Promiseland * 08

Božínku, takových plánů s touhle povídkou, kdy já jen to budu psát? :D

Děkuji za všechny předchozí ohlasy, velice, ale opravdu velice si jich cením. Jen tak si k tomu dokážu sednout i po náročných dlouhých šichtách, jen díky tomu mi stále v hlavě zní tichounký hlásek "pišpovídkupišpovídkupišpovídku"... Díky :) Přeji příjemné počtení :)

B.

Hudba: U2 - Beautiful Day

Od té doby, co jsem věděla, že tam sedí Tom, jsem se nemohla příliš soustředit. Měla jsem tendence neustále uhýbat pohledem, a i když mi Elsie něco povídala, moc pozornosti jsem jí nevěnovala. Byla jsem duchem úplně někde jinde. Byla jsem mnohem nervóznější, a přitom jsem ani neměla tušení, jestli Tom sedí někde poblíž nebo mají soukromý salonek, nevěděla jsem, jestli na mě má výhled, nebo jsem mu v tuhle chvíli úplně ukradená. I tak jsem ale byla jako na trní. Momentálně jsem se ale nechtěla zaobírat myšlenkami na něj, proto jsem se přiměla k tomu, abych svou pozornost vědomě směřovala ke své kamarádce. I když to nebylo hned úspěšné, snažila jsem se.

"Než se s ním ale poprvé setkám, musíš mi o Jamesovi co nejvíc říct, abych si o něm mohla udělat dokonalý obrázek," znovu jsem zmínila jejího nového muže v životě.

"Co bych ti o něm měla povídat?" zavrtěla hned hlavou. "Spíš mi řekni, proč jsi teď jako u vytržení. Co s tím Kaulitzem máš, prosím tě?" zasmála se.

Hned jsem si odfrkla. "Já abych s ním něco měla?" našpulila jsem rty. A sotva jsem tak zareagovala, uvědomila jsem si, že jsem se tím vlastně prozradila. Sklopila jsem pohled ke svým prstům a několikrát polštářkem palce protočila svůj prstýnek na levé ruce. "Nezapomeň, že jsem zasnoubená."

"To není nemoc a ani konečná fáze tvého života, drahá Theo," řekla Elsie. Přiložila sklenici ke rtům a napila se, zatímco mi věnovala významný pohled. Nemusela nic dalšího dodávat. Moc dobře jsem věděla, na co naráží. Jenže já hodlala být svému příteli - svému snoubenci - věrná. A že jsem v myšlenkách momentálně měla někoho jiného, co na tom? Nikdy se o tom nedozví a činy jsou přece více než nějaké myšlenky. Činy jsou vidět. Na tom Jeromovi záleží. A mně tím pádem vlastně taky.

"Takže tohle je teď téma, kterému se chceš věnovat?" zvedla jsem jedno obočí.

"Ano. Tobě a tomu sexy tatíkovi," zahihňala se. Potlačila jsem nutkání protočit oči.

"Nechceš mi povyprávět o svém úžasném Jamesovi?" zkoušela jsem ji.

"Nechci," zavrtěla hlavou. "Co mi o něm řekneš? Byla jsi u něj doma, tak toho máš víc na vyprávění než já, ne?" popíchla mě. "Co jste dělali?"

"Že toho mám víc jak ty?" zopakovala jsem po ní a pobaveně zavrtěla hlavou. "Vždyť ty chodíš několik dní na jedno rande za druhým," zamrkala jsem. "To si opravdu myslíš, že -"

"Hele," přerušila mě, "jestli si myslíš, že se z toho vykecáš, tak se pleteš. A teď mi všechno řekneš. A žádné vytáčky, vymýšlení odpovědí a kamufláže. Já to poznám," ukázala na mě prstem.

Povzdychla jsem si. "Všechno?"

"Všecičko," pokývla hlavou.

"Co přesně chceš vědět?" zeptala jsem se jí. Když uslyšela tuhle pobídku, její oči se najednou rozzářily.

"Jak to u něj vypadá?"

