Moje nervy - 07

Moje nervy - 7

"No snad sis něco nerozmyslela." Řekl ironicky.

"Já.." Zarazila jsem se.. Jak to mám vyjádřit...

"No? Vyleze to z tebe? Nebo mám jako přejít na telepatické vlny?"

"Proč jsi na mě takový hnusný jízlivec?" Nedalo mi to a zeptala jsem se. A můj hlas zněl poněkud bojovně..

"Tos mě jako zavolala, abys mi vyčetla mé chování?"

"Ne, já jsem něco chtěla... Ale-"

"Prosimtě, máš úplně fialovoou pusu.. Musíš jít na hotel. Okamžitě." Začal si vysvlékat mikinu.

"A proč jsi teď zase milý?" Nechápala jsem.

"Obleč si to a jdi na pokoj. Rozumíš? Já se vracím k baru."

"Ale, vždyť si taky mokrý.." Podotkla jsem.

"Já jsem chlap, mě jen tak něco nezlomí.." Odfrkl si a otočil se na patě. Zachumlala jsem se do jeho mikiny, kterou mi velkoryse půjčil a pokrčila jsem rameny.. Nemá to cenu.. Moje nervy...

---

Vzbudila jsem se se zvýešnou teplotou. A taky jsem kýchala.. Hodně solidní zdravotní stav, když jste na dovolené, přes dny pařák jako blázen a já se musím potit v posteli shorečkou..

"Nazdar ségra.. Jak se cítíš po tom včerejším plavání?" Zasmála se Ash.

"Jsi do prdele.." Procedila jsem mezi zuby a otočila se na druhou stranu.

"Snad nemáš teplotu.." Znovu se zasmála. "Před chvíli jsem potkala Billa a Tom je na tom prý stejně.. Co jste spolu jenom dělali?" Stoupla si k posteli.

"Přestaň laskavě dýchat můj vzduch.."

"Nemusíš si vylévat zlost na mě.." Odfrkla si a odešla pryč. Ani mě nezajímalo, ani trochu, kam šla.. Ale jestli šla za Billem, tak ať si mě nepřeje. To teda nepůjde ani náhodem.

Vzbudila jsem se, spocená záda, hladová a pořád nevyspaná.. Zívla jsem a kýchla.

"Zlatíčko.. Přinesla jsem ti jídlo.. Máma." Přečetla jsem si vzkaz na nočním stolku. Podívala jsem se po pokoji. Na stole byl podnos s jídlem, zakrytý pokličkou.. A na nočním stolku jsem měla hrnek a termosku s čajem..

S vypětím sil jsem vstala z postele a přesunula se k jídlu. Ale prvně jsem se zamotala do županu.. Paradox, že v takovém počasí je mi zima..

Celý den jsem nevěděla, co bych tak mohla dělat.. Dvdček jsem si vzala jenom pár, kdo mohl počítat s tím, že onemocním, že jo.. V televizi je houby a vyspaná jsem na půl roku dopředu.. Mohla jsem se nudou ukousat..

Najednou se pokojem rozlehlo zaklepání..

"Mami?" Otočila jsem se k vcházející osobě..

"Ještě to tak.." Zasmála se Ash. "Máma je na obědě s taťkou. Co děláš celý den?"

"Nudím se jako blázen.."

"Bill říkal, že Tom se taky nudí.." Zasmála se, ale pak se hned zarazila.

"Musíš mě pořád srovnávat s tím imbecilem?"

"Hele, ten imbecil ti zachránil život.."

"Nejsem si toho vědoma.. A nezastávej se ho pořád."

"Si trhni.." Řekla načuřeně a odešla.

"Počkej.. Ségra.." Zavolala jsem za ní, ale její odpovědí bylo prásknutí dveří. Vstala jsem z postele a běžela na chodbu.

"Ségra, vrať se.." Zavolala jsem ještě, ale chodba byla prázdná.. "Kdo má být celý den sám.." Povzdychla jsem si šeptem.

"Taky na tebe všichni dlabou?" Uslyšela jsem Toma z druhé strany.

"Jo.." Zase jsem si povzdychla a šla zpátky do pokoje. Nechala jsem dveře otevřené - taková malá pozvánka pro Toma.

"Nebude ti vadit moje společnost?" Nakoukl dovnitř.. Byl v bílém županu a kolem krku měl uvázaný šátek.

"Teď budu ráda za každého.. Pojď dál." Posadila jsem se na postel. Sedl si do křesla, na úplně opačné straně pokoje.

"Co budem dělat?"

"Nevím.. Všechny dývka jsem už viděla, v telce nic není, spát se mě nechce.."

"Vidím, že máš stejný problém.." Zasmál se.. A pak se smál dál.. A jeho smích byl nakažlivý...

"Ani si nepamatuju, kdy jsem se s tebou naposledy tak zasmála.." Konstatovala jsem po chvilce. Díval se na mě, pak se nadechl, aby něco řekl, ale znovu vydechl a zavřel pusu.

"Proč to vůbec skončilo?" Zeptal se nakonec.

Pokrčila jsem rameny..

"Víš.. Přišlo mi to takové ukvapené.. Tys měla někoho jiného?"

"Neměla."

"Tak proč?" Tázavě se na mě podíval.. Co jsem mu měla odpovědět? Vždyť já sama jsem to moc dobře nevěděla...