Trouba #16

Ráno jsem se probudila a Tom už v posteli nebyl.. Pomalu jsem se teda vyhrabala a šla do koupelny, abych vykonala ranní hygienu.. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, tak jsem se málem lekla.. Vlasy mi stály na všechny strany, což u mě nebývá moc časté.. A těsně pod klíční kostí se mi pěkně vybarvoval cucák... Že jsem si toho nevšimla dřív.. Mohla jsem tomu zabránit.. Sice to není na krku, ale i tak.. Toma asi zastřelím!:D

---

Přišla jsem do kuchyně, abych se řádně nasnídala, ale když jsem zjistila, že je už půl 12, tak jsem se na to vykašlala a rovnou čekala na oběd..

"No, žes vstala... Nemohla jsem tě vzbudit.." Zasmála se mamka.

"Sorry.. Byla jsem nějaká unavená.." Sedla jsem si ke stolu. Pak jsem se ale zarazila - ona byla v mém pokoji a neptá se na Toma?

"Co si dáš?" Otočila se na mě.

"Kdys byla v mém pokoji?"

"Před hodinou, asi... Počkáš až na oběd?" Znovu se ptala na jídlo... Jenom jsem přikývla.. Takže Tom zmizel asi dřív. To je jedině dobře.. Nechci, aby o tom někdo věděl, natož moje mamča..

"Tak pak mě kdyžtak na oběd zavolej, jo? Jdu do pokoje..."

"Jasně.." Slyšela jsem máminu odpověď od plotny. Rychle jsem vyběhla schody do patra a mašírovala si to ke svému pokoji, když se otevřeli dveře Billova pokoje.

"Kde spal Tom?" Vyjel na mě.

"Mě se ptáš?" Hrála jsem nevinnou.. Nevím, jestli u mě spal.. Mohl se někdy ráno sbalit a někam jít, že jo..

"Laskavě to nehraj... Si myslíš, že nepoznám, kdy Tom píchal?" Zašklebil se a pak se zase zavřel v pokoji.. Celkem vyšokovaná jsem za sebou zavřela dveře mého pokoje a posadila se na postel.. Proč je Bill takový? Myslela jsem, že zrovna on bude v pohodě.. Když mi dal tu pusu... Proč se všechno najednou obrátilo?

Ale Tomovi rozhodně nic říkat nebudu... Radši ne, ještě by to zase začal řešit, nebo já nevím, čeho je schopný...

Ozvalo se zaklepání.

"Ano?" Posadila jsem se na posteli.. Do teď jsem ležela a četla si knížku.

"Prý tě mám zavolat na oběd.." Vykoukla Gustavova hlava zpoza dveří.

"Jo, díky..." Přikývla jsem a zaklapla knížku. Vstala jsem a pohla kostrou, aby na mě nemusel dlouho čekat.. Nebo spíš, chtěla jsem se ho na něco zeptat...

"Hele, proč je Bill takový náladový?"

"Bill? Nepříjde mi.."

"Co se týče Toma, tak je na mě vždycky milý.. A když nás Bill vidí spolu, tak by mě snad i zabil.."

"Asi má pocit, že mu lezeš do zelí.." Zasmál se.

"Cože?"

"Eh... Nech to plavat.." Mávl nad tím rukou.. Řekl něco, co by neměl?

Přišli jsme do kuchyně a máma mi rovnou naložila jídlo. Udělala omeletu a špenát. Ne zrovna moje oblíbené jídlo... Ale tak, když si s tím dala práci, tak se budu snažit tvářit se u toho solidně.. Je pravda, že jsem see s ní dlouho neviděla a tak nemůže vědět, co mám ráda a co ne.. To skoro neví ani taťka a přitom s ním žiju, že jo...

"Děkuji mami, bylo to dobré..." Usmála jsem se na ni, když jsem silou spolkla poslední sousto.

"Já jsem myslela, že nemáš špenát ráda, ale když jsi to snědla.. Super.." Oplatila mi úsměv. Jo, super.. Mohla jsem se normálně najíst a místo toho se tady dlabu takovým hnusem, abych neurazila mámu... Já jsem koza..:D

"Mno nic, jdu do pokoje.. Pak mě zavolej, udělám večeři.." Oznámila jsem jí a odešla. Znovu jsem se uvelebila na posteli a začetla se do knížky. Ozvalo se zaklepání a pak hned vešel Tom. Tázavě jsem se na něj podívala..

"Jedeme na nějaké focení a rozhovory, tak se jdu rozloučít.." Usmál se na mě a přistoupil k posteli.

"A jaké loučení máš na mysli?" Zasmála jsem se. Naklonil se a dal mi pusu. Nádhernou pusu.. Kdybych nebyla na posteli, tak by se mi podlomila kolena...

"A na tu večeři můžeš udělat lasagne.."

"Jo tys přišel ovlivňovat, jo?" Usmála jsem se.

"Měj se.." Dal mi ještě jednu pusu a pak zase zmizel..