"Luxusně," odpověděla jsem popravdě. U téhle odpovědi jsem si ani vymýšlet nemusela, nemusela jsem nic tajit a skrývat. A i když jsem odpověděla jen jedním slovem, očividně ji to pro začátek stačilo. Jen jsem se obávala toho, co se vyrojí dál.

"Jaký je?" zeptala se na další věc, tentokrát zaměřenou více na něj. Naklonila hlavu na stranu a dlaní si podepřela bradu, jako by se chtěla zasnít, až jí to budu popisovat.

"Normální," trhla jsem rameny. "Prvně jsem si myslela, že je to neskutečný kretén, ale když jsem za ním přijela, byl milý a pozorný," řekla jsem. "Choval se jako správný hostitel. Nabídl mi vodu, příjemné posezení..." odmlčela jsem se. Elsie se na mě zadívala.

"Ty jsi do něj zahleděná, to mi neříkej, že ne," uchechtla se.

"Můžu být zahleděná do milionu chlapů," znovu jsem pokrčila rameny, "ale mám přece Jeroma."

"Pořád ten tvůj Jerome," protočila oči. "Začínáš znít jako porouchaná deska v přehrávači. Ten tady teď není a ani se nechová jako opravdový přítel, ale za to tenhle chlápek," našpulila rty a palcem ukázala za sebe někam do davu, kde se jeho silueta před nějakou dobou ztratila. "Ten má určitě mnohé kvality, které bys u jiných sotva pohledala."

"Máš na mysli peníze?" zvedla jsem obočí.

"Mám na mysli pořádný sex-appeal, sakra," odpověděla vzápětí. "A nebuď takový suchar, na cizího chlapa se můžeš podívat. Myslíš, že se Jerome nedívá po ostatních sukních?" zeptala se mě na otázku, na kterou bych jí nejradši neodpovídala. Tyhle vztahové záležitosti jsem vždycky nerada probírala. A i když je Elsie mojí dobrou kamarádkou, vztahuje se to i na ni.

Uhnula jsem pohledem a zahleděla se ke dveřím, kterými právě odcházelo několik osob. V paměti jsem si vyvolávala ten pocit, když jsem v nich zahlédla Toma, a připomínala si to příjemné mravenčení v podbřišku, které mi jeho pohled vyvolal. Cítila jsem tohle v počátcích zamilovanosti do Jeroma? Cítila jsem tohle vůbec někdy?

Uslyšela jsem Elsiino krátké nadechnutí, tak jsem zrakem znovu sklouzla k jejímu obličeji. "Theo, teď mi došla jedna důležitá informace..." zamrkala. Mlčela jsem a čekala, co z ní vypadne. "Tom je singl táta, že jo?"

Pokývla jsem hlavou. "A?"

"Bože můj," vydechla. "Teď je ještě více sexy," uculila se. "No není nic krásnějšího, než když se chlap stará o svou milovanou dcerušku. Nebo jsi snad jiného názoru?" podívala se na mě. "Jestli máš stejné hormony jako já, tak ty ti teď musí bláznit. Jsme přece obě dvě praštěné učitelky na základní škole," zasmála se na celé kolo.

"Elsie, tak to vypadá, že ti alkohol pěkně rychle stoupá do hlavy," okomentovala jsem její najednou otevřené chování a hlasitý smích.

"Bavím se. Tak se bav taky," pobídla mě. "Nebo k tomu snad potřebuješ někoho dalšího?" dodala polohlasně a významně zamrkala řasami. Jen jsem zavrtěla hlavou. Už je to dlouho, co bychom byly takhle na tahu. Taky je to dlouho, co by se Elsie bavila hned po prvním vypitém pivu. Olízla jsem si rty a upila ze své sklenice. Ať si teda taky užiju večer.

Neměla jsem v plánu zůstávat v podniku tak dlouho a vypít více než dvě piva, ale právě jsem si dopila třetí a stejně tak i Elsie. Když položila prázdnou sklenici na stůl, vyslovila jsem otázku, kterou jsem už dlouho chtěla vypustit z pusy.

"Už bych šla domů, co ty na to?" zvedla jsem obočí.

