Před Vánocema jsem si vzpomněla na blog. Ano. Tak dlouho jsem na něj nemyslela. Až před Vánocema. Protože jsem tady vždycky psala to svoje rekapitulování uplynulého roku, psala jsem, co se vyvedlo a co bych chtěla do dalšího roku. A letos... jsem to vypustila. Vypustila jsem víc věcí, popravdě. A jsem tady jenom proto, že mi přišel email, že jsem se do svého blogu nepřihlásila 5 měsíců. Už opravdu tolik?
Když jste v jednom kole, tak ten čas letí, že?
Nikdy jsem nebyla na předsevzetí, ale byla jsem na to dodělat si svou práci a mít uzavřené věci. A to, že tu mám nedopsané povídky, mě tlačí. A i když jsem to na pár měsíců uzavřela, stejně mě to tlačí.
Ke kapele už nemám tak blízko a kdyby mi někdo v mých 17 letech řekl, že se jednou Toman ožení s Hajdynou, tak bych se mu asi vysmála do obličeje. Ale stalo se. A kdyby mi někdo řekl, že se změní jejich sound a že už mi nebude tak blízký, asi bych mu nevěřila. Ale to, že si je teď nepustím tak často, přece neznamená, že nebyli pořád velkou součástí mého života. Za poslední roky jsem si s holkama splnila pubertální sny, ale abych šla na další koncert? Vyplázla další tisíce (nedejbože desetitisíce) jen abych zas musela poslouchat Billovo kvílení? Ehmmm. Maybe. But... no, thank you.
Ale dopsat povídky bych chtěla. Dřiv pro mě psaní povídek byla forma relaxace. Pak se to stalo jakousi přítěží - vědomí, že nestíhám, co bych chtěla. A že jsem nesplnila slib, který jsem tady dala. A pak už ta část, která mi přinášela potěšení, vymizela. Ale bylo by fajn ji zase najít. Chci ji najít. A půjdu si za tím! :)
Je tu po té dlouhé době ještě vůbec někdo? Divila bych se, kdyby ano.
Nebudu slibovat, že se polepším. Ale budu se snažit.
Vaše B.
Ani si nevieš predstaviť, aká som rada, že si sa ozvala. Aaach, kiežby si dopísala rozpísané príbehy a mohli by sme ich dočítať.
OdpovědětVymazatPlne chápem tvoje rozpoloženie. Som na tom nejak podobne...novú vec som nenapísala ani nepamätám, v počítači mám rozpísaných asi 8 príbehov, ktoré tam čakajú pekne dlho na dopísanie a niektoré aj 7 a viac rokov... možno je to tým, že dospievame, viac vnímame ten realistický svet, práca, škola, povinnosti, rodina...a je nejak ťažšie popustiť uzdu fantázii a písať tak ako kedysi...teda aspoň u mňa. Ja som nič nové nenapísala asi dva a pol roka...k tým rozpísaným príbehom som pár krát dopísala niekoľko viet, no vždy som sa zasekla a nevedela som ako ďalej pokračovať...teda, vedela, len som to nevedela dať na papier tak ako som si to predstavovala v mojej hlave a to ma na tom štvalo, tak som si povedala, napišem to potom. Ale nestalo sa. A neskutočne ma mrzí, že nepíšem, že sa nejak neviem odpútať od tej reality a zahĺbiť sa do sveta písania. Robiť to čo ma robilo kedysi najšťastnejšou. Nie je to...zvláštne? Ale poviem ti úprimne, neskutočne sa chcem vrátiť k písaniu a takým popudom k tomu bol aj môj priateľ. Nedávno sme sa presne o tom rozprávali, hovorila som mu o písaní, ako som to zbožňovala a stále zbožňujem len neviem ako sa k tomu vrátiť, hovorila som mu o mojich príbehoch a jeho reakcia bola: "Pošli mi to, chcem si to prečítať." Skoro som odpadla. Možno aj preto, že z časti som prestala písať kvôli môjmu bývalému, ktorému to svojim spôsobom "vadilo" keď som sa nevenovala jemu, ale písaniu. Tak som od toho upustila... A teraz mi niekto povie, pošli mi to. Tak som mu pár príbehov poslala a on si to prečítal. A jeho prvá reakcia keď sme sa stretli potom bola, že klobúk dole, ty nechceš napísať knihu? Alebo niekam tie príbehy posielať, okrem blogu? Aby ti to niekto vydal? Veď je to úžasné, tak napísané, že mi padla sánka. Nemusím ani hovoriť, že som sa v ten moment do neho zamilovala snáď už po milionty krát. A tá chuť písať sa nejako začína drať na povrch. Takže sa idem pustiť do príbehov, nových, starých, dlhých, krátkych...uvidíme čo z toho vznikne. Týmto som chcela len toľko, že ťa proste chápem. Verím, že aj tebe niekto, niečo, alebo proste hocičo dá nejaký impulz a tá chuť, radosť do písania sa vráti. Tvoje príbehy zbožňujem a som nesmierne rada, že tento blog ešte stojí, a nezrušila si ho aj keď sem nepridávaš články a príbehy. Rada sa vrátim k niektorému staršiemu príbehu a prečítam si ho. :)
[1]: Ano, to si říkám i já sama: kéž bych je dopsala.
OdpovědětVymazatAle jsem ráda, že v tom nejsem sama, i když to psaní dřív fakt bývalo koníček, který mi bral opravdu hodně času, zvládala jsem to i když jsem byla sama, i když jsem byla s někým - vždycky jsem si našla čas, teď je to takové jiné. A sama jsem zvědavá, jak mi půjde se vrátit do toho psacího módu :)
Každopádně díky moc za podporu, ani jsem nečekala, že by se někdo ozval... a ještě tak rychle :) I když to člověk dělá, že ho to třeba těší a má psaní rád, stejně je tam i ta část, která chce, aby si to přečetl někdo další a okomentoval to, že jo
Tak snad se k tomu dostanu co nejdříve :) Jak člověk pracuje, už to není taková prdel, jako když jsem byla na škole
B.
Jak já ti rozumím... Jak s tím vztahem ke kapele, tak s psaním. Taky bych hrozně chtěla zase najít tu vášeň a psát a psát, utéct do vysněnýho světa. Mimochodem... o vánočním volnu jsem si četla oblíbené povídky od tebe. Reunion, Bitch, The Beast... Není divný, že mě to pořád baví? 😄🙈 Ale děkuju za takový masterpieces 🌸
OdpovědětVymazatMěj se hezky, Báří. A třeba se zase setkáme u povídek, až tě zase chytne mood :)
A mezi námi holkami... už jsem z toho platonickýho opojení díky bohu vyrostla, ale stejně mi přijde divný, že je Kaulitz s Heidi. To mother issue mi občas hlodá v hlavě 😂
S kapelou máš pravdu, není a nejspíš to nebude to, co dřív. Ano, těším se, jestli bude pokračování povídky. Pořád tvůj blog navštěvuji a čekám i na další díly. :) Ať se ti daří v osobním životě. Hodně štěstí s navazujícími díly tohoto příběhu, který se mi moc líbí.
OdpovědětVymazat[3]: Oh, božínku, děkuji za Tvůj komentář. ♥ To je takové pohlazení po srdci, když čtu, že ještě někdo čte staré kousky. :)
OdpovědětVymazatMáš pravdu. Mother issue učebnicový příklad. [4]: Díky za podporu. ♥ Chtěla bych to tu vzkřísit, a to, že tu ještě někdo chodí, je dost dobrým motorem. :)B.