízlivá?" zeptala jsem se, zatímco jsem mu podávala láhev, kde zbývalo velice málo šampaňského. Jestli k těm bublinkám, které jsme měli v restauraci, skotské, kterou měl doma, přidal ještě tuhle celou láhev, bylo k podivení, že byl vůbec schopný dojít po svých. Ačkoliv, co já mohla vědět, když jsem spala. Třeba se taktak doplazil.

"Nejsem opilý," oponoval. "V náladě možná, ale opilý rozhodně ne," jednou dlouze zavrtěl hlavou. Jeho hlas byl sice prosycen alkoholem, ale nezdálo se, že by to myslel nějak sarkasticky. Hned na to přiložil láhev ke rtům a vypil zbytek, který v ní zůstal. Když polkl poslední lok, položil láhev vedle sebe. "Ty tady asi nic nemáš, co?" povzdychl si a rozhlédl se po pokoji.

"Aby ti zítra nebylo špatně. Nechceš si jít radši lehnout?"

"To teda nechci," odpověděl mi, ale dál zůstával v polosedě pololeže na mojí posteli. Zuby si přejel přes spodní ret, očima přejíždějíc mou postavu ve spacím úboru. Sotva sjel na můj hrudník, automaticky jsem si založila ruce na prsou. Uchechtl se, zvedl koutek rtů v jízlivém úšklebku. "Co kdybychom uzavřeli dohodu?"

"Další smlouva?" povzdychla jsem si a přešlápla z nohy na nohu. "Nechce se mi s tebou nic uzavírat. Jednou mi stačí bohatě a stejně by sis to nemusel pamatovat. Vidím, v jakém jsi stavu," mávla jsem k němu prsty.

Napřímil se v zádech, naklonil se blíž ke mně a upřel pohled do mého obličeje. "Pamatovat si to rozhodně budu, já výpadky paměti netrpím," našpulil rty. "Tahle dohoda by se ti mohla líbit," řekl. Poposedl si na mé posteli, složil nohy do tureckého sedu, dlaně volně spadajíc přes kolena.

"Když si ji vyslechnu, ještě se k ničemu nezavazuju?" ujišťoval jsem se.

Zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu. "Vyslechnout si ji můžeš bez následků," olízl si rty. Pobídla jsem ho pouhým zvednutím obočí, a tak pokračoval: "Co kdybychom se domluvili na tom, že bych ti odpověděl na jakoukoliv pitomou otázku, která by se v té tvojí kebuli zrodila, a ty bys zase splnila cokoliv bych po tobě chtěl," ukázal na mě prstem.

"Jak přesně by to mělo fungovat?" zeptala jsem se. Ani trochu se mi nezdálo, že by to mělo být jenom tak, nechtělo se mi věřit, že by s něčím takovým přišel, aniž by v tom nebyl skrytý nějaký fígl.

"No, třeba zítra bys mi mohla připravit snídani. A já ti potom odpovím na jednu otázku," řekl a vztyčil ukazováček na znamení toho, že myslí opravdu jen jednu.

"Jídlo za otázku?" naklonila jsem hlavu na stranu. Rozpuštěné vlasy mi sjely přes rameno a Tom ten pohyb hned zachytil pohledem. "Jinak se od tebe žádných odpovědí nedočkám?"

"V životě je to vždycky něco za něco," trhl rameny.

Zavrtěla jsem hlavou. "Ne. Žádnou dohodu s tebou nechci. Jednou jsem se spálila," řekla jsem a znovu zavrtěla hlavou. "Ne," dodala jsem ještě jednou, důrazněji.

Jeho rty se roztáhly v drobném úsměvu. "Fajn," pronesl naprosto nezaujatým hlasem. Když se najednou zvedl na kolena a jedním chodidlem se dotkl země vedle postele, aby mohl vstát, udělala jsem před ním krok vzad. Podíval se na mě s pohledem, který jsem si nedokázala vysvětlit, ale muselo mu snad dojít, že se teď nehodlám v jeho přítomnosti zdržovat ani náhodou. Olízl si rty a chvíli hleděl do mých očí, než se vydal ke dveřím. Našlapoval tak tiše, že nebyl skoro slyšet, a jeho houpavá chůze nevypadala nijak neobvykle. Vůbec na něm nebylo znát, že by vypil několik litrů alkoholu. Dál jsem stála u otevřeného okna a nesledovala, kudy odchází. Slyšela jsem však, že otevřel dveře na terasu. Jestli pro něj byl problém přejít dům a musel si cestu zkrátit přes zahradu, tak prosím. Hleděla jsem na rozválenou postel a uvažovala, jestli vůbec budu moct usnout. Když se odvážil přijít až do mé ložnice, co dalšího od něj můžu čekat?

Naklonila jsem se nad postel, abych sebrala láhev, kterou tady nechal, a vyšla z ložnice. Postavila jsem ji na stolek, který jsem měla mezi pohovkou a televizí, abych ji ráno nezapomněla odnést. Teď už se mi do kuchyně nechtělo. Sotva jsem se však ocitla v temné místnosti, kterou ozařovalo slabé světlo z ložnice, uslyšela jsem v tuto hodinu nejvýš podezřelý zvuk.