Elsie naklonila hlavu na stranu. "Asi nemá cenu na pana Kaulitze čekat, když tady má jednání, co?"

"To sis objednala třetí pivo a protahovala to tady jenom proto, abys ho ještě potkala?" zeptala jsem se jí.

"Ne, abych ho potkala já, ale abys ho potkala ty," odpověděla mi.

Krátce jsem se zasmála a zavrtěla hlavou. "Ty jsi opravdu neuvěřitelná," zkonstatovala jsem fakt, který jsem o ní už dávno věděla, jen jsem na to často pozapomněla. Pak se ale zachovala právě takhle a tím mi velice rychle připomněla, co ta na oko jemná květinka dokáže.

Elsie vstala a já jsem ji napodobila. Vytáhla jsem si peněženku, abychom mohly před odchodem zaplatit, a po boku své kamarádky zamířila k baru, kde byla kasa a veškerý personál, který dnešní večer obsluhoval zdejší návštěvníky. Lokty jsem se opřela o vysokou desku baru a čekala, až mi mladá servírka spočítá útratu.

"Ale víš co," začala znovu Elsie. "Na to, že to byl tak pitomý film, tohle posezení jsem si užila," podívala se na mě.

Usmála jsem se na ni. "Dlouho jsme takhle nikde neposeděly, že?"

"Tak to máš teda sakra pravdu," přitakala. "Doufám, že to zase nebude trvat celou věčnost, než si na sebe uděláme čas a uvidíme se i mimo práci," pokývla hlavou.

"Když máš teď nový objev, jak by sis na mě chtěla najít čas?" popíchla jsem ji.

"Hele, můj britský frajírek může být sebedokonalejší, ale na tebe si čas najdu vždycky," ukázala na mě prstem. Zasmála jsem se.

"To ráda slyším."

Schovala jsem svou peněženku do kabelky a přehodila si lehký šátek přes ramena. Elsie šla kousek přede mnou, takže jsem nemusela otevírat dveře. Když jsem je však za sebou chtěla zavřít a už jsem měla nohy na prahu, ucítila jsem na paži letmý dotek. Ohlédla jsem se, abych zjistila, co to bylo. Dovtípila jsem se však toho, kdo to byl. Když jsem pohlédla do Tomových očí, překvapeně jsem zvedla obočí.

"Už odcházíte?" zeptal se.

Přikývla jsem. "Už jsme obě dvě docela unavené," řekla jsem na vysvětlenou.

"Právě mi skončila moje schůzka. Myslel jsem, že bychom mohli chvíli posedět," řekl. "Jestli jste ale unavené, nebudu vás nutit tady déle zůstávat," pousmál se. Choval se tak ohleduplně, až jsem se nedokázala ubránit srovnání s Jeromem. Ten byl muž, se kterým jsem měla žít, ale nikdy se takhle nechoval. Ten ve své pohodlnosti a sobeckosti rozhodoval za druhé a další názor ho málokdy zajímal. Tomovo usmání mi způsobilo poloviční kolaps. Když jsem to drobné roztažené jeho rtů zahlédla, srdce se mi divoce rozbušilo. Tak moc jsem se snažila zůstat při zemi a chovat se normálně, že jsem na jeho slova nestihla vymyslet odpověď.

"Theo, klidně tady můžeš zůstat. Já to mám domů kousek, takže se nemusíš bát, že bych nedošla," uslyšela jsem vedle sebe Elsie. "A přece se domů chtělo mně, ty jsi tu chtěla ještě chvíli zůstat," zalhala. Nevím, jestli to řekla kvůli tomu, abych před Tomem nevypadala hloupě, kdybych se teď rozhodla zůstat, ale docela mi tou malou lží pomohla. Krátce jsem se na ni podívala a obdarovala ji drobným úsměvem.

"Vy si to nerozmyslíte?" zeptal se Tom i Elsie.

"Čeká mě doma přítel a už se opravdu těším do postele," vymýšlela si další nepravdy. Tak moc se snažila, abych tu s Tomem zůstala sama, až mi to začínalo být podezřelé.

