Extraordinary #23

Lidi, čekejte, že teď bude várka trochu oddychovějších dílů, takže doufám, že nepolevíte se svém úžasném komentování. :) Snad se Vám bude takhle kapitola líbit a nebudete se na mě zlobit, že hlavní postavy zase sklouzli k dobrému starému pošťuchování. Myslím ale, že po tom, co se událo, to bude mít jiné grády. Těším se na Vaše ohlasy! Ještě si musím trochu domyslet další kapitoly, abych se zase dokousala k dalšímu hlavnímu ději povídky. Myslím, že tohle nebude jenom tak třicetikapitolová povídka. Snad se mi podaří napsat to tak, jak si představuji a bude to opravdu na dlouho. Píše se mi velice dobře a už teď je mi jasné, že se s ní budu těžce loučit. Doufám, že Vy taky! :D :D Enjoy :) B.

POŘÁD jsem sledovala jeho krásný obličej. Jindy bych řekla, že je pohledný, ale teď jsem zbožňovala jeho vějířky vrásek u očí, když se usmál, piercing ve rtu, neposedné jiskry v očích a šibalský úsměv. Ta jedna opilá noc určitě změnila můj pohled na něj, jenom jsem nečekala, že to bude tak rapidní. Možná, že jsem tohle pociťovala vždycky, jenom jsem to měla pečlivě zavřené pod pokličkou. A ta se alkoholem nějak uvolnila. Protože se ani trochu nezměnil náš pracovní vztah, pořád jsem mu měla chodit uklízet, měla bych se zamyslet nad tím, co dělám. Hlídat se a nedávat mu žádnou příležitost, aby využil mé další slabosti.

"Tak mluv," pobídla jsem ho.

"Nechceš si radši zajít někam sednout? Přesunou kámošku na jindy?" zeptal se a zvedl ke mně pohled.

"Je to tak důležité, že mi to nemůžeš říct tady?" vzdychla jsem. Zamračil se na mě.

"Obtěžuje tě to snad?" naklonil hlavu na stranu. Zase ten jeho tón.

"Říkala jsem, že spěchám, ne?" odpověděla jsem naštvaně. "A ty svoje nálady si nech pro někoho jiného."

"Moje nálady?" zopakoval po mně. Zavřela jsem oči a promnula si kořen nosu. Znovu jsem se na něj podívala.

"Tak co chceš, ale honem."

"Chtěl jsem ti poděkovat za včerejšek a zeptat se, jestli si nechceš někam vyjít, ale teď jsi dala dostatečně najevo, že by to byla pěkná hloupost. A děkovat ti?" odfrkl si. "Ty bys měla děkovat mě," založil si ruce na prsou.

"Bože, trhni si nohou, Kaulitzi," zamračila jsem se na něj. "Ne pokaždé na tebe budou mít všichni náladu."

"Nepovídej," ušklíbl se.

"Je mi špatně, jsem hladová a ještě nabroušená ze schůzky v agentuře. Ani trochu nevím, co si ze včerejška pamatuješ, a prosto nevím, jak se chovat, ale ty stejně musíš být protivný jako prdel. Jdi někam, fakt," štěkla jsem na něj. Nečekala jsem na jeho další výlevy a rovnou ho obešla. Zamířila jsem na autobusovou zastávku, ale tu vzdálenější, aby nebyla šance, že by ho napadlo za mnou jít.

Přijela jsem domů, snad naštvaná ještě víc, než když jsem vycházela od ředitele. Byla jsem ráda, že to dopadlo, jak to teď je, ale neskutečně mě štval ten fakt, že ten zmetek si asi ani neuvědomuje, jak se včerejším večerem všechno změnilo. Prostě teď kolem něj nemůžu jen tak procházet a myslet si, co je to za bastarda. Vím, že takový není a proč si na něj hraje, to opravdu netuším. Nejradši bych mu vrazila pořádnou facku, aby si uvědomil, jak působí na okolí. Může být sebelepší osobou, ale ostatní ho pořád uvidí jako tu hvězdičku, jenom kvůli jeho chování. Ale co to vůbec řeším, proč se nad tím rozčiluji?

