... myšlenkama úplně jinde, než u psaní. Přiznávám se.
Není to tím, že bych na psaní chtěla zanevřít, měla jsem od začátku roku takové nepsané a neřečené předsevzetí, že bych jako každých pět dní mohla teda zveřejnit díl. První dva termíny se vyvedly, pak to zase všechno krachlo.
S tím, že nemám pravidelné směny, ale vlastně chodím tak tak všelijak, mám tak teď nastaveno skoro vše. Od spánku až po jídelní režim. Když už mám den volna, plánuju, jak vstanu aspoň v osm, v devět... myslíte si, že se mi to aspoň jednou povedlo? :D
Píšu, píšu, ale po těžce vypocených odstavcích. A než s tímhle tempem napíšu díl, který by se mi líbil jak obsahem, tak délkou, jsme najednou o čtyři týdny vzadu a já nevím, kam mi všechny ty dny utekly.
Minulý týden jsem oslavila narozeniny, dnes jsme se radovali z včerejšího narození synovce. Jsem dvojnásobná teta a mám teď tu největší radost na světě. A za chvíli běžím na bus, abych jela do práce na noční, a zároveň jsem myšlenkama u povídky, jak by teda mohl ten děj pokračovat, a ještě myslím na ségru a malého uzlíčka, který nám teď přišel na svět.
Ten díl bude. A píšu vám, abyste věděli, že tu stále jsem, myslím na to, jen se život žije a já bych potřebovala, aby měl den 36 hodin a týden 9 dní.
Mějte se krásně, budu se snažit.
B.♥
Gratuluju k novému přírůstku. Ať jsou oba, jak ségra - tak prcek, zdraví. 🙂
OdpovědětVymazatA na díl si počkám, neboj.😊
Jeste jednou gratulace a na dil cekam netepelive, vsak me znas, ja si pockam! A budu te otravovat porad
OdpovědětVymazat