Návrat domů - 21

Už jsem byla okoupaná a ve své noční košilce, kterou jsem ještě vlastně nepoužila, jsem šla do kuchyně napít se..

"Wau.." ozvalo se za mnou, když jsem si z ledničky vytahovala džus...

"Bille, víš jak jsem se lekla?" chytla jsem skleničku a pomali si nalévala pomerančového džusu..

"Když tobě to tak sluší.." objal mě zezadu a políbil na holý krk..

"Bille.." otočila jsem se na něj.. Chtěla jsem říct něco asi nepodstatného, protože jsem to hned zapomněla... Hned po jeho polibku.. Chytil mě kolem pasu a vysadil na kuchyňskou linku, která byla jako ostrůvek uprostřed kuchyně..

Přejel mi po holém stehně a rukou zajel pod košilku..

---

"Oh, bože... Jděte jinam..." prošel kolem nás Tom a z ruky mi vzal krabici džusu, kterou jsem ještě držela v ruce.

"Tome, proč vždycky příjdeš, když je to nejmíň vhodné.." zasténal Tom.

"A když je to snad nejvíc nadějné.." dodala jsem.

"Hrozně se omlouvám, hrdličky, ale žízeň je sviňa věc... Fakt sorry.. Příště, až půjdu do kuchyně, budu pozorně poslouchat, jestli se tu něco neděje.." zasmál se.

"Snad jenom tvůj pokoj je bezrizikový.." zasmála jsem se.

"Tak to fakt díky.." zavrátil Tom oči a napil se.

"No, já jdu zpátky do pokoje..." řekl Bill a podíval se na mě... Odešel a Tom se ke mně otočil.

"Myslím, že to byla pozvánka.." zasmál se a odešel taky... Ještě jsem se napila a taky šla do pokoje..

Chtěla jsem už za sebou zavřít, ale někdo mi tam strčil nohu..

"Rebeko.. Potřebuju s tebou mluvit.." podíval se na mě Bill a vypadalo to, že to bude vážné.

"Co se děje?" zeptala jsem se a pokynula jsem mu, aby si sedl.

"Víš, my teď pojedeme turné.. Ty asi neodejdeš z nové práce, abys jezdila s náma, že?"

"Ehh.. To promiň, Bille, ale fakt ne..." nesouhlasila jsem..

"Já jsem si to myslel.." zklesl.

"Hele, promiň, ale-"

"Ne, já tě neobviňuju.." přerušil mě. "Jenom.. prostě, naděje je naděje.."

"Promiň, zlato.." pohladila jsem ho po tváři a sedla jsem si mu na klín.

Podíval se na mě takovým utrápeným pohledem.. až mi to trhalo srdce..

"A kdy jedete?"

"Příští týden.." hlesl..

"Tak to si to tento týden užijeme... Platí?"

"Beru tě za slovo.." usmál se na mě a políbil mě.. "A co třeba začít dneska?" dodal a zvedl jedno obočí..

"Promiň Billí, ale to nepůjde.. Chci se na zítra vyspat.."

"Máš pravdu, to byla blbost.. Tak, hezk se vyspi.." vstal a dal mi dlouhatánskou pusu..

Lehla jsem do postele a modlila se, aby mi zítřek apo'n torchu vyšel.. Přece jenom, když budu působit pohodově, tak to bude lepší.. Musím se pořád uklidňovat.... Pořád..:D:D

Ležela jsem na zádech, oči jako tenisáky a boulila je na strop.. Nemohla jsem usnout.. Možná to bylo tím, že jsem dneska vypila moc kafe, nebo tím, že jsem nervní jako blázen...

Vstala jsem a rozsvítila si lampičku u postele.. Vzala jsem si knížku a přečetla si zezadu o čem je..

Nějak nemívám čas na čtení.. Tuto jsem si koupila ještě v Americe.. Sice je v angličtině, ale s tou já nemám problém.. Poslední dobou mám spíš problém vzpomenout si na německá slovíčka..

Jde to se mnou do háje..:D

Vzbudila jsem se, knížku na prsou a lampička pořád svítila.. Hlavně, že už je ráno..

"Nějak jsem usnula.." zasmála jsem se sama sobě a vstala... S chutí do nového dne..