Extraordinary #24

Děkuji Vám za předchozí komentáře, opět jste mě potěšili. Snad se brzo prokoušeme volnějšími díly a zase bude to pořádné napětí. Doufám, že se mi podaří dát do každého dílu něco, co by Vás dostalo, abyste nezanevřeli na tuhle povídku. :) Tak, těším se na Vaše komentáře, snad se jich tu zase objeví požehnaně. A klidně i dvakrát :D :) B.

TENTOKRÁT jsem se vracela domů a sama. Se Sindy jsem se rozloučila a zamířila svou ulicí k bytovce, kde jsem byla odsouzena strávit další osamocenou noc. Jindy jsem to nějak nevnímala, ale teď jsem si uvědomovala bezmocnost svého žití. Vždycky jsem si myslela, jak to skvěle zvládám. Až teď mi docházelo, kolik věcí jsem si namlouvala. Co se ale dalo dělat, někdo neměl život plný lidí. Zřejmě jsem patřila mezi ty, co byli odsouzeni k tomu zvládat život sám. Ale slíbila jsem si, že mi to nebude vadit. Budu veselá kopa, se kterou se bude každý chtít bavit. Ale, jak to udělat?

Přicházela jsem ke svým dveřím. Šla jsem po tmě, nepotřebovala jsem světlo a taky jsem nechtěla, aby zase někdo viděl, jak jsem zřízená. Nikdy jsem neměla takovou chuť, ani jsem nějak nefandila alkoholu, ale za ty dva dny, co jsem zapíjela ztrátu práce a teď její znovunalezení, jsem si připadala jako těžký alkoholik. Zapotácela jsem se a překvapeně se podívala na postavu, která seděla na posledním schodu. Kdybych byla střízlivá, asi bych zařvala a utíkala pryč. Teď jsem na to neměla smysly v pořádku, abych si vůbec uvědomila, že by mi mohlo hrozit nebezpečí. Rukou jsem se musela přichytit zábradlí, abych nesletěla dolů.

"Oslavovala jsi práci?" zeptal se. Jeho hlas zněl tak něžně. Škoda, že mu není vidět do obličeje, ráda bych se zase pokochala jeho krásným pohledem.

"Tak trochu," zamumlala jsem.

"Vždyť vypadáš ještě hůř, než včera," tiše se zasmál.

"To jsi přišel, abys mi řekl, jak vypadám?" dala jsem si ruku v bok. Vzdychl a vstal.

"Přišel jsem se na tebe podívat, zjistit, jak se máš. A taky jsem se nudil," pokrčil rameny.

"Aha," řekla jsem jen a obešla ho. Na několikátý pokus jsem strčila klíče do klíčové dírky a odemkla. Rozsvítila jsem na své malé chodbičce, která hned pokračovala v obývací pokoj a kuchyň. "Jdeš dál?" otočila jsem se k němu. Pořád stál u kraje schodiště. Podíval se dolů po schodech a pak zpátky na mě.

"Nebude to vadit?" pošeptal svou otázku.

"Proč by mělo?" nechápala jsem a začala se vyzouvat.

"No, z tvých dnešních slov jsem pochopil, že mě nechceš vidět," pokrčil rameny. Překvapeně jsem se na něj podívala.

"Byla jsem naštvaná," řekla jsem a opřela se o rám dveří. "Tak jdeš? Nebudu tady čekat, dokud se neuráčíš rozmyslet."

"Fajn, já se rozmýšlet nebudu a jdu pryč," zase se naštval.

"Tak si běž, já se z tebe neposeru," odpověděla jsem mu stejným tónem. Už jsem zavírala dveře, když se najednou rozevřely víc. Tom do nich tlačil dlaní. Mračil se, ale jakoby ho samotného štvalo, že je nabroušený. Během následujících několika vteřin vzal mou hlavu do dlaní a jako tehdy v restauraci, políbil mě tak krásně a procítěně, až se mi rozklepala kolena.

Připadalo mi, že polibek trvá věčnost. Vychutnával si mé rty, které nemohly chutnat jinak, než po alkoholu a cigaretách. Když se oddálil, pousmál se.

"Dokážeme se my dva někdy bavit normálně?" pošeptal.