Rozvalená na pohovce jsem jedla sýrový popcorn. V televizi jsem sledovala nějakou blbou telenovelu, ale jenom proto, abych si trochu otupila mozek. A aby se ze mě nestal alkoholik, budu muset začít sledovat tyhle bezduché břečky. Vzala jsem mobil do ruky a vyhledala Sindino číslo.

"Ahoj," zvedla to po delší době.

"Sindy, máš teď něco, nebo se můžeme vidět?"

"No, vlastně," řekla a odkašlala si. "Tak trochu rušíš," vydechla.

"Bože, to jste právě.. Je tu tebe Ben?"

"Jo."

"Sakra. Tak to promiň," zasmála jsem se. "Pozdravuj ho."

"Vyřídím," řekla rychle. Určitě spěchá, no to je jisté. "Já ti večer napíšu, jo? Tak pa," rozloučila se a nečekala na mou odpověď. Paráda.

Hodila jsem mobil na zem a vzdychla. Já vlastně nemám nikoho jiného, než ji. Jak to udělat, abych se nenudila, sakra? A co vůbec dnešní večer? Ještě mám šanci si užít, uklízet hodlám až příští týden. Mohla bych zkusit někam vyrazit sama, ale co bych mohla zkusit? Na kluby nemám náladu, je moc horko. Ale co jiného. Ani mě nenapadá, jak se tady ve městě večer žije. Sakra. To jsem dopadla. Jenom doufám, že Sindy s Benem nezapomenou na moje narozeniny. Chci je s nimi oslavit, takže by bylo milé, kdyby si jednou dali pauzu od jejich hrátek v posteli a mysleli na mě.

Přepnula jsem kanál a přehodila si nohy přes opěrku. Ležela jsem jenom ve spodním prádle, venku bylo vedro k zalknutí, i když už byla tma. Mám ráda tohle město, ale nesnáším to úděsné počasí. Když teplo, tak jen přes den, aby se večer dalo v klidu usnout. Ale to né, to bych asi chtěla moc. Dneska jsem byla opravdu podrážděná. Když už mě štvalo počasí, šlo to s mojí náladou z kopce. Napila jsem se svého džusu, který byl ještě před pár minutami osvěžující. Teď už měl snad teplotu vařící kávy. Už jsem se těšila na víkend, kdy jsme si se Sindy a Benem slíbili ten výlet do lunaparku. Vlezu do bazénu a nebudu z něj vycházet, dokud tohle hnusné počasí nepřestane.

Rozhodla jsem se, že si večer někam vyjdu. Zapomenout na včerejší noc, na Tomovu blbou náladu, kterou zřejmě přenesl i na mě. Když si teď budu vydělávat víc, můžu si dovolit trochu zábavy po klubech a barech, ne? Vlasy jsem si trochu navlnila a svázala do culíku, takže mi volně spadaly podél hlavy. Na sebe jsem natáhla volnější tílko, abych se v tom nepotila, a černé džínové kraťasy. Hodila jsem si tašku přes rameno a vydala se do víru noci. Protože začínaly prázdniny, čekala jsem, že bude v klubech plno. Když jsem zamířila do jednoho klubu, byla jsem překvapena. Bylo tu skoro prázdno. Posadila jsem se k baru a objednala si pivo. Sotva jsem se napila, přišla mi zpráva. Vytáhla jsem mobil a podívala se, co mi kdo píše. Sindy, jak slíbila, tak psala.

"Kde teď jsi, uvidíme se?" napsala.

"Jsem v klubu Santa, klidně přijď," odepsala jsem jí.

"Co se zapíjí tentokrát?"

"Moje nové místo," odpověděla jsem krátce.

"Uff, tak to mi asi máš co povědět. Jsem na cestě," přišlo mi obratem. Ano, opravdu ti mám co vykládat. A jsem zvědavá, jestli si všimne toho nechutného cucáka, který mi zdobí krk. Upila jsem piva a vzdychla. Podepřela jsem si bradu dlaní a dívala se na názvy lahví od alkoholu, které byly hned za barem. Než Sindy přišla, už jsem je znala zpaměti. Posadila se vedle mě a místo pozdravu mě objala.

"Ty teda vypadáš zřízeně. Spala jsi vůbec?" zeptala se.

"Mám chuť si zapálit, je to normální?" podívala jsem se na ni. Možná to bylo tím, že o kousek dál seděl chlap s cigaretou v ruce.

