Návrat domů - 18

"Ale Tome, já mám Billa ráda, záleží mi na něm.. Ale když se kolem něj ochomítají pořád holky..." brečela jsem.. Chmátla jsem po papírových ubrouscích, které postavil na stolík..

"Já ho miluju, ale.." potáhla jsem.. Nechala jsem zavřené oči a hlavou jsem se mu opřela o čelo.. Akorát mi bylo divné, že pořád mlčí..

Hladil mě po vlasech a konejšiě poplácával po rameni.

"Tome, ty voníš jako.." podívala jsem se na něj a zarazila se.

"Jako?" zeptal se Bill.

"Bill..." dořekla jsem. "To tady celou dobu fňukám před tebou?"

"No, jak šel Tom pro kapesníčky, tak nepřišel on.." řekl polohlasm Bill.. Jakoby se bál, že se rozsypu...

---

"To je super.. Před ním už mám trapasů, že mi to nevadí.. Ale ty.." zvedla jsem se a přecházela po obýváku.

"Hele, já jsem se ti chtěl omluvit za ty fanynky.."vstal Bill a chytil mě kolem ramen. Sálal z něj takový klid a harmonie.. Uklidňovala mě jeho přítomnost..

"Bille, podle mě to nemá cenu.. Dokážu pochopit, že jsou pro tebe fanynky důležitější, než.."

"Než ty?"

"Než osobní život.." opravila jsem ho.

"To není pravda.. Hele, už několikrát jsem se zamiloval.. Hodněkrát jsem si myslel, že je to ta pravá.. Ale u tebe jsem si fakt jistý.. A seru na fanynky.. Já tě miluju.." podíval se na mě a čekal na reakci.

"Bille.." zašeptala jsem. Podlomila se mi kolena a sesunula jsem se k zemi.

"Rebi.. Neblázni... Co bys chtěla dělat, býváme spolu v jednom domě.. To se mi chceš vyhýbat?" čupl si ke mně...

Pláčem se mi třásla kolena.. Radši jsem ani neodpovídala.. Ticho by se dalo krájet.. V dálce jsem uslyšela odbíjení kostelních hodin..

"Už musím spát.. Zítra mám první pracovní den.."

"Chceš půjčit auto?"

"Zajdu tam pěšky.."

"Nebo tě zavezu.." zkoušel to dál.

"Díky. Ale ne..."

"Nebo řeknu Tomovi.."

Zakývala jsem hlavou na nesouhlas... "Dobrou..." dala jsem mu pusu na čelo a odešla do svého pokoje... A začala jsem si nadávat, jaká jsem kráva...

'Půjdu pěšky.. Mohla jsem se aspoň svést... Ale k čertu s autem.. Co Bill?!' probíhalo mi hlavou.. Zoufale jsem skočila do postele a rozbrečela se...

Pokojem se rozlehlo zaklepání na dveře..

"Rebi, promiň, nechci otravovat, ale taky nechci, abys brečela.." sedl si ke mně Bill..

"Ach Bille.." vzlykla jsem a schoulila se mu do klína.. Hladil mě po vlasech...

"Mám ti zazpívat?" pošeptal mi do ucha a ani nečekal na odpověď... začal zpívat Ich bin da...

"Takovou písničku teď potřebuju..." usmála jsem se na něj, ale přes slzy jsem ho viděla poněkud rozmazaně..

Lehl si vedle mě, já jsem si hlavu položila na jeho rameno a objala ho.. Dál tiše zpíval a ukolébával mě...Brzo jsem usnula...

"Zlato.. Vstávej.." dal mi Bill pusu na čelo..

"Oh, kolik je?" zděsila jsem se... Mám dneska jít do práce!

"Šest ráno.. Vstával jsem dřív, abych tě probudil.."

"Díky Bille.." objala jsem ho. "Bod pro tebe.." dala jsem mu letmou pusu a běžela do koupelny, vyčistit si zuby a učesat se.. Pak jsem se elegantně oblékla a běžela na snídani..

Na to, že mám být na sedmou v práci jsem celkem stíhala..

Bill přišel do jídelny, když jsem zrovna dojedla..

"Fakt tam nechceš hodit? Než ti pořídíme auto.." znovu se nabídl. Koukla jsem se na hodinky...

"Hej, hodilo by se mi to, jestli ti to nevadí..."

"Ne.. V poho.." usmál se a pohodil si klíčema v dlani.

"Tak, jdeme?" podívala jsem se na něj.

"Jasný..."

"Hele, a ty jíst nebudeš?" podivila jsem se.

"Až potom.. Jdem?" usmál se a pádil ven.. Jen jsem nad tím pokrčila rameny, ale přece jenom...

"Tak, ať se ti první den daří.." naklonil se ke mně... Dala jsem mu rychle pusu a pádila ven. Ještě jsem nakoukla do okýnka..

"Drž mi pěsti.."

"Jasný.." zasmál se. "Chceš vyzvednout?"

"Ne, to je v poho...Projdu se ... Díky.." mávla jsem na ěj a dívala se, jak odjíždí... Pak jsem se otočila a vešla do budovy..

Byla mi přiřazena kancelář, asi tak 5x5 m... Stolík, počítač, kolečkové křeslo a dvě křesla naproti mému..

'No, snad to bude ok...' pomyslela jsem si a už jsem se těšila, jak využiju svoje znalosti z USA...