"Asi ne," zavrtěla jsem hlavou a objala ho kolem krku. Vytáhla jsem se na špičky, abych mohla znovu ochutnat snad ty nejsladší rty na světě.

"Já se nechci hádat, ale ty někdy chováš tak nesnesitelně," podíval se na mě a klouby prstů mě pohladil po tváři.

"Nápodobně," pousmála jsem se.

"Tak co s tím uděláme?" zvedl obočí.

"Ty s tím snad něco chceš dělat? Mně to docela vyhovuje," pokrčila jsem rameny. Tom se zasmál.

"Ne vždy bude usmiřovací sex," mrkl na mě.

"Nemluv, jako bychom spolu chodili," zavrtěla jsem hlavou.

"Fajn," pokrčil rameny bez jakýchkoliv emocí. Překvapeně jsem se na něj podívala. Jeho výraz ve tváři, tón hlasu, jiskry v očích - během těch pár vteřin byly změněné. A když jsem ho znovu líbala, tentokrát to byly drsné a tvrdé polibky. Jakoby si chtěl vystavět bariéru, což je trochu divné, když mi teď hladí boky a vyhrnuje oblečení nahoru.

Seděl na mojí pohovce, už jen v trenýrkách. Já jsem byla na něm ve spodním prádle.

"Budeš zase chodit ve čtvrtek?" zeptal se, zatímco své dlaně sunul po zádech, aby mi mohl rozepnout podprsenku.

"Asi jo," přikývla jsem. "Proč?" podívala jsem se na něj a rovnou se prohnula v zádech, aby měl lepší přístup k zapínání.

"Abych věděl, který den si nevodit holky," ušklíbl se. Šokovaně jsem se na něj podívala.

"Cože?" pošeptala jsem. Nedokázala jsem vysvětlit, proč mi jeho odpověď vadila. Přece jsem sama říkala, aby se nechoval, že jsme pár, ale tohle… prostě mi to vadilo. Políbil mě na prsa a zvedl ke mně pohled.

"Děje se něco?" zamrkal a zase sklopil hlavu k mému výstřihu. Nasál jednu bradavku a pohrával si s ní. Vzrušovalo mě to, ale byla jsem naštvaná za to, že si chce vodit holky, když tam nebudu.

"Klidně si je můžeš vodit i ve čtvrtek," odtáhla jsem se od něj. Sesedla jsem z něj a oblékla si triko.

"Můžeš mi říct, co ti zase vadí?" vzdychl a ruku si opřel o opěrku.

"Nic mi nevadí. Jenom se obleč a vypadni," řekla jsem mu a přešla ke kuchyňské lince. Vytáhla jsem si skleničku a z lednice si do ní nalila studený džus. Musím se zchladit.

"No fajn," pronesl klidně. Natáhl si džíny a stoupl si. Zapnul si pásek. Dívala jsem se, jak si obléká triko a litovala toho, co jsem teď řekla. Sama sobě si protiřečím. A uvědomila jsem si, co za blbost jsem udělala, když jsem teď sledovala to nádherné tělo, které se schovávalo za kusem látky. "Zajdu do klubu. Tam se nějaká holka chytí," podíval se na mě.

"Jestli čekáš, že ti to schválím, tak odejdi, než jednu chytneš," varovala jsem ho. Pousmál se a přešel ke mně. Opřel se vedle mě o linku a chytil mě za boky, čímž si mě přitáhl k sobě.

"Rovnou řekni, že žárlíš a ani nevíš proč," olízl si rty.

"Chováš se jako bastard."

"Pořád jsi moje uklízečka, tak se podle toho vyjadřuj," uculil se a prstem mi přejel po špičce nosu.

"Řekni mi," odkašlala jsem si. Zamračila jsem se na něj a zhluboka se nadechla. "Proč jsem tě vůbec zvala domů?" zvedla jsem obočí. Myslela jsem to řečnicky, tak, aby už odešel a dál mě tu netrápil. Na to neměl odpovídat. Měl se sbalit, projít dveřmi a už se nevracet.

"Protože víš, že sex se mnou je nepopsatelný. A protože nejsi střízlivá, zase máš chutě," pokrčil rameny. "Všeobecně známá věc. Opilí šukají častěji."