"No, já mám chutě jenom po sexu," zasmála se a pak se na mě zkoumavě podívala. "Julie?" oslovila mě a odhrnula mi vlasy z krku. "Můžu vědět, který kanec to byl?"

"Sindy, řekni mi, jsem blbá?" zamrkala jsem. Překvapeně se na mě podívala.

"Cos udělala?" vzdychla. "Včera ses moc opila a nepamatuješ si noc?"

"Pamatuju si ji až moc dobře," pošeptala sem a promnula si kořen nosu.

"Tak povídej," usmála se. Upila jsem piva a mávla na obsluhu. Já si prostě musím zapálit.

Když jsem potáhla kouř se slabých malborek, hned jsem se cítila líp. Možná to odbourává ten stres, který teď prožívám. Docela paradox, když už mám po škole.

"A co to místo?" zeptala se mě Sindy, když jsem pořád mlčela. Nevěděla jsem, jestli by byla dobrá volba jí o Tomovi povědět.

"Dneska mi volali, abych přišla, protože to celé bylo nedorozumění," podívala jsem se na ni a rozklepanou rukou znovu potáhla. "Mám nové místo, s lepším platem," usmála jsem se.

"Tak to je super. Budeme chodit častěji do kina!" zajásala.

"Jo, taky jsem si říkala, že to bylo k něčemu dobré," pokývala jsem hlavou.

"A teď mi řekni, kdo tě tak zřídil? Byl ten sex aspoň dobrý?" zvedla obočí.

"Proč myslíš, že hned přišlo na všechno?" tázavě jsem se na ni podívala.

"Kdy jsi naposledy držela v ruce cigaretu, hm?"

"Dobře, znáš mě až moc dobře," přiznala jsem se nakonec. "Ale nevím, jestli ti něco chci říkat."

"Takže si to pamatuješ, jenom se nechceš podělit?"

"Tak nějak," přikývla jsem. "Promiň."

"Já to chápu. Ale nemusíš mi říkat jméno, jenom takové ty obecné věci," trhla ramenem. Opřela se bokem o bar a uculila se. "Takže, byl dobrý?"

"Ehm," nervózně jsem se zasmála. Vždycky jsem byla ta, kdo poslouchal. Snad nikdy jsem Sindy nevyprávěla o tom, jaký kdo byl v posteli. Neznala jsem slang, jakým bych se měla vyjadřovat. Nejistě jsem se na ni podívala. "Určitě to uměl."

"Uměl?" zasmála se. "Julie, trochu se odvaž, ne? Byl divoký? Nebo romantický? Jak vidím, tak asi rád kouše," konstatovala a znovu se mi podívala na krk. Ucukla jsem.

"Abys věděla, i ten pohled bolí."

"Nebudu to z tebe tahat jako z chlupaté deky," protočila oči.

"Já ti rovnou říkala, že o tom nechci mluvit," bránila jsem se. "Ale byl divoký. Opravdu dobrý," přiznala jsem a podívala se na bublinky, které stoupaly v zlatavém moku, který jsem ještě nevypila. Jak jsem nechtěla vzpomínat na ten večer, Sindy mi dokonale pomohla k pravému opaku. Sakra, já bych se s ním bavila jenom proto, abych mohla znovu skončit v jeho posteli. Tak byl dobrý.

Napila jsem se a podívala se na krabičku cigaret. Vytáhla jsem další.

"Ten ti teda musel dát, když najednou hulíš jako fabrika," zasmála se Sindy. Ušklíbla jsem se na ni.

"Pamatuješ na ten lunapark? Doufám, že jste si nenaplánovali nic jiného."

"Neboj. Už jsem o tom Benovi říkala, těší se."

"Paráda. Tak snad vám do toho nic nevleze," pousmála jsem se a vzpomněla si, kolikrát jsme se na něco domlouvali, ale nakonec mi Sindy volala, že Ben si zvrtl kotník ve fotbale. Že ona má střevní chřipku. On má křeče v břiše. Ona má bolesti hlavy. Pořád něco. Stejně si myslím, že se jim prostě nechtělo jít se mnou, osamocenou osobou. Radši zalhali a zůstali doma. Jim to vadit nemuselo, měli jeden druhého. Já jsem tady ta, co potřebuje společnost. Někdy jsem si připadala opravdu uboze.

B.