Berlínský výlet aneb we felt it all

♥ 18.11.2017 ♥

Shrnutí pokračování dubnového dobrodružství tu mělo být už dávno, ale od doby, co jsem těžce pracující osůbka, můj volný čas se rapidně snížil, omezil, zcvrknul. A to není omluva, ani výmluva, ale holý fakt (a běda, jestli se v komentářích objeví něco o zklamání! :D). Opět jsem si v čerstvé době po koncertu, kdy jsem vstřebala veškeré dojmy, sepsala body, kterých bych se chtěla dotknout, a tak po několika týdnech otvírám poznámky a pouštím se do sepsání našeho berlínského zájezdu. #hešteg #blogerkynacestách

Sotva skončil dubnový koncert, zachvátilo mě šílenství. Panika. Kde sakra seberu další prachy na takový zážitek? To si budu muset koupit letenku, prodat ledvinu a pořídit lístek do Améru, jinak se k nim nedostanu.... Ale! Přídavné koncerty - záchrana z nebe. Nebo spíš teda od kapely. No Berlín byl vyprodaný během vteřiny, že jo. Jako teď si pamatuju, jak jsem si vypisovala s milenkou Mílou a čekala v té nekonečné frontě, až jsem měla chuť se na to prostě vyje*at. A smířená s tím, že teda přídavných koncertů nevyužiju, kapela i podruhé vyslyšela mé tužby! Přidaný termín na Berlín č. 2! Nevadí, že jsme Milenky Nr. 1, prostě jsme neváhaly a s Mílou kupovaly lístky na termín č.2! A že jsme se odhodlaly i pro (skoro?) nejlevnější uprage balíček Scream, to byla jen třešnička na dortu. Měla jsem po státnicích, měla jsem nastupovat do práce, prachy byly a budou, čert to vem. Konto i má peněženka zaplakaly, ale já teda ne. Takový zážitek, to do toho půjdu klidně desetkrát (ale počkejte, až našetřím :D). Spokojeně jsem si mnula ruce a těšila se, a když mi Mily napsala (a já se vlastně i dočetla), že na ten druhý koncert pojede i Mintam, no to bych byla blázen, kdybych se netěšila o to víc! Mít kolem sebe lidi, kteří sdílí vaše šílenství v těch správných doušcích, to je prostě nenahraditelný pocit.

S holkama jsme se domluvily, že když už teda budeme v Berlíně a vlastně u nás bude státní svátek, co bychom si neudělaly kratičký výlet? Zažádala jsem si o volno, a že mi bylo vyhověno, to byla první z věcí, která klapla. :) 16. listopadu jsem se po dvou nočních směnách osprchovala a v 10 hodin odjížděla z mé milované vesničky na jihu Moravy směr Praha. Myslela jsem si, že se vyspím, ale kdeže. Ale to nevadí, nejsem žádná máčka! V Praze jsem se setkala s Mily - ušetřím vás opisování našeho vítání, už tak jsem neuvěřitelně ukecaná, snad jen za zmínku stojí náherná cedulka, se kterou mě Mily vítala (ač jsem jí několikrát důrazně napsala, že chci transparent! :D). S Mily jsme se vyspaly do růžova a hurá na setkání druhé, tentokráte s Mintam. Sice jsme s Mily čekaly na špatné straně autobusáku a už chtěly Mintam vyčítat, že nás v Praze prostě sprostě nechala, ale nalezly jsme se včas, a tak jsme mohly společně odjet na náš nezapomenutelný výlet do Berlína.

Všechno bylo supr. Cestu jsme si užily (ač teda Mily vyjedla skoro všechny zásoby stevardky), někdo si četl, někdo sledoval seriály, někdo spal (že, Mintam! :D). Ale do Berlína jsme přijely. S Mily jsme se - coby prvonávštěvnice Berlína - s důvěrou obrátily na Mintam, že nás teda tou berlínskou MHD provede. Když nám už poněkolikáté zopakovala, že vlastně až tak Berlína znalá není a i ona sama umí zabloudit, nezoufaly jsme na duchu. Zapojila jsem svůj orientační smysl, stejně tak i Mily a Mintam. Tři hlavy prostě vždycky něco vykoumají, tři hlavy se neztratí! Dorazily jsme do ubytování - které Mintam vybrala opravdu skvěle, přihlásily se, a hned bychom se začaly válet. Ale kdeže! Čekala nás tour de Berlín s průvodkyní Mintam! Nafotila jsem pokoj, jako pravá blogerka na cestách #blogerkynacestách, a musím vám říct - všechny tři bychom tam klidně zůstaly i měsíc, jak žůžově to tam vypadalo - a už jsem se zase obouvala na výlet po berlínských štráse. Stihly jsme jídlo na každém rohu (kdo by pořád poslouchal hladovou Mily), stihly jsme přestavěné garáže Spring nicht, kde jsme každá uronily slzu, že jsou tam teď bytovky. Stihly jsme kino Kosmos #tamkdebillhoupaltemanohama, kde jsme si vyfotily svoje alien fotky. Stihly jsme bránu, židovské památníky a taky jakýsi důležitý objekt, kde se nejspíš vyskytovala Merkelová (Bill ji jednou na tu bramboračku pozve, já tomu věřím! :D). Stihly jsme toho opravdu dost, a k tomu ještě i magnetku na lednici pro Mily a Primark. Jen já neposlala pohled domů, ale tuhle křivdu jsem už zpracovala :D.

