Trouba #05

"Co to je?" Rýpl do toho Tom vidličkou.

"Všichni mají omeletu, ale ty extra máš vývar ze slepičího mozečku, abys byl trochu chytřejší.. Akorát se to trochu srazilo, snad ti to nevadí.." Řekla jsem první věc, co mě napadla a zřejmě ho to popíchlo..

"Já jsem nevěděl, že trouba umí mluvit.."

"A to určitě nevíš, že toho trouba umí daleko víc než ty.."

"Hele, nechcete toho nechat? V klídku povečeříme a pak si tady klidně nadávejte.." Řekl Gustav. Jenom jsem po něm koukla, něžně a sladce..

"Já tady nikomu nenadávám.."

"Já teda taky ne.." Zasmál se Tom. Někdy jsem nechápala ty jeho náladové proměny..:) Koukl na mě a usmál se. Nechápavě jsem zvedla jedno obočí a otočila se k odchodu.

"Ty nebudeš jíst?" Zeptal se Tom. Co ta náhlá péče?

"Ne, já obvykle nevečeřím.." Obdařila jsem ho úsměvem a odešela. Šla jsem do svého pokoje.. Konečně.. Lehla na postel a koukla se z okna na oblohu - bez mráčků.. Ještě dlouho bude světlo.. To nemá cenu snažit se usnout... Vstala jsem a oblékla si tepláky a tričko, co jsem měla na sportování.. Sedla jsem si doprostřed pokoje na turka, zavřela oči a soustředila svou vnitřní sílu, pomalu jsem se uklidňovala..

---

"Trudy.." Vletěl mi někdo do pokoje. "Jejda, sorry.." Následovala hned omluva. Otevřela jsem oči a přede mnou stál Bill.

"Potřebuješ něco?"

"Nechceš jít s náma do kina? Gustavovi se nechce a tak máme lístek navíc.. Chce se ti?" Čupl si přede mě. Vydechla jsem a uspořádala si myšlenky v hlavě. Gustav nejde, takže tam budou dvojčata a Georg.. Je tam někdo, kdo by si ze mě nevystřeloval?

"Mám jít?"

"Tom říkal, že ti mám jít říct.."

"Tom jo?"

"Hele, to jeho popichování, to je jenom, že jsi nová.. Bojí se pustit si tě k tělu.."

"Myslela sem, že on s tím problém nemá.." Zasmála jsem se.

"S holkama, které si sám vybere, tak ne, ale když někdo příjde a on neví, co čekat, tak se chová takto.. Nevšímej si ho.. Je to v onom směru kretén.." Usmál se na mě. Vstal a přešel ke dveřím.. "Tak teda v osm. Budeme čekat." Ukázal na mě tím svým vychrtlým prstíkem a odešel. Ani jsem neřekla, že jdu a on to bere jako samozřejmost.. Super.. Billovi asi není zrovna lehké odporovat...:D

Šla jsem se okoupat a pak jsem se začala pomalu připravovat.. Jestli se jde v osm, tak to mám ještě půlhodinku k dobru.. Měla jsem na sobě černé džíny a žluté tričko s tmavě modrou choboničkou. Bylo jedno z mých oblíbených..:) Naposledy jsem se shlédla v zrcadle, které bylo na dveřích skříně. Byla jsem celkem spokojená s výsledkem. Ne že bych to nějak hrotila, ale když se teda držím v blízkosti celebrit, tak ať to není trapas..:D

Ještě jsem měla čas, tak jsem si vybalila notebook, na který jsem tak trochu zapomněla.. Na to moje heslo nikdo nepříjde, snad jenom, že by to někdo viděl.:D Hned jsem se přihlásila na svůj "virtuální deník" a napsala tam, co jsem dneska zažila.. Samozřejmě jenom neutrální věci, nepíšu tam jména, ani nic.. Jenom to, co nemůže nikomu uškodit.. Takže nikdo nebude vědět, komu teďka dělám kuchařku... Ještě to by mi chybělo..:D

Už bylo 20:06, tak jsem rychle vypla noťák a vyšla z pokoje. Nějak jsem se rozepsala a zapomněla na čas..:) Snad se nebudou kluci zlobit...

Když jsem se konečně dostavila na místo, tak tam seděli všichni očekávaní.. Až na Billa.

"Tak jo, Hagen, dlužíš mi páďo.." Zasmál se Tom a nastavil ruku. Georg si vytáhl šrajtofli a dal Tomovi prachy.

"Dluží? Za co?"

"Vsadili jsme se.. Já jsem věděl, že se opozdí Bill.. Ještě se musí namalovat.." Znovu se zasmál. Hned jak přišel Bill, tak mu Georg vynadal.. Kvůli němu je ten o nějaký ten peníz chudší.. Jeho štěstí, že se nevsadil o víc..:D

"To tam jedeme autem?" Zeptala jsem se, když jsme vyšli z domu a tam bylo přistavené auto.

"Cos čekala? My se nemůžeme jenom tak producírovat.. A jak uvidí tebe vedle nás, tak budeš mít taky honičku.." Pokrčil Georg rameny.

"Super.." Zašklebila jsem se a nasedla. Vzadu byla místa pro tři, ale Georg seděl vepředu a Tom řídil.

"Nemůžu sedět vepředu, když brácha řídí.." Řekl Bill, když si všiml mého pohledu.

"Já taky ne, ale nebudu riskovat, že se Trudy poblije.." Zasmál se Georg. Jenom jsem nad tím pokrčila rameny. Tom nastaroval a rozjel se. Připadala jsem si jako cenný poklad, ukradený a teď unášený někam hodně daleko.

"Nemůžeš jednou spomalit?" Zeptal se Bill.

"Ne.." Tom doslova svou odpověď zavrčel a měla jsem pocit, jakoby ještě přidal plyn..:D Ale mě to nevadí.. Už jako malá jsem hrála Need for speed.. Sice to není to samé, rychlá auta mě baví...

"Žůžo jízda.." Zasmála jsem se, když jsme vystupovali.

"Ty si aspoň partie.." Plácl mě Tom přes zadek.

"Jo, to sis ale mohl odpustit.." Hned jsem zareagovala.. Tom si jenom něco zafuněl pod vousy.. Nevšímat si ho..