"Elsie," oslovila jsem ji, ale ona hned zavrtěla hlavou. Popadla kliku dveří, o které jsem se doposud opírala, a víceméně mě nastrkala zpátky do místnosti podniku.

"Zítra se ti ozvu," rozloučila se se mnou. "Ráda jsem vás poznala, Tome," usmála se i na něj, než za sebou zavřela dveře a vytratila se do noci. Otočila jsem se čelem k Tomovi a nejistě se na něj usmála. Tohle jsem si sama nerozhodla, za tohle může Elsie.

"Vzadu mám pronajatý salonek, budeme tam mít více klidu. Posadíme se tam?" navrhl a prsty ledabyle máchl přes své rameno.

Více klidu.

Více soukromí.

Méně očí.

Méně svědků.

Jen my dva.

Přikývla jsem. "Ano, můžeme," odpověděla jsem.

"Super. Tak mě následujte," pokynul mi a sám se vydal tím směrem, kde se na začátku večera ztratil. Následovala jsem ho, zatímco jsem přemáhala své svědomí, které na mě začínalo křičet, že je tady něco v nepořádku. Ale co by na tom mělo být špatného? Vždyť si budeme jen povídat. To vůbec nic neznamená.

Kéž bych tehdy tušila, jak jsem si lhala do kapsy.

Jako tomu bylo u něj doma, bylo tomu i tady. Šel kousek přede mnou a já jej následovala, oči upřené na jeho široká záda, která se zužovala do úzkých boků. Houpavou chůzí procházel takovými zákoutími podniku, o kterých jsem ani neměla tušení. I když tu sedělo hned několik hostů, jeho vůni jsem rozpoznávala. Voněl stejně jako posledně. Zhluboka jsem se nadechla.

Theo, jsi blázen.

Zahnala jsem ty myšlenky a rychle vytáhla z kabelky mobil, který mi tiše zavrněl. Cítila jsem vibrace na boku, u kterého jsem měla kabelku přitisknutou. Naivně jsem si myslela, že se mi ozývá Jerome. Byla to Elsie.

"Užij si večer, kotě. A zítra chci podrobný referát. Pac a pusu."

Přečetla jsem si zprávu s pobaveným úsměvem. Kamarádka mi přeje příjemné pobavení, když ví, že jsem s mužem, který není mým snoubencem. Proč mi to ani trochu nepřišlo podežřelé?

Cítila jsem podivné chvění po celém těle. Moc dobře jsem nevěděla, čemu bych to měla přirovnat, protože jsem takový pocit opravdu dlouho necítila. Když jsem byla s Jeromem, většinou jsem věděla, co přijde, ale teď jsem byla příjemně napjatá a dělala si představy o tom, jak to asi bude pokračovat. Bylo mi docela jedno, o čem si budeme povídat. Už jednou jsem s ním strávila příjemné chvíle, bylo mi jasné, že i teď bude konverzace plynout, aniž bych se musela nějak více snažit. S Tomem to šlo snadno, nemusela jsem složitě vymýšlet témata, která bychom mohli probírat.

"Tady jsem nikdy nebyla," zamumlala jsem, když jsme se ocitli v salonku, o kterém předtím mluvil. Bylo tu jen pár židlí, které byly postavené kolem kulatého stolu. Ten už byl vyklizený, ale dovedla jsem si představit, že na něm před několika minutami ležely papíry s důležitými informacemi a údaji. Bylo tu soukromí a opravdu tu bylo málo očí - byli jsme tu totiž s Tomem úplně sami.

"I když je tenhle podnik nový, docela jsem si to tady oblíbil. Byla to moje třetí schůze v tomhle salonku a musím říct, že mi to tu opravdu vyhovuje. Personál přichází ve správný čas a neposlouchají za rohem, jako tomu bývalo jinde," odpověděl mi, jako by to byla běžná věc, že takhle mluví o své práci. Nikdy dřív jsem se s osobou jeho postavení a jeho povolání nebavila, tak jsem netušila, co je běžné, ale tahle jeho upřímnost mě zarážela.