"Aha," pokývla jsem hlavou. Odložila jsem džus vedle něj na linku a jednu mu ubalila. "A teď se mi už neukazuj na očích."

Šokovaně se na mě podíval, zatímco si červenající se tvář třel dlaní. Odstoupila jsem od něj a znovu si vzala džus. Zlostí se mi třepaly ruce, ale i tak jsem se zvládla napít, aniž bych se pocintala. Ať už ho nevidím, jinak nebude odcházet jenom s fackou.

"Jednu věc mi vysvětli," procedil mezi zuby. "Říkala jsi, že nejsi na vztahy, ne? To je docela ideální, když já taky ne. A ještě před chvílí jsi říkala, abych se nechoval jako by mezi námi byl vztah. Zařídil jsem se podle toho. Tak proč ses naštvala, když jsem začal mluvit o jiných dívkách, které jsou jenom potencionální?" zeptal se a dal zvláštní důraz na poslední slovo. Napřímil se, takže jsem teď musela hodně zvedat hlavu, abych se mu dívala do očí. "Proč se chováš jako žárlivá přítelkyně, když jí sama být nechceš?" založil si ruce na prsou. Když jsem mlčela, odfrkl si. "Asi tady nejsem jediný, kdo má svoje nálady, co?"

"Já jsem holka, mám na to právo," ušklíbla jsem se a otočila se k němu zády. Podívala jsem se z okna kuchyně do tmy a doufala, že bez dalších slov odejde.

"Skvěle," řekl. "Takže já jako kluk mám právo mít pochcanou podlahu kolem záchodu, oholené vousy v umyvadle a ucpaný odpad. Takže se můžeš těšit na čtvrtek. Jenom doufám, že ráno nepotkáš nějakou krásku, co by opouštěla můj pokoj."

Neodpověděla jsem. A on už taky nic neřekl. Protože jsem svítila, ve skle okna se odrážely naše neostré obrazy. Viděla jsem, že se otočil a přešel ke dveřím. Ještě se na mě podíval, než důrazně práskl dveřmi. Byla jsem ráda, že odešel. Cítila jsem, jak se mi zvedá žaludek. Možná měl pravdu, že dneska vypadám hůř než předtím. Dneska jsem totiž neskončila s pouhým pivem, netancovala jsem, takže se všechen alkohol ukládal. S rukou u pusy jsem zamířila do koupelny. Rychle jsem klekla, abych si ještě po sobě nemusela uklízet. Tvrdě jsem dopadla na kolena. Tam budu mít modřiny. Teď mi to ale bylo jedno. Jednou rukou jsem si držela vlasy a druhou se opírala napříč přes prkýnko. Čelo jsem opřela o předloktí a snažila se neomdlít z těch křečí, kterými se mi břicho stahovalo. Nechala jsem zkápnout slzu a zavřela oči. Modlila jsem se, ať už tohle přestane. Nesnáším zvracení.

Když jsem se po několika minutách zvedla, dodávala jsem si odvahu. Opřela jsem se o umyvadlo a sledovala své rozklepané ruce. Chtěla jsem si vyčistit zuby, ale ještě chvíli jsem musela počkat, než se pořádně uklidním. Když jsem byla schopná udržet kartáček v ruce a měla dost síly na to, abych vymáčkla trochu pasty, vyčistila jsem si zuby a doufala, že už dneska znovu nebudu muset. Vrátila jsem se do obývacího pokoje a sesunula se na pohovku. Natáhla jsem se pro deku, abych se zakryla. Na stolku jsem si všimla luxusních hodinek, které určitě nemohly být moje. On tu nechal hodinky? Proč si je sundával? Čekal snad, že tu přespí? Pf, ať si trhne nohou.

Doufala jsem, že usnu u televize, proto jsem si ji zapnula a naklikala program s nudným dokumentem, abych měla o důvod navíc ke spánku. Co chytrého by v televizi teď v noci dávali. Lehla jsem si na bok a hlavu si podložila polštářem. Sice mi nohy čouhaly ven, ale moc mi to nevadilo. Zítřejší den stejně asi strávím v posteli, takže budu mít čas se spravit. Když teď budu polámaná, no a co. Momentálně jsem byla ráda, že ležím a nemusím se zohýbat nad mísou. Sakra, to jsem si zase dala.

B.