Vyspala jsem se do růžova. Kromě toho, že jsme si s holkama sedly smyslem pro humor, sedly jsme si i dobou vstávání, což byla další třešnička na našem už tak otřešničkovaném dortu. Vstaly jsme tak tak, abychom stihly konec snídaňové doby a Mily nekňourala. Pojedly jsme a jako Češky vychované naší kulturou jsme si nabraly všeho hromadu, i zásoby nutely na lákání Billa. Znovu jsme vyrazily do Primarku, kde jsme s Mintam koupily dvojčecí nejbožejší berlínskou mikinu, pak zpátky na byt a pak už jen chystačky na koncert. Někteří si stihli umýt hlavu, kteří si vypili pivo, jiní zase přehazovali jedno triko za druhým, aby na základě hodnocení kamarádek vybrali to pravé (že, Mily! :D).

Ale teď už k balíčku a koncertu. Kupodivu jsme nečekaly moc dlouho, než jsme se dostaly dovnitř, ale čekání vevnitř už byla jiná. Určitě jsme tam stály víc jak 40 minut, a slyšet pořád dokola nějaké kytarové riffy a kvílení kláves nám na náladě nedodávalo. Už jsme si začínaly myslet, že jak trouby stojíme na chodbě a on vlastně celý balíček už probíhá, ale že kolem nás stálo několik dalších, tak jsme v tom nebyly samy. A ono to nejspíš byla ještě zvukovka před zvukovkou... Tom je opravdu puntičkář :D (a ano, píšu jenom Toma, protože on je přece za tím vším!). Když už jsme se dostaly konečně dovnitř a musely odhodit tašky a bundy (a nic víc, vy chlípníci :D), nahnali nás jako zvířata na porážku do středu té jejich staré zkušebny. Zahráli nám tři songy, vlastně ani ne celé, jen úryvky, a hlavně - HLAVNĚ - předvedli svůj merch. Že byli předtím na focení, no co. Tři se nestihnout převléct, ale jeden ano? (snad ani nemusíte hádat kdo :D). Gustav v jejich bílém triku, Geoš v černé mikči, Toman v červené (která se mi začíná líbit víc a víc) mikině a Bill v zácloně od tety Běty, kterou si spíchl na koleni pět minut předtím. A druhé HLAVNĚ!! - Tomanovy fusky vykasané na Čecha do půli lýtech! Ještě sandále a můžeš se k nám stěhovat, chlapče :D....

Nastala chvíle focení. Teď bych si nadávala za to, že jsem neposlechla Mintam a nešly jsme mezi posledníma na naši školní fotku, aby nás tam bylo míň. Samozřejmě se všichni cpali ke kapele, která tam ještě nestála. Stoupli jsme si dopředu, a co, že holky vzadu nejsou vidět, náš problém to nebyl, neměli se malí cpát dozadu, že jo. Kvůli tomu teď na fotce vypadáme, jak vypadáme. Nevadí, lyžování nás baví. Mám na sobě berlínskou mikinu, dvojčecí k mikině Mintam, mezi námi milenku a vedle nás další dvě do české party. ♥ Ani jsem se vlastně moc neotáčela, jen když se ozval šum, tak jsem se otočila a div jsem se na místě nezkácela! Billovy zuby svítí na metry daleko! Tak mě to oslnilo, že jsem si vlastně ani nikoho pořádně neprohlídla, a všechno byla taková rychlovka, že jsem jen stihla zkonstatovat, že zas tak vysocí nejsou. Gustavovo halli hallo pozvedlo náladu nám všem a Tomovo poučování, že musíme všichni vidět kameru, mi jen připomnělo, že se fakt jedná o školní fotku :D.

To, jak nás znovu vyhnali ven a znovu nechali čekat, vynechám. Koncert samotný začínal na čas a že jsme měli přednostní vstup, mohly jsme si v klídku koupit (a taky hned vylít, že Mintam! :D) pivo. Všichni se mohli zbláznit, aby byli hned vpředu, ale že jsme s Mily vyšší postavy, mohly jsme si vesele stát i více vzadu. A Mintam to nejspíš nevadilo, když to byl její padesátý koncert (básnická hyperbola, ani ona tolik nevydělává, aby tak živila kapelu). Stejně jako v Praze, kde jsem si koncert užila díky supr čupr místu, i tento koncert jsem si užila. Ač jsme byly kousek dál a ne hned v prvních pěti řadách (jak Mintam slibovala!! :D), na zážitku to neubralo. ♥ Mám zase pár fotek, pár videí, ale to jen tak spíš pro moje domácí kochání se, protože kvalita je zase pochybná... (mohla bych se hlásit jako adept na natáčení TH TV :D). A i když si tam někdo neskutečně upustil, až jsem myslela, že padnu z toho smradu, nedala jsem se a dál poskakovala směrem k pódiu, ač se to některým přede mnou nemuselo líbit. :D Já si to celé neskutečně, ale opravdu NESKUTEČNĚ užila. A ještě k tomu jsem se dočkala úklony. Yes, z bucket listu můžu jeden bod odškrtnout. :)