"Čeho se ta schůze týkala?" vypadlo ze mě. "Jestli to teda není nějak důvěrné," dodala jsem hned, když jsem si uvědomila, že jsem tou otázkou mohla narušit jeho soukromí.

"S bráchou píšeme knihu. Ten je teď nemocný, ale na schůzku s nakladatelem někdo musel, nemůžeme to odkládat do nekonečna. Ten někdo jsem byl zase já," rezignovaně trhl rameny. Pocítila jsem záchvěv nabroušené nálady, ale když se hned na to pousmál, pocítila jsem ve svém těle uvolnění. Myslet si, že je tenhle člověk naštvaný, když mě pozval na krátké posezení a popovídání, by bylo asi hloupé. Jaký by to pak mělo smysl?

"Knihu? Páni," znalecky jsem pokývala hlavou. Posadil se a já jsem ho hned napodobila. Sedla jsem si naproti něj a nechala mezi námi nejen kulatý stůl s rudým ubrusem, ale taky pár volných míst.

Zasmál se, kolem očí se mu vytvořily vějířky vrásek. "Jo, přesně takhle jsem chtěl, aby to působilo. Až řeknu, že píšu knihu, aby lidi obdivně zírali," smál se dál, "ale ona ta kniha asi nebude zase takové fenomenální dílo," přiznal.

"I tak," naklonila jsem hlavu na stranu. "Ani si nedovedu představit, kolik hodin práce za tím musí být," řekla jsem.

"Jo, tak to zase máte pravdu, jsou za tím i tisíce hodin," usmál se. "S tím mým rychlým tempem," dodal se o něco hlasitějším smíchem. "Až ta kniha vyjde, určitě dostanete podepsaný výtisk," podíval se na mě s pobaveným výrazem ve tváři. Měla jsem z toho pocit, jako by sám sobě nevěřil, že to dotáhne do konce.

"Toho si už teď nesmírně cením," odpověděla jsem. Oplatila jsem mu úsměv a nejistě si poposedla na židli. Opravdu jsme tady byli sami, což nebyla neobvyklá situace, vždyť ani u něj doma jsme neměli někoho dalšího do společnosti, ale tady mi to přišlo jiné. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem nebyla střízlivá, nebo tím, že tohle naše setkání nemělo žádný účel - omluvu nakázanou od ředitele či první setkání s rodičem nové žačky - a že jsme se vlastně měli jen bavit o běžných věcech, o běžném životě.

Možná i tohle Tom pocítil, když pak položil svou další otázku.

"Když jsme se viděli posledně, vracela jste se za snoubencem. Měli jste příjemný večer?" zeptal se. Vzhlédla jsem do jeho obličeje a snažila se v něm najít jakékoliv známky posměchu nebo pohrdání, ale našla jsem v něm jen opravdový zájem o můj život s Jeromem.

"Vlastně, abych byla upřímná, tak bych to za příjemný večer rozhodně neoznačila," zamrkala jsem a na chvíli sklopila pohled. Zhluboka jsem se nadechla a přemítala o tom, jestli mu můžu vůbec něco takového říct. "Jsou to věci, kterými sotva zatěžuju svoji kamarádku, vám je říkat nebudu," rozhodla jsem nakonec.

"Někdy je vypovězení cizí osobě mnohem více osvobozující, než když takové věci říkáte osobě, od které očekáváte jen pochopení. Cizí člověk vás může pochopit tak, jak blízká osoba ne, když už na vás má nějaký pohled," pokrčil rameny.

"Osobní zkušenost?" zvedla jsem jedno obočí.

"To taky," souhlasně pokývl hlavou. "Ale taky životní moudrost, která ke mně přiletěla v momentě, co jsem napsal knihu," zavtipkoval. Hlasitě jsem se zasmála a Tom se ke mně hned přidal. Oba dva jsme teď měli humor na stejné vlně. Pomalu jsem vydechla a uvolnila se. Jakýkoliv tlak, napětí, které jsem předtím cítila, bylo pryč. Bylo mi teď moc dobře.

B.