Šplouchnutí vody? Teď?

Tom nechal pootevřené dveře na terasu. Rychle jsem k nim přešla a nechala se ovívat příjemně teplým vzduchem, zatímco jsem v šeru hledala jeho postavu. Vyšla jsem ven a jako maniak jsem zamáchala rukama ve vzduchu, aby se rozsvítilo světlo, které aktivoval pohyb. Tom se asi šoural tak pomalu, že světlo nereagovalo, ale na můj pohyb se už rozsvítilo. Otočila jsem se k bazénu.

"Myslíš, že je dobrý nápad se teď koupat?" zavolala jsem na něj.

"Kurva," zaklel. "Asi jsem to chtěl," odsekl mi, hlas nabroušený jako ostří nože. Byla jsem ráda, že jsem teď nestáhla poblíž. Pohledy, které uměl rozdávat, byly až dech zastavující.

"Tak už konečně přiznáš, že jsi opilý?" zeptala jsem se. S krátkým povzdychnutím jsem bosa přešla ke kraji bazénu. Opatrně jsem si dřepla a dávala si pozor, abych sama do bazénu nespadla, zatímco jsem sledovala, jak si prsty prohrabuje mokré vlasy.

"Nejsem," procedil mezi zuby a přejel si přes strniště na bradě. "Zakopl jsem o podělaný ručník, co tady nemá co dělat," zamračil se na mě. Pohledem jsem přejela podél kraje bazénu a ztěžka polkla. Ta osuška, která se mu zřejmě připletla mezi nohy, tu zůstala od doby, co jsem se tady já sama slunila.

Odkašlala jsem si a nadechla se, abych si něco rychle vymyslela, ale to už Tom začal přecházet vodou směrem ke mně.

"Moc dobře vím, že je ta osuška tvoje," ukázal na mě prstem. Znovu si projel vlasy, ze kterých kapala voda, a dál se brodil směrem ke mně. Měla jsem pocit, jako by se proti mně spikl celý vesmír - nejen, že jsem dneska stihla několikrát naštvat Toma, což nebylo tak těžké, ale taky jsem rozbila sklenici, polila jeho kalhoty, znovu ho naštvala, málem se před ním rozbrečela, tvrdě usnula, když jsem měla přijít, ale taky jsem podivným způsobem dokázala zapříčinit jeho pád do bazénu, aniž bych u té komedie vlastně byla přítomna.

"Tome," oslovila jsem ho a lokty se opřela o svá kolena, stále dřepíc na kraji bazénu. "Měl bys z té vody co nejdřív vylézt, ještě onemocníš. A to si na triko vzít nehodlám," zavrtěla jsem hlavou.

"A proč bych tu nemohl zůstat? Mobil se mi už namočil, hodinky taky, všechno oblečení mám promáčené do poslední nitky," zamračil se na mě. "Jediný, kdo tu není mokrý, jsi ty," dodal, zatímco se dál přibližoval k místu, kde jsem dřepěla. Když se dlaní opřel o okraj bazénu, rychle jsem se napřímila do stoje a ucouvla o několik kroků.

"Ne," ukázala jsem na něj prstem. "Doufám, že nehodláš udělat, co si myslím," zamrkala jsem. Až podezřele hbitě se vyhoupl na kraj a vstal na chodidla.

"Co, vysvléct se a stoupnout si pod horkou sprchu?" ušklíbl se. "Nemůžu snad?" naklonil hlavu na stranu, zatímco si v dlaních ždímal konec trika. Odhalil tím tak své břicho, příliš opálené na to, kolik času trávil pod střechou studia nebo domu. Pohledem jsem přejela přes jeho tělo, na které se teď lepilo mokré oblečení a odhalovalo tak jeho pravou siluetu. Žádné skrývání ve volném oblečení. Teď jsem dokonale viděla jeho hubené nohy, úzký pas a široký hrudník, na kterém pracoval maximálně dvakrát do měsíce.

"Přinesu ti osušku," zamumlala jsem a otočila se na patě, ale jeho další slova mě zastavila v půli kroku.

"Radši mi přines nějakou skotskou. Na osušku ti seru," odsekl mi. Ohlédla jsem se přes rameno, ale už odcházel směrem ke svému pokoji, nechávajíc za sebou mokré stopy.

Nejistě jsem naklonila hlavu na stranu. "Bylo to myšleno nadneseně, nebo ti ji opravdu mám přinést?" zeptala jsem se.

"Opravdu," odpověděl, aniž by se otočil. Vystoupal po schodcích ke svému pokoji a otevřel dveře. Vešel do tmy místnosti, ve které jsem za celého půlroku, co tu bydlím, snad ani jednou pořádně nebyla.

Ztěžka jsem polkla. Tahle noc bude ještě náročná.

B.