Nad tímhle článkem přemýšlím už nějaký ten den. Začínám být nostalgická, na čemž se určitě podílí více věcí, a tak jsem vzpomínala nejen na rodinné dovolené, které si z dětství pamatuju (a to kvůli citronové marmeládě, no věřte tomu nebo ne :D), ale taky na to, kolik tady bývalo blogů o TH a už nejsou. Buď nejsou aktualizované řadu měsíců či let nebo odkazy už neexistují. Ani tak nemluvím o těch blozích, kde jen přibývaly nejnovější fotky a nic autorského, jako spíš o těch pistelech, co sedávali nad ff a nořili se do fantazií stejně jako já.
Ano, i tenhle blog se potýká s nepravidelným přidáváním článků, ale i tak se snažím to tu nějak udržovat. A i když už tu jednou takový článek byl, budou to už víc jak dva roky, co jsem ho psala. A tak mě i teď zajímá, kolik nás tu zůstává těch aktivních pisatelů...? Vím, všichni dospíváme, stárneme, nejen členové kapely, ale taky Aliens. Žijeme své životy. Ze studentů se stává pracující lid, ze svobodných a bezdětných jsou záhy sezdaní rodičové. Ale i přesto... být Alien je spíše životní styl, než chvilkové pobláznění, ne? Tyjo, za pár dní mi bude šestadvacet, ale stejně nemám chuť skončit...
Opadla mánie TH, tedy i TH povídek a už tu zůstávám s pár přeživšími?
O příběhy už není takový zájem?
Nebo jen všichni dospěli a TH patří puberťákům?
Kde je zakopán pes?
B.
Jo ma draha, to by me taky zajimalo.. na blog mam sice cas pomalu, ale TH jsou tu pro me uz proste naporad, prezivam s nimi uz takovych let, jsou soucasti me, diky nim mam tebe a Mintam ♡ nechapu jak s nimi muze nekdo skoncit.. je to smutny. Bylo nas tolik a zustalo tak malo..
OdpovědětVymazat[1]: Tak nějak 😊💗
OdpovědětVymazatAle jako právě... takový dav to byl... a řekni, kde ty kytky jsou... 😀
Já tu jsem taky stále... Sice už nekoukám na každý díl TH TV a jejich hudba mi nic neříká, ale starý songy poslouchám furt... dokola. Tak nějak z mýho života nemůžou nadobro odejít, něco na tom vyrůstání s nimi bude.🙂
OdpovědětVymazatA co se týče povídek... Jak já bych ráda zase psala a něco dopsala, ovšem nemám nápady. A to je můj kámen úrazu. Čas by byl. Tvoje příběhy ale čtu hodně ráda! Minule jsem hledala i jiné blogy, ale nikde nic. A na výběr povídky jsem pedant. Musí to být dobře napsané a hlavně s Tomem, takže v tomhle vyhráváš jenom Ty.😊💙
[3]: Oo, děkuji, to jsi mě potěšila. ♥
OdpovědětVymazatNo jo, to já jsem taky docela pedant, ale dostávám se do fáze, že mám chuť číst skoro cokoliv. Ale místo toho projíždím už dávno čtené na oblíbených blozích a opakuju si... :)Jo, i když třeba nemusíš jejich nynější styl, že života se ti už nevymažou, co? :)
[4]: Přesně tak. Už to nejde tak nějak.🙂
OdpovědětVymazatjá je miluji
OdpovědětVymazatMusím s tebou súhlasiť. Nájsť aktívny blog o Tokio Hotel, ideálne taký kde sú príbehy a ešte ideálnejšie aby boli s Tomom je takmer nemožné.Kedysi si človek poriadne nevedel vybrať ktorý blog je lepší, dnes sú aktívne 4 a všetci v tom máme jasno.Vďaka zato, že si s tým neprestala, dúfam, že tu pre nás ostaneš čo najdlhšie. Tvoje príbehy patria rozhodne k tým najlepším a nevadí mi na ne čakať. len s tým neprestaň
OdpovědětVymazat[7]: ♥ děkuji.
OdpovědětVymazatJá se přiznám. Chodívám a chodívala jsem sem pravidelně. A žila jsem jen pro tvé povídky.. bohužel teď se sem nemám pro co vracet. Povídky už nepíšeš, já chápu, že není čas, nikdo nemůže sedět u blogu 24/7 a psát jen povídky a nic jiného. Ale opravdu mě nebaví čekat na jeden díl tak strašně dlouho, navíc je to pak takové, že pořádně nevím ani kde jsem s tím čtením skončila, tak si musím připomenout ten díl předtím..když tu byly povídky pravidelně, každý den jsem tu byla a netěšila se na nic jiného. Mrzí mě, že máš tak málo času, jsi jedna z posledních, která na to nezanevřela a zůstala jsi tu pro nás, pro nás, které i když jsme o tolik let starší a máme své životy, stále si sedneme a zabrousíme s naší fantazií pryč. Proto doufám, že se na to nevykašleš uplně, tvé povídky byly a jsou stále z nejlepších. Budu doufat, že se to tu jednou aspoň malinko zase víc rozjede. Držím ti palce.
OdpovědětVymazat[9]: Chápu to, že to čekání je úmorné a vlastně demotivující. Sama jsem dříve nejradši četla pokračování povídky ze dne na den, ale jak teď nemám ten čas na psaní, vlastně ani nemám na čtení... kolikrát se k přečtení dílu na druhých blozích dostanu až po týdnech od jejich zveřejnění... Ale to je zase to moje vytížení...Každopádně díky za ta hezká slova, taky doufám, že se prostě nějak adaptuju a najdu si v tom takový režim, který bude vyhovovat jak mně, tak i vám...:)
OdpovědětVymazat