A máme fotku s McFittim! Hůůůů :D (Já teda aspoň částečně věděla, kdo to je, ale Mily se fotila jenom proto, že jsme se o něm s Mintam zmínily. Doufám, že jsi své vzdělání doplnila! :D)

Důležité poznatky:

• UTEKLO TO, a to se mi ani trochu nelíbí! :D
• Školní fotka je eňoňuňo. Stojíme hezky uprostřed, před klukama ♥ ... příště se obejdeme bez těch lidí okolo a můžeme tam být s nimi samy :D
• Televizní program mají v Německu hutnější než u nás. Kam se hrabou Vraždy v kruhu nebo Policie Modrava. Večerní napínavá detektivka s pošťačkou, kdy jsme v polovině zjistily, že to teda není pošťačka, ale policistka? BR! Maliny mezi nasekanými částmi lidských ostatků? BR! No a další večer byl na programu Dieter? TŘIKRÁT BR!! :D (Ten se vetře všude a jen Bill ví, jak mu smrdí ruce.)
• V Berlíně letadla lítají metr, říkám vám METR nad hlavami! :D
• #blogerkynacestách
• Zvládly jsme cestování metrem jako rodilé Berlíňanky. Juch!
• V Praze Bill svoje zlatá gaťata skoro nenavlékl a ještě na pódiu si dopínal zip, zato v Berlíne tvrdil, že ta díra mezi nohama dírou není. A ještě si sedne na schodky s rozčaplýma nohama. Tak nás svádět?! Bille, Bille... :D
• Když chcete rozehnat lidi, křičet "spider, spider!" nemá cenu. Lepší je "fart! fart!!"...a rovnou ho upustit.
• Konfety jsem z vlasů vytahovala ještě dva dny, ale to je tak, když si svážete vlasy a pak se nečešete a jste za hovado :D
• Snad se naučím z videí dělat gify, jinak nevím, jak ty svoje videa z koncertu využiju :D (jednu gifku jsem zvládla, ale to jsem jen upravila instagramový bumerang, na který jsem pyšná, jak se mi povedl :D)
• Dobře, že jsme byly na focení před koncertem. Během prvních dvou písniček jsem se za běsilého skákání, zpěvu, a házení svítících náramků do konstrukce zpotila natolik, že bych na fotce po koncertu vypadala jak lemra :D (doufám, že do dalších koncertů nepořídí síť před pódium, protože musím nahnat body, aby Mintam nevedla! :D)
• Toman stříká všemi směry, a na to, v kolikáté jsme byly řadě, jsem měla mokré rameno, vodu v uchu (to nevím, jak se mu povedlo :D) a v oku. No dobře, že to byla jenom voda :D
• Ať by paličky, flašky nebo ručníky letěly mým směrem, asi bych se ani nenamáhala je chytat. Svoje končetiny mám ráda a skončit pokousaná nebo s monoklem nebo ještě hůř bych nechtěla. To, co se v ten moment odehrává, nedokážu slovy popsat.

Otázky na konec:

• Co by se stalo, kdyby během zhasnutých světel při GGG Tom zakopl a spadl? Rozsvítilo by se a místo jeho kytarového sóla bychom ho sledovali, jak se škrábe na nohy?
• Proč jsou žluté ponožky tak kekel a chodí v nich Toman i do postele?
• Kde Bill ukradl záclonku, ze které měl svou mužnou halenku, a proč se musel jako jediný převléct po focení merche?
• Byli by kluci ochotní zasponzorovat cestu tří (nebo vlastně pěti) fanynek do US, včetně pobytu na hotelu, lístků na koncerty a VIP balíčků?
• Co Billovy kalhoty? Už má nové, nebo bude na dalších koncertech nadále děsit svým odhaleným rozkrokem?
• Co naděláme s německými omezeně neomezenými dálnicemi?
• Co se stalo, že Bill zpíval SCHWARZ?? ♥

Byla to parádní jízda. Děkuji kapele, děkuji Mily a Mintam za krásný doprovod a hodiny a hodiny smíchu, děkuji za vzpomínky, které mi snad ani skleróza nesebere. Už se těším, až našetříme na další koncerty a balíčky, už se těším, jak s nimi pojedeme hotel po hotelu jako bláznivé ženy, které jakoby neměly své životy :D. #blogerkynacestách4ever♥! :D Příště aspoň balíček high as fuck a vychrápeme se do růžova všichni :D. I se třema bradama, po kterých teče slina spícího :D.

A tak po dvou hodinách sepisování článku a upravování fotek jdu pohledat nějaký ten gify vyrábějící program, abych se s tím pohrála a třeba ještě něco dodala (ne, že bych mohla psát povídku :D). Nadále budu žít, bdít a usínat s tím, jak byli kluci na berlínském koncertě usměvaví a zlatí, jak to bylo úžasné, a prostě nezapomenutelné. ♥

B.