Bill's girl's diary [05]

WARNING: sex, vtip, romantika

SKOUSLA jsem si ret, abych znovu nevykřikla. Když prsty zajel dovnitř mě, nehty jsem mu zabořila do svalů ramene. Měla jsem samodržící silonky. Kalhotky mi stáhl do půli stehen, takže měl snadný přístup. Zrychleně oddechoval, stejně jako já. Rychle jsem mu rozepla pásek u kalhot a stáhla mu je dolů i s boxerkami. Když do mě vnikl, tiše jsem zasténala. Umlčel mě svými polibky. Pohyboval se ve mně pomalu, zatínal břicho a držel mě za boky, čímž byly jeho přírazy ještě hlubší a dráždivější. Vyhledala jsem jeho rty a spojila je se svými. S Billem takový sex nikdy nezažiju. To prostě není možné. Už jenom tím, že jeho duševní podstata je romantická a ohleduplná. Tom prostě jde a nemyslí na následky svých činů. Třeba teď by mohl trochu popřemýšlet nad tím, jak mi vlastně ubližuje. I přes to, jak se navzájem milujeme. To by ale nemohl mít mozek za poklopcem.

Naposledy přirazil a opřel se hlavou o mé rameno. Dýchal zhluboka, snažil se uklidnit svůj poplašený tep. Dlaněmi přejel dolů po mých bocích a urovnal mi šaty. Sobě upravil kalhoty, ale i tak pořád zůstával stát blízko. Přitiskl své rty na můj krk a nechal je tam několik vteřin, než se zase odtáhl. Podíval se na mě.

"Dneska večer nechci být ve studiu. Podnikneme něco spolu?" pošeptal.

"Musíš být ve studiu," překvapeně jsem se na něj podívala. "Bill už naplánoval, že s Georgem začnete natáčet kytary."

"Bill si může plánovat, co chce. Když nepřijdu, tak to asi těžko začneme natáčet. A navíc, ještě není co natáčet."

"Naštve se."

"Proč se ho zastáváš?" Oddálil se.

"Je to můj manžel," pousmála jsem se. Tom se zamračil.

"A já?" založil si ruce na prsou. Tak touhle otázkou mě překvapil. Co chce, abych mu odpověděla? Nejde slovy popsat, co pro mě Tom znamená. "Hm?" dodal, když jsem mlčela déle, než bylo slušné v normální konverzaci. Sklopila jsem pohled. Cítila jsem, že se mi tváře začínají zabarvovat do ruda.

"Ty jsi pro mě všechno," pošeptala jsem a zvedla k němu pohled. "Vždyť to víš."

"Asi ne všechno, když je tady tvůj manžel," ušklíbl se.

"Je to tvůj bratr!" zvýšila jsem hlas. Možná jsem jenom byla šokovaná tím, jak Tom, který byl s Billem vždycky dvojka, se teď šklebí při pomyšlení na něj.

"Ne. Můj bratr je někdo jiný. Tvůj manžel je Bill, kterého nemůžu vystát. Kdykoliv se tě dotkne, políbí tě, promluví na tebe…" odmlčel se a podíval se okny ven. "Bill, můj bratr, by tohle nikdy nedělal, protože by nebyl zaslepený a viděl by, jak jsem do tebe poblázněný," řekl a znovu se na mě podíval.

"On mě taky miluje, jinak by si mě asi nebral. Nemůžeš chtít, aby ti ve všem ustupoval."

"Už teď ustupuje a ani o tom neví," zamrkal a strčil si ruce do kapes. Podíval se na nástěnné hodiny. "Budu muset jít."

"Tome, počkej," natáhla jsem k němu ruku, ale ustoupil. Ještě před chvílí se ke mně tiskl. Teď ne? Už mu stačilo?

"Co je zas?" zeptala jsem se. Už mě jeho změny nálad opravdu štvaly.

"Nic," pokrčil rameny. "Chovám se k tobě jako ke své švagrové."

"Před několika minutami to tak nevypadalo," pousmála jsem se a založila si ruce na prsou.

"Před několika minutami jsi nezačala mluvit o mém bratru." Udělal ke mně krok a píchl mě prstem do hrudi. "Ani nevíš, jak mě bolí, když o něm takhle mluvíš. Jako o svém manželu."

"Ale vždyť to tak je!" zvýšila jsem hlas. "Nemůžeš před tím pořád zavírat oči."

"Ale já nechci, aby to tak bylo. Prostě nechci," pošeptal a zavrtěl hlavou. Vzal můj obličej do dlaní a dlouze mě políbil. "Tolik tě miluju. Nechci, abys byla jeho. Kdykoliv bych se s ním rozdělil, o cokoliv. Ale teď budu nejlakomější osoba na světě. Chci tě mít pro sebe," ztěžka vzdychl. "Chci přijít domů a vědět, že mě někdo obejme. Že budu mít komu se vypovídat. Chci svoji spřízněnou duši. A rozhodně tě nechci pořád skrývat. Jenomže co by tomu řekl svět? Bratři si půjčují holku. A co by teprve řekli na tebe," zavrtěl hlavou a na chvíli zavřel oči. Když je otevřel, jakoby bylo po všech citech a emocích, které byly před několika vteřinami v jeho pohledech. "Měj se, Adelle. Zřejmě se uvidíme zítra, když večer nechceš. Zatím," odstoupil ode mě a otevřel dveře. Aniž by se ještě otočil, zmizel ve dveřích na chodbu. Suzie se na mě překvapeně podívala. Jen jsem vzdychla a zavřela dveře. Přešla jsem kancelář k oknu a sklopila pohled k ulici. Čekala jsem, kdy uvidím vycházet Toma. A čekala jsem na dalšího zákazníka.

Když odešel i poslední zákazník, i Suzie, osaměla jsem na celém patře. Snad i v celé budově. Posadila jsem se za stůl. Podepřela jsem si čelo a podívala se na článek o výběru letních šatů. Šéf chtěl, abych se na to podívala a jako odbornice přes módu přemýšlela, jestli je to dobře napsané. Jenom jsem nechápala, jak někdo dokázal napsat třístránkový článek na takové téma. Jestli se budu muset probírat každou větou, mám se na co těšit. Sotva jsem si vzala do ruky zvýrazňovač, začal mi zvonit mobil. Podívala jsem se na jméno volajícího.

"Ahoj, zlato," pozdravila jsem Billa. Co by mohl chtít?

"Prosím tě, máš teď čas? Vím, říkalas, že budeš dlouho v práci, ale potřebuju, abys vyzvedla Toma."

"Cože?" zeptala jsem se.

"Je opilý v klubu kousek od tvé práce. Já teď potřebuju být ve studiu. Kdybys ho odvezla domů, prosím."

"Ehm, který klub to je?" vzdychla jsem. Jak se mohl tak rychle opít, vždyť tu byl ještě před čtyřmi hodinami, naprosto střízlivý.

"Začíná na to na M, myslím."

"Mars?" zeptala jsem se. Nemusela jsem ani tipovat, bylo jasné, že je tam. Je to snad jediný klub tady v okolí. A jestli hned z mé práce šel tam, odpovídal by pak jeho stav.

"Ano. To je ono. Zajdeš pro něj? Byla bys moc hodná."

"Jo, už jsem na cestě. Uvidíme se večer?"

"Nevím, zlatíčko. Možná přijdu až nad ránem."

"Dobře," přikývla jsem. "Měj se," rozloučila jsem se s ním a ukončila hovor. Vstala jsem, věci na stole jsem nechala tak, abych mohla zítra přijít a pokračovat. I když, vlastně jsem ani nezačala.

Vyšla jsem z budovy, hodila si kabelku na rameno a zamířila k Marsu. U vstupu po mě vyžadovali peníze. Kvůli Tomovi nehodlám platit, když jdu jen pro něj a hned vyjdu ven.

"Hele, jen tam jdu pro švagra, hned vyjdu zpátky," řekla jsem.

"Promiňte, slečno, tohle mi mohl říct kdokoliv."

"Tak pojďte se mnou. Nebo mi ho najděte. Je to ožralé hovado, které povezu domů," zamračila jsem se na něj. Nesnáším ochranky. Nikdy se s nimi nedá vyjednávat. Pitomci.

"Musím tady hlídat, nemůžu jen tak chodit a vytahovat lidi ven," zavrtěl hlavou.

"Grr! Tupče!" vztekla jsem se a hodila mu bankovku na stůl. Nechala jsem si na ruku natisknout razítko.

"Tady máte ještě drobné zpátky."

"Nechte si je, sežerte si je," zavrčela jsem na něj a nabroušená napochodovala dovnitř. Nebyl tu skoro nikdo. Jen pár lidí, seděli po boxech. U baru byla jenom jedna osoba. Vzdychla jsem.

"Tome?" postavila jsem se vedle něj. Položila jsem mu ruku na rameno. Stočil ke mně pohled, který nebyl ani trochu střízlivý. Zamrkal a mlask, než vůbec něco vypustil z pusy.

"Ah, důvod mého žití přišel. Napiješ se se mnou?" zeptal se a zvedl prázdnou skleničku. Ruka se mu neuvěřitelně třepala. Kdyby byl ve skleničce ještě nalitý alkohol, zřejmě by byl pocintaný celý bar.

"Tome, volal mi Bill. Mám tě odvézt domů."

"Já ti říkal, že když budu chtít, tak dneska ve studiu nebudu," zasmál se a ukázal na mě ukazováčkem. Jen jsem protočila oči a naklonila se k barmanovi.

"Kolik to dělá?" podívala jsem se na něj a vytahovala peněženku. On ale zavrtěl hlavou.

"Vlastně, tady pán si zaplatil celou láhev vodky. Polovina mu ještě zbývá, chcete ji s sebou?"

"No jasně!" vykřikl Tom a natahoval se pro ni.

"Už mu nikdy nenalévejte," řekla jsem mladičkému barmanovi. Znovu jsem se podívala na Toma, který si právě naléval další rundu.

"Už pojď," pobídla jsem ho. Zvedl prst na znamení, abych čekala, a otočil do sebe panáka. Chytil se okraje baru a zavřel oči. Otřepal se po celém těle a pak se na mě podíval.

"Můžeme," přikývl. Svezl se z barové stoličky dolů a natahoval se pro láhev. Nějak to ale nevybalancoval, zvrtl se mu kotník a on padl na koleno. Zděsila jsem se, protože se tváří praštil o dřevěnou desku baru. Posadil se na zadek a začal se smát jako malý kluk.

"Ach bože," protočila jsem oči. "Tobě teče krev," vzdychla jsem a začala se prohrabovat v kabelce, abych našla papírový kapesník. Opatrně jsem mu ho přitiskla k rance nad obočím. Tom sykl a zamračil se na mě. "Pojď, ty nemehlo," usmála jsem se na něj.

"Vezmeš mě domů?" pošeptal svou otázku. Přikývla jsem. "Děkuju," řekl. Do ruky mi vrazil poloprázdnou láhev vodky a začal se zvedat na nohy. Chtěla jsem ho přidržovat, ale nedovolil mi to. Z kapsy jsem mu vytáhla klíč od auta a odemkla. Otevřela jsem mu zadní dveře, sotva nastoupil, rozvalil se přes obě dvě sedačky a rukou si zakryl oči. Rychle jsem za ním zavřela a nasedla na místo řidiče. Sice jsem jeho auto ještě neřídila, ale bylo to jako Billovo. Nastartovala jsem a zamířila domů. Cesta to není dlouhá, takže jsem za chvíli parkovala u naší garáže. Zhasla jsem světla a vypla motor. Odpoutala jsem si bezpečnostní pás a otočila se dozadu.

"Tome, vstávej," pošeptala jsem.

"Nespím," odpověděl chraplavě a sundal si ruku z očí. "Jen se mi točí celý svět," zasmál se.

"Je ti špatně?" zeptala jsem se hned. Zavrtěl hlavou a posadil se. Hned se chytl sedačky a párkrát zamrkal.

"To je kolotoč," zase se zasmál. "To už jsme doma?"

"Jo. Chceš pomoct z auta, nebo to zvládneš?"

"Levou zadní," zamumlal. Otevřel dveře a s lahví v ruce se z nich začal soukat. Jestli tohle zachytil nějaký fotograf, tak se fanynky mají na co těšit. Pomohla jsem mu ke dveřím, odemkla jsem a posadila ho na schody, aby si sundal boty. Já jsem se vrátila do auta pro své věci a zamkla ho. Potom jsem za sebou zabouchla dveře. Podívala jsem se, kde je Tom. Už stoupal po schodech nahoru. Když jsem viděla, jak se přidržuje zábradlí, dostala jsem strach, aby nespadl dolů. Rychle jsem se zula, kabelku nechala kabelkou a spěchala za ním.

Už byl u dveří své ložnice, když se na mě podíval.

"Neměla se dneska vracet Ria?" zeptal se a otevřel dveře. Pokoj byl prázdný.

"Co vím, tak měla," přikývla jsem. Tom jen pokrčil rameny a vešel. Zůstala jsem stát u dveří. Tom se vydal ke skříni a začal si svlékat triko. Sice to nevypadalo jako tu noc nedávno, ale i tak, nevypadalo to, že by si byl schopen neublížit. Stoupla jsem si k němu a zase ho chtěla přidržet, ale ohnal se.

"Nemusíš se o mě pořád starat," zamračil se na mě. Zavřel skříň a přešel k posteli. Zůstala jsem stát před skříní a dívala se, jak do sebe obrací láhev. Dal si hned dva loky. Udělalo se mi špatně i za něj.

"Proč tak piješ?" zeptala jsem se tiše. Otočil se na mě, zatímco stavěl láhev na noční stolek. Trefil se až napotřetí.

"Proč? Zeptej se sebe, drahá Adelle," máchl rukou. Chtěl ke mně udělat krok, ale zakopl o vlastní kalhoty, které měl ještě na sobě. Zavrávoral. Když začal padat dopředu, instinktivně jsem se k němu přiklonila. Sice jsem dosedla tvrdě na zadek, ale Tom dopadl do měkkého. Nevím, jak se to semlelo, ale zády ležel mezi mými nohami a hlavou se mi opíral o prsa. Zády jsem se opřela o dveře skříně a sklopila na něj pohled. Ve tváři se mu zračilo zoufalství. Zoufalství? Ale